Červená

Asi jsem jeden z mála, ale Soňu Červenou jsem neznal. Proto jsem k dokumentu Olgy Sommerové přistupoval emočně nezainteresovaně a čekal jsem, jestli mi dokument dokáže něco dát jako divákovi neznalého tématu. Struktura vyprávění je klasická: Portrétovaná osoba vypráví chronologicky svůj život, vyjma mluvící hlavy vidíme archivní materiály a doprovázíme protagonistku na místa, která jsou pro její život nějakým způsobem zásadní. Bohužel, v určitých momentech jsem měl pocit, že nekoukám na dokument o Soně Červené, ale že si Sommerová skrze hlavní postavu vypráví něco trochu jiného (viz část týkající se Milady Horákové). Můj obdiv tak patří Soně Červené, samotnému dokumentu už tolik ne. 6/10 (13.09.2017)

1)"Nic v životě neošvindlujete, ani lásku ani kumšt." 2)"Propadat své vlastní dokonalosti je opravdu, to je hloupé, to nesmíte. Aspoň já jsem vždycky o sobě pochybovala a ty pochyby mě vynesly ještě výš. 3)" Nejdůležitější je to, co dáváte vy, ne to, co přijímáte. Co já dám obecenstvu a co já dám té roli. Jak se na ni připravím, ta pokora a ta disciplína. To hraje velkou roli v životě slávy." (28.09.2018)

Život Soni Červené byl bezpochyby plný zvratů, odhodlání a osudových rozhodnutí. Nicméně nic z toho se do posledního dokumentu z triptychu o silných ženách Olze Sommerové úplně nepodařilo přenést. Jako obvykle nechává příběh vyprávět hlavně protagonistu, aby pouze v určitých okamžicích nadnesla důležitou otázku nebo dodala potřebný střípek – ale tentokrát je to vyprávění spíše lyričtější, možná tolik blízké duši samotné Soni Červené. Pěvkyně světového formátu ztvárňuje důležité role, reflektuje se  v nich, ale už o něco méně nás vtahuje do samotného příběhu svého života. Tam, kde se Věra Čáslavská nebo Marta Kubišová musely rozhodnout, zda budou následovat svůj sen -  a zahodí tak svou páteř (nebo opustí zemi), Soňa Červená emigrovala a její sen tak mohl pokračovat dále. A byl to sen grandiózní (o tom žádná), jehož naplnění je určitě hodno obdivu. Jenom už tam chybí ten apel, chybí osudovost. A právě to je ta ingredience, která z civilních portrétů Olgy Sommerové udělá vždy důležité dílo. Což se tentokrát úplně nenaplnilo. (14.02.2022)

Výborný dokument o neuvěřitelné osobnosti paní Soně Červené. Je bohužel pravdou, že osobnosti, které něco uměly, minulý režim hodně silně potlačoval, takže se dost často o jeich úspěších dozvídáme až s notným zpožděním (a o některých ještě stále nevíme ...) Herečka, ale hlavně světově proslulá operní zpěvačka patří mezi ně. Ve svém věku je stále neuvěřitelně vitální a krásná žena a v působivém dokumentu jsme se dozvěděli hodně zajímavého z jejího bohatého života. Dřívější informace z minulých kratších dokumentárních profilů nebyly zdaleka tak působivé jako tato "její osobní zpověď". Docela rád bych v dokumentu uvítal i více informací o jejím otci, ale je pravda, že pak už by byla délka dokumentu pro někoho možná nadměrná a dokument se přece jmenuje "Červená" a ne "Červení". Cesty osudu jsou opravdu někdy spletité a křivolaké, pokud by na berlínském přechodu tehdy sloužil "starší a tvrdší" pohraničník, tak by se (bohužel) kariéra této osobnosti asi vyvíjela poněkud jinak. Ta věta Jiřího Voskovce "Happy bych byl, ale šťastnej to teda nejsem" je opravdu velice výstižná. (04.10.2017)

Soňa Červená je sympatická dáma a její životní osudy jsou dobrým materiálem pro film. Ale bohužel - o opeře vím, jen že existuje a že se v ní zpívá. Takže jsem koukal na dokument o pěvkyni, o jejíž proslulosti je autorka přesvědčena, ale já o ní nic nevěděl a musel jsem se spokojit s tím, co z její kariéry režisérka do filmu vybrala. (13.09.2018)