Sebevražedný oddíl

Gunn má super nápady a nebojí se je použít, sympatickou drzost i cit pro efektní klipy. Ale je jako dítě s ADHD, které furt potřebuje nové a nové rozptýlení a nevnímá, že si hraje na prázdné zápletce, prázdném příběhu i prázdných postavách. Při přemrštěné stopáži a skromných kulisách ta bezobsažnost přeci jen bolí. (26.09.2021)

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

Já snad přestanu chodit do kina, protože si po současných us blockbusterech připadám spíš jak zbitej pes než jako frajer co zažil královskou zábavu. Možná je to ve mě, možná ve filmech, nevím, ale 3x po sobě jsem z kina z "velkých filmů" odcházel s podobným pocitem. Tady mě to přišlo, že "vrazíme do filmu všechno co nás napadne" a kdyby producenti filmu byli v ČR, když jsme řešili co s maršálem Koněvem, řekli by producenti, dejte ho nám, my ho prskneme do Sebevražednýho oddílu a uděláme kolem toho digitální akčné bordel. Postavy, chtěli být stůj co stůj vtipný, ale nějak jim drhlo. Film ukazuje až parodický nadhled při poměrně brutálních scénách, což je teda zvláštní kombinace. Jediný co se mě líbilo, bylo sebeosvobození Harlejky a soundtrack chutnal taky docela kvalitně. (02.08.2021)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)

Nic pro lidi bez nadhledu. Ani jsem nedoufal, že v dnešní politicky korektně připosraný době uvidím něco podobnýho. Svět komiksovýho filmu, který dnes úpí pod vládou marvelovských dětinských omalovánek, potřeboval někoho takového, jako je James Gunn - bývalý Tromák, originální svéráz, což je silně znát na jeho tvorbě. Jeho film je neskutečně odvázaný, se smrtící kadencí přepáleného humoru, ale přitom to ve výsledku není žádný chaotický bordel. Gunn má jasnou vizi, umí fantasticky načasovat nekorektní vizuální fórky a spousta jeho scenáristických nápadů dokáže překvapit. Prostě talent od pánaboha. A chvílema v té záplavě čvachtavého R-kového gorefestu mi připadalo, že koukám na nějaký drahý půlnoční film v nějakém grindhouse kině v hlubokých 70.letech. A závěrem jako bonbónek nejoriginálnější kaiju monstrum všech dob. Klobouček Warnerům, že se nebáli a tohle Gunnovi odklepli do široké kinodistribuce. (07.08.2021)