Western

V porovnání s pomalou optikou Nuri Ceylana, jde o výrazně slabší kávu. Nevnímejte ohlas z Cannes a nechte film vyvíjet. Valeska Grisebach zachytává dokonale postavy neznámých herců a krásného prostředí krajiny. Vlivu člověka v osamělosti, ztráty budoucnosti a nádechu světla jít správnou cestou. [Aff, 2017] (24.06.2017)

Príjemný film o obyčajných ľuďoch a o strete ich kultúr. V dvojjazyčných, nemecko-bulharských dialógoch si rozumejú každé desiate slovo, no napriek tomu si vás absolútne podmania. Prirodzenosťou, ľudskosťou, pocitmi, ktoré sú nám všetkým tak blízké, ale vo filmoch na ne väčšinou nezostáva priestor. Z neherectva sa holt dajú vydolovať nevýdané veci, ak máte jasný režijný zámer a vysoký emoční kvocient. Delňas v hlavnej roli najcharizmatickejšia postava zo všetkých, čo som tento rok videl vo Varoch. (06.07.2017)

Nádherný film o střetu dvou kultur a zároveň dvou principů k přístupu k druhým/cizím napříč těmi kulturami...a zároveň o vyděděnosti a neschopnosti někam patřit... Film vyznívající velmi civilně, ale zároveň hodně poeticky. Poezie všedního dne i romantika ještě stále panenského východu. Snímek o bariérách - kulturních, jazykových, ale též psychických. Snímek plný sociálního napětí. Western - eastern. Film silně dvojznačný...postupně se rovněž vynořuje znepokojující myšlenka inspirovaná názvem (a jím obsaženým žánrovým ukotvením), že možná západní zkrocení divoké země, s mýtickými vizemi kovbojů, nebylo tak ušlechtilé a neškodné, jak jsme si mysleli. Film s nejednoznačně konotovaným hlavním hrdinou - Meinhard se v průběhu děje stává stále více záhadným - Byl to voják? Či nebyl? Mluví pravdu? Je to lhář? Co vlastně chce? Ve výsledku hluboký film o solitérství. Co tady vlastně hledáš? (08.04.2020)

Hezká práce s dějovými motivy, vyprávěcími vzorci a ikonografií westernu, jehož romantismus se zde střetává s nesentimentálně vykreslenou sociální realitou současné Evropy, kde se opět vytyčují kdysi zbourané hranice. Namísto kovbojů dobývajících indiánské území parta německých dělníků kolonizujících bulharskou vesnici (vyvěšení vlajky, osedlání cizího koně, sblížení s místní ženou). Téma střetu dvou kultur je klíčové, jenom jde ve větší míře o střet východu a západu než civilizace a divočiny. Příslušníci obou subsvětů, mezi nimiž se pohybuje protagonista, si ve skutečnosti rozumí méně, než jak se navenek tváří. Nejednoznačný samotářský hrdina, pro kterého je svoboda zjevně důležitější než rodinné zázemí. Přesto ale zřejmě chce někam patřit, být přijímán druhými (těžko ale říct, po čem přesně touží, neboť skrývání emocí je součástí jeho povahy). Na můj vkus ale přebývaly náladotvorné záběry bloumajícího hrdiny s cigaretou v ruce, jejichž četnost zřejmě souvisí i s volnější strukturou příběhu, která jako kdyby vznikala teprve „za běhu“. Stylem i strukturou vyprávění mi film dost připomínal dlouhou řadu jiných festivalových dramat (veristické snímání, závěrečný násilný střet následovaný katarzí) a téma expanze západních firem (a majetnického způsobu myšlení) do „rozvojových“ zemí východní Evropy výstižněji zpracovala Maren Ade v Tonim Erdmannovi. 75% (02.11.2017)

Neuvěřitelně obyčejné a tím pádem díky tomu vlastně originální. Tvůrci si tu totiž krásně pohráli s archetypy Němců, Bulharů a skutečností, že když chceš, nepotřebuješ jazyk k tomu, aby sis pokecal. Lidsky je to tady hrozně silné, byť dost poetické. Věřím ale, že Vám ty záběry na vyvalený Němce uprostřed bulharské řeky vůbec nebudou vadit. Ač se toho ve filmu moc neděje, byl jsem u filmu totálně zhypnotizovanej. Ale, pravda, otázka je, jestli to nebylo tím, že jsem v pokoji měl hrozný vedro a Němci stavaři se tam vyvalovali v řece a u toho pili na pohodu bulharský pivo. (30.06.2021)