Parazit

// No tak to mi kup drogy. Takhle nějak si představuju Tarantina pro socky. Doslova. Zábavný, škaredý, snad i lehce k zamyšlení. Jen asi ne tolik, abych se z toho posadil na pár let do suterénu a začal se učit morseovku. 8/10 (07.10.2019)

Vida, jak mi jihokorejská kinematografie nevoní (+ jak jsou korejci často snadný terč) a ohlasy neohlasy, dávno jsem na ni zanevřel, v tomto případě mi přeci jen nedalo a jsem rád - zábavná, originální, drsná a oduševnělá hybridní báchorka, co se vcelku otiskne i dojímá. Pak skvělá párty bodačka. (05.12.2019)

V rámci aktuálnej svetovej kinematografie zjav ale žiaden prelom, na zlatý vek Kórey to rozhodne nemá. 9/10 (16.02.2020)

Stále ve mě dýchá film Pečeť vraha a věděl jsem, co přijde... tady je zlatá palma z Cannes zcela zasloužená. Joon-ho Bong tvoří dokonalou mozaiku zvratů, humoru a krásných záběrů (mezi nejlepší považuji slow-motion záběr s kýblem vody a v podtónu klavíru, který rezonuje dalších deset minut do další sekvence). A taky závěr, který nelze prozradit. [AFF 2019] (21.06.2019)

"Dneska jsme se tu všichni sešli, abychom oslavili opětovné připojení našich telefonů na tuto štědrou wi-fi." Koumácká rodinka mě celou hodinu výborně bavila. Zejména Jessica byla ve svý drzosti naprosto dokonalá a to pro korejky obvykle slabost nemívám. Jenže pak přišel na řadu sklep a drama bylo na světě. To už mě tolik nebavilo. Nicméně koncovka byla luxusní a pro mě nečekaná. Takže zábavy bylo celkem dost a jestli mě něco hodně zaujalo, tak to byl záchod pod stropem. To jsem ještě neviděl, ale pokud je tam nejsilnější wifina, tak s tím rozhodně nemám problém. Stejně jako s poučením, že bez plánu se nemůže nic podělat. Jenže vyprávějte to strejdovi Murphymu. (11.11.2021)

Kdo je tady parazit? Škoda té tématické mělčiny, kdy film končí tím, co už jednou formuloval na začátku. Pon Džun-ho mohl být ve svém poselství přeci jen o kus rafinovanější a tajemnější. Jinak ale filmová bravura. Smekám. (23.07.2019)

Tohle se Korejcům povedlo po všech stránkách. Humor, který film provází je ostřejší a divák se snadno dostane do vnitřní rozepře. Má je nenávidět, nebo je milovat? Má jim přát, nebo je soudit? Tak či onak, takhle mistrovský scénář jsem dlouho neviděla. Zahrané to bylo skvěle, obsazení se do posledního povedlo a hudební doprovod zvedá zážitek ještě o stupeň výš. 5* (31.08.2019)

Parazit je perfektní mix mezi asijským a světovým (hollywoodským) filmem v tom smyslu, že dokáže uspokojit oba tábory, stejně jako dokáže zaujmout mainstreamové diváky a přitom nepohoršit pseudointelektuální příznivce artovek. Možná i proto má takový úspěch jak u domácích diváků, tak na festivalech. Faktem je, že je to snímek velmi všestranný, nabízí promyšlený příběh s hrstkou překvapivých odhalení, má špetku černého humoru a neopomene ani společenskou kritiku. Je to film, který nejen dokáže všechny uspokojit, ale dokáže i všechny kategorie diváků alespoň trochu obohatit a to je velmi cenné. Nicméně hlášky o filmu roku a zuřivá masturbace zde (zatím) není úplně na místě... 9/10 Edit: Teď (po Oscarech) už můžete zuřivě masturbovat. (25.08.2019)

3-iron na marxistických steroidech - miluju! Film, který neskutečně chytře komunikuje s publikem - dovede ho nejdřív do žoviální, humorné nálady, aby pak udeřil. Doufám, že Pon už nikdy nebude točit v angličtině. Zdaleka nejlepší letošní film. (19.07.2019)

Bohužel se s proudem nesvezu. Naprosto uznávám, že film je skvěle natočený. Kamera byla pro mě to nejlepší ne celém filmu. Ale ten zbytek... špatné nalazení? Protože mi to nepřišlo vtipné. Nemám ráda, když se lidi takhle podvádějí a tady to na můj vkus došlo až do záhodných výšin. Do toho ten konec, který se od určité chvíle dal čekat. Nemyslím si, že by to bylo něco novátorského. Nemyslím si, že si to zaslouží takovou pozornost, ale film zřejmě přišel ve správnou chvíli na správné místo. Hlavně mi také přišlo, že byl až příliš dlouhý. Nepřišlo mi to na 132 minut, ale tak na tři dny. Asi potřebuju navázat nějaký vztah s postavami, potřebuju, aby mi byl aspoň někdo sympatický, tady se nestalo. Ani jsem s nimi nedokázala soucítit, nic. Chladno. Možná to tak mělo být, v tom případě je to pro mě naprosto nevyhovující snímek. Skvělá kamera, kvalitní obsazení, ale totálně zpruzelá Zíza. (30.11.2019)

Asi je teda chyba ve mně, že asijská kultura mě jaksi nebere, když ostatním, se tohle líbí. Ale ať to jsou filmy nebo hudba, tak mi připadá, že čim dál na východ, tim horší sračky. Jinak zhruba do půlky se mi film docela líbil. Je to taková černo-humorná komedie. Sice tak nějak asijsky podivná, asi pro mě občas trochu nepochopitelná, ale vlastně mě to celkem bavilo. To bych dal tak 3-4 hvězdy. Jenže od půlky nastane zlom, kdy jsem fakt nevěděl, jestli pořád koukám na komedii, na béčkovej horor, nebo snad dokonce na začátek nějakýho ujetýho korejskýho porna. A závěr mi přišel vyloženě jako dílo nějakýho šílenýho psychopata. Další problém je, že korejský herci jsou pro mě neznámý, dokonce se mi i pletli mezi sebou, nenašel jsem na nich ani zrnko něčeho jako charisma, takže po herecký stránce taky dost o ničem. Kdyby tohle někdo natočil v Hollywoodu, tak to ještě možná utáhnou známý xichty, ale to tady v případě Korejců prostě nefunguje. Pokud nějakej film na podobný téma, tak radši třeba Srdečně vás vítáme (2017). (02.10.2023)

Až do zahradní oslavy originální komedie, zdařile oscilující mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Pak náhle nepochopitelně přeskočí nejdříve synovi s kamenem a pak otci s nožem, a je to všechno v háji. Dal bych možná i dvě*, ale nechce se mi. (* copyright hirnlego) (24.10.2019)

Jihokorejec Bong Joon-ho se v Cannes předvedl ve skvělé formě. Představil další svéráznou filmovou rodinku, v jejímž čele opět stojí jeho dvorní herec Song Kang-ho a na jejímž příběhu znovu umně háže žanry do mixéru: mísí rodinné melodrama s hororem a černou komedií a k tomu po svém přidává tradiční porci subtilně vrstvené sociální kritiky a trefně namířených kulturně-politických vtípků. Zdánlivě nespojitelné funguje jedna báseň až človek žasne a o půlnoci odchází z kina naspeedovaný radostí z té hravé filmové jízdy. Za tu bravurní režii se mu tady v průběhu projekce několikrát tleskalo a i proto věřím, že si ze sobotního udělování cen jistě něco odnese. (22.05.2019)

(1001) Inu, první hodina je famózně famózní. A nyní pracuji na tom, abych zapomněla na svoje očekávání a "správně" pochopila, jak na ni navazuje ta druhá polovina. Ale vzhledem k tomu, že i u Okji mi připadalo, že má pan autor problém ukončit příběh, tak nevím, jestli se k něčemu dopracuji. (04.10.2019)

Parazit působí jak vztah s herečkou, která si své role nosí domů. Nikdy nevíte, kdo k vám večer vstoupí do dveří. Ponův snímek začíná jako nefalšovaná komedie, která se čím dál víc prolíná se sociálním dramatem, aby posléze bez varování začal film se svými hrdiny krutě účtovat. Osobně jsem napočítal šest žánrů, se kterými režisér pracuje a zajímavě je mixuje. Kdyby se Pon Džun-ho dokázal vyvarovat východoasijské řezničiny, koketoval bych i s pátou hvězdičkou. Už jsem v minulosti psal, že pokud mám s nějakou světově uznávanou kinematografií zásadní problém, je to právě jihokorejská pro svoji fascinaci násilím a nikdy neselhávající schopností šokovat prazvláštními duševními pochody a prapodivnými činy svých postav. Ponův kousek se tomu z převážné většiny dokázal vyhnout a i když jeho příběh o rozevírání nůžek mezi sociálními vrstvami pevně vězí v místní kultuře, sdělení je globálně srozumitelné. Pon si zaslouží pochvalu za to, že dokáže obratně manévrovat mezi zájmy nejrůznějších skupin divácké obce - je zábavný, originální, provokativní a nebojí se tvrdě ukazovat propastné rozdíly v příležitostech v navenek dobře prosperující a efektivně řízené společnosti. Ne vždycky si s Ponem rozumím, jeho Ledovou archu, kde se pokoušel rovněž o žánrový mix s povrchním poselstvím, považuju za ukázkové selhání, Parazita ale s klidným svědomím můžu doporučit. Dejte té rodince ukázkových loserů ze suterénu šanci, pravděpodobně vás překvapí. Celkový dojem: 85 %. (22.10.2019)

Hořká černá sociální komedie, která vyústí do až antické tragédie. Je to skvěle vystavěné, divácké, překvapivé a ve výsledku velice silné. (14.02.2020)

„Tati, to není padělání ani zločin. Na tuhle univerzitu půjdu příští rok.“ - „Takže máš plán!“ - „Jenom jsem si vytiskl doklad o něco dřív…“ A přijímající paní domu (která to má ráda ve směru hodinových ručiček) příliš důvtipu nepobrala…Jako úplný laik přes asijské filmy nemůžu posoudit, jak moc je tento v jihokorejské produkci zjevením či jen mainstreamem, avšak mně přišel neotřelý, originální a zábavný. Už vtipný úvod s „wifinou“ naznačil, že tato rodinka sice bude mít hluboko do kapsy, ale za to bude pěkně vychca…ehm, přičinlivá (zvlášť „metaforický“ Ki-woo a padělátorka Ki-jung). Zpočátku je film cynickou, škodolibou komedií, ale postupně dost přitvrzuje. A když pominu renonc s bosými/obutými utíkajícími, cca 100 minut vše funguje bezvadně (a např. scéna s kouřící dcerou na záchodě je dokonalá). Jenže počínaje dementním nutkáním s kamenem (a oslavou) filmu po scenáristické stránce takřka dojde dech (hlavně vyústění osudů Kevina a Jessicy se nepovedlo). Což je velká škoda, tajně jsem doufal v plný počet, takhle dávám „pouze“ solidní 4*. (26.01.2020)

Nejen způsobem „vniknutí“ neobvyklá, mezi několika žánry oscilující home invasion, během které se sází jen na první část rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Řemeslně precizní (především kamera v interiéru moderního domu), ale jak se sestoupí hlouběji (fakticky i obrazně), začne být to podobenství vratké v kolenou. Dlouhodobě mám problém s těmi jihokorejskými filmovými konci. Jako by nevěděli jak a kdy přestat.. (25.02.2020)

Absurdní tragikomedie se sociálním přesahem. Mistrovská režie, struktura vyprávění a precizní práce s výstavbou a gradací děje za využití skvěle rozmístěných a nečekaných detailů a paralel. Bezchybné, přesné herecké výkony. Nenásilná a do příběhu výborně zakomponovaná sociální kritika. Tíživý osud hlavních postav v kontrastu s životem v bohaté domácnosti využitý nejen pro pohled na nedokonalý třídní systém, ale i jako černohumorné varování před nebezpečím rychle nabytého bohatství. První polovina slouží jako zatraceně amorální a zatraceně zábavný základ pro zcela nečekaný vývoj, který přijde poté a který chytře využívá všechny dříve představené příběhové body. Humor zde je náramně absurdní, parádně vypointovaný a nakonec šokující v tom, jak rychle přechází v nepříjemné a temné momenty. V druhé polovině se víceméně odlehčená zábava postupně zvrtne v depresivnější společenskou sondu, která vygraduje v konec, u kterého člověk musí nad logikou konání a celkovou přepáleností už přivírat oči opravdu výrazně, ale následný téměř poetický epilog, kde scénář hezky využije základní metaforu, udělá slušnou tečku. Mírná pachuť však kvůli finále přesto zůstává. Naštěstí si v tu chvíli stačí vzpomenout na nádhernou stylizaci a kameru, střih a hudbu. Opravdu, obrazová kompozice a estetika scén je zde výjimečná a důrazně vypomáhá i ve vyprávění a předávání motivů. Džun-ho Pon potvrzuje svůj cit pro vybudování vynikajícího vrstevnatého vyprávění i pro dokonalou formu, do které příběh zasadí. Nakonec přidá ty nejlepší herecké matadory (ani nevím kterého z herců bych měl chválit nejvíce - všichni předvedli civilní a autentické výkony bez nějaké přehnané teatrálnosti a melodramatičnosti, což bývá někdy u asijských filmů problém) a oscarový film je na světě. 9/10 (31.12.2019)

Velmi problematický počin. Cenami ovešaný a kritikou ospevovaný Parazit je subžánrový mutant, ktorý vyťahuje pod svetlá reflektorov prastarú problematiku priepastných rozdielov medzi spoločenskými vrstvami. Mutantsvo Parazita nespočívá v tematike, ale v pre mňa neštastnej forme multižánrovosti: V momentoch, keď film naznačí kvality hlbšej drámy, poklesá k samoúčelnému humoru s odôvodnením presnejšieho príblíženia "proletárskej" triedy. ((( Proletár - nie v zmysle Marxa či Servilusa Tulliusa, ale v zmysle dnešného, morálne hranice hrubo prekračujúceho, nezvdelaného, nekulturného, bezzásadového človeka/občana ))). A v pasážach, keď sa film stáva proletárskou komédiou, nedokáže baviť viac, než chvíľami, pretože samotný dej je až príliž závažný a ponurý zároveň. To samozrejme nevylučuje, že tento zlepenec niekomu môže chutiť, ale v mojich očiach je Parazit kolabujúcim pokusom o originalitu vo forme neobvyklého žánrového spojenia s ponuro-sladkou atmosférou s náznakmi napätia z očakávaného. --- Dôvodom ocenenia Parazita ako najlepšieho filmu roku vnímam žial ako všadeprítomnú snahu o politickú korektnosť už nie len na genderovej a rasovej úrovni, ale tiež globalizačne-národnostnej úrovni. Je síce pravda, že rok 2019 nebol najsilnejším ročníkom filmov za poslednú dobu, ale bolo niekoľko adeptov, ktorí si ocenenie boli zaslúžili z môjho pohľadu viac. Nie je to ale prvý ročník odovzdávania cien akadémie, keď na mňa komisia pôsobí svojimi rozhodnutiami až schyzofrenicky: posledné ročníky sa striedajú výhercovia, ktorý tasili Oskarové ambície samoúčenlnými spôsobmi vo forme už spomínaných genderových či rasových témat, alebo naopak hrali prim filmy bez hlbšieho obsahu, kde víťazí len staroklasická forma, na ktorú Hollywood nedá dopustiť. Pred destiatimi rokmi som ešte vnímal určitú konštantnosť v hodnotiacich kvaltiách, ale na dnes ocenenia putujú k výhercom ako počasie - raz na báze formy, a čoraz častejšie na báze aktuálnych spoločenských sezónných témat. (03.05.2020)