poster

Dark River

Drama / Thriller

Velká Británie, 2017, 89 min

Režie:

Clio Barnard

Scénář:

Clio Barnard

Kamera:

Adriano Goldman

Hudba:

Harry Escott

Producenti:

Tracy O'Riordan

Scénografie:

Helen Scott

Kostýmy:

Matthew Price
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morholt
    ****

    Největší problém je, že víte prakticky od začátku, co bude obsahem flashbacků a proto bych dal na jejich úkor přednost většímu množství dialogů, které by filmu ponechaly nějakou neznámou. Nicméně ten dopad všepohlcující depky to zase tolik neovlivnilo a člověk během sledování ztratí chuť na úplně všechno (myšleno v dobrém). Herecky parádní a pořád je mi záhadou, proč je filmografie Ruth Wilson stále tak chudá. S přehledem strčí do kapsy většinu současných hvězd. 75%(19.7.2018)

  • sochoking
    ****

    Veľmi pochmúrna záležitosť odohrávajúca sa v tej najväčšej prdeli Anglicka, niekde na farme s ovcami, kde sa i muchy otáčajú a líšky dávajú dobrú noc. Na psychike moc nepridá ani výborná práca s kamerou, ktorá dosť času trávi zábermi ťažkého, depresívneho počasia. No a tu riešia svoje nezhody brácho so segrou, ktorí sa nevideli 15 rokov. Vpodstate je treba byť pripravený na pomerne drsnú depku.(25.6.2018)

  • Plaque
    odpad!

    Strašne artovo sa tváriaca kokotina! Hodina a pol sa vliekla ako celý deň, pri sledovaní mindrákov jednej vidláčky a jej brata tragéda sa za celý čas nič zaujímavé neudialo. Predvídateľné scény pôsobili ako nudná výplň v príbehu, ktorý nemal nič, ani - originálnosť, nápad, výnimočnosť ani netradičné spracovanie. Tisíc krát požutý námet vyrovnávania sa s pedofilnými chúťkami vlastného otca sa zadrhával na absolútne zbytočných scénách - a la britská kuchárka a príprava paprikášu s detailným postupom vykuchania králika. Tento film bol samá vata!(6.7.2018)

  • Mlle
    ***

    Jsem milovník všech atributů ve snímku uplatněných – drsné přírody, irského počasí, života na farmě, samotářství, rozplétání těžkosti osudů… Film bezesporu velmi povedeně navazuje na tradici rurálních rodinných dramat (např. The Field, 1990, Oxen, 1991, u nás Je třeba zabít Sekala, ad.). Snahu představit realistickou sondu do životního osudu utvářeného zde z velké míry specifickým prostředím vnímám jako dnes už bohužel velmi neobvyklý, a proto překvapivý pokus přenést hloubku stigmatu starých rodinných tragédií do aktuálních poměrů. To mi dělá velkou radost – takto unitární, vrcholně hluboké příběhové linky dnes nejsou v módě a autorka jimi z hlediska přijetí publikem jistě dost riskuje. Nabízí maximálně životný obraz naznačující kontinuitu lidských starostí bez ohledu na modernitu, která by se vždy ráda tvářila jako něco zoufale jiného, od minulosti odtrženého a s ní nesouvisejícího. Performance jsou skvělé, oba protagonisté se hlavních postav ujali se stoprocentním výsledkem a realističnost kamery i režie při zachycování materiálních detailů jako východiska pro náladu a genius takto odtrženého života, evokujícího pro změnu nejblíže asi Wuthering Heights od Andrey Arnold z roku 2011 v hlavní roli s Kayou Scodelario, je doslova neodolatelná. To vše uchvacuje a uvádí do hloubek příběhu velmi silně. Ale příběh sám překročil tu subtilní linii, která ho chrání před relativizací vlastní výpovědi. Zatímco v The Field šíře a hloubka tragédie odpovídají své době, takže nevzbuzují pochybnost ve svém rozměru, příběh v Dark River se odehrává v 21. století, ve státě a ve světě, kde se o problémech mluví, člověk naopak téměř nemůže uniknout tomu, aby s nimi nebyl sám. To je možná na hraně, avšak stále v rámci potřeb filmové licence. Pomyslnou linii autorka překračuje až akcelerovaným finále, navíc trochu zkratkovitým, jako by příběh bylo třeba rychle uzavřít. Právě na této lince, zůstane-li zachována, získávají příběhy svůj nejmocnější a nejsdělnější imprint, právě tady vzniká drama, jež z myslí už nikdy nevymizí. Nepřekročit ji ve směru k vlastní karikatuře či zlehčení se tu myslím úplně nepodařilo. Jinak bych ale váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdami, protože v obklopení soudobou produkcí vnímám tento snímek jako unikátní světlo na kupce bahna. Clio Barnard zaujala, určitě se budu pídit i po jejích dalších filmových počinech.(18.7.2018)

  • emma53
    ****

    Drsná, ponurá, silně depresivní záležitost, kde se minulost setkává s přítomností a její dopad je deprimující pro všechny zúčastněné. Mnoho se tam nemluví, ale o to víc se dá vstřebat tím, co je viditelné nejen z jednání Ruth s bratrem, ale i z flashbecků a celkové atmosféry, která byla přesně v souladu s daným příběhem. Už druhý film od Clio, kde jsem spokojená a doufám, že se dočkám jejích dalších počinů.(5.7.2018)