The Florida Project

Strasti a radosti radových Floriďanov z fialovej bytovky/motelu odniekiaľ od Orlanda. Od Tangerine veľký krok vpred, vďaka fantasticky pojatému vnímaniu života očami detí. Nejde iba o hravosť, ktorú vnášajú do portrétu neľahkého bytia sociálne slabších dospelákov, ide predovšetkým o schopnosť režiséra tak presne a zladene precítiť pestrofarebnú poetiku života dvoch emocionálne rozdielnych svetov. Tu by sa mali rozdávať herecké nominácie: Výborný Willem Dafoe ako starostlivý manažer budovy; prekvapujúca neherečka Bria Vinaite ako problémová matka, a obzvlášť malá Brooklynn Prince ako hlavná detská postava! Jej slzy sú vyvrcholením filmu a najsilnejším momentom detského herectva za dlhú dobu (od Shyamalanovho Osmenta?). Úplný záver vnímajte ako metaforu - prázdninová Florida s jej krásnymi plážami a zábavnými parkami je pre americké deti raj na zemi. Osobito a krásne natočený film s veľkým, divoko tlčúcim srdcom. Zvažoval som piatu hviezdu. (25.05.2017)

Oscar 1 nominace: Herec VR - Willem Dafoe (09.01.2022)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)

Film založený na rozporu mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tohoto rozporu využil jako řídícího prvku vyprávění. Průniky „dospělých“ problémů do bezelstné dětské reality vytvářejí dramatické napětí, posunují děj a rytmizují vyprávění. Mikropříběhy dospělých se po většinu času nacházejí na okraji zájmu, což odpovídá dominujícímu dětskému hledisku. S problémy dospělých jsme ovšem obeznámeni dost, abychom chápali motivace postav i dějové zvraty. ___ Dětskému hledisku odpovídá také stylizace snímku. Realistické scény, ve kterých se nízko držená, dětské vidění světa napodobující kamera snaží udržet tempo s mladými herci, jsou prokládány pečlivě komponovanými statickými záběry, připomínajícími svými barvami pop-art. Výrazné barvy, nápisy jako „Magic Castle“, „Futureland“ nebo „Seven Dwarfs Ln.“ a výstřední lokace proměňují zpustošené okolí zábavního parku v jednu velkou hrací plochu, jak jej vnímají a využívají také děti. Vytvořily si svůj vlastní magický svět, který ale není dlouhodobě udržitelný a trhliny, které se v něm objevují, jsou tím větší, čím méně jsou dospělí schopni udržet potomky v iluzi, že všechno bude v pořádku. ___ Energický styl filmu kontrastuje s bezvýchodností situace, ve které je mladá hlavní hrdinka se svou matkou uvězněna. Zásluhou vpádů sociálního dramatu do kouzelného dětského dobrodružství se však film dokáže vyvarovat sentimentality, falše i jakéhokoliv opájení se mizérií postav. Ta pro Bakera ostatně není ústředním tématem filmu. Zajímá ho zejména schopnost adaptovat se na určité prostředí a s ní související sebezáchovné budování vlastního kouzelného království. ___ Baker namísto vytváření umělých dramat nechává události zdánlivě volně plynout. Drobná nedorozumění na sebe ovšem nabalují další příhody, samostatné epizody se skládají do vrstevnatého tvaru a příběh, držící se přes zdání dramaturgické rozvolněnosti tradiční tříaktové struktury, stále větší rychlostí směřuje ke katarznímu finále. Velké závěrečné drama pak vyplývá z řady drobnějších konfliktů, o které vyprávění dříve alespoň zavadilo. ___ Na problémy, které je potřeba řešit, dokáže The Florida Project poukázat, aniž by je zveličoval nebo jimi překrýval drobné radosti života a zneužíval jich k citovému vydírání. Jde o přístup příjemně věcný, soucitný a upřímný, podmanivě magický i realistický, který vedle smutku nabízí i radost a probouzí chuť začít něco dělat. 90% Zajímavé komentáře: novoten, Tft (28.03.2018)

Nesedl mi ten způsob vyprávění příběhu těch dětí. Přišlo mi to jak kdybych sbalil kameru, odletěl na Floridu, tam si vybral první motel nejbližší letišti v Orlandu a tam pozoroval a dokumentoval to, co se v okolí děje. Chápu, že je to záměr filmu, ale mně to nijak nezaujalo. (18.01.2019)

Americké nezávislé sociální drama jako sonda do života floridských white trash... Už dlouho jsem neměl chuť někoho tak profackovat! Musím předeslat, že tenhle žánr s oblibou vyhledávám a obvykle empaticky souzním s hlavními hrdiny postiženými sociálním vyloučením či existenčními problémy, ovšem v případě této ústřední dvojice - potetované socky a její rozmazlené dcerky a toho neustálého ječení a nadávek - jsem v sobě nenašel ani zrnko soucitu a souznění, obě mě neuvěřitelně iritovaly. Výslednému vyznění nepomohl ani zvolený scénaristický bezdějový koncept, který by se dal bonmotem pojmenovat názvem staršího českého seriálu - Byl jednou jeden dům. Objektivně vzato je asi tento nezávislý snímek blízek realitě a sociální dno státu Florida zobrazuje věrně, divácky to ovšem bylo k nevydržení. A nezachránily to ani zjevné řemeslné a umělecké kvality díla - skvělé herecké výkony, přesná režie či estetika amerického nezávislého filmu...tohle bylo utrpení... (18.02.2018)

Život mezi spodinou brán z převážně dětského pohledu. Děj jde vpřed velice volným tempem, ale není to jen nezávislácká onanie. Sean Baker ví co točí a velice umně vykresluje epizody z motelu. To vše navíc v líbivém vizuálu. Největší achievement je, že mě to po dvou hodinách "strávených" s těmi smrady nefalšovaně dojalo. (04.11.2018)

Film zbytečný jako zvířata, o kterých je. "Okouzlující šestiletá Moonee" aka reklama na potrat. Skoro to vypadalo na happy end na silnici a 1*. Skoro. (11.07.2020)

Dlouho jsem dokázal přehlížet naprostou bezdějovost a soustředil jsem se na herce. Konkrétně pak na Brooklynn Prince, která podává bez přehánění ten nejlepší dětský herecký výkon, jaký jsem kdy viděl. Jenže po čase je těch hlučných dětí, hlučných dospělých, hlučných hádek a vyřvávaných vulgarit moc a většinu druhé poloviny jsem nenápadně trpěl. Motelový komplex navíc skoro neopustíme a divák tak tuší, že bude muset jen a pouze čekat, zda vše povede k malým radostem a větším starostem. Záchranou scénáře je postava Bobbyho, na kterém je i díky překvapivě civilnímu Dafoemu vidět, že svým nájemníkům chce pomoct, ale tuší, že u některých jde jen o házení hrachu na stěnu. Zásadním mínusem je u mě ale fakt, že jsem se většinu času nemohl zbavit myšlenek nad tím, co čeká Moonee v pokročilém věku a jak může při zázemí v podobném prostředí a u podobné mámy dopadnout. I srdce ze zlata se totiž může zkazit a i přes snahu o pozitivní chvilky mi je právě z těchto myšlenek téměř mizerně. Třetí hvězda čistě za Brooklynn, ze které se při troše štěstí může vyklubat pravý poklad. (16.01.2018)

Poznal som také vylízané pizdy. Arogantné pipiny s dobrými telami, ale nulovým charakterom a ako bonus s deckami, ktoré by sa mali lepšie v detskom domove, než pri nich. Rok mi robili zo života peklo a keď som s nimi absolvoval krátky, ale účinný rozhovor, ráno som zistil, že bol účinný ozaj až moc - našiel som si auto s prerezanými štyrmi gumami. Pipiny to moc nedomysleli do konca, pretože sme so ženou mali dobrú havarijnú poistku a poisťovňa nám komplet preplatila čisto nové gumy. Čiže, ak to mám povedať diplomaticky, vysoké IQ tam nebolo. Každopádne to, že mi ich tento film pripomenul ešte neznamená, že nie je psychologicky hodnoverne prepracovaný. Práveže je. A to je na ňom vlastne dosť smutné a strašidelné, pretože atmosféra Floridy (obvykle vo filmoch prezentovanej mimoriadne veselo a bezstarostne) je neuveriteľne depresívna a plná dezilúzie. Dospeláci, ktorí tu žijú, stratili všetky svoje životné sny. Tínedžeri sa potulujú ulicami a robia blbosti. A menšie decká tiež robia blbosti a vrcholom ich kultúrneho podujatia je večer sedieť pred televízorom, džgať do seba pizzu, zapíjať ju skvelým Dr. Pepperom a ísť spať. A Willem Dafoe? Ten nikdy nebol lepší. Sam Rockwell bol v tom roku výborný a právom získal Oscara za Tri billboardy kúsok za Ebbingom, ale aj tak som sošku viac prial - tiež nominovanému – Dafoeovi. Pripomenul mi viacerých chlapov, s ktorými som sa stretol v rôznych prácach, ktoré som v živote vykonával. Boli to dobrí, nenápadní, statoční a múdri muži a chcem veriť, že ma aspoň niečo naučili. (07.03.2018)

Kouzlo slunečné Floridy, candy shop barvičky a názvy motelů jako FutureLand, Magic Castle nebo The Enchanted (kousek pěšky je pohádkový Disneyland), staví Baker v kontrast se smutnou realitou sociálních případů, nezodpovědných rodičů, dětí odsouzených k nepřízni osudu, vězení a nebo životu na podpoře. Dětská perspektiva a jen velmi volný příběh, sonda dobrá, celkově však nijak šálek pro mě. (12.03.2022)

Ale aby jste se nemýlily, já bych oběma holkám šoupla pár přes prdelku. Svět je holt někdy na draka a já doufám, že se z toho nějak vylížete, protože takhle by to tedy nešlo. Sean to točil po svém, s barvičkama pomalu jak Almodóvar, ale Florida přece musí hýřit barvami, alespoň v mých představách ano. (19.01.2018)

Fascinuje mě, když lidi tomuhle filmu přičítají nějaké pozitivní kouzlo - pro mě to je značně tísnivé řícení se do propasti, bezvýchodné tápání. Scény s dětmi mi přišly skoro jak z postapokalyptického filmu, jako by se procházely troskami civilizace bez naděje a východiska, že jejich život bude někdy jiný. I tady platí, že ta úžasná náladovka moc selhává, když se najednou pokusí moc o něčem být a začne se uchylovat k polopatickým významům - závěrečný běh Disney Landem je hodně dalece tomu, co se mi na tom filmu líbí, vlastně je toho opakem. (10.01.2018)

The Florida Project je film o třech pizdách. První nespatříte, ale její dědictví je znát na každém kroku v podobě chování starší ze dvou hrdinek snímku. Také ona měla matku, která svou (ne)výchovou předala své hodnoty a styl života dceři, pizdy se totiž recyklují. Dovolím si polemizovat se dvěma názory, které v komentářích často zaznívají. Nejde o příběh lidí ze dna americké společnosti. Obyvatelé laciných hotýlků z okolí Las Vegas mají sice k prosperitě daleko, mohou si ale dovolit pravidelné platby za střechu nad hlavou a nehladoví. Skutečné dno tvoří četní bezdomovci, obyvatelé rozpadávajících se městských ghet a rezervací. Šokující procento Američanů trpí podvýživou, nemá na léky a zaplacení základních služeb. Protagonistky filmu budou s největší pravděpodobností na svém sestupu dále aktivně pracovat a seznámí se se dnem americké společnosti ve stáří, až nepůjde prodávat své tělo opotřebované tabákem, alkoholem a tvrdými drogami. Životní styl a nastavení jim neumožní založit funkční rodinu a opřít se o své partnery a děti. Za druhé: Ty holky vážně necítí zoufalství a beznaděj. Život si užívají jako málokdo. Nelámou si hlavu s budoucností a dovedou být kreativní při obstarávání zdrojů a nemají ani špatné spaní ze svých eskapád. Trpí jejich okolí. Ti, co se musí vyrovnávat s následky jejich činů. Mimochodem, to, co komentující vnímají jako příchod zkázy, je ve skutečnosti jediná jiskřička naděje v tom nekonečném marasmu. Kdo se nechá unést pláčem šestileté holčičky a nevnímá, že pokud je něčí obětí, tak jedině své matky, ten nemá rozum. Sean Baker si zaslouží uznání za výběr hlavních představitelů a bezchybnou práci s neherci. Filmově nejvíc vyčnívá hluboce lidská postava manažera hotelu, který dobře zná své ovečky, ani na okamžik nepodléhá naivitě, ale jedná citlivě a se snahou v rámci možností pomáhat. Tady se Williem Dafoe vytáhl k jednomu z nejpřesvědčivějších výkonů své kariéry. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2020)

Co s floridskými, chudými, nevychovanými a poflakujícími se fakany během jejich letních prázdnin? Aneb Florida není jen o koktejlech, předraženém jídle, bydlením v obřích přepychových letních vilách a plavbách na luxusních lodích…Možná nejtěžší je se vypořádat se sympatiemi k problémovým, „frackovitým“ hlavním hrdinům, kteří za svůj společenský status, rodiče a tím pádem i chování vlastně nemohou. Sledovat odvrácenou stranu života na Floridě mě bavilo, i když to Baker s depresí nijak nepřeháněl a film tak měl převážně odlehčenou, místy až úsměvnou atmosféru. Některé povědomé znaky jsem znal už z předchozí Starlet, která mě ostatně k projekci namotivovala, přesto je tenhle film trochu jiný (včetně hodně otevřeného konce, jenž mě ovšem v tomto případě spíš nesedl). Snímek stojí za zhlédnutí i kvůli hercům, netáhne ho totiž jen osvědčený veterán Dafoe (přísný, ale přitom dobrosrdečný správce Bobby), ale především dětští herci, kteří bylo opravdu výborní (Prince, Cotto). Slušné 4*, jsem zvědavý, jestli mě Barker potěší i příště. (23.08.2020)

Takovej ten film, při jehož sledování si připomenete nebo možná i uvědomíte, jak super rodiče vlastně máte. Rodiče, co se snažili, abyste se měli dobře, a to i přes to, že jim nikdo nedal žádnou příručku ve stylu How to raise my kid for dummies... (23.02.2018)

Drásavá sonda do hlubin "obyčejné" matky samoživitelky, která nežije v těch nejhorších podmínkách, co si umíme představit a navíc ty nepříjemné věci nám ani tak nejsou předkládány. I přesto konec musí semlít takřka každého. Pokud se člověk správně naladí na hodinu výplňkové vaty..bez které by samozřejmě konec nebyl tak ohromující. Pro mladinkou Brooklynn Prince naprosto zasloužená ocenění. (03.03.2018)

Tvůrci svým hrdinům sakra rozumí a festivaloví diváci se mohou radovat. Dětští představitelé totiž hrají jako o život, chemie mezi nimi funguje náramně. Poklonu si zaslouží i dospělí neherci, kteří divákům rovněž dělají radost. Samotný příběh už tak veselý není. Všichni mluví jak dlaždiči, žijí na pár metrech čtverečních, týden co týden odkládají na nájem, protože v tomhle křiklavém motelu poblíž orlandského Disneylandu vládne pevná (ovšem starostlivá) ruka výborného Willema Defoea. Ač je pohádkový Disney za rohem, realita je úplně někde jinde. Vše se točí okolo nevyzrálé nezaměstnané matky a její energické dcery, které v rutinních cyklech škemrají u cizích lidí o peníze, prodávají kosmetické atrapy, krkají u jídla, čumí na bednu, čvachtají se v bazénu a hlavně nikam nesměřují. Tvůrci vše podrobně a trpělivě mapují, ujíždějí na stereotypu, nikam nespěchají a moc dobře se na to kouká. Přesto ona nedějovost je paradoxně i největší slabinou snímku. Režisér nepotřebuje efektní scény, nepříjemnosti umně obchází – víme, co se děje vedle v pokoji, když se malá dcerka koupe, ale nepodíváme se tam, důsledek dětské nerozvážnosti vidíme pouze z dálky (hustý kouř)... Výsledek přesto nabízí velké množství improvizace, výtečné herecké výkony, intenzivní emoce a (ač vnímaný mnohdy dětskýma očima) příběh, který stojí za to si poslechnout. (30.05.2018)

Humans of late capitalism. (23.02.2018)

Poctivý fucked up redneck family drama, kterýmu se dařilo opíjet mě pocitem, že se v něm pořád něco děje. Ani jednou jsem v očekávání strašné tragédie nezívnul. Pěkně to brnkalo na nervy! (17.03.2018)