Drž si šátek, Tatjano

Podivuhodná roadmovie, oslava rock’n’rollu a rockerů, pocta kafi a vodce, film ve kterém se víc pije a kouří než mluví, subtilní romance Reina a Taťány, klasika Akiho Kaurismäkiho, úžasný výkon Mattiho Pellonpää. Zároveň ale film, ke kterému se velmi těžko hledá cesta. Kdysi ve čtvrťáku ve studentském klubu jsem odcházel krajně znechucen a děsně zklamán, ale teď, po čtyřech letech a se znalostí dalších Kaurismäkiho filmů, už mě tenhle film okouzluje svou poezií. PS V klubu byl uváděn jako "povinný" film pro všechny obyvatele Hradce Králové. Ale slyšet jak Reino zkomoleně říká, že byl kdysi v Hradci Králové a nechápe, proč se všichni lidi z autobusu plného vodky chodili dívat na jakési ruiny, mi zas tak důležité nepřijde. (13.06.2007)

Viděl jsem na MFF Karlovy Vary - tehdy. Příběh je subtilní a vyprávěný spíše mimkou herců, pohledy, drobnými gesty. Je tedy třeba, aby si divák trochu dával pozor, protože tito dva introverti až na půdu (a myslím, že hodně introvertů se v tom filmu pozná) toho - stejně jako jiní introverti - moc nenamluví. A když potkají dvě podobné bytosti, avšak opačného pohlaví, z běžné road movie se stává milostný příběh, opět vyprávěný intorvertně úsporným způsobem, a to zcela dokonale. Nikdy bych neřekl, že mne dostane (při vědomí všeho, co se odehrálo do té doby), když si někdo někomu jen položí hlavu na rameno. Protože v té scéně je všechno a kompletně shrnuje vše doposud řečené i naznačené. (28.05.2018)

Ak by bol Jarmusch Fínom, nenakrútil by tento road-movie o rockeroch a fínskej mentalite inak. Krajčír (závislý na káve) a automechanik (fičiaci na vodke) sa vyberajú naprieč Fínskom a po ceste k sebe nabaľujú dve ženy, ktoré sa potrebujú dostať domov do Sovietskeho zväzu. Ostýchavé prekonávanie jazykových i ľudských bariér dohnané do (zábavného) absurdna s lakonickým humorom. Drž si šatku, Tatiana, začíname nový život. (03.11.2023)

Aj cesta môže byť cieľ, spieva skupina Mňága a Žďorp a zo severu Aki Kaurismäki nôti: Aj cesta tichom môže byť cieľ. Tichom, cigaretovým dymom a počúvaním rock´n´rollu. Na dreň osekanými dialógmi, v ktorých slovný pozdrav miesto nemá, len čistá účelnosť, prerastajúca lakonickosťou odpovedí až k absurdite. Ako keď sa recepčná motela opýta štvorice cestovateľov: "A chcete izby dvojposteľové, jednoposteľové alebo prístelky?" a odpoveďou je prosté, jednoznačné a nerozvíjajúce sa: "Áno". Ak sa k tomu pridruží kalíštek vodky, celá fľaška, fľašky alebo hektolitre kávy (podľa preferencií), je jednoducho vymaľované. Potom už ani nemôže byť pochýb, že sa ide smerom na Rusko. Nuž a celkom dobre si viem predstaviť, že ak by som v kaviarni popisoval jednému z hrdinov svoje interpretácie filmu, len by si výdatne srkol kávy, po dvadsiatich minútach ticha kukol na mňa a povedal: "Tá káva je zrúcanina.". (26.07.2014)

Moje prvni zkusenost z Kaurismäkim je rozporuplna. Trochu mi to pripomnelo moje zoufale namlouvani holky, kdy jen podivat se na ni znamena pro me trapas, avsak take jsem nabyl dojmu, ze koureni je v teto krajine neco jako narodni sport. Tabarenska lobby asi pise i scenare, pac se jim klidne vejde na kolek od cigaret. (01.12.2008)