Supervising the Meaning of Dreams
Režie:
Pavel GöblScénář:
Pavel GöblKamera:
Jiří ZykmundHrají:
Vratislav Brabenec, Jozef Polievka, Jiří Vymětal, Nikol Fischerová, Laco Deczi, Jiří Lábus, Anna LangrováVOD (3)
Obsahy(1)
Tři staří kamarádi – Muzikant, Zloděj a Cirkusák, bývalí spoluvězni z bolševického kriminálu, spolu po ovdovění žijí v domě na česko-německém pomezí. Přivedla je sem potřeba vypořádat se s někým, kdo jim v minulosti ublížil. Jenže oním člověkem, bývalým estébákem, je současný hospodský, a tak pánové nemají kam chodit na točené pivo. Dokud Zloděj nezjistí, že kousek za hranicí na Polské straně je hospoda, kam se dá dojet autobusem. Jenže Cirkusák má nejprve obavy z polského piva, a pak mu nevoní, že hostinský má za ženu německou turkyni. Možnost točeného piva je náhle ohrožena. Navíc se v jejich domě objeví sudetská Němka. Právě tady totiž jako mladá bydlela a chce zde přespat, aby se jí zdál sen o muži, kterému jako členka hitlerjugend ublížila. Ráda by se dočkala odpuštění. V domě žije i Holka, bývalá prostitutka, toho času těhotná s některým z nich. Pánové si ji nastěhovali do domu „aby nemuseli stárnout spořádaně“. Holka jim ovšem nechce říct, s kým z nich to má. A pak se dovědí o „kouzelném čaji“, který před válkou „objevil“ zakladatel místní zahrádkářské kolonie. Po jeho vypití se člověku zdá, to nač myslel těsně před usnutím a o čem chtěl, aby se mu zdálo. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
...a takhle my si tady žijeme... Je to pohodička, úplně jinej svět, než zbylých 99,99% filmů. Nezáludný, upřímný, milí, přátelští lidi, nikdo tady nekrade, nevraždí, čas vyplněnej láskou, přátelstvím, tlacháním, pivem, chytrejma knížkama a dobrou muzikou pomalu plyne... Za to jsou ty moje 3 hvězdy. Za to, že se Pavel Göbl ve svých filmech obejde bez obvyklýho nihilismu, marasmu, stresu, diagnóz, fóbií, závislostí a jiných otřepaných problémů. Kdyby přidal i silnější příběh, úplně bych si lebedil. ()
Já jsem shlédl film a teprve pak zjistil, že měl i svůj první díl, možná proto mi unikaly nějaké souvislosti. Černobílá kamera dodává na syrovosti, prostředí Varnsdorfu také. Celá atmosféra je vedena spíše temně a nedivím se ani hudbě. Trochu připomíná, jako by se tři bigbíťáci sešli a začali vzpomínat na staré časy a k tomu jim lehoulince kapalo na maják. Herecké výkony nelze hodnotit, když se jedná víceméně o neherce, navíc někteří mumlají tak, že jim ani není rozumět. Jasné ani není, co vlastně pánové chtějí, oč jim jde. Neboť za svým cílem se nijak extra neženou. Jen pořád spoléhají na sny. ()
Film mi zpočátku připadal divný a zbytečně užvaněný, ale postupně jsem mu čím dál víc přicházel na chuť, až mě úplně okouzlil. Je v něm zvláštní poetika a naprosto se vymyká z pokleslé české filmové produkce posledních dekád. Nakusuje řadu závažných témat, ale nehodnotí, je na každém divákovi, jak si co přebere. Rovněž určitá mystičnost není ke škodě věci, to k atmosféře filmu, který končí ne do ztracena, ale laskavým nadhledem symbolizovaným letem vzhůru nad krajinu kamsi do nebe, patří. ()
Starouškové toho mají o poznání víc na práci, než v prvním filmu. Pomsta už je netrápí, hledají novou hospodu a vykládají sny. Odkazy a vysvětlování, co bylo minule na začátku filmu mi přišly trochu zbytečný, ale pak jsem to přehodnotila, protože takto to může stát jako samostatný film, a dává to smysl i bez toho, aby divák předchozí film viděl. Zajímavé bylo, že postavy nabyly pevnějších obrysů, přitom se autor nebál si pohrát se surrealnými prvky. Bavil me i soundtrack Byl pes a počítám, že interpretaci snů po houbovém čaji se dozvím z třetího pokračování. ()
Až jsem se zastyděl, že tohle je první Pavlova věc, kterou vidím od časů Otevřené krajiny, i když mi byl svojí zemito-magicko-humanistickou poetikou v naší famácké generaci jeden z nejbližších a nejnadějnějších. Akorát mi přijde, že se za ty roky moc neposunul, pořád něco chybí, aby se půvabné, dobře myšlené jednotlivosti spojily do celku, který je přesáhne; nevím, jestli akademicky krásná černobílá širokoúhlá kamera, jaká by děsně slušela nějaké oduševnělé polské artovce, je to pravé i pro tenhle typ rozpustilého nehereckého undergroundu; Vráťa Brabenec sice udělá zábavnou hlášku z každé věty, kterou zavrčí, vitální bábrdle paní Langrové je zcela neodolatelná, příběh má své kouzlo i dobré poselství a takhle by se dalo pokračovat, ale hluchých míst a jakési nezralé rozpačitosti je tam na „dospělý“ biják pořád příliš. (Zcela privátní poznámka, kdyby to tu Pavel náhodou někdy čet': Nemůžu zapomenout na ten námět o cestě jistého amerického muzikanta s mrtvým Cikánem přes Slovensko; to bych jednou tak rád viděl natočené!) ()
Reklama