Jeune femme
Montparnasse Bienvenue
Paula
Režie:
Léonor SerrailleScénář:
Léonor SerrailleKamera:
Émilie NobletHudba:
Julie RouéObsahy(1)
Paula, za níž se náhle zabouchnou všechny dveře, se ocitá na mizině a se svou kočkou jako jediným majetkem se po dlouhé době vrací do Paříže. Do cesty jí přicházejí různí lidé, ona však míří ke svému vytčenému cíli – hodlá začít nový život a vrhnout se do něj po hlavě. (Artcam Films)
Videa (2)
Recenze (11)
Slečna od začátku moc mé sympatie nevzbuzovala. Mlátí hlavou o zavřené dveře a s rozbitým čelem pokřikuje na lékaře, koho a co všechno nenávidí. Tahle postava vzbuzuje více odporu než soucitu. Je hysterická, sebestředná, frackovitá, jak sama přiznává, „ne zrovna inteligentní“ a navzdory třicítce až neskutečně nedospělá: když ji po deseti letech opustí přítel, neví si s vlastním životem rady.Na své trudné pouti k soběstačnosti v podstatě nic zajímavého nepronáší ani nezažívá, přehlídku náhodných známostí a dočasných azylů ozvláštňuje pouze kočka, již s sebou vláčí, a trocha té povinné francouzské nahoty. ()
Nebuďme tak kritičtí, soudruzi. Řemeslně je film pěkně zvládnutý, má jen dvě slabiny - silně nesympatickou hlavní hrdinku (představa, že mám něco podobně iracionálního doma, mě děsí) a závěr, který působí, jako by režisérovi zbyly nějaké ty scény, které je třeba někam udat, i kdyby na sebe nenavazovaly, což tedy nenavazují. Jinak celkem běžné drama o životě nepříliš vyrovnané Francouzky. ()
Od absolutní iritace až k překvapivému souznění - Paula opíše zajímavou trajektorii od pasivní, manipulativní odkopnuté hysterky až k ženě, která přes všechny omyly a zaškobrtnutí dokáže určovat směr svého života. Neokázalý a inteligentní hold ženské houževnatosti, drama všedních omylů a trapností, blízkosti i propastí. Velký respekt k nesmírně citlivé, detailistické režii Léonor Séraille a skvělému výkonu Laetitie Dosch. ()
Film "Paula" som videla v rámci festivalu "Medzinárodného filmového festivalu - Bratislava". A som rada, že tento film bol súčasťou festivalu, lebo inak by som na neho asi nešla. Predstaviteľka hlavnej herečky Laetitia Dosch zahrala hlavnú hrdinku úplne skvele. Hoci ja som pravý opak hlavnej hrdinky, myslím, že v spoločnosti sa nachádza mnoho takýchto žien, dievčat a preto film skvele nastavil zrkadlo dnešnej dobe. Paula nepracovala, nechávala sa živiť partnerom, nemala dobrý vzťah z matkou a toto bolo smutné. Na druhej strane keď partner Paulu vyhodil na ulicu, dokázala sa znova postaviť na nohy, nájsť si prácu, aj keď jej to išlo ťažko. Toto sa mi na filme páčilo a tiež otvorený koniec. Prečo som tomuto súčasnému filmu nedala viac bodov je, že hoci Paula bola na ulici, bola čistá, jej tašky z vecami sa objavovali, hoci predtým nemala žiadne tašky a pod - čiže tam z hľadiska výpravy podľa mňa bolo mnoho nedotiahnutých vecí. Ale v podstate to bola dobrá súčasná dráma so ženskou tematikou a kto má rád takýto tip filmov - odporúčam vidieť. Za mňa 60% a ***. ()
Po půlhodině jsem silně koketovala s pokušením to vypnout. Paula je v začátku filmu holka na přesdržku, sobecká hysterka, která přivádí okolí k zuřivosti. Ale odhodlala jsem se dát tomu ještě šanci. A nakonec musím uznat, že jako psychologická sonda do života jedné ztracené existence, holky z rozpadlé rodiny (ač to ve filmu přesně řečeno není, tipla bych, že po odchodu otce matka zahořkla i vůči dceři a tím se i ony dvě odcizily), která je emočně nestabilní, ale zato má velké srdce. Ve dlouhodobém vztahu s výrazně starším mužem neměla šanci dospět - to sledujeme právě až v průběhu filmu. K zamyšlení rozhodně je postoj hlavní hrdinky, kdy se často stylizuje do postoje, který od ní ostatní očekávají. Má pravdu - nelže. Jen se chce zalíbit. Kolikrát se to stává i v našich životech, že si hrajeme na něco, co nejsme, protože se bojíme, že když budeme autentičtí, ostatní nás zavrhnou...? ()
Reklama