Režie:
Alfonso CuarónScénář:
Alfonso CuarónKamera:
Alfonso CuarónHrají:
Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Diego Cortina Autrey, Carlos Peralta, Marco Graf, Daniela Demesa, Nancy García García, Verónica García, Andy Cortés (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Zatím nejosobnější projekt oscarového režiséra a scenáristy Alfonsa Cuaróna (Gravitace, Potomci lidí, Mexická jízda), film Roma, sleduje dívku Cleo (Yalitza Aparicio), která pracuje v domácnosti středostavovské rodiny ve čtvrti Roma v Mexico City. Jako v propracovaném psaníčku ženám, které ho vychovaly, vzpomíná Cuarón na vlastní dětství a vytváří živý a procítěný portrét domácích konfliktů a společenské hierarchie v politickém chaosu 70. let. (Netflix)
(více)Videa (3)
Recenze (371)
Mám pocit, že pokud bych se chtěla nazývat filmovým znalcem, Roma by se mi měla líbit. Já jím ale ani trochu nejsem. Jsem prostě jen běžný divák. Koukám na filmy, u kterých předpokládám, že by mě mohly bavit, a nebo na ty, u kterých chci zjistit, jestli mě náhodou nebudou bavit. Tenhle film patřil do té druhé skupiny. Odpověď jsem nalezla. Roma mě příliš nebavila. Byla na mě moc "art" a vleklá. Co tomuhle filmu ale upřít nemůžu, je atmosféra a zajímavá kamera. Film má určitě další hodnoty, já je ale bohužel alespoň zatím neumím pořádně docenit. ()
Ráno jsem vstal, nasnídal se, spláchnul ranní hygienu, poseděl si na záchodě, kouknul, jak čilí osmáci zase prokousali kus svého obydlí, a vrcholem dopoledne pak bylo vyvrtání dvou děr na pověšení obrazu. Nechce o tom někdo natočit celovečerní film? Název nechám na něm, ulici klidně prozradím. Opravdu nechci být zlý, chápu, že se mexický tvůrce Alfonso Cuarón vrací ke svému dětství, k rodnému jazyku, k meritu věci. Ovšem mě ta jeho cesta minula. Dokážu pochopit, že nosným tématem je úděl ženy a její síla, když se zrovna nedaří, jenže ke mně ty emoce nedoputovaly. A to jsem se na nejnovějšího Cuaróna díval s ženou, které rozhodně není dvacet, má děti a rozhodně neulítává na Avengerech. Jsme v Mexico City, Cuarón stejně jako jeho souputník Alejandro González Iñárritu v Amores Perros zachycuje jeho náladu a atmosféru, ač zdaleka není tak zemitý a drsný. Nikam nespěchá (asi jako služebná s úklidem), vše si pečlivě předchystává. Jenže počáteční nevlídnost pokračuje a pro mě osobně děj nijak nerozpohyboval. Sledovat denní úkony a rituály velké rodiny mi nevadí, pokud NĚCO. A to NĚCO rozhodně nepřišlo ani s partnerskými otřesy pánů domu, ani s nečekaným těhotenstvím hlavní hrdinky-služky. To, jak režisér (a zároveň kameraman) pracuje s obrazem a jeho hloubkou, je obdivuhodné. Stejně jako zvuková stopa. Zbytek je prázdný. A nestydím se za to, že si opravdu kromě několika silnějších momentů pamatuju jen dvůr posetý psími exkrementy. Filmy o obyčejných věcech mám rád, jenže tímhle si Netflix jen posiluje artovou prestiž a tvůrci volají po umělé pozornosti. A rozplývání se diváků úplně nerozumím. Asi jsem barbar. ()
Silně autorský film, který o křehkých věcech života vypráví více skrze uměleckou obrazovou stránku, než tváře postav a jejich dialogy. S dialogy i výrazy tváří pracuje také (a Yalitza Aparicio je skvělá), ale není to univerzálně oslovující, tradičně emocionální promluva k divákům (film ani nemá žádnou “diváka manipulující” původní hudbu). Cuarón si chtěl po zužitkování výjimečného filmařského talentu na velekomerční Gravitaci odskočit do čistokrvného filmařského potěšení bez závazků vůči studiovým investicím. Roma je brilantní filmařina, kterou jsem obdivoval každým záběrem (tři až čtyři scény mě docela znepokojili) a vnímal i uznal všechny její sociální odkazy (třídní společnost, výjimečná síla ženy s těžkým osudem), ale emocionálně mě ke Gravitaci nebo Potomkům lidí nepřiblížila. ()
Zástupce toho druhu filmů, kde se vám na pozadí lidských osudů nenápadně odvíjí i příběh jedné země. Nevyzpytatelná příroda, vyhrocená politická situace a sociální rozdíly. A to vše jen tak mimochodem, jako součást obyčejného každodenního života. Formálně dokonalé, a přitom obyčejně dojemné a hezké... Roma by v devadesátých letech působila jako klasický film z filmového klubu. Dnes je to neuvěřitelné zjevení, které nám připomíná, proč má kinematografie smysl. ()
Stále měním to hodnocení mezi 4* a 3* a stále si nejsem úplně jistá, které je to správné. Pro mě bohužel jasné vítězství formy nad obsahem. Ten film je neobyčejně natočen, působivá kamera a Cuarón působí spíše v roli jakéhosi pozorovatele a celé je to opravdu působivé. Některé scény vyloženě majstříkové (scénu porodu i nesmírně emotivní závěr jen tak z hlavy nedostanu), ale jako celek se mi film jednoduše ne a ne zarýt pod kůži. Co oceňuji nejvíce a důvod, proč mi možná ruka přece jen vyskočí k té 4*, je, že film je i silně feministický, ale naprosto přirozeným a nevtíravým způsobem. ()
Reklama