Zátoka krve
Ecologia del delitto
Carnage
A Bay of Blood
A Bay of Blood
A Bay of Blood
A Bay of Blood
Režie:
Mario BavaScénář:
Mario BavaKamera:
Mario BavaHudba:
Stelvio CiprianiHrají:
Claudine Auger, Luigi Pistilli, Claudio Camaso, Chris Avram, Brigitte Skay, Isa Miranda, Renato Cestiè, Leopoldo Trieste, Laura Betti, Paola Montenero (více)Obsahy(2)
Zapomenutý hororový klenot Maria Bavy, který je považován za vůbec první slasher, útočí na diváky špičkovou atmosférou a šokujícícm závěrem. Mysteriózní příběh začíná vraždou starší ženy, kterou zabije manžel hnaný touhou dosáhnout na její dědictví. Netuší však, že i ostatní příbuzní a přátelé mají své důvody k získání tohoto majetku. Rozjíždí se tak vražedné šílenství, trochu komplikované partou čtyř teenagerů, kteří se utáboří v blízkosti pozůstalosti... (Řitka video)
(více)Recenze (72)
Ani snad nebudu fabulovat na téma ,,co to znamenalo ve své době", sobecky se spokojím s konstatováním, co to znamenalo pro mě dnes. Cimrmanovský šrapnel. A solidní porci času, zadeklovanou do hajzlu. Na vychutnávání podobných artefaktů prozatím nejsem dosti citlivá cinemafilní duše. Což je samozřejmě jen a pouze moje škoda, nepopírám. Nenacházím ale ani smysluplný příběh nebo třeskutý humor, nevidím v tom vydařenou akci, nedojímá mne to ani netíží, jen nudí. A jestli si při točbě rozháraný umělec postavil kameru nakřivo, díky čemuž dnes svým jménem plní stránky učebnic, mi je absolutně u párku. ()
Z dnešního měřítka naprosto nezajímavé. Někdy si přeju mít možnost podívat se na tyhle zašlé filmy v době jejich vzniku - zajímalo by mě, jak by se můj pohled na ně změnil. ()
Neuvěřitelně zamotaný a chytrý horor ! Gore scény a efekty byly bohužel slabé, na dnešní dobu velmi neuspokojivé, ale co dokáže zaujmout je fikaná spletitost mezi postavami, kde z obětí se stávali vrazi a podobně. Zvraty a zápletka super ,co se týče hororové stránky tak spíš podprůměr. 50% ()
Předchůdce slasherů? Jen určitými málo prvky a rychle odbytým nájezdem teenagerů, jinak se jedná o překombinovanou a ve druhé půlce už prakticky nezáživnou válku o dědictví, s (v negativním smyslu) ujetým koncem. Plus nějaký ten gore, kalhotky a prsa. Nic 'víc' jsem v tom nenašel. (screeny) ()
Bay of Blood mne neuvěřitelně mile překvapil!! Další skvost z "UK videonasties listu" ... Fakt mi připadne někdy smutné, jaké skvělé horrory na tomto seznamu končily ... Film s atmosférou klasického italského gialla, který se ovšem s ničím nepáře, má krátkou stopáž, děj řádně odsýpá a Bava na nás hrne jeden mord za druhým. A ne ledajaké mordy!! Krev, brutalita a násilí - špičkově provedené goreefekty, které na rok vzniku snad nemají ani konkurenci!!! Kamera před ničím neuhýbá, všechno si vychutná v dlouhých krvavých, sleazy záběrech ... K tomu všemu špičková atmosféra, úžasný hudební doprovod, nádherné prostředí a "WTF" závěr ... U mne není co řešit, na rok vzniku absolutně nadčasová horrorová jízda!! ()
Slasher jako takový se oficiálně poprvé objevil v roce 1974 s příchodem Black Christmas, ale už o tři roky dříve vzniknul v Itálii film, který byl silnou inspirací pro slavnější Pátek třináctého. Jezero, okolní lesy, domy i chatky a spousta potenciálních obětí. A že jich bude. Mario Bava je borec a mág. Opět zde vykouzlil úžasnou atmosférou, hraje si s barvami (převládá sytě modrá a rudá) a konečně naplno nechává vyniknout veškerou brutalitu, jež si nic nezadá s pozdějšími Argentovými kousky typu Inferno. Vraždí se tu hodně, brutálně, kamera nikdy neuhýbá, všechno to mňamózní gore si vychutnáte hezky dlouze a zblízka. Giallo je tu v ústraní a místo něj vzniká něco nového, tedy krvavá vybíjená s minimem přeživších a šokujícím koncem. Tohle je další hororový skvost, který jsem objevil až takhle pozdě. Hodnocení jsem možná malinko přestřelil, ale když já mám z filmu takovu radost, že nemůžu jinak... ()
Krásná kamera, ale jinak dost překombinovaný předchůdce slasherů. ()
Atmosférická lokace (několik chat u jezera), fešná Claudine Auger a poměrně zamotaný scénář. ()
Desivej atmosféry to v sebe nemá za máčny mak. O to je zábavnejšie sledovať režisérom rozohranú hru s diváckymi očakávaniami. Vrahovia, podozriví i obete sa v absurdne vystavanom kolotoči postupne stávajú obeťou vlastnej mamony, medzi ktorú možno rátať aj odpudivé správanie mladých pojašených hipíkov ich následné vlámanie sa do luxusnej chaty. Záverečná bodka len istí celý ten výsmech konzumno peňažnému naháňaniu sa za dedičstvom. Mimochodom aj 43 rokov po vzniku filmu tvoria spory o dedenie veľmi častú príčinu psychologicky krvavých rodinných konfliktov. Vojny na nože končiace dlhoročným ba až doživotným mlčaním, vyhýbaním sa, odmietaním kontaktu. Všetko vďaka tak pominuteľnej hodnote akou je majetok tvoriaci súčasť Dedičstva. Možno aj preto mi absolútne žiadnej mŕtvoly vo filme nebolo ani trochu ľúto. Každý z hajzľov si zaslúžil presne to, čo druhému v živote za galibu narobil a v mene čoho žil. ()
Tento zábavně bizarní proto-slasher svým konceptem upomíná na kultovní Battle Royale (nebo třeba na izraelský Kalevet), neboť všechny jeho postavy se v různých chvílích mění v oběti či naopak zabijáky (což je v závěru dotaženo do überironických výšin). Právě toto neustále převracení rolí lovců a obětí je hlavním zdrojem diváckého potěšení, neboť spousta užitých filmařských postupů (např. Bavovy oblíbené divoké transfokace) už za ta léta vyšla z módy a mnoho děsu či napětí v dnešních divácích nevyvolává. I ty gore efekty už působí spíše roztomile. Ale i tak se stále jedná o kousek hodný doporučení. ()
Velmi příjemné překvapení. Sice Bavova mistrovská díla pro mne představují Maska démona a Prokletí smrti, přesto se mi povedená vyvražďovačka líbila. Nádherná hudba Stelvia Ciprianiho je pro italské filmy 60.-80.let typická, někomu však nesedne. Záběry jezera při západu slunce, hra světel a stínů, příroda, tiše vyčkávající, cosi zlověstného ve vzduchu. Příběh sám o sobě není kdovíjak originální ani příliš složitý. Vše je podřízeno kameře, hudbě a brutálnímu vraždění. Cynismus vrahů je bez hranic. Oběti jsou pouhými překážkami na cestě...kam jinam, než k penězům. Nezměrné zlo dýchá postupně z každého dalšího filmového záběru. Konec nemohl být lepší. Co jiného může být vrcholem cynismu a pohrdání životem? ()
Vrah odhadnut po dvaceti min... jinak nudaaaa... takové to italské vraždění, kde ani krvi nevěříte, zdaleka to nemá na klasiku Devítiocasá kočka ap... ()
Označiť toto za proto-slasher len preto, že v priebehu asi 20 minút tam umrie partia sexuchtivých tínedžerov mi príde riadne prehnané. To už radšej Torso. Mimo toho je to priemerné giallo, ktoré má chvalabohu krátku minutáž, takže veľmi nenudí. Hlavným pozitívom sú vizuálne príťažlivé vraždy (hlavne úvodná, potom bežiaca tínedžerka a skvelý záber na chobotnicu plaziacu sa po mŕtvole). Výrazným záporom je záver, ktorý je chaotický a nezaujímavý (motív vrážd á la Scooby Doo) a úplný záver je taký absurdný až smiešny. ()
Poměrně dobrý předchůdce všech slasherů, kterému škodí jen zbytečně překombinovaná zápletka. Naštěstí mladší bratříčkové se už poučili a jsou více přímočařejší s lepším tahem na branku, i když... ()
Zvláštny film, ťažko zaraditeľný do nejakého hororového subžánru. Nie je to ani čistokrvné giallo a ani slasher, skôr niečo medzi tým. Najväčšie klady vidím v samotnom príbehu a jeho rozuzlení. Dejová linka s krimi zápletkou sa totiž začne hneď od začiatku zamotávať, a to až do takej miery, že ku koncu si už svojim životom nemôže byť nikto istý. Na druhú stranu, film si priam pýtal väčšiu porciu gore spojeného s vyššou dávkou napätia. Aj tak, slušný nadpriemer. 75/100 ()
Tak tohle mě doslova nadchlo.Název filmu rozhodně sedí,protože krve a vražd si užijeme požehnaně.Film se s ničím nepáře a řádně to odsýpá hned od začátku.Vyzdvihnout musím dusnou atmosféru,hudební podkres,ale hlavně gore efekty,který na dobu vzniku tohoto filmu jsou doslova excelentní.Film u kterého není šance,že se budete nudit.A konec?To je parádní třešnička na dortu.To mě fakt totálně rozstřelilo.DOPORUČUJU. ()
Určite treba Bavovi uznať, že jeho Krvavá zátoka skôr predznamenáva slasherové konvencie, než žeby nasledovala tradície gialla. Záslužný je aj jeho komentár k fascinácii hromadeniu majetku ľuďmi, ktorí už dávno stratili chrbtovú kosť. Držať palce niet komu, každý sa ukazuje byť nekompromisným prospechárom. Dnes je podľa mňa sledovanie Krvavej zátoky trochu archaickejším zážitkom, než sledovanie kvalitnejších giallo kúskov z tejto doby, preto aj iba mierne nadpriemerné hodnotenie. A záver ma vážne neposadil na zadok, i keď režijný zámer nekritizujem. ()
Klasickej italskej thriller těch let, styl zaměnitelnej třeba s Argentem nebo Martinem. Kriminální zápletka, vraždění pokud možno nahatejch holek, vraždění kohokoli čímkoliv, krev, občas nápaditej záběr... Shrnuto a podtrženo, zrovna tohle dílko je docela zívačka. Ale s hezkým koncem! :-) ()
Do tohoto Bavova filmu jsem vkládal velká očekávání (po velkém zklamaní od Five Dolls for an August Moon), která se bohužel vyplnila jen z půlky. A Bay of Blood je krvavé giallo, které v půlce děje vyústí ve slasher. Ona první "giallová" polovina filmu mě velice bavila, skvělé vraždy, dobrá atmosféra. Zatímco druhá "slasherová" půlka už onu atmosféru ztráci a na scénu přichází až moc překombinovaný děj. Škoda, Bavovo Six Women for the Murderer zůstává nepřekonáno. ()
Zamotaný krimi-thriller s príležitostnou porciou goru, točiaci sa okolo chamtivosti a nenažranosti vo vlastnej rodine, z ktorej sa nejeden člen usiluje uchmatnúť si pre seba čo najväčší podiel z hmotných statkov; sa označuje ako predchodca a zároveň inšpirácia pre novodobé slashery. Vyvraždovák mizerného rozpočtu, ktorý je vďaka skúsenostiam a filmovému citu Maria Bavy slušne eliminovaný na obstojnú úroveň, či už trikovú alebo lokačnú, vrátane rekvizít. Samotné špeciálne efekty Carla Rambaldisiho sa dokonca dočkali ocenenia “Special Mention“ na medzinárodnom filmovom festivale Sitges v roku 1971, kedy toho roku Rambaldisi bodoval so svojou prácou aj na festivale Avoriaz, kde ho porota ohodnotila cenou “The Best Makeup and Special Effects Award“. Filmový festival Avoriaz sa stal pamätný nielen pre Rambaldisiho, ale aj pre film samotný – Bavova "Reazione a catena" si tu odbila svoju svetovú (úspešnú) premiéru. K odvrátenej strane úspechu "Reazione a catena" sa dajú považovať zásahy cenzorov, obmedzujúcich a znemožňujúcich voľné šírenie pôvodného zostrihu. Vo Veľkej Británii ho cenzori z BBFC v roku 1972 nepustili ani do kinosál. Až o 11 rokov neskôr (február 1983) predajne a požičovne zaplavila Uncut verzia filmu zásluhou vydania distribučným štúdiom “Hokushin“ (81 min.), ...nie však na dlho. V marci 1984 "Reazione a catena" dostáva distribučný ban od BBFC umiestnením na zoznam tzv. "Video nasties". Na prelomenie banu sa čakalo až do 14. marca 1994, kedy znova vychádza "Reazione a catena" na VHS nosičoch a to pod názvom “Bay of Blood“. Toto vydanie štúdiom "Redemption Films" je ale o 43 sekúnd orezané oproti originálu (Rated: 18). V roku 2010 sa škrty cenzorov podarilo prelomiť a konečne tak vychádza Uncut verzia filmu pod názvom “A Bay of Blood“ zásluhou štúdia "Arrow" na DVD a Blu-ray nosičoch (Rated: 18). Síce si v Británii v rozmedzí rokov 1994 až 2010 distribútori na znovu vydanie Uncut verzie “Bay of Blood“ nespomenuli, v roku 2005 fanúšikovská obec áno. Vtedy sa "Reazione a catena" dostala do rebríčka 50tich najlepších hororov všetkých čias, uverejnenom v prestížnom filmovom magazíne "Total Film". V Británii sa "Reazione a catena" distribuovala nielen pod nálepkou “Bay of Blood“, ale aj pod názvom “Blood Bath“. Táto skutočnosť mala za následok ďalšie komplikácie, tentoraz nie pre Maria Bavu a jeho zostrih, ale pre horor Joela M. Reeda - Blood Bath (1976). Z predložených názvov je jasné, čo spôsobilo chaos. Cenzori z BBFC tak neprávom z dôvodu omylu sťahovali z trhu aj film Joela M. Reeda "Blood Bath". Za zmienku stojí aj fakt, že Mario Bava k svojmu projektu, ktorý je podľa jeho slov jeho najosobnejšou filmovou prácou, pripustil aj svojho syna Lamberta (pozícia Second Unit Director/ Assistant Director). Pár ďalších zákulisných informácii je možné sa dozvedieť z dokumentu L’ Arte del Delitto (2004). Čo sa týka ešte distribúcie, je zaujímavé aj to, že v takom Francúzku miestne distribučné štúdia označili "Reazione a catena" názvom “La baie sanglante“ – alternatívnym označením, ktoré prilepili aj na Il rosso segno della follia, tento krát aj s poradovou číslovkou 2 (La baie sanglante 2). Oba filmy však nie sú príbehovo nijako prepojené. Že sa ani postupnosť rokov vydania nebrala do úvahy už asi vôbec neprekvapí. () (méně) (více)