Nemilovaní

Je až neuvěřitelné jak jeden film dokáže během 127 minut vyjádřit tolik věcí o lidských povahách, vztazích, Rusku a společnosti jako takové a zároveň plynout v pozvolném tempu, aby měl divák čas všechno absorbovat. Andrej Zvjagincev se už osvědčil v minulosti a Loveless je jeho krok k velikánům ruské kinematografie. Vydává se znovu do chladných vod ruské současnosti a vypráví příběh rozpadající se tří členné rodiny, kde nejen že bojuje otec s matkou, ale zároveň jsou oba rodiče naprosto chladní i ke svému synovi, který je klíčovou součástí filmu i přesto, že v něm vlastně skoro není. Film by se dal rozdělit na dvě části, které ukazují důvody a poté následky chování ústřední dvojice jejichž láska (která asi vlastně nikdy nebyla) na dobro zmizí a to má za následek zmizení jejich syna. Zvjagincev tohle zmizení využívá velmi originálně a odhaluje nám díky němu pravou povahu hlavních postav, když je staví do situace hledání něčeho, po čem vlastně doopravdy netouží. Krutá realita a atmosféra v jaké se film nese dokonale vystihuje pointu snímku, až je to trochu zvláštní, že se Loveless nese v jakési harmonii v kontrastu s tématem, jaké vypráví. Zvjagincev tím dokáže vyvolat v divákovy spoustu různorodých emocí. Film zároveň šikovně vypovídá o dnešní době a našich závislostech na sociálních sítích a přetvářce s jakou na nich lidé působí. Loveless tenhle problém řeší tak trochu bokem a posílá na diváka jen lehké náznaky, o to víc je však účelnější. Mrazivě krutý snímek, který rozhodně s divákem nějaký čas zůstane a donutí ho zamyslet se nejen nad lidstvem jako celkem, ale i nad sebou samotným. Zároveň i nelítostně pravdivý obraz doby, který bych se nebál říct dokáže v divákovi vyvolat snad až deprese. Takhle se dělá umění v roce 2017. 91% (15.01.2018)

V celku chápu, proč je to nominované na Oscara. Drama z prostředí rozvrácené rodiny, která sdílí jednoho syna, který to nese těžce a oba rodičové už tak nějak žijí životy někde jinde. Nevím jestli je to tím, že Rusové na to nemají takový cit, ale z toho dramatu se dalo vytřískat více psychické rozpačitosti mezi postavami, ale nevadí. Film tím silně ztratil, jelikož trvá skoro hodinu než se začne něco dít a poté to má takový nemastný neslaný spád. Má to suprové až poetické záběry, které já jakožto člověk, který se v tom i nějak vyžívá ocení, ale tím to končí. Silně bohužel. (25.02.2018)

No, nic moc. Místním hodnotitelům se to ale samozřejmě líbí. Sprosté prostředí zaostalého Ruska, absence citu tohoto národa, ironicky psaná i ve scénáři a chabé herecké výkony. Plus dávám za záhadu, která se nerozluštila a za kvalitní sterilní podmínky márnice. Jinak se to táhlo jako nudle a ze 2h mohlo být kvalitních 90m. Nenávidím Rusko a jediné co jim jde, jsou horory - když už není zbytí se jejich mentalitě vyhnout. (14.01.2018)

Lidská psychoanalýza v téměř nejčistší podobě. Pocit zmaru a utrpení, který musel snášet 12letý Aljoša, když jenom s brekem sledoval handrkování svých krkavčích rodičů, jsem sdílel na sto procent. Chladný a aktuální film, zachycující přesně nešvary dnešní doby, díky kterým si lidé přestávají vážit základních morálních a etických hodnot................moje hodnocení = 8 z 10. (02.01.2018)

Páni... Toto je zdrvujúca, nepríjemná filmová depka, na ktorú keď natrafíte v nesprávny deň, môže vám totálne pokaziť náladu. To našťastie nebol môj prípad a tak som si mohol dokonale vychutnať perfektnú Zvjagincevovú réžiu a tak trochu pomalý (ale zato mimoriadne intenzívny) príbeh. Atmosféra nechutného moskovského sídliska na sklonku zimy je vystinutá skutočne odpudivo, no aj príťažlivo zároveň. Palec hore jednoznačne taktiež za kameru, ktorá má obrovský podiel na finálnej kvalite tohto filmu. Filmu, ktorý dáva veľmi veľa ťažkých otázok, no neponúka žiadne odpovedi. Rusi sa vyšvihli a opät ukázali že tieto depresívno-sociálne témy vedia zfilmovať mimoriadne vysokej úrovni. 75 %!! (27.02.2018)

Hodně solidní depka z Ruska, kterou určitě nelze doporučit psychicky méně odolnějším jedincům, neboť jde o zobrazení zatraceně přesvědčivé a děsivé reality, ze které běhá mráz po zádech, protože tohle se zkrátka děje za každými druhými dveřmi po celém světě, ano, tohle jsme my, lidi. Bezcitný, bezohledný, zatrpklý, charakterově pokřivený, do sebe zahleděný ztroskotanci, kteří nevidí, neslyší a snaží se jen o jedno, nekompromisně ublížit, přičemž si ovšem zároveň absolutně neuvědomují následky svých slov a činů, kterým pak samozřejmě ale neumí následně ve výsledku čelit, neboť si až příliš pozdě uvědomí, co napáchali a že to již hlavně nelze vrátit. A nejhorší je, že to většinou odnáší, stejně jako zde, právě ti nejnevinnější a nejbezmocnější. Krutá realita, která se zde tvůrcům podařila zachytit, je každopádně velmi působivě zpracovaná, emočně velice silná a postupem času až neúnosně deprimující, hodně se zde jinak sází ale i na autenticitu a otevřenost, což mě vzhledem k původu země, kde film vznikl a kde se odehrává, hodně překvapilo, velmi funkční je pak i zatraceně syrová atmosféra a výrazné jsou herecké výkony většiny zúčastněných, kteří odvedli též nadmíru přesvědčivou práci. Vytknout bych pak mohl snad jen mnoho zdlouhavých záběrů do krajiny, jejichž smysl jsem příliš nepochopil, snad nějaká metafora, nebo já nevím, každopádně já to vnímal jen jako zbytečné narušování plynulosti a především působivosti děje, nicméně to nic nemění na tom, že tohle hutné drama je tedy vážně síla, ale opakuji, nejmrazivější na tom je vážně to, jak strašně moc obvyklé to vlastně celé je. (06.02.2020)

Mám rád, když nad filmem přemýšlím i po odchodu z kina a ještě víc cool je, když i trošku trošičku změní mé vnímání světa. Což se Nemilovaným povedlo. Budu jim fandit při letošním udílení Oscarů. Skvělá hudba, skvělá atmosféra současného Ruska, skvělá kamera. 87% (22.01.2018)

Film veselý ako mauzoleum, ktorý je veľkým výkričníkom na našu spoločnosť, nielen Rusko. Dialógy, ktoré napísal sám život, bohužiaĺ veľmi uveriteľné a ľudská psychológia postáv rozpracovaná, že aj Bergman mi zatlieskal. Tlieskam aj ja. (08.03.2018)

Dávám tomu “jen” čyři pecky, přitom mě to bavilo od první do poslední minuty. Perfektně ztvárněná manželská chandra i východiska z ní. Mimořádná režie, herecké výkony, kamera... Ta jedna chybějící pecka je za ty otázky, co si musím klást. Po 126ti minutách bych si zasloužil vědět. (11.07.2019)

Takto si predstavujem pravú, depresívnu drámu..umocnenú ruským chladom, skvelými hercami, dialógmi a tým záverom.. Perfektná kamera, dlhé zábery..Hviezdička dole za trochu otrepanú časť v strede filmu s kriminálkou a to že ma téma dieťa-rodič až tak nechytá za srdce. Film som videla v kine v rámci festivalu Be2Can 2017. (04.11.2017)

Naprosto brilantní drama přerůstající v thriller v ruském art podání. Dokonalá studie odpovědnosti a možných důsledků při jejím zanedbání. Film svou kvalitou útočí na nejlepší podobné žánrovky jako Fincherovo Sedm nebo Villeneuvovo Zmizení. Pokud ani jeden nepřekonal, lze ho stejně po všech stránkách jen chválit, režie a mizanscéna je výtečná. Dost depresivní film, pomalu a velmi pečlivě vystavěný. 90 % (01.12.2017)

Radiohead: How To Disappear Completely. Přirovnávat Zvjaginceva k Tarkovskému, jak se to občas děje, je trochu silná káva a navíc mimo. To ale nic nemění na tom, že jde o jedinečný zjev v ruské kinematografii současnosti, alespoň pokud se pohledu zvenčí týče. Říká se, že na úroveň kultury lze usuzovat nakládání s mrtvými. A dětmi, dodávám. Zvjagincev přichystal nahlédnutí do rodiny, pro níž je označení dysfunkční eufemismem. Představitelka matky Marjana Spivak byla vybrána i proto, že její herecká emulace zlé píči hraničí s dokonalostí. Slabošký konformí tatínek není lepší. To, co připravují ti dva malému Aljošovi resp. co dokázal Zvjagincev perfektně vystihnout a geniální filmovou zkratkou (jde o zhruba první čtvrtinu filmu) podat, je hrozné, ale síla zla slouží jen jako výchozí bod ke Komerníkovskému orbatu. K tomu dochází po zmizení. Není nečekaný ani okamžitý, ale to na efektu nic nemění; Nemilovaní necílí na diváky Šestého smyslu. V titulu zaznívá plurál. Kdo jsou ti nemilovaní? Hádejte bez starostí, nespletete se. Ačkoliv je film očividně směřován na zahraniční festivalový trh, kritika poměrů nezabírá zdaleka takový prostor a není tak černobílá jako třeba v Leviathanovi. Omezuje se na letmé výjevy z pracovišť, styk s nefunkčními orgány a eschatologické blábolení z rádia. I establišment má své kladné postavy, byť kladné nenápadně: například policistu, který otevřeně dozná naprostou bezzubost a odkazuje zoufalé rodiče na neziskové organizace, které to [na rozdíl od policie] umí a mají dobré výsledky. V jádru jsou ale Nemilovaní více oknem do duše zrůdy-člověka, ovládaného dědičným zlem a bludy o sporné podobě štěstí, na které má přece každý právo. Skutečnost, že se příběh odehrává v Rusku, určuje jen odkrytost nechutností, která možná ani není nectností: Méně vůle a umu k pokrytectví: Napijeme se na lásku a na selfíčka. Ve výsledku připomíná Zvjagincevo podání O rodičích a dětech spíš severskou než ruskou filmovou řeč. Se vším dobrým a špatným, co z toho vyplývá. (01.12.2018)

Někomu nemusel sednout způsob natočení nebo lépe,zpracování scénáře.Ale opět vzhledem k tomu,že se na filmu podílely Francie,Německo,Belgie tak je to opět film jak dort pejska a kočičky: každý tam dal něco svého a vznikl z toho tenhle mišmaš.Jestli tohle mělo obohatit ruskou kulturu...Příběh kluka,který byl sám ,obklopen nezájmem frustrované matky .Otce, kde se v jeho zaměstnání klade důraz na pravoslaví(to jako fakt??)Práce policie které je osud ztracených dětí šumafuk????A to vše dostane jako třešničku na dortu scény se sexem...Ponurá atmosféra ukazuje na život v nuzných podmínkách, dozvíme se co se děje v hlavách rodičů ale ta dětská dušička dostala na frak.A v podstatě to celé vlastně vyzní jako reklama na práci neziskovky která jediná ví vše nejlépe. (09.09.2019)

Az bolestivy pohled na prazdne mezilidske vztahy v sedive krasnem vizualu. (10.09.2021)

Tohle - Zvjagnicevovo - dítě má nějaké zlozvyky, ale garantuji, že ho budete milovat. (22.01.2018)

Na mě působilo negativně už jen to, že se děj odehrává v Rusku, ale jinak jako drámo dobré. Něco mi tam na tu 4. hvězdu ale chybělo. (14.02.2018)

Skutečně Nemilovaní, nikoliv Nemilovaný, jak by se mohlo dle popisu zdát. Že chování rodičů má své kořeny v jejich vlastním dětství, je z první poloviny filmu patrné. Jde tedy především o postavu matky, ta zde má podstatně více prostoru, což je trochu škoda. Jednání otce vlastně vysvětleno není, i když... Andrej Zvjagincev se v Nemilovaných zdaleka nezabývá jen "hlavním" tématem, řeší tu i mnohé problémy dnešní doby, čímž vlastně také napovídá. Doba mobilních telefonů, sociálních sítí, odcizení, stresu a věčné nespokojenosti jistě udělá své. Vlastně už klasické Zvjagincevovo intro, je pravým opakem výše zmíněného. Nevadí, že je z něj cítit chlad a smutek, že vlastně předznamenává náladu filmu, i přesto je totiž krásné a klidné. Lesem vše začíná, do stejného lesa také Aljoša uniká a v lesích je hledán. Silná závěrečná scéna, či pohled do koruny děj do něj opět vrací. Tou nejsilnější ale pro mě i přes všechny výborné konverzace zůstává "pohled z okna" a právě tady to celé mělo končit, víc opravdu nebylo třeba. Závěrem není možné opomenout kameru, spolupráce Andreje Zvjaginceva a Michaila Kričmana je klasicky dokonalá! Úchvatné, prostorové statické záběry, ale i ty lesní, taktéž vlastně často statické, přesto tak silné... vše pod mračny, i to hovoří za vše. 80% (16.04.2018)

Arogantní bezcitní rodiče. Matka pořád na telefonu, otec čekal druhé dítě s jinou a 12 letý kluk je vůbec nezajímal. To co si vyslechl za těmi dveřmi, muselo být šílené. Je opravdu lepší, když jde to dítě k adopci, než aby se dočkalo toho, že ho nikdo nemá rád :-( Nejvíc mě dorazilo, jak ten fotr dal to druhé dítě do ohrádky, aby ho neotravovalo, když kouká na televizi... (09.06.2019)

Film chladný ako ruská zima. Ťažká dráma o ľuďoch (alebo i dobe) citovej smrti a egoizmu ktorý sa odráža na životoch iných (veľa krát práve detí). (18.11.2017)

Film je založený na pomerne jednoduchej téme- skrachovanie manželstva a dopad či už na jednotlivých partnerov, či ich syna. Zároveň rieši lásku v živote človeka resp. život človeka bez lásky. Toto všetko sa Zvjagincevovi podarilo zobraziť veľmi chladným, minimalistickým spôsobom a zároveň neupadnúť do klišé. -„Páčilo sa mu v tábore, bude sa mu páčiť aj v internátnej škole.“ Chladnými sú nie len hlavné postavy a ich dialogy, ale takisto aj atmosféra tvorená najmä pomocou obrazu. Dlhé statické zábery kamery, pochmúrna zimná príroda, les, tma, padanie snehu, kvapky dažda na okne, stará schátraná budova- toto všetko a mnoho dalších detailov vytvára skvelú atmosféru, ktorá však práve týmto svojím chladom rozpúta v divákovi nával emocií. -„Na lásku a na selfie!“ Zvjagincev tu pracuje aj s problematikou 21.storočia. Sociálne siete a závislosti na nich- niekedy práve tie sa stávajú v živote človeka akýmsi útočiskom a ponúkajú riešenia. Alebo práve naopak? Takisto postupy pri pátraní po nezvestnom, ktoré sú dosť neefektívne alebo ignorantský prístup polície. A v neposlednom rade spomína vojnovú Ukrajinu. Celá dráma je ukončená neuveriteľným metaforickým spôsobom. Či už záber z okna, kde sa hrajú deti a cez ktoré sa v úvode pozeral stratený chlapec alebo záber na pásku, ktorú tam kedysi hodil. A samozrejme ukážka pokračovania stereotypných životov hlavných hrdinov. -„Zničil si mi život, chápeš to vôbec?“ No nakoniec možno hlavným zdrojom nášho nešťastia nie je prostredie, v ktorom sa nachádzame alebo ľudia okolo nás, ale sme to práve my sami. (03.01.2018)