Bylo jich pět

Bylo jich pět (2017) 

Bez účasti osobností jako Spielberg, del Toro nebo Streepová (která čte komentář) by tento pohled na druhou světovou válku očima pěti slavných hollywoodských režisérů snadno zapadl mezi tucty jiných válečných dokumentů pro military nadšence, které české televizní stanice se železnou pravidelností nasazují do svých programů. Bouzereau zvolil tu nejvšednější podobu výkladového modu - mluvící hlavy, archivní záběry, ukázky z hraných filmů, další mluvící hlavy, animované mapy... Za pozornost tudíž stojí obsah, nikoliv forma. Sérii by paradoxně přispělo, kdyby se tvůrci drželi faktograficky hutnější a kontext více zohledňující knižní předlohy a nesnažili se projektu dodat větší prestiž slavnými jmény (dotyční navíc s probíranými režiséry spojuje jen to, že k nim cítí úctu, nikoliv například to, že by je osobně znali - proto bych spíše chápal např. přítomnost Petera Bogdanoviche, který s Fordem dělal rozhovor). Pánové sice o svých filmařských vzorech povídají pěkně, ale moc přínosného ve výsledku neřeknou a jejich slova takřka nekritického obdivu jen zbytečně zabírají prostor, který by mohl být věnován něčemu objevnějšímu. Mnohem víc k věci (a bez oslavného patosu) v dříve pořízených rozhovorech nepřekvapivě mluví jejich kolegové, kteří válku zažili z první ruky. Fascinující je například přiblížení geneze konceptu Why We Fight samotným Frankem Caprou, kterého frustrace z vrcholného díla německé propagandy (Triumf vůle) dovedla k myšlence použít s jiným úmyslem právě tuto propagandu. Five Came Back chce bohužel vyprávět nejen o tom, jak za války probíhalo natáčení dokumentů s uměleckými ambicemi (vládou následně využitých k propagandě), ale také o válce jako takové, takže nabízí i velmi zjednodušené opáčko školního dějepisu. Stejným "letem světem" přístupem se vyznačuje celá série, která se snaží postihnout velké množství témat, kvůli čemuž nezbývá čas probrat alespoň některé z nich víc do hloubky. Předkládaný pohled na filmovou propagandu je vedený hlavně snahou zaujmout diváka a probudit v něm obdiv k hrdinství Capry, Forda, Hustona, Stevense a Wylera, nikoliv jej přimět klást si složitější otázky (v podstatě jsme vedeni k tomu, že německá propaganda byla špatná a americká, pracující mnohdy s podobnými rasovými a národnostními stereotypy, dobrá). Hlavně díky unikátním záběrům z válečných bojišť sice nejde o prohru, ale o nevyužitou příležitost rozhodně ano. 75% (15.07.2017)