Myriam a Antoine Bessonovi se rozvedli. Syna Juliena dostala do péče matka, která se snaží Juliena před jeho otcem chránit, o němž tvrdí, že je agresivní. Antoine však prosí o střídavou péči svého syna. Julien je svědkem stupňujícího se konfliktu mezi jeho rodiči a je donucen jít na hranici svých možností, aby zabránil tomu nejhoršímu.(Artcam)
Po rozvodu rodičů se Julien ocitá ve střídavé péči. Eskalující spory mezi násilnickým otcem a nešťastnou matkou jej dovedou až na okraj propasti. Aby zabránil nejhoršímu, je odhodlaný udělat cokoliv. Xavier Legrand používá k vytvoření atmosféry silného emocionálního napětí dlouhé, téměř dokumentární záběry.(Febiofest)
Bessonovi se rozvádějí. Miriam žádá o svěření syna do své péče, protože ho chce ochránit před manželem, který má podle ní sklony k násilí. Soudkyně se ale domnívá, že by to znamenalo popření otcových práv a rozhoduje o střídavé péči. Julien se stává rukojmím svých rodičů a ze všech sil se snaží zabránit nejhoršímu.(Festival francouzského filmu)
Miriam a Antoine Bessonovci sa rozvádzajú. Miriam sa snaží získať syna Juliena do osobnej starostlivosti, aby ho ochránila pred otcom, o ktorom tvrdí, že je násilnícky. Avšak Antoine vystupuje ako ukrivdený otec, takže sudkyňa pridelená na tento prípad rozhodne o striedavej starostlivosti. Julien je rukojemníkom eskalujúceho konfliktu medzi svojimi rodičmi, ale aby sa predišlo najhoršiemu, je nútený byť jeho súčasťou.(MFF Cinematik Piešťany)
Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90%(11.7.2018)
Skľučujúci, tiesnivý, dusivý. Taký je tento film, rozprávajúci o domácom násilí. Po úvodnej verbálnej smršti pred sudkyňou, kedy si divák ešte nedokáže utvoriť objektívny názor na manželskú dvojicu, sa rozohrá manželský príbeh plný utrpenia a nepochopenia. Herci sú skvelí, rozhodne by som upriamil pozornosť na 11 ročného chlapca ( Thomas Gioria ), jeho výkon bol perfektný. Legrandov prvý veľký film dopadol na výbornú.(11.11.2018)
Pomalá, postupne gradujúca dráma, ktorá v závere vyvolá nesmierne ťaživé pocity. V úvode som dúfal, že bude príbeh prezentovaný tak, aby divák vnímal samotnú problematiku z pohľadu oboch strán jednej mince. Čiže, nebude na vine jeden z rodičov, ale obaja, tak ako to je v deväťdesiatich percentách prípadov. Škoda, ale aj tak nevadí, má to grády a to je základ.(28.10.2018)
Z počátku to vypadalo, že role rodičů zůstanou nevyhraněné a divák bude hádat, jestli je matka manipulativní mrcha či otec psychpatický násilník. To mě bavilo. Nicméně tohle vzalo celkem rychle za své a příběh se stal vlastně tuctovým. Na co mohl film sázet především byla tísnivá atmosféra a herecké obsazení, ale nemohu si pomoct, vzdor silnému tématu na mě občas zazívala prázdnota. Celkový dojem napravil až vyhrocený konec, ale i přesto se nemohu ubránit mírnému zklamání. 70%(1.10.2018)
V téměř všech ohledech se jedná o zcela průměrnou, místy až podprůměrnou podívanou, která ve svých nejlepších momentech dokáže leda tak vytrhnout z letargie, kterou navozovala po téměř celou stopáž. Jusqu'à la garde totiž téměř vůbec nefunguje, což je bolestně citelné zejména díky chabému scénáři a laxnímu vyprávění. Závěrečná "živější" část už bohužel pošramocené renomé snímku moc nenapraví. Škoda.(10.11.2018)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Matty
Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90%(11.7.2018)
Flego
Skľučujúci, tiesnivý, dusivý. Taký je tento film, rozprávajúci o domácom násilí. Po úvodnej verbálnej smršti pred sudkyňou, kedy si divák ešte nedokáže utvoriť objektívny názor na manželskú dvojicu, sa rozohrá manželský príbeh plný utrpenia a nepochopenia. Herci sú skvelí, rozhodne by som upriamil pozornosť na 11 ročného chlapca ( Thomas Gioria ), jeho výkon bol perfektný. Legrandov prvý veľký film dopadol na výbornú.(11.11.2018)
*CARNIFEX*
Pomalá, postupne gradujúca dráma, ktorá v závere vyvolá nesmierne ťaživé pocity. V úvode som dúfal, že bude príbeh prezentovaný tak, aby divák vnímal samotnú problematiku z pohľadu oboch strán jednej mince. Čiže, nebude na vine jeden z rodičov, ale obaja, tak ako to je v deväťdesiatich percentách prípadov. Škoda, ale aj tak nevadí, má to grády a to je základ.(28.10.2018)
Morholt
Z počátku to vypadalo, že role rodičů zůstanou nevyhraněné a divák bude hádat, jestli je matka manipulativní mrcha či otec psychpatický násilník. To mě bavilo. Nicméně tohle vzalo celkem rychle za své a příběh se stal vlastně tuctovým. Na co mohl film sázet především byla tísnivá atmosféra a herecké obsazení, ale nemohu si pomoct, vzdor silnému tématu na mě občas zazívala prázdnota. Celkový dojem napravil až vyhrocený konec, ale i přesto se nemohu ubránit mírnému zklamání. 70%(1.10.2018)
luka4615
V téměř všech ohledech se jedná o zcela průměrnou, místy až podprůměrnou podívanou, která ve svých nejlepších momentech dokáže leda tak vytrhnout z letargie, kterou navozovala po téměř celou stopáž. Jusqu'à la garde totiž téměř vůbec nefunguje, což je bolestně citelné zejména díky chabému scénáři a laxnímu vyprávění. Závěrečná "živější" část už bohužel pošramocené renomé snímku moc nenapraví. Škoda.(10.11.2018)