Roma

« To som čakal päť rokov kvôli tomuto, to snáď ani nemyslí vážne, a vôbec, koho to v konečnom dôsledku zaujíma, sakra, pre akú sortu divákov to vlastne je ? » Pre mňa už vonkoncom nie, keď som sa de-facto ani nemal o čo poriadne oprieť, spoľahnúť sa napríklad na kvalitné herecké výkony, a namiesto toho sa mi dostal jeden dlhočizný, typický výraz tváre predstaviteľky slúžky Cleo v podaní Yalitzy Aparicio, ktorá je stále rovnaká, a tak teraz už konečne napoviem, že od oscarového mexického režiséra Alfonsa Cuaróna, tvorcu bravúrnej Gravitácie, som po pravde očakával viac, s čím príde nabudúce, a zároveň som taktiež zistil, že extrémne pozitívne reakcie rôznych tzv. filmových kritikov sú v skutočnosti - nadhodnotené, fabulované, ktoré sa nezakladajú na pravde ! _ Najhoršie na tom je to, keď sa necháte strhnúť davom... 『 Mexičan si spomenul na svoje detské časy, čiže si o tomto životnom období zatúžil nakrútiť svoj doteraz najosobnejší, úplne autorský film, a trebárs ešte, jeden z tých chlapcov z bezmennej filmovej rodiny, je on sám... Môže byť, však ? Ale inak, je to „strašná nuda” , že som sa nudil skoro, ako pes, a mimochodom filmový pes Borras kadil všade, kde uznal za vhodné, humus ! Bolo tu tých najlepších priateľov človeka akosi moc. 』 _ Režisér, scenárista, producent, kameraman a strihač = ALFONSO C. _ To už mi pripadá, akoby som videl niekdajšieho Roberta Rodrigueza, ktorý sa stihol venovať viacerým filmovým profesiám súčasne. Cuarónova veľmi silná stránka je : réžia, strih, a teraz i kamera, keď CHIVO bol “to BUSY” . Už úvodný záber lietadla, ktoré vidieť z odrazu dlažby má niečo do seba, a vôbec tento populárny dopravný prrostriedok sa tu objavuje pomerne často, čiže skrýva v sebe daný význam. Strhujúce sekvencie sú tieto vybrané štyri : požiar, demonštrácia, pôrodnica a more. Viac-menej, si po celý čas tieto tri technické filmové zložky udržiavajú veľmi vysokú úroveň, a za každú som udelil po jednej hviezdičke, čiže 3 = 60 % = PRIEMER = DOBRÝ. Ale v žiadnom prípade nie výborný, či vynikajúci, to by som musel vidieť v hercoch trochu väčšiu snahu, možno iné obsadenie a cetera. Alfonso Cuarón je určite veľkým vizuálnym a profesionálnym režisérom, ktorého uznávam za spomínanú Gravitáciu, či ešte dopĺňam o Potomkoch ľudí, tu sa celkom precenil, ale nevravím, že nevie, ako režírovať, kde postaviť kameru, a čo nechať, či čo vystrihnúť... «Len natočil film, ktorý je o ničom a o nikde, síce má čo ponúknuť niektorým jedincom, ale mňa takmer na celej čiare sklamal» (23.12.2018)

Pro mne osobně byla filmová událost roku polská Studená válka, ale Roma je hned těsně v závěsu, rovněž absolutně dokonalá forma, jen příběh je tu, alespoň ze začátku, až moc upozaděn... Ovšem ta nádherná kamera, téměř až uhrančivý vizuální vjem, naprostá filmovost, bytostné filmové vnímání, vyprávění prostřednictvím obrazu, to je tu dotaženo k dokonalosti... S odkazem na naši nejslavnější éru kinematografie by se dal Cuarónův styl pojmenovat jako mexická nová vlna, jde tu vysledovat řadu paralel a vzájemných styčných bodů, obecně má v sobě Roma hodně z Federica Felliniho či třeba Bély Tarra, ale i již v úvodu zmíněného Pawla Pawlikowskiho... (10.01.2019)

To je vždy smutný pohled a mé srdce pláče, když sleduji autora, který má za sebou několik kvalitních snímků a najednou mu regulérně ruplo v hlavě a přivedl na světlo světa pseudo umělecký nudíci paskvil plný nudných postav a nudných událostí. O věcech všedního života ztrácí smysl točit filmy, protože tyto věci si může divák sám prožít, když vyjde ven na ulici. Absolutně nechápu, v čem by mě mělo zhlédnutí takové píčoviny obohatit. Jsem vděčný na to, že nejsem žena ani kavárenský homosexuál, který si pravidelně nad 5minutovým záběrem kaluže prohání svých 14 centimetrů. V celém snímku jsem viděl 2 scénky, které měly nějakou přidanou hodnotu, co se týče umění, a to byl porod a závěrečná záchrana ve vlnách. Zbytek filmu si na umění jen hraje. Největší problém jsem měl s tou prkennou píčou v hlavní roli, kolem které sledujeme dění. Tak otravnou postavu, která otravuje diváky už jen tím, že vlastně nic nedělá, jsem snad ještě ve filmu neviděl. Snímek jsem musel sledovat dvojnásobnou rychlostí, aby se jednotlivé postavy vůbec přiblížily rychlosti běžně se pohybujících lidí. Jako by nestačilo, že se tam nic neděje, ono se to nic neděje ještě tak nesnesitelně otravným šnečím tempem, že mi z toho celého bylo na zvracení. Netuším, jestli jsme viděli stejný film, když si zde pročítám, jak silný vztah si diváci vybudovali k postavám. Totálně všechny postavy mi byly krajně nesympatické a neskutečně mě sraly. Nejvíce mě srala ta píča v hlavní roli, která si z vlastní demence udělá dítě s absolutním kreténem od pohledu a potom polovinu stopáže brečí a my nebohé diváctvo to musíme sledovat. Netuším, jestli režisér zamýšlel, abychom s takovou píčou soucítili. Mám ve zvyku, že když mě film donutí jej zrychlit, tak mám povinnost odpadovat, takže se nehodlám odchýlit od tradice, přestože připouštím, že dvě krátké pasáže byly natočeny opravdu velmi dobře, ale co naplat, když 98 % stopáže je úmorná nuda. Podobně nadhodnocená nudná píčovina byl třeba The Artist. (13.04.2020)

Dva pohledy a dvě strany mince. Roma je bezkonkurenčně vypiplané a zrežírované dílo, které nemá, nejen na Netflixu, obdoby. Ať už se komukoliv nelíbily Cuarónovy starší filmy, tuto objektivní jistotu popřít nelze. Tenhle Mexičan je mistr režisér a pokud se takovým nebudou přiklepávat autorské projekty, je s filmovým světem něco špatně. Já osobně jsem velký fanoušek Alfonso Cuaróna, ale nyní přijde ta druhá strana mince. Vězeň z Azkabanu je můj nejoblíbenější HP a Potomky lidí s Gravitací jsem si hrozně moc užil, jenomže z jeho předchozí mexické tvorby jsem neviděl vůbec nic a ani příliš nechci, rád bych aby zase natočil něco divácky stravitelnějšího, alespoň trošku. A nyní se po pětileté odmlce opět vracíme k jeho, možná spíše artovějším, počátkům. Roma není zábavný film, což je předem identifikovatelné a proto si ho spousta lidí ani nepustí. Jinak by tu ani náhodou nemohlo viset hodnocení přesahující 80%. Roma je tíživé komorní černobílé drama, na které se člověk musí správně naladit a jedině proto to může fungovat. Neříkám, že jsem nikdy nic podobného neviděl, ostatně taková pár let stará Nebraska je tomu velice podobná, ale zkrátka moje filmové vnímání není zatím až tak rozvinuté, abych si dokázal užít Romu. A u toho bych skončil. Pokud se film probojuje do hlavní kategorie Oscarů, jistě ji vyhraje stejně tak, jako nepochybně tu cizojazyčnou. PS : Kdybyste někdo ani po zhlédnutí filmu jako já netušili, proč se film jmenuje Roma, tak se jedná o čtvrť v Mexico City. (17.01.2019)

Roma nevcucne a nesežvejká, nedonutí diváka, aby si napětím okousával nehty, ani nepřipomene ten stejný humánní žalozpěv, s jakým se nešťastní hrdinové protloukali například ve Zlodějích kol. A přesto je krásná... Film o pocitech tak skutečných, že mě v kině štípaly do zadku, kdykoli jsem si pomyslel, že sleduji jenom film. Procítěné pomalé vyprávění, kde nejsou tak důležité následky, jako prožívání přítomnosti a empatie k hlavní postavě. A tomu odpovídá i styl - do dlouhých záběrů a do výrazné hloubky komponované scény, jejichž inscenace a ozvučení nechávají diváka putovat prostorem společně s aktéry, popřípadě dosyta vychutnávat emoce, které narace pečlivě připravuje a předznamenává (závěrečná mořská očista). Přestože jsem nepociťoval vytoužené cinefilní políbení, Romu jsem si veskrze zamiloval pro původní znázornění lidské sounáležitosti a pro její svět, který umí být stejně nehostinný, nevypočitatelný i láskyplný najednou. Režie i kamera fenomenální. (19.12.2018)