Visages, villages

Oscar 1 nominace: Dokument (09.01.2022)

Oslava francouzského venkova, týmové práce a street artu. Agnès Varda se svým o padesát let mladším a třicet centimetrů vyšším kolegou navštěvují místa vyprávějící podnětné příběhy (o lidech, nezaměstnanosti, proměně krajiny či zániku venkova) a nechávají je promlouvat s pomocí velkoformátových fotografií. Lidé, které potkávají, jsou objekty i spoluautory jejich děl. Nezajímá je primárně izolace, devastace a industrializace, ale radosti života a možnosti kreativního uchopení reality. Nechtějí kritizovat a nehledají systémové řešení problémů, coby konceptuální umělci „pouze“ mění optiku, kterou na okolní svět pohlížíme. Přestože je dělí dvě generace, oběma je vlastní nepolevující zápal, chuť objevovat a tvořit. Reagují přitom vždy na konkrétní prostředí a příběhy druhých prokládají těmi vlastními (vyšetření očí, running gag se slunečními brýlemi, ukázky z dřívějších filmů Vardové), což filmu, který by se mohl zvrtnout v monotónní sérii site-specific zastavení, dodává mile improvizační, nepředvídatelný ráz. Vše završuje „setkání“ s Godardem, které trajektorii vyprávění svede zcela nečekaným směrem, čehož ovšem Vardová dokáže využít ve prospěch filmu. Její reakce představuje další vyjádření ústředního tématu dokumentu - důležitější než to, jaké věci (lidé, zdi, domy, přístavy) jsou, je to, jak se na ně dokážeme dívat. Pohled Agnès Vardové je empatický, hravý a radostný a bez náznaku falše, což z Visages, villages dělá jeden z nejlepších feel-good filmů posledních let. 90% (17.11.2018)

Agnes Varda jezdí po Francii a rozdává lidem radost. Nemůžu tvrdit, že to místy nemá kus kýčovité chytlavosti, ale nakonec to především prošumí k nezájmu. (22.11.2017)

Zajímavé spojení různých umění. (19.04.2018)

Tohle nebylo nutné. Poté, co AV komplexně, poutavě a empaticky uchopila fenomén "sběračství" v Gleaners and I, Faces Places je jen o tom, jak se dva kosmopolitní hipstři jezdí dívat na lidi na vesnicích a maloměstech, s tím nechutným blahosklonným výrazem, jako na zvířata v zoo. Ukazují nám nahodilé věci, které ve výsledku o ničem nevypovídají. "Vy řežete kozám rohy?" "Oui, ale jim to neva" "Ale tadyta pani neřeže kozám rohy" Celé je to o narcisismu tvůrců, sorry. Jean-Luc Godard to prohlédl včas. (18.06.2020)