Střídavá péče

Smutný, tísnivý, nepříjemný. Nepochybuji o tom, že rozvodové řízení a následná soudní bitva o děti je zatěžkávací zkouška pro psýchu celé rozpadající se rodiny. Silné emoce je obtížné usměrnit a věřím, že pro jedenáctiletého kluka je to moc těžký úkol, stát v bojové linii mezi válčícími rodiči. Julien je příliš malý na to, aby dokázal účinně vstoupit... Herecké ztvárnění bezchybné, kamera neodbytně sugestivní, minimální zvuk dokonalý a houstnoucí atmosféra drtivá. (23.03.2019)

Děs větší než v mnohém hororu. Herecké výkony malého Thomase Giorii i Denise Ménocheta byly fantastické. Tedy, otec byl na zabití a šel z něho děs. Chlapec hrál zase roli vyděšeného a nechápajícího dítěte skvěle. Rodiče se rozvádějí a soud otci, na jeho žádost, povolí střídavou péči. Prostřednictvím hocha si otec řeší vztahové problémy s manželkou a ... Raději se podívejte sami. (29.06.2020)

Hnusný film, ale to má v kontextu tohoto filmu pozitivní význam. Konec je brutální a všeříkající. Proč to vždy musí zajít do extrému, aby policie něco dělala a obětem se dostalo pomoci? Ani nechci přemýšlet, kolik psychopatů a nebezpečných život ohrožujících agresorů mezi námi žije.... ☹️🤔🤤😰 Znovu bych se nepodívala. Z některých scén mi bylo fyzicky a psychicky špatně. (02.11.2022)

Film spíš edukativní nebo dokonce preventivní (jak píše Matty). Protože tuším (bohudík jen teoreticky), co všechno taková situace může obnášet, film mě ujistil ještě o něčem víc, že může být nebezpečná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Soudní rozhodnutí o střídavé péči ohrožuje všechny zúčastněné, všech tří generací. Antoine Besson si spletl cestu jen na jednom rozcestí. Místo, aby v této rodinné půtce přiznal porážku a distancoval se od ní, snažíí se do ní znovu proniknout a domoci se práv, která už dávno nemá. Ale ani zde, zde především, už nelze vstoupit do téže vody. - V mém mládí byly takové děti svěřovány do péče babiček, na ulici s deseti domy, byly takové babičky hned dvě. - A ještě jeden dotaz: Byla to vůbec střídavá péče? Vždyť si ho otec brával jen na víkend. (26.08.2020)

Do střídavé péče to ani nedoběhlo, neb jeden z rodičů byl až takový kretén, že se o ni sám připravil. No dobře se na to tedy nekoukalo. (06.11.2021)

Ako vacsina francuzskych filmov poslednych rokov - najhorsi je zase biely chlap, heterosexual. Ono vlastne trend je i v dalsich statoch /USA, Velka Britania, Nemecko/ - zlo je biely chlap, hetero, homofob, xenofob, rasista a uplne najhorsie je ked je protestant /napriklad evanjelik/. Teraz este par slov k filmu - mno, ne, neveril som im to utrpenie, bolo prilis -... divadelne, asi ako predstavenie v divadle, divadelna hra. A herci sa moc nesnazili, polovica dialogov len vatovo plane plky. Ten "stupnujuci sa konflikt " medzi rodicmi ma tak brutalne zaujal, ze som pocas tohoto ... zaspal. Dopozerane len s najvacsou namahou . 50 % (30.10.2018)

Tak tato festivalová jednohubka byla ve svém nitru dost velký masakr. Pochopí hlavně asi jedinci z rozvrácených rodin a vžití se do malého syna bude asi snadnější pro ty, kteří něco podobného zažili. Na příběh je nahlíženo z obou stran očima syna, který své pocity zahrál opravdu exceletně a k prožití nějakých emocí vám postačí opravdu dlouhé záběry na jeho těkající pohled po okolí, ze kterého přesně vyčtete, jak se cítí. Závěrečná scéna neskutečný nářez, u kterého jsem v kině fakt potřebovala kapesník a totálně mě dostal do kolen. (02.08.2019)

Maličko zakřiknuté, leč dostatečně výmluvné vyprávění - nějakou chvilku mu trvá, než si vás pustí k tělu. Ani potom nemá potřebu cokoli objasňovat, když vám promítá, co zbylo ... po rozpadu jedné rodiny. Na své hrdiny přitom pohlíží s chladnou hlavou - a s odstupem ... jakoby zvenčí ... a poctivě se snaží zachovávat neutralitu, i když s přibývajícími minutami je to čím dál těžší. Finále pak rozetne nahromaděná traumata velice nekompromisně - což až tak úplně nečekáte. Ale to už uvidíte sami. (25.11.2019)

Někdy k hororu člověk nepotřebuje žádné nadpřirozené bytosti, ani hektolitry krve, někdy stačí vlastní rodič...../celkem komorně natočené drama ze škatulky žárlivost. Bohužel, aktuální. (16.11.2019)

Custody od začiatku vytvára pomocou množstva detailov na tváre, či zábermi z rôznych stiesnených priestorov veľmi skľučujúcu atmosféru. Sympatická je najmä nejednotvárnosť charakterov, motiváciu postáv odhaľujeme až postupne, no aj tak v konfliktoch ostáva zakaždým aspoň malá stopa, pričinenie druhej strany. Naopak, čo mi trochu vadilo bola nedostatočne rozvinutá a tým pádom veľmi umelo pôsobiaca linka s dcérou a jej priateľom.Za čo si však Custody zaručene zaslúži úctu je vedenie hercov a taktiež herecké výkony. Thomas Gioria, klobúk dole, ten chalan má pred sebou veľkú budúcnosť, možno aj celosvetového rázu :) (03.03.2019)

Těžko stravitelné psychologické drama o rodině roztrhané násilím a strachem. Zatímco v úvodních pasážích režisér ještě zkušeně držel násilí na minimu, časovaná bomba nakonec musela vybuchnout. 80% (04.10.2018)

Není to film, který by lákal k opakovanému zhlédnutí. Jednou a dost. Ale rozhodně stojí za to. Jen ten český název je poněkud zavádějící.... (06.12.2018)

Xavier Legrand ve svém prvním celovečerním filmu podřizuje všechno tomu, aby vyobrazil domácí násilí co možná nejreálněji. Léa Drucker a Denis Ménochet hrají rozvedený pár, který se soudí o péči jejich syna, kterého hraje skvělý Thomas Gioria, ten na svůj věk podává velmi vyzrálý herecký výkon a stává se středobodem celého filmu. Custody je film především o bezmoci, ukazuje jak se systém staví k problematice domácího násilí a jak je těžké něco dokázat třetí straně bez toho, aby si to ta třetí strana sama prožila. Legrand diváky staví do pozice této třetí strany, záměrně nás nechává váhat, jestli Denis Ménochet hraje opravdu takového násilného magora jakým se zdá být, ukazuje vypočítavost s jakou tihle násilníci vystupují a jak je pro ně strašidelně lehké dosáhnout svého. Custody odvádí skvělou práci v představení skrytých problémů domácího násilí, Legrand na jednom případě shrnul v kostce bezmoc, jakou si prochází každý, kdo se dostane do podobné situace. Dokázal to skrze skličující a kompaktní příběhovou linku, která nejprve sleduje Denise Ménocheta, který si jako naštvaný nosorožec proráží cestu za svým cílem skrze veškeré překážky, v kritický moment se ovšem pohled přetáčí na stranu Léi Drucker, Legrand tímto podtrhuje strach, který celý film doprovází. Tohle vyhrocené finále, je hořkou tečkou a jen těžko by se konec dal nazvat happy endem, je totiž jasné, že při správné funkčnosti systému, k ničemu z událostí filmu nemuselo dojít. Custody není žádné vypočítavé, na city hrající drama, ukazuje věci tak jak jsou, bez žádného prvoplánového cíle se divákovy podbízet. Není divu, že si Legrand odnesl z Benátek hlavní cenu za režii, Custody je na prvotinu velmi vyzrálým dílem, na kterém je vidět, že jeho tvůrce opravdu ví co dělá. 79% (05.11.2018)

Na to, o aké psychicky vypäté situácie ide a do čoho sa to nakoniec vyvinie, je tempo filmu veľmi pomalé. Dusnú atmosféru treba navodiť, čo sa aj podarilo, ale veľmi zdĺhavým spôsobom. Na začiatku nie je jasné, kto je ten hlavný zmrd v rodine, ale to sa rýchlo vyjasní a potom zostáva už len čakanie, čo sa stane. Lepšie tri hviezdy. (17.10.2020)

Zo začiatku je to tak trochu rozvláčna, nie príliš zaujímavá rodinná dráma akých sú tony. No postupom času dej nádherne graduje až vyvrcholí v nekompromisnom, neuveriteľne autentickom a nepríjemne drsnom finále, ktoré počas 10 minút dokázalo dokonale odprezentovať kvality európskej kinematografie. Fantastický herecký koncert Denisa Ménechota a Lei Drucker bol čerešničou na lahodnej fimovej torte. Odporúčam všetkým fanúšikom kvalitnej drámy s thrillerovým vyvrcholením. 75 %!! (10.11.2018)

Nesympatický foter , nesympatická matka , nesympatický fagan. Celý mi film mi vlastne takýto príde už od začiatku (a až s výnimkou záveru) a namiesto toho aby sa mi vryl po kožu, mal som z neho skorej koprivku. Poznáte tiež ten pocit, keď ukecaná dramatická složka sa snaží hrať na artovku, že ? ... (13.10.2018)

Bylo to silný, dechberoucí, děsivý. Čekal jsem ale něco trochu jinýho. Čekal jsem spíš psychologický drama, třeba i s podobně tragickým vyústěním, protože si tam budou bývalí manželé vzájemně škodit a ubližovat, až z toho jednomu z nich regulérně hrábne. Antoine byl ale psychopat ještě mnohem dřív, než jsme do toho vpadli my diváci. Jenom jsme to nevěděli. Já tedy určitě ne. Střídavá péče to z něj neudělala a (minimálně ? český) název tohoto filmu je proto pro mě naprosto zavádějící. Byla to pořádná lekačka "díky" totálnímu pošukovi, kterej se stal kdysi shodou nešťastných okolností dvojnásobným otcem. Klidně by mohli natočit i prequel, uměl bych si představit, že to taky nemuselo mít obvyklej průběh. Byl to mazec, jsem z toho zpocenej až úplně všude, trestám vážně v podstatě jen za ten název, možná spíš distributora než tvůrce, vím hovno, co je to Jusqu'à la garde a google překladač je na tom úplně stejně jako já. (27.12.2018)

Strašidelný, nepříjemný psychoteror, který vás chytne a už nepustí. (16.07.2018)

ten malý kluk dostal jako herec řádně naloženo.Natočeno tak aby to vzbudilo vášně.V běžném životě je to tak ,že otcové co se takhle berou o děti okamžitě otočí když si pořídí další rodinu a další děti.Ty o které se tak berou jsou závislé na pozornosti otce až tam, kam to dovolí nová partnerka.Pro většinu žen je bývalá rodina partnera zátěž.Protože z devadesáti procent opuštěných a zhrzených žen nedají nové rodině svého partnera klid různým vydíráním přes děti a ve všech případech se v tom melou děti které nacházejí pochopení na ulici. (17.10.2020)

Těch posledních 10 minut jsem nedýchala. (24.03.2019)