Hello, Dolly!

Hello Dolly je přestřeleně melodramatický, sentimentální, načinčaný kýč. To v podstatě platí pro většinu slavnějších muzikálů té doby, ale Hello Dolly navíc nemá ani nějak extra zajímavý příběh či sympatické postavy. V podstatě jde jen o to, zda se několik párů dá dohromady, to vše opět natažené na dvě a půl hodiny. Navíc Matthau vypadá otráveně a hraje příšerného bručouna a cukrblikující, afektovaná a přehrávající Streisandová hrající příšerně všetečnou a vlezlou ženskou si mé sympatie taky nezískala. Jejich láska v podstatě neexistuje a není divu, když se ti dva nemohli v reálu vystát. Abych jen nekritizoval, výprava je místy opravdu úchvatná a některé taneční čísla dechberoucí - ať už vystoupení v Central Parku nebo famózní vystoupení číšníků. Titulní písnička je slavná, i když Louis Armstrong se tady jen mihne a zpívají ji jiní. A nakonec ta dvojice příručích a jejich lásky mě byla celkem sympatická, mnohem víc než hlavní pár. Nicméně jsem rád, že v sedmdesátkách tyhle kýčovité muzikály skončily a na jejich místo přišly civilnější věci typu Pomáda nebo Horečka sobotní noci. (21.10.2022)

Každý žánr má svou nezpochybnitelnou klasiku, DOLLY patří mezi její démanty. Barbra Streisandová tu určitě hraje jednu ze svých životních rolí. Vyjadřovat se ke kvalitě jednotlivých čísel a výstupů by bylo marnotratným plýtváním superlativy. Neodolatelná ženská strategie úsměvů, úhybů, upejpání a vrtění slaví zasloužený úspěch, v němž zaniká jedno: ženský mozek a důvtip, které by mohly být využity ve vhodnějších poměrech užitečnějším způsobem k obecně prospěšným věcem. Tím Dolly nechci hanět, naopak - vzdávám jí zasloužený hold. Vždyť každý - i muzikálová postava - má právo na štěstí. (31.12.2007)

Jeden z těch nejklasičtějších muzikálů je postaven především na výtečném výkonu Barbry Streisand, která se pro roli Dolly dobře hodí. Taneční scény jsou velmi dobře vypracované a také zasazení muzikálu do reálného světa místo do studia ukázalo jinou, ale dobrou tvář muzikálu. Ačkoli ve svém soukromém žebříčku jej řadím pod nesmrtelnou klasiku My Fair Lady, plné hodnocení si plně zaslouží. (07.01.2008)

Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70% (29.07.2010)

V nedávné době jsem viděl tři klasické muzikály, kterým vévodila Barbra Streisand - Funny Girl, Funny Lady a Hello, Dolly!. Nejvíce se mi líbila Funny Girl, ale o chlup za ní Hello, Dolly!, což se tu snažím okomentovat. Celému filmu opět vévodí Barbra, a to jak v herecké, tak i v pěvecké oblasti. Úžasně ji doplňuje Walter Matthau, u něhož stačí, aby protáhnul ten svůj obličej a je mi hned jasné, co si myslí. Choreografie tanců, doplněných zpěvem a hudbou je vypiplaná do posledního kroku a dobře se na to kouká, stejně jako na nádherné kostýmy dam. Jedinou mou výtkou by byla asi celková stopáž, protože o dvacet minut méně by tomu neublížilo. Zkrátka další skvělý muzikál v čele s úžasnou "Streisandkou". (29.07.2010)