Obsahy(1)
Dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět. The True Cost nás nechá nahlédnout za oponu a ukáže nám příběhy a fakta, o kterých se nemluví. Jaká je skutečná cena našeho oblečení? (evanka)
Recenze (26)
Od tragédie na "Rana Plaza", kde pri páde fabriky na oblečenie zahynulo viac ako 1 000 ľudí (!!!), až po chamtivé správanie svetových značiek, ktoré nastolili trend: "za málo peňazí, veľa muziky". Každý pol hodinu spácha jeden z farmárov pestujúci bavlnu samovraždu. Nemyslím si však, že by boli na vine vyslovene svetové značky. Ľudia si môžu sami zato, že sú konzumnými ovcami, ktoré kúpia všetko čo sa trbliece. Kurva nie sme predsa straky, máme rozum, mali by sme vedieť čo nám treba a čo nie. Za väčšinu zlej situácie v krajinách tretieho sveta môžu samotné vlády štátov. Alebo snáď mám veriť tomu, že to nefunguje ako vo väčšine zemí v EÚ, kde pohlavári rozhodujú o tom, ktorá značka za akých podmienok v onom štáte môže začať vyrábať svoj produkt? Priznám sa, ja osobne nakupujem rád, avšak iba to čo potrebujem. Som zaťažený na značkové oblečenie (najmä obuv), nechodím do Beckhamovho "H&M-ka", ktoré je v tomto dokumente najviac na pretrase. Márnotratnosť je "poväčšine" výsada žien či teenagerov, pritom sa to netýka iba samotných handier. No povedzte mi, načo je treba 13 ročnej dievčine iPhone 6?? Toto všetko z nás robia naše vnútorné hodnoty, ktoré vyznávame, no najmä obyčajná závisť. On má BMW, je škaredý jak noc, no pritom má krásnu dlhonohú blondsku (aj keď tupú jak bagandža, ktorá žije pre moment, pričom jej absolútne nevadí, že sa každé ráno budí vedľa upachteného mastniaka, ktorý smrdí na sto honov, hlavne že ráno nemusí za pult do kadejakej fabriky), tak je dosť pravdepodobné, že keď si kúpim "Audi A8", aj ja budem mať takú nevestu. Táto téma je na dlhšie, mohol by som sa tu rozpísať na 300 strán, no každopádne, to my so svojím myslením robíme formu biznisu. No ale dosť bolo mudrovania, aj tak to nikto nečíta. Idem si ja radšej kúpiť ďalšie tenisky. ()
Geneticky modifikovaná bavlna, sebevraždy zemědělců, půda kontaminovaná chemikáliemi, děti s vrozenými vadami, vesnice plné lidí umírajících na rakovinu, nelidské podmínky práce, dělníci umírající pod padajícími manufakturami... ten dokument je zničujícím výčtem příšerných faktů, které jsou spjaty s módním průmyslem, a dost to se mnou otřáslo. Nejvíc dojemná je asi ta zpověď jedné textilní dělnice, která se slzami v očích vyjadřuje na kameru naději, že její dcera se bude mít líp a bude mít lepší práci než její máma (nebo se dobře vdá) - kéž by to tak bylo (i když něco mi říká, že chudák holka už nejspíš skončila stejně jako její máma). Nejvíc znepokojivá mi tam přišla myšlenka, že všechny věci, které lidi skutečně potřebují - jako dům nebo studium - jsou velice drahé a zanikající střední třída si je nemůže dovolit, a proto je tady fast fashion jako zdroj útěchy, kdy si můžu koupit každý den nové triko, i když jsem jinak chudý a ztracený. Sice mi to nepřišlo moc dobře natočeno, místy je to příšerně nudné a skoro jistě je to manipulativní a jednostranné - ale zrovna v tomto případě si myslím, že ta dobře míněná snaha režiséra upozornit na alarmující skutečnosti přebíjí všechny nedostatky tohoto dokumentu, a mělo by ho vidět co nejvíc lidí, aby jim to otevřelo oči. Snad se to bude časem zlepšovat, každý ale musí začít u sebe. ()
Položme si ruku na srdce. V zájmu kolektivní pohodlnosti jsme si všichni – ať už vědomě či nevědomě – vytvořili společný svět, kterému vládnou peníze a jakákoliv průmyslová výroba bude mít vždy negativní dopad na naše životy a přírodu. Hlavně, že máme to levné oblečení, auta a elektroniku, které můžeme každou chvíli nahradit za nové. Však on to za nás vždycky někdo vyrobí. Nikdo z nás by nechtěl být otrokem, přesto moderní otroctví svým chováním podporujeme. Ke zhlédnutí na YouTube. ()
Myšlenka celého dokumentu ve smyslu “Člověče, než si příště koupíš nové triko, přemýšlej, kdo a co za tím stojí a jestli jej vůbec potřebuješ” je už od začátku poměrně jasně vyjádřena, ale celkové pojmutí se mi až tak nezamlouvá. Neustálé rozhovory s bangladéšskými pracovnicemi za minimální mzdu se po chvíli ohrajou a popravdě jsem čekal zajímavější fakta, informace a atraktivnější formu podání. Takhle je to zajímavá myšlenka, o které všichni podvědomě tak nějak víme, ale tím to končí. ()
Každý film, který na tuhle problematiku bude upozorňovat, se mi bude líbit, protože se prostě jen ukazuje, jak pokrytecký je ten náš krásný svět. Když člověk vidí ty nanynky na YouTube, jak si kupují něco, co ani nechtějí, jak jim to ani nesluší a jak je to všechno prostě jen oblečení, diví se, proč vlastně někteří lidé žijí a co je smyslem toho jejich života. A jestli to vlastně celé má smysl. Kéž by se něco změnilo. ()
Ďalší z rady dokumentov o tom, ako konzumný kapitalizmus v nejakom priemyselnom odvetví bezohľadne devastuje všetko, čoho sa dotkne, od prírodných, cez ľudské zdroje. Je to síce rovnaká pesnička s rovnakým posolstvom a vyznením, videným niekoľkokrát už v X iných dokumentoch, no to nijak neznižuje kvality a výpovednú hodnotu The True Cost. ()
Jednostrnné a manipulativní nastřádání několika záběrů za sebe. Neříkám, že to takto nefunguje ale od dokumentu bych očekával víc dat v souvislostech. To už i Al Gore si dal větší práci s číslama. ()
Viac takýchto dokumentov, ktoré prinášajú kopu tématických faktov na zamyslenie. Už len, aby sa dostal do čo najväčšej priazne verejnosti (ale kdeže, to radšej budú kiná premietať dokumenty o "hrdinoch" typu Rytmus). Dokument krásne postavil na protiváhy konzumentov a producentov - jedni bez druhých by v podstate neexistovali, ale voľný trh napokon predsa len tlačí producentov, aby išli stále viac na doraz. A to platí všeobecne o našej spoločnosti, nielen odevného priemyslu. Aj keď oblečenie bolo v podstate veľmi vhodným príkladom na to, aby nám tvorcovia dokumentu priblížili ako to celé funguje, a aké fatálne následky so sebou prináša naša ľudská rozmaznanosť a povrchnosť. Jediné, čo mi tu bohužiaľ chýbalo, boli aj vyjadrenia tých veľkých koncernov a odevných gigantov, ktorí v podstate celý tento kolotoč točia. Ale tí sa pre istotu pred kamery báli vyliezť... ()
Dokument, který dokonce přichází i s jakýmsi nástinem řešením, ale zároveň také s vědomím, že to řešení nemá šanci uspět. A tak jako obvykle pobouří a rozčílí lidi, kterým je téma blízké a zajímá je, avšak bez možnosti něco změnit. Proti těm "zlým" se totiž hrozně špatně bojuje pouze s používáním sluníčkové metody. Ve spoustě věcí je třeba změnit systém, ale ti, co ho vedou o to nemají zájem. ()
Dobre natoceny, sice jednostranny dokument (tvurci tvrdili, ze nikdo z vyrobcu nemel zajem pred kamerami mluvit...) o celkem atraktivnim tematu, ktere ovsem nema reseni. Hlavni problem lidstva je v neustale rostouci populaci, v naprosto drtive prevaze rozvojoveho sveta, kdy tito lide maji bud na vyber v otresnych podminkach vydelat dva dolary za den a nebo nedelat nic a cekat az umrou hlady. Lidi je tolik, ze se vzdy nekdo ochotny ci zoufaly pracovat najde. To, ze si nekdo koupi vice, jak tri nova tricka za rok je vec druha. Tu ale neresi ani reziser nebo kameraman, ktery je v kazdem zaberu pri zaverecnych titulcich a snad pokazde ma na sobe jine triko ci kosili. Dokument, ktery nic neresi, ale muze zvysit divakuv prehled. ()
Tak, čo si dnes dám na seba? Za touto jednoduchou otázkou však stojí omnoho viac, ako by sme si mohli na prvý pohľad myslieť. Film poukazuje opäť raz na to, ako je všetko so všetkým prepojené a úzko súvisí. Kupovanie si lacných vecí, teda odevný priemysel spôsobuje druhé najväčšie znečisťovanie planéty a popri klamlivej vidine šťastia a bohatstva kupujúcich vedie k chudobe a bezpráviu ľudí tretieho sveta. Aká je teda naozajstná cena oblečenia? Okrem autentických scén krutých podmienok, sa nám naskytá priestor na zamyslenie aj prostredníctvom múdrych výrokov. Tak napríklad “Míňame peniaze ktoré nemáme, aby sme kúpili veci ktoré nepotrebujeme a dali ich ľuďom, ktorých neznášame.“ alebo “Keď budeme menej materialistický, ekonomika skolabuje.“ ()
Kontraproduktivně dlouhé! Až moc agitační, tlačící na pilu za každou cenu. Sakramentsky dávající minimum prostoru protistraně! Nadprůměr je tak jen námět, lokace a opravdu povedený před závěr ukazující protipólní zájmy konzumně kapitalistické s přízemní společností... Čekal jsem mnohem více! ()
Nakupování už nikdy nebude stejné.. ()
Temná interpretácia vety "idem si do Takka kúpiť tričko". Svinstvo. ()
Nad některýma věcma zůstává opravdu rozum stát. Smutná pravda je, že vidiny na zlepšení podmínek, nebo aspoň platu mají ''garment workers' v nedohlednu. Bojím se, že se ceny budou pušovat dolů a dolů až jim ani těch pár niklaků (které by nestačily nám ani na jeden den natožpak na celý měsíc) nebudou prostě stačit ani na úplné nezbytnosti .... a to nezmiňuji chemikálie, které zde hrají spíše ''druhé housle'' - 21. století a lidská chamtivost roste a roste a rozhodně nemíní přestat. ()
Takže v Bangladéši spadne dům a může za to kapitalismus. :-)) ()
O to, jaké oblečení nosím, a jestli je to produkt udržitelného zemědělství a průmyslu už se nějaký čas zajímám, takže dokument nepřinesl tolik nových informací. Bohužel i v ČR roste konzumerismus, nějak většině lidí nedošlo, že přibližovat se vysněným západním hodnotám ve všech ohledech nemusí být vždy dobré. To že v tom dokumentu nezazní slovo velkých firem mi nevadí (v dokumentech o tabákovém průmyslu se Phillip Morris a podobní borci taky nikdy nevyjádří), co mě ale trochu dráždí je, že vyznění je - musíme změnit celý systém, a do té doby, lidi, kupujte od těch, co jsou hodní a dělají to jinak, než zlé korporace. Co říct - nakupujte z druhé ruky, když už musíte, nebo líp nekupujte nic, vyznavejte Slow fashion, a pěstujte vnitřní bohatství? Každopádně je zajímavé sledovat film nyní v době koronaviru, a bude ještě zajímavější sledovat, jak se vše bude vyvíjet dál... ()
Dokument je pojat bombasticky a tudíž fakta podává nejspíš velmi jednostranně. Lze to však v klidu přejít, protože dokument pojednává o něčem, co je na jedné straně zeměkoule nablýskané a na druhé straně světa ubožejší než odpad, kteří obyvatele té bohatší části vyprodukují. Děsivost spočívá v jeho plíživé síle, v jeho neviditelnosti a v tom, že se na tom vlastně podílíme všichni. Je toho však mnoho, co se dá dělat, třeba pochopit, že nákup nových a nových kousků oblečení je jen chvilkovou radostí či přestat nakupovat v H & M a Zaře, to si říkám, zatímco hledám udržitelné oděvní značky dostupné na místním trhu... Víte-li někdo, poraďte.. ()
Solidně zpracováno, ale mohlo to být lepší. V dokumentech tohoto tipu mi vadí, jen obviňování korporací případně konzumentů jejich produktů. Primární problém spočívá v zoufalých podmínkách, které tolerují vlády a zaměstnavatelé zemí třetího světa. Dokud bude v Bangladéši možnost šít košile za dolar, tak se to bude dít. Ale dá se dle čínského vzoru očekávat, že se to změní a podmínky se zlepší. Ostatně i v Eropě se pracovalo 12 hodin denně a není tomu tak dávno. Samozřejmě konzum prvního světa je tragédie sama o sobě. Taky mi vadí, že dokumenty neukazují ceny jako celek, kolik má švadlena, kolik její zaměstnavatel, kolik dopravce, kolik stojí materiál, sklady a pak následně kolik z toho má korporace. ()
V současné době je velkých trendem se stravovat zdravě (i širší veřejnost), ale na oblečení se zapomíná, přičemž jsou to spojené nádoby, do jejichž oběhu je zapojeno i lidské zdraví. Proto pokud nebude dostatečná poptávka po biotextilu, bude jednak drahý a nebude rovněž tak slušivý. Proto poptávejte a kupujte oblečení bez jedových reziduí, které pronikají přímo přes kůži do těla nebo při praní do vody, kterou si pak lokneme při koupání, při pití přímo, nebo prostřednictvím jídla, ať už živočišného nebo rostlinného původu. Pak se obracíme na lékaře, protože nemůžeme počít dítě (snížení testosteronu, defekty na spermiích, vaječnících - srůsty, apod.), nebo v intenzivní a/nebo dlouhodobé styku, které vyústí v alergie, ale i rakoviny, která se objevuje čím dál častěji i u mladších ročníků. ___ Earnest Elmo Calkins, článek: Konzum: Existují dva druhy zboží: a) zboží, které používáme - pračka, auta atd. - kupuje a používáme delší dobu b) zboží, které spotřebujeme - žvýkačky, cigarety atd. Konzum znamená donutit lidi, aby se chovali k věcem, které používají, jako k věcem, které spotřebují. Zákazník by si měl uvědomit, že je konzument a význam toho slova, své identity. Pokud koupíte oblečení za 50-100 korun, tak k němu nemáte žádnou úctu a není problém ho vyhodit, což se zbožím, které stálo např. 1500 neuděláte (u někoho je ten řád vyšší), alespoň ne tak lehkovážně. ___ Když to nikdo nebude kupovat nebo alespoň méně, tak se nabídka změní. Trh s textilem, ale i jiným - např. ony potraviny, je velice konkurenční a aktivní poptávka nabídku rychle ovlivní. ___ A jak zaznělo v závěru dokumentu (řešení), můžete kritizovat všechno (vzdělávací systém, dopravu,...), ale nesmíte kritizovat ekonomický systém - kapitalismus - to je tabu, to se nedělá - (dodávám, kor v naší krajině) jinak budete nařčen z komunismu a debata končí! Mnoho lidí si to uvědomuje, že neustálé zvyšování zisku nemá ten kýžený efekt trvalé udržitelnosti a v podstatě spěje s jistotou do černé díry. Je to jen otázkou času. ___ V podstatě nikdo není tak plochý, prázdný a nepřítomný, aby se obešel bez půlky šatníků, kdyby se zbavil půlky jedů, které dýchá, pije, jí. "Utrácíme peníze, které nemáme, za věci, které nepotřebujeme, lidem, které nemáme rádi, resp. organizace, které reprezentují." Chce to jen málo, i když hodně, jít proti davu, proti mainstreamovému názoru. V PODSTATĚ SE NACHÁZÍME VE STEJNÉ SITUACI JAKO PŘED EKONOMICKÝM PÁDEM V ROCE 2008. ČEKÁME. Víme, že toto nemůže trvat věčně, pouze akademici a neziskové organizace opět volají napoplach. A ty nikdo neposlouchá, nemají ekonomickou sílu. A velké státy a společnosti to ignorují jako protokoly týkající se globální změn klimatu. Tentokráte bude mít vystřízlivění nejen ekonomickosociální dopad, ale i nenávratný dopad enviromentální. Zásadní problém, že změna systému přináší mnoho otazníků a negativních dopadů, krátkodobých i dlouhodobých - ekonomický propad, nespokojenost, noví politikové, nové priority, zakázka, oslabená bezpečnost,...nedovedu si představit nikoho, kdo by do toho šel dobrovolně, aniž by se ho to nedotklo, nedotýká (úmrtí, současné pracovní podmínky, apod.). Společnost se přeoře a společenský žebříček se změní. ___ Nechápu, jak někdo může kritizovat jednostrannost dokumentu. Těch hovořících (zejména postihnutých) stran zde bylo dost a zástupci velkých společností odmítly natáčení, což je žánrový evergreen. () (méně) (více)