Roma

Když promítač v Bio Oku uváděl Romu jako barvitý film, bylo zřejmé, že nemá na mysli jasný oxymorón, ale spíše rozmanitost snímku a celého prostředí, ve kterém se odehrává. Že je charakteristika Romy jako "Cuarónova nejosobnějšího projektu" výstižná, je zřejmé již od prvních minut, ačkoliv působí nevýrazně a nenuceně. Je to dáno velmi silnou autentičností, která je podle mě nejsilnější zbraní celého filmu. Spolu s autentičností a snahou o zachycení nuzných poměrů života běžného Mexičana ale přichází nuda a stopáž (i přestože není zas tak dlouhá) ubíhá poměrně pomalu. Uznávám, že pro Cuaróna a spoustu dalších (nejen Mexičanů) může jít o jedinečné zachycení jejich všedního, přesto v některých detailech šokujícího bytí, ale pro mne jako filmového diváka nebyl snímek nějak zvlášť obohacující. Netvrdím, že byl zbytečný a v ničem mne nepoučil, ale uznejte, ani čtyřhodinovým záběrům z války byste nedali plný počet hvězd, i kdyby byly sebevíc autentické. Největším boj (kromě hodinek) pro mě nastal v předposlední čtvrthodině, kde jsem si nervozitou z té nepříjemné sekvence záběrů málem ukousal celou ruku. Tahle pasáž se do mě zapsala nejvýrazněji, zbytek filmu však bude spíš vzpomínka na autentické, ale velmi pomalu ubíhající černobílé záběry. S čistým svědomím tak mohu prohlásit, že jsem nakonec rád za hlavního Oscara pro Zelenou knihu. (11.04.2019)

Opravdu úžasné umělecké záběry, co záběr, to umělecká fotografie a děj je ve filmu na vedlejší koleji, takže je to takové celé celkem rozvláčné. (09.11.2019)

Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nakonec jsem se přiklonil k maximu. Díky odvaze producenta natočit černobílý film, odvaze režiséra vyprávět prostý příběh bez hollywoodských pozlátek, veletočů a doslovnosti. (20.05.2021)

Cuarón si nejspíš fakt natočil film vyloženě jen pro sebe, nicméně já se na něj také podíval (snad by mu to nevadilo) a musím říct, že mě docela nadchnul. Jde o film natolik technicky dokonalý, že se mu daří prezentovat vlastně úplně cokoliv velice vtahujícím a pohlcujícím způsobem, takže scény, v nichž se dějí obyčejné věci, jsou... Inu, neobyčejné. No prostě precizní záležitost, abych tak řekl. Jo a černobílá tomu mimochodem fakt sedla. 9/10 (06.01.2019)

100% Nutno vidět v kině. (11.01.2019)

Velmi silný filmový zážitek. Podmanivý a současně volně plynoucí. Pohled do 70. let a lidských osudů a zejména osobních tragédií služky a jejích bohatých zaměstnavatelů není úplně příjemnou podívanou, ale o to jde o intenzivnější filmařskou výpověď. Ta je podkreslena velmi lidskými hereckými výkony, podpořena výborně komponovanými záběry a umocněna černo-bílostí filmu, která jakoby dodávala onu syrovost celého zážitku. Cuaron zde předvedl dílo hodné mistra a film si zaslouží absolutorium. (20.01.2019)

Ciernobiely "dokumentarny" film o opustenych zenach natoceny zaujimavou kamerou. (28.01.2019)

Ačkoliv bych řekl, že jde o náročnější film, s klidným srdcem bych ho doporučil i mainstreamovým divákům. Roma je totiž naprosto civilní filmový úkaz, který působí tak autenticky, že je až podivuhodné, jak rychle a snadno se do něj člověk vžije a ta dlouhá stopáž rychle uteče. Rozhodně se do toho ale nepouštějte znudění, otrávení nebo unavení, nebude vás to bavit. Geniální kombinace přirozeného scénáře a citlivé režie zde zachycuje naprosto obyčejně a zcela reálně určité životní období služebné Cleo podbarvené válečným konfliktem, který má ale v ději spíše minoritní význam. Film je totiž natolik citlivý a intimní, že nic jiného než osud právě Cleo a rodiny, pro kterou pracuje, vás zajímat nebude. A fakt, že to je černobílé, ničemu nevadí. Nádherná kamera a skvělé herectví neherců jsou pak už jen milým bonusem ke zcela uvěřitelnému zážitku, kdy si místy možná ani neuvědomíte, že koukáte na film. Černobílý film. (03.03.2019)

Pro mě nejmilejší ztvárnění ženských hrdinek. Cuarón pochytil život sám, jeho strasti i jeho radosti. Scény v nemocnici a na pláži jsou dechberoucí a vhání slzy do očí. Oscar je v dobrých rukách. (90%) (19.03.2019)

Nečekal jsem to, ale je to super. Černobílé pohyblivé obrazy vypráví příběh, zdánlivě nudně plynoucí, ve skutečnosti plný emocí. (09.04.2019)

Cleo od 5 do 7 (19.12.2021)

Esence humanismu a odzbrojující symbolika. Ze zdánlivé obrazové strohosti a minimalistického pojetí se zde v rukách precizní režie stává spíše samotný nástroj vyprávění než vizuální obal. Mravenčí práce na pozadí přeměny Mexika do období počátku 70. let a většina davových scén tak zůstávají až ostentativně nevyužity – jsou spíše kulisou, jež je sledována jakoby zpovzdálí skrze zašpiněnou skleněnou tabuli výkladního okna obchodu, nebo čistě rozostřeným pozadím rušné ulice, lesa, sálu kina či nemocnice. Film tak ani na okamžik neopouští zvolené měřítko, jímž je osobní rozhled člověka. Funguje to skvěle – stejně jako propojení pár emocionálně vyhrocených mnohovrstevnatých scén, ve kterých děj neuvěřitelně zrychlí a přitlačí na pilu, a zbytku filmu, jenž sestává z velmi pozvolné expozice. Velkorysá stopáž a artové monochromatické ladění též nejsou na překážku; minimálně do té míry, že by se člověk neubránil pocitu, že by skrze vystřižení některých scén nebo kondenzaci děje film získal něco navíc. Ve všech ohledech nekompromisní film. (17.12.2018)

Jedna * - za B&W prevedenie, ľutujem. Nič pre mňa. (30.12.2018)

Já vám nevím. Původně jsem na film do kina ani neplánovala jít, ale po nadšených ohlasech jsem se rozhodla, že film tedy také zhlédnu na filmovém plátně, ne jen na obrazovce počítače na Netflixu. Čekala jsem jemné, křehké drama, které mě dojme k slzám. Ale nic takového se nestalo. Hodinu a půl se téměř nic nedělo, klimbala mi hlava a přemýšlela nad tím, jak tohle může být tak oceňované dílo, které jistě sklidí spoustu cen. Poslední půlhodinu filmu se tam konečně něco začalo dít - a najednou konec! Takže za mě podprůměr, jediné, co se Cuarónovi povedlo, je natočení filmu v černobílé verzi. To k době vyobrazené ve filmu sedlo. (01.01.2019)

Zajímavá kamera, která vlastně ani nesleduje postavy, ale spíš okolí. V začátku je to hodně zvláštní, ale pak si zvyknete. Film má pár hluchých pasáží a první hodina se dost táhne, ale konec je fajn a scéna u moře pěknej vrchol filmu. 70% (24.02.2019)

Neskutečně plastická a po všech stránkách intenzivní podívaná, Cuarón servíruje divákům drsnou realitu života z kontrastního úhlu pohledu dvou sociálních vrstev, obraz divokých sedmdesátých let tehdejšího Mexika dokresluje fenomenální kamera v podání samotného Cuaróna (Oscar rozhodně zasloužený). Za mě neskutečně emotivní zkušenost, kdy se z počátku zdánlivě pomalé tempo úchvatným způsobem vyvíjí v pompézní zážitek. Nikdy by mě nenapadlo, že mi skutečně v kině naskočí nefalšovaná husí kůže během scény s vybíráním dětské postýlky v obchodu s nábytkem a to i přes to, že mi divotvorná postava babičky po celou dobu připomínala svým částečně komickým zjevem stárnoucího Vladimíra Mišíka. Každopádně jsem jednoznačně přesvědčený o tom, že si snímek s takto nezpochybnitelně vysokou uměleckou hodnotou jistě pozornost zaslouží! (25.02.2019)

Začnu tím, že to asi v budoucnu vytáhnu na pět hvězd. Alfons je PAN filmař a to co předvádí na plátně tentokrát, je opět něčím výjimečné. Jednotlivé scény (a že jsou často dechberoucí, i když zachycují realitu všedního dne) ve mě zrajou a nechávají zapomenout na pocit, který jsem měl v první polovině filmu - že je to sice parádně natočený, ale že je to vlastně docela o hovně. Vrtají mi hlavou dvě věci - kde sakra Netflix bere na takový filmy (navíc brutálně nedivácký) a proč častěji neuklízeli ty hovna po tom psovi. Těch hoven je tam fakt hodně, navíc na dlažbě, kde je to ještě o kus nechutnější. Ale pecka film a byl bych rád, kdyby Alfonso točil víc a častěj. (04.03.2019)

Cuaronov príbeh služobnice, ktorého forma zaujme ale obsahovo to šlo mimo mňa. (25.03.2019)

Realismus? Magický realismus? Moderní magický realismus? Ano, určitě tam vidím podobnosti s díly Marqueze. Snímek, kromě toho, že je krásně umělecky proveden obsahuje několik originálních a silných scén. V součtu všeho se řadí mezi legendy a historii a škoda, že mu k tomu více nepomohl Oskar. Skvělé, trochu těžké, ale emociálně i vizuálně visilující (v tom dobrém slova smyslu). (31.03.2019)

Neobyčejný film o obyčejných věcech – a kdo s ním souzní, dostane se mu velmi neobyčeného zážitku a ne, opravdu tím nemyslím poselství, že muži jsou nemožní partneři a ženy nemožné řidičky. Na jednu stranu je třeba ocenit, že scénář, režii i kameru zvládl jediný(!) člověk, což je téměř nadlidský výkon, na stranu druhou je však občas poznat, že samotřetí autor postrádal dialog nebo chcete-li oponenturu, která je přínosná v jakémkoliv kreativním procesu. Chápu například, že Cuarón chtěl využít mixtécký jazyk služebné (mimochodem skvělý casting!), jemuž doma nerozuměli, ale ve výsledku tím pro španělsky nehovořící publikum jen přibude řádka titulků navíc. (Úmyslnou) ztrátu barevnosti dlouhého "prožitkového" filmu by možná stálo za to tu a tam vykompenzovat či "nakopnout" třeba jen ozvěnami „ryze mexických“ zážitků (Día de los Muertos, narcos...) byť by to nemusely být přímo režisérovy osobní zážitky – divák by to tak jako tak nepoznal. Nabízí se srovnání s režisérem Amarcordu, či filmu se stejným názvem: Roma (také černobílého a také s autobiografickými prvky), ale buď měl Fellini v Itálii interesantnější dětství než Cuarón v Mexicu anebo se mu je prostě jen podařilo díky své imaginaci přetavit do poutavější filmové podoby. (14.12.2020)