Měsíc Jupitera

Létající Čestmír po uhersku. Upřímně řečeno moc nechápu ty nadšené ohlasy. Po stránce příběhové je film absolutně jalový a snaha o reflexi současných společenských problémů patří k těm nejlacinějším za poslední roky. Audiovizuálně je to sice vymazlené, ale zase to není nic, co by mě vyloženě posadilo na zadek, ačkoliv automobilovou honičku jsem si užil vrchovatě. Herecky jakž takž. Merab Ninidze mě po McMafia bavil i tady a Cserhalmi je pro podobné záporácké role jako dělaný, ale na druhou stranu představitel levitujícího Syřana nemá co nabídnout. Na festivalech z toho bude nejspíš leckdo slintat, ale jsem toho názoru, že většina diváctva to přejde pokrčením ramen. 50% (03.06.2018)

Jedno velké překvapení, především proto, že film takovéhoto ranku člověk z východní Evropy rozhodně nečeká. "Měsíc Jupitera" není žádná angažovaná festivalovka, jak by mohla napovídat premisa, naopak má nejblíže k ambicióznímu hollywoodskému overgroundu. Nevyhnutelně vytanou na mysl "Potomci lidí", se kterými jejich maďarský ekvivalent sdílí nejen dějové motivy, ale také formální rozmáchlost a dech beroucí realizaci. Stejně jako Cuarón také Mundruczó za pomoci bravurně koncipovaných dlouhých záběrů s komplikovanými kamerovými jízdami a epickou mizanscénou spřádá pulzující obraz světa, který slouží jako vtahující realistický rámec pro fantaskní zápletku. Oba filmy takto vyprávějí variace archetypálních příběhů, jenže zatímco americký projekt svým stylem pomáhá archetypu získat novou emocionalitu a naléhavost, Maďaři na schéma „hollywoodského“ příběhu o prozření a spáse nasazují rovinu morality se sociálními a náboženskými rovinami. Případně se jako další analogie nabízí devadesátková tvorba Luca Bessona, kterou "Měsíc Jupitera" evokuje především svou barevnou paletou a celkovým stylem. Ovšem zatímco Besson stavěl žánrové postavy do výstředních nežánrových prostředí a situací, tak Mundruczó do larger-than-life žánrových situací či rolí staví nežánrové chybující i pochybující egocentrické hrdiny. Současně při uvážení kontextu maďarské reality s reálnými uprchlíky na hranicích a polarizovanou společností není snadné určit, kam na škále komerce -umění "Měsíc Jupitera" zapadá. Zcela jednoznačně ale představuje ohromující doklad životnosti maďarské kinematografie. Jestliže v předchozích letech ji česká kritika používala jako kontrast k poměřování české produkce, nyní se ukazuje jako něco pro nejen zdejší tvůrce i instituce zcela nedostižného. "Měsíc Jupitera" je angažovaný spektákl, jenž zpracovává témata vlastní festivalové produkci. Svou rozmáchlostí přitom dokázal oprostit uprchlickou realitu od fragmentarizace jejího obvyklého mediálního uchopení a přináší zdrcující katarzi její neuchopitelné monstrozity. (03.07.2017)

Nezbývá mi, než přiznat, že jsem se v tomhle filmu trochu ztratil. Vzhledem k tomu, že patřím k těm zakomplexovaným hajzlům, jimž nevoní všechen ten úžasný pokrok, který do Evropy přinášejí věřící s mozoly na čelech, byl mi hlavní hrdina ne zrovna sympatický, a kromě toho jsem nestihl pochopit, o co vlastně šlo a co mi chtěli tvůrci sdělit. Všechny tři kousky jdou za místy až úžasným vizuálem, ale po obsahové stránce mě film minul, navíc pořád ještě přemýšlím nad tím, jak to vlastně mělo fungovat s tou rotací bytové jednotky... (15.05.2021)

Nadsázka, tudíž levitace není nijak vysvětlena. Jedná se o zázrak, ale zázrak podivného druhu. Policista jde po levitujícím hrdinovi s urputností, která je asi pochopitelná – směs zvědavosti a osobní zášti. Protagonista je plochý, jen jakýsi obecný model hodného a sympatického imigranta (Syřana), normálního týpka, s nímž je v kontrastu jen jeho speciální schopnost. Nijak se nevyvíjí. Doktor se vyvíjí, ale jen v těch mezích, že byl vždycky dobrý, jen sešel s cesty a nyní vnímá v hrdinovi nejprve šanci na zbohatnutí – pragmatické hledisko, a poté na morální nápravu a snad na obrodu víry. Policista se nevyvíjí – je zlý, i když ke konci ukazuje lidskost a průběžně slabost. Formálně velmi nápaditý film působící dosti imerzivně. Připomíná v tomhle ohledu Cuaróna nebo Iňárritu, možná v některých aspektech Flieghaufa. Vlastně takový artový X-Men. Maďarsko tady celkem působivě vyznívá jako ponurá dystopická země (což se týká asi všech Mundruczóových snímků). Interpretačně jde pak o to, že křesťanská západní kultura ztratila víru a nový spasitel (či jen anděl?) paradoxně vzejde opět z těch, kterým se upírá jejich lidský status (z hlediska civilizace, která je v čele). Popově biblické analogie, spíše lehce nahozené, než nějak důmyslněji rozpracované (divákům u tzv. vážných témat často stačí v tomto ohledu dost málo) – Ježíš a Jan Křtitel (zavazování tkaničky); lidé se nedívají vzhůru - svět ztratil dobro. Na konci se přece jen povede navázat pozornost... (12.01.2019)

Nikomu neberiem jeho myšlienky a to či ono o filme, avšak čo sa mňa týka tak cítim jedine sklamanie. To poletovanie samo o sebe nesie v sebe peknú pointu, no len to na dobrý film nestačí. Veľmi rýchlo sa mi zunovalo a ku koncu som už zíval nudou s otvorenými ústami ako dvere od stodoly. Do pamäte sa mi vryla iba pomerne sugestívna naháňačka ulicami Budapešti, tá stála teda za to. Veľmi slabý priemer. 50/100 (04.12.2018)