La Douleur
Memoir of Pain
Memoir of War
Obsahy(1)
Válka, láska a literatura. Francouzské drama podle životopisné novely Marguerite Durasové... Již více než sto let uplynulo 6. dubna 2021 od narození francouzské spisovatelky Marguerite Durasové (1914), výrazné osobností literární, divadelní a filmové scény. Její nezaměnitelný jazykový a tvůrčí styl je jen obtížně převoditelný do jiného „média“. Nicméně romány i texty Durasové jsou stálou výzvou i inspirací pro filmové a divadelní tvůrce. O Bolesti sama Durasová v úvodu své knihy píše, že jde o autentický i literární záznam z potřeby vyrovnat se s jistým traumatizujícím obdobím života. Byly to dva sešity deníku, který ležel čtyřicet let ve skříni v Neuphle-le-Chateau. Novela "Bolest" je svědectvím sžíravého čekání na milovaného člověka, který trpí v koncentračním táboře, a není zřejmé, zda je stále ještě naživu. Pod českými překlady literárních děl i různých adaptací Marguerity Durasové je podepsána významná překladatelka Anna Kareninová, která dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí a samozřejmě se ujala i překladu a úpravy dialogů filmu. Složitost převodu autenticity textu filmovým obrazem je podpořen zachováním originality a jedinečnosti durasovského stylu a slova. Anna Kareninová v doslovu ke knize "Bolest" říká: „V Bolesti, trýznivé osobní zpovědi, použila Durasová to, co bude nakonec vizitkou její tvorby: neustálý návrat týchž obrazů, vět, slov, vjemů a pocitů a činnosti se stane bludným kruhem, v němž se durasovké ženy snaží dobrat „pravdy o sobě samé“, oné neuchopitelné a nepojmenovatelné konstanty, již není dáno poznat a v níž jsou lidé vězni vlastní bezmoci.“ (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Kniha Marguerity Durasové Bolest vyšla až v roce 1985, česky o rok později. Přestože čekání na muže vracející se z války je jedním z věčných témat, její příběh je v mnohém jiný. Ne proto, že v její "buňce odporu" působil François Mitterrand (alias François Morland), ale samotnou dynamikou čekání, prolínání aktivity s pasivitou, nadějí, kterou považuje za lichou, ale přesto se jí chytá. Především tu však jde o pulsující napětí mezi nepřítomným manželem (Robert Antelme) a velice přítomným kolaborantem (Pierre Rabier), který pro ni znamená zřejmě víc než jen spojku mezi ní a Gestapem uvězněným manželem. Osvobozená a jásající Paříž se pro ni místem nadzemského blouznění - Tvoje smrt je mně! - Robert přežije a vrátí se, byť ve velmi zuboženém stavu. Marguerite je však tak vyčerpaná, že už s ním žít nemůže. Po zbytek života tedy zůstanou přátelé, byť se Marguerite po dvou letech vdá za jeho přítele. -- Udivuje mě slabé hodnocení Marguerita Durasová není žádné Béčko, a takový není aní film! ()
----- "Přicházím z jiné země než oni ... přicházím z Francie." ----- Neuvidíte válku a její hrůzy v přímém přenosu ... přesto se s ní důvěrně poznáte. Vyplouvá na povrch v celé své obludnosti a nelidskosti - a spolu s ní přichází bolest. Bolest prostupující prostorem ... bolest násobená časem ... bolest hůř snesitelná v osvobozené než v okupované Paříži, protože vám zbývá jen nekonečné a ubíjející čekání ... na zázrak ? Přitom rozuzlení nemusí nutně přinést rozhřešení, protože mezitím se proměnila doba - i vy a vaše bolest ... už dávno nic není stejné jako dřív. Velice autentické ... velice stylové ... velice atmosfétické - snové i syrové, křehké a nezdolné zároveň. P.S.: ----- "Neumírám proti nikomu." ----- ()
K tomuto psychologickému dramatu nemám žádné větší výhrady, jen to mohlo být o kousek kratší, ubylo by nudnějších pasáží. Hodně se mi líbila práce kameramana, zejména poslední záběr mě nadchnul. Měla jsem pocit, jako by obrazně zhmotnil bolestné myšlenky Marguerite Duras. Kromě velmi přesvědčivé Mélanie Thierry v hlavní roli upoutal mou pozornost i Benoît Magimel, který sice trochu přibral na váze, ale pořád je ve skvělé herecké formě. Krapet mě mrzí, že nedostal více prostoru, jeho interakce s Mélanií určitě patří k nejzajímavějším okamžikům celého filmu. (70%) ()
Pod vlivem rudého "mága" tvoří. Šíří. Čeří mraky zlomenin. Šero přišlo, stele si na loži mezi šeříky. Dvoří se magnoliím. ()
Už keď som videl že je to dráma a na čt art, bolo mi jasné, že to bude jedným slovom píčovina, dvoma slovami nepozerateľnáá píčovina. Ani za tých nemcov nemôžem dať hviezdu, lebo ich tam bolo málo a krátko. ODPAD! ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Belgie. ()
Film je natočen podmanivým, velmi atraktivním stylem, ale tematicky to není nic než Prolomit vlny ve válečném kabátě – nesmyslné, dobrovolné ulpívání v bolesti a její úmyslné zušlechťování. Snad jakoby se povrchní člověk snažil něco opravdu cítit tam, kde ve skutečnosti mnoho necítí, a když k tomu dostane příležitost, vynasnaží se bolestí opájet jako jedinou možností svého života. Snad proto, aby zjistil, co to vlastně je, snad proto, že neví, co by jinak žil. Psychologicky patologické, filmařsky od A až do Z skvělá práce. ()
Takhle to dopadá, když chcete natočit film z druhé světové války a nemáte na něj peníze. A kromě toho nemáte už vůbec šajnu, jak o filmu, tak o samotné válce. Výsledkem je tahle Bolest, která skutečně je bolest, ale pro diváka. Tohle francouzské drama je ryze nudná záležitost ženy, která se snaží zjistit něco o svém chlapovi v koncentráku. Nejvíce prostoru vyplňují její myšlenky, které jsou strašně ubíjející pro diváka a film táhnou ke dnu. Aby tam přece něco bylo z války, tak se sem tam něco dozvíme, kdo koho kde napadl a jak ta bitva dopadla. A aby to přece nebyla až taková nuda, tak pro jakýsi pokus o oživení děje, se v povzdálí občas někdo s někým pohádá nebo je osočen za zrádce. [6. hodnocení, 2. komentář, -%] ()
Pohled do duše přeživších. Ideální film na oslavy výročí vítězství. ()
Všechno je ve slově, ve vnitřním monologu hrdinky. ()
Zajímavě natočený snímek podle knihy M. Durasové, odrážející její skutečné prožitky z nekonečného a drásavého čekání, zda se její manžel vrátí z německého lágru. Nevadilo mi ani pomalejší tempo, i když určitý prostřih by podle mne filmu neuškodil, chvílemi už byl únavný. Víc mu ale asi ublížil dabing. Pavla Beretová podle mne hlasově nevystihla potřebný emoční náboj hlavní hrdinky, jako by svou roli víc jen četla, než se do ní naplno položila. Rovněž epizodní obsazení Jana Pokorného coby hlasu válečného rozhlasového hlasatele hodně tahalo za uši, člověk se neubránil pocitu, že poslouchá současný Radiožurnál. Možná by fakt bylo lepší zahraniční filmy nedabovat, minimálně alespoň ty, kde na hlasovém projevu herců opravdu záleží. ()
Krásná herečka. ()