Tvář

V Ryju de Dziuranero stavějí garby widelcowe sochu obrkudlanky, s níž chtějí trumfnout i tu téměř stejnojmennou brazilskou prdel. Při této modlolibé činnosti přijde sympatický klerometalista o xicht a následuje štiplavý, nakysle žluklý popis tváře současných polských vidlí, kde bramborovice teče proudem, faráři si při zpovědích lačně osahávají Ducha svatého a kde je kvůli staletím příbuzenského křížení, tu a tam zpestřeného nějakým tím roztomilým hospodářským zvířátkem, největší mozkovou kapacitou cigánský kopáč Dezider. Popis plný bigotní malosti, pokrytectví, šosáctví, lopatismu a vítězství víry nad rozumem. A to je na stát, kde si i pro potracení týden mrtvého zárodku musíte zaplavat do Baltu, nebo pojít, a kde na vás v případě fyzické či psychické odchylky od katolické matrice bez váhání zavolají exorcistu, vcelku odvážná freska, při níž však vaše hemoroidy opět trochu doplácejí na plíživou rozvleklost. Na tomto místě však musím konstatovat, že i pro erudovaného kritika mého formátu je velice dificilní narativně takovýto konotativně inkonzistentní, teologicko – letorální kompilát uchopit, jakž ostatně i cokoliv jiného, když byl ještě před pár hodinami namrdaný jak sysel z cieszynskiego desetiprocentního zabijáka obrů, piva s denaturákem, které více než decentně popíjel při nočním koncertu vážné hudby v Kině na Granicy . Takže to mohlo být klidně i na čtyři, co já teď, kurwa, vím. No i tak ma szanowna pani Małgorzata jaja i nawet się nie boi Metalike do ścieżki dźwiękowej wpierdolicz. (03.05.2018)

Já jsem strašně rád, že Polská kinematografie dostává v našich kinech stále větší prostor, protože má publiku co předávat ať už emoce, smích nebo opravdu skvělé herecké i filmařské výkony. To se týká i filmu Tvář. Nejde ani tak o vyobrazení polské společnosti, ale o způsobu jakým se v tomto filmu společnost vyobrazuje a Jacka mě lidsky hrozně líto, prostý kluk se srdcem na správným místě a dostával to tam dost sežrat. Hlavně mě nikdy nepřestane fascinovat, jak dokážou být ženský chladný a bezcitný. Tohle mám momentálně v hlavě nejvíc, postavu Dagmary je to opět další důkaz, že ženám nerozumím a opravněně se jich bojím. Dal bych asi i pět, ale některé scény si Małgorzata klidně mohla odpustit, jako třeba hádku na hřbitově, to je už dost ohraný téma a i bez ní je jasný, co člověk sleduje za lidi. (19.09.2018)

Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil. Polská kinematografie vládne Evropou a z tohoto příběhu jsem cítil přesně ten cynický, černý, ale svým způsobem i jaksi laskavý humor, který je absurdní, ale zároveň ze života. Něco, co mi je z českých komedií dřívějších let vlastní, ale dneska se s tím už prakticky nesetkávám. A tahle atmosféra ve filmu opravdu byla. Jen škoda, že celý ten absurdní nádech byl pojat více vážně, než s humorem. Humor by byl, ale je tak moc suchý, že na něj divák nepřijde okamžitě. Tvář je ale určitě hodně zajímavý film a za shlédnutí rozhodně stojí. (04.12.2018)

Jsme všichni tak trochu kurvy a tak trochu v prdeli, jako by se rozléhalo jihopolským venkovem, kde se pod největší sochou Krista na světě potácí panoptikum pokryteckých, xenofobních a vystrašených tvorů, mezi nimiž trčí páčo, maluch a metalové hadry rebela Jacka. Malgorzata Szumowská se hlásí s originální a jedovatou směsicí romantické bajky o vnitřní kráse a realistické výpovědi o stavu současné východoevropské společnosti, která se tak děsí všeho nového a vzývá neexistující tradice tak úporně, až naprosto ztratila tvář. Tohle je film, který české kinematografii chybí. Nedokonalý, ale relevantní a utržený ze řetězu. Nedoostřený přesně tak, jako identita jeho postav. (12.09.2018)

To byl hnusný ryj :-) (27.09.2018)

V rámci Polska a tamních tendencí na přepisování historie a snah o uzákonění jediného správného pohledu na domnělou polskou idylu představuje "Tvář" zajisté ambiciózní, odvážný a potřebný projekt. Na druhou stranu si ale přiznejme, že stranou stylových fines to nepřináší zrovna nic objevně obrazoboreckého či podvratného. "Tvář" navzdory řadě podnětných prvků neobsahuje nic co by vyloženě ťalo do jádra společnosti, spíš je to takové zasmušilejší a metalem proložené "Slunce, seno, jahody". Nespočívá ono nadšené přijetí kritikou náhodou v tom, že v dnešní době už člověk ve festivalovém mainstreamu je spíš zvyklý vídat emancipační příběhy, kde hrdinové vzkvétají navzdory svému okolí, než prostě filmy, které by ukazovaly obyčejné lidi jako burany a křupany? (04.10.2018)

Nedá se k tomu přistupovat jako k realistickému dramatu - film postrádá nuance lidského chování, všechny postavy jsou po vzoru tragické bajky zcela ovládány svými rolemi a svým postavením v příběhu. A z tohohle úhlu pohledu je Tvář řízná, zábavná a vtahující. (21.09.2018)

„Muslim, Žid a Afroameričan skočí z mrakodrapu. Kdo vyhraje?“ - „Kdo?“ - „Přece společnost!“ Kupříkladu ta polská, plná tolerance, pokroku, liberálních myšlenek a neznající pokrytectví! Tvář je satira, která umí vyvolat hořký smích stejně jako mrazení a zhnusení z lidí. Ale ve výsledku je jedno, jestli se vám chce nejvíc zvracet z matky, snoubenky či potenciální tchyně, protože s výjimkou sestry a dědy vám nebude dobře z žádné postavy. Režisérka Szumowska trefně poukazuje na nepěkné vlastnosti polské společnosti a nabízí řadu silných i groteskních scén (vedou pasáže nákupu a exorcismu). Co bych filmu naopak vytkl, byla technická stránka. To, co dle mého názoru fungovalo např. ve snímku Slepý muž, který nikdy neviděl Titanic, tedy záměrné rozostřování obrazu kvůli navozování větší divácké autenticity, pro mě minimálně do nehody působilo dost rušivě, a těžko se mi na to zvykalo po celý film. Zároveň je škoda, že sice poslední záběr hořce pobavil, ale konec jako takový malinko vyšuměl do ztracena. Jinak spokojenost, dám solidní 4*. (29.12.2023)

Počin bez hlavy a paty, bez nadhledu a tedy bez opravdového vtipu a důvtipu - i ta národní sebeironie, je-li to míněno jako nastavené zrcadlo, je bezzubá a bezvýchodná (byť přesná) - protože nic nikam neposouvá, negeneruje žádné překvapivé prozření, vysvobozující čin nebo originální myšlenku. Všechno se v sobě licoměrně utápí, nikam nevede, jen banální utrpení z omezenosti pokračuje. *** Není to ani drama, ani komedie, snímek myšlenkově i žánrově rozplizlý a rozestřený stejně jako kamera - klíčové slovo bezvýchodnost, které si s polskou uměleckou reflexí spojuji nejčastěji, je plně na místě i tu. *** Jenže dokumentace absurdity, bezvýchodnosti, zbytečnosti, malosti, slabosti, licoměrnosti, ubíjejícnosti - pokud vzdor uměleckým prostředkům zůstává pouhou dokumentací, je zkrátka počinem absurdním, bezvýchodným, malým, slabým, licoměrným a ubíjejícím. Z téhle pasti není cesty ven. Amen. (24.09.2018)

Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv. (23.09.2018)

Akosi si neviem v hlave utriediť, ako mám Tvár vnímať. Reakcie dedinčanov aj rodiny na Jacekovu novú situáciu v spojitosti s do nekonečna omielaným kresťanským pokrytectvom pôsobí ako film z 15.-19. storočia a nie som si istý, či Szumowskej išlo iba o metaforu a jej postavy sú zámerne jednorozmernými karikatúrami, alebo chce odrážať súčasnú poľskú mentalitu. Dúfam, že to prvé je pravda. Tvár na mňa viac fungovala prostredníctvom jednotlivých scén, najmä ak v nich šlo o humor, ako uveriteľný celok. Posledný záber rulez, exorcizmus detto. (18.10.2018)

Pred 50 rokmi ešte sci-fi, vďaka pokroku vedy a techniky dnes už prekvapivá skutočná udalosť... Na tomto filme s neštandardnou témou identity človeka s transplatovanou tvárou ma v prvom rade zaujalo odľhačené, priam tragikomické spracovanie. Tak pôsobí nechcene trochu aj samotný život Jaceka, ktorý na seba upútava väčšiu pozornosť až svojou osudovou nehodou a neskôr ho v období biedy živí reklama postavená na tejto jeho sláve. Tvár svojim spôsobom nielen otvorene kritizuje niektoré oblasti spoločnosti, ale popri kontroverznej téme ešte stačí šokovať aj veľmi odvážnym čiernym humorom (pes pobehujúci po hroboch, babička v akcii s muchalupkou pri truhle s mrtvolou). Celkovo ale vo mne vyvolával film skôr len trpké úsmevy, možno až ľútosť, keď Jacekova snúbenica odmietla po jeho transplantácii naplánovanú svadbu a ako pravá ruka sa ukázala (aj na úkor svojho manželstva) sestra. Silný náboženský kontext priniesol zaujímavý kontrast v rámci hudobnej stránky (spievané modlitby a vianočná omša v protiklade k Jacekovmu obľúbenému metalu či diskotékového techna) a obohatil príbeh o dôležitú postavu farára, dodávajúcu filmu ďalší osobitý rozmer v postoji k hlavnému hrdinovi a ostatným, avšak v momente šialeného ,,prebúdzania diabla v tele" na mňa pôsobil ten všade prítomný čierny humor trochu prehrane. Rozhodne ale ide o pozoruhodnú snímku súčasnej poľskej filmovej scény, s témou zo súčasnosti a spracovaním zaujímavým po všetkých stránkach (vrátane kamery). (70%) [Kino Úsmev, Košice - Be2Can] (29.09.2018)

Stať sa to môže každému. V hocijakej dedine. A ľudia budú možno reagovať presne takto. A medzi idiotmi sa vždy objaví aj nejaká "sestra", ktorá má srdce na správnom mieste. Pani Małgorzata sa viac venovala ľuďom ako samotnému Jacekovi ... nevadí. Na komédiu tam bolo pomenej humoru, no a na drámu to mohlo ísť viac do hĺbky. Muzika slušná. 3,5* (02.10.2018)

Šedivá realita v které probíhají zabijačky, slaví se Vánoce a slavnosti církve , říkají rasistické fórky Tělesně postižený muž stojí nad duševně pokřivenou společností. Okolní reakce na něj jsou silné. Tvář je obrazově silná a sděluje symbol útěků za svobodou z omezených zapadákovů. Syrová bizarnost pocitově zabírá, místo je to až na hranici černého humoru. (30.03.2019)

Zbytočne príliš pomalý príbeh má v sebe veľkú silu. Tvorcovia si na osude mladíka so znetvorenou tvárou zobrali na paškál odpornú bigotnosť, malosť človeka a pokrytectvo. Niektoré scény servírujú sofistikovane, z iných ( exorcizmus ) sa vysmievajú na plné ústa. Vo filme mi však chýbal väčší ťah na bránku, mohlo to byť výživnejšie. (12.02.2019)

Už podruhé ve dvou dnech můžu pochválit soundtrack k filmu, jinak mi ale snímek nepřinesl přesně to, co jsem od něj očekával. Myslel jsem si, že se budu moct častěji zasmát, Poláci to ale vzali více na vážnou notu, díky tomu jsem si mohl na druhou stranu užít negativní stránku lidského myšlení. Příliš mě netěšily ty rozmlžené okraje záběrů, při stavu mých očí jsem si nemohl být jistý, jestli to je umělecký záměr, nebo jestli se mi horší zákal. To byla trochu pruda. Každopádně mi bylo téma filmu svým způsobem blízké a celkem jsem si to užil. Jen se bojím, že jestli se u nás bude na polské filmy dívat hodně lidí, přijde ministerstvo kultury s tím, že se k nám dovážejí polské snímky se salmonelou, zatímco kvalitní česká produkce zůstává ladem. (05.03.2019)

Reflexia, analýza aj definícia nepravej viery v jedinom hlbokom povzdychu a ako na dlani! (...a predsa si to skoro nikto nevšimol?) (14.04.2020)

Tvář se můžou jevit jako Divoké včely po Polsku. Taktéž se vykresluje zapadákov tamějšího kraje, ale mnohem emotivnějším a zmáklejším způsobem. Vlastně to není ani tak o hlavním hrdinovi, kterému se změní osud po tragické nehodě a transplantaci obličeje, ale je spíš pojítkem k vykreslení burákova a povah lidí. Chytlavé dialogy svádí k funkčnímu a jednoduchému humoru, který doplňuje ještě lepší hudba. Nakonec se celý děj překlopí až do tragikomické fresky, která má v určitých momentech působivou sílu. Škoda, že závěr je uťat zbytečně brzy, stylem střih, titulky, nazdar a postrádá hlubší vyvrcholení. Nicméně Poláci opět ukazují, že jsou momentálně ve filmovém průmyslu někde jinde než my…….8/10 (26.09.2018)

Pseudoart o tom, jak na polský dědině nemaj rádi křivohubý kluky... Sračka (07.10.2018)

Pěkné; nemilosrdné i zábavné. Potřebné! Bohužel mi nějak nejde přes prsty ,,originální". Už název je od Bergmana, první scéna je v podstatě Český sen. I ten příběh o muži, co se smiřuje s novou tváří, jsem jistě v nějakém noiru viděl. To je ale jen drobná vada na kráse. Pokud se zeptáte, zda vyrazit na Tvář do kina, odpovídám: určitě ano. Jednak proto, že je dobré tento snímek podporovat (protože bude celá řada lidí, co ho budou nenávidět). A pak také proto, že možná naznačuje, kam by se mohl vyvíjet evropský umělecký film. Artový, a přece srozumitelný. Temný, ale přesto neobyčejně vtipný. Asi jako projížďka na koni při západu slunce za zvuků Gigi D´Agostina. (17.08.2018)