Střídavá péče

Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90% (11.07.2018)

Pri posudzovaní toho, v koho opatere má byť v prípade nedohody rodičov dieťa, a aká ma byť striedavá starostlivosť, sa do úvahy vraj berie najmä záujem dieťaťa. Aspoň formálne. Faktom je, že tými, čo argumenty predkladajú, sú rodičia. Preto v skutočnosti sa rozhodovanie nesie v duchu ich záujmov. Tu je vysoko nespokojný otec, ktorý túži mať syna v striedavej otcovskej starostlivosti. Aspoň počas víkendov. Ale niečo drhne. Už od začiatku. Nedá sa nevšimnúť ockova nervozita, potlačované vnútorné napätie a neriešený konflikt s členmi rodiny. Postupom času vidieť, že sa prostredníctvom preberania syna na niekoľko dní snaží otec predovšetkým osloviť matku svojich detí. Postarať sa nie ani tak o synovu spokojnosť, ale predovšetkým o doriešenie rozchodu matkou. Potlačované umiernené správanie otca sa však stáva viac stáva doternejším. Voči synovi, dcére aj bývalej manželke. Konflikt sa stupňuje. Dáva tušiť dramatickému vyvrcholeniu. Výborne spracovaná rodinná dráma o dôsledkoch neriešenia psychických problémov dospelých rodičov. O nedoriešení rozrušenej vzťahovej väzby. Medzi partnermi, medzi otcom a deťmi. (23.07.2020)

Velká škoda, že poměrně netradiční a lákavý námět je pouhým dramatem, protože tam celý film ve vzduchu visí něco nepříjemného a divák doufá, že se to v závěru promění v Thriller, ale bohužel. Nemůžu říct, že bych se nudil, bylo zajímavé sledovat stupňující se konflit dvou rodičů, ovšem nemohl jsem fandit nikomu, protože otec byl hajzl a ženská mrcha a mrzelo mě, že se Francouzi neupustili z řetězů, ten konec si vyloženě o šokující finále říkal. Dobrý film, ale nechal mě emočně chladným. 65% (21.10.2018)

Po rozvodu je rozhodně nejlepší mít děti střídavě v piči, už jen proto, aby bývalým partnerům dočista nejeblo a měli trochu času i na své oblíbené předrozvodové koníčky jako například výherní automaty, závodní alkoholismus, píchání sekretářek / čističů bazénů či ono tolik populární živení nepřekonatelného odporu jeden k druhému. Jen takto lze nastolit dokonalou odlukovou harmonii, ovšem pouze v případě, není-li le papa slizký vyžraný psychopatický žabožroutský debil, který si neuvědomuje, že antikoncepční selhání si pěstujeme na orgány, a nikoliv proto, abychom si to po zapuzení mohli jejich prostřednictvím řádně vyřídit s tou frigidní krávou / tím povislým kokotem, co si lajsli dát se rozvést s takovou superkundou / megaborcem. Orgánovou banku je nutno udržovat v klidu a teple, a ne ji ustavičně vycukávat, protože čím je dárce psychicky stabilnější, tím je játro, ledvina nebo kostní dřeň transplantabilnější a tím ochotněji vás pak někdo v důchodu živí, cévkuje a utírá vám prdel. A pokud si to neuvědomíte, nestřelíte pak toho labilního spratka ani Albáncům na porno, načež vám zbyde jen narušený příživník pro pláč. Docela mile chladná civilní etuda ze života vítačů islámských parazitů, jímž záhy šaría takovéto nemyslitelné historky típne, pizda prostě ve dvojce dostane šutrákem, během pěti minut bude nastolen pravověrný řád a zbytek filmu kamera stráví korektním a bezkonfliktním čuměním do koberečku za řevu muezína. Etuda, jíž kapku chybělo mementní dotažení až k devastujícím následkům chování takového hovada, a které by rozhodně o stupeň zvedla hodnocení lepší střelecká forma na konci. (06.10.2018)

„BOJÍM SE O MÁMU, PROTOŽE JI CHCE UBLÍŽIT. TAK SE TÁTOVÉ NECHOVAJÍ. JSEM RÁD, ŽE SE ROZVÁDĚJÍ. CHCI ZŮSTAT S MÁMOU, ABY NEBYLA SAMA…“ /// Po chvíli musí bejt jasný, že tohle drama, kde se matka s fotrem souděj o smradovu péči, bude mít speciální rozuzlení. Během sledování mě přepadává úzkost a nedovedu si představit, jak se musej cejtit lidi, kterejm se to děje. Na druhou stranu – oslava narozenin je vopruz, ale budiž, prostě ze života rodiny, ve který si všichni za všechno můžou sami (což podtrhávám!). Závěr je silnej, ALE… přestože je to hodně ze života, … dávám 3*. Na víc u mě tenhle bakalářskej příběh nemá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem píča a rozvádím se. 2.) Je mi jedenáct, máma je píča (fotr kretén) a rozváděj se. 3.) Thx za titule „doummais“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2018)