Un hacha para la luna de miel
Hatchet for the Honeymoon
Hatchet for the Honeymoon
A Hatchet for the Honeymoon
Režie:
Mario BavaKamera:
Mario BavaHudba:
Sante Maria RomitelliHrají:
Stephen Forsyth, Dagmar Lassander, Laura Betti, Femi Benussi, Luciano Pigozzi, Gérard Tichy, Antonia Mas, Ignasi Abadal, Verónica LlimeráObsahy(1)
John žije vo veľmi energickom vzťahu so svojou manželkou Mildred. Je majiteľom módneho domu, ale nikto z jeho zamestnancov, zákazníkov, ani jeho manželka netušia, že v skutočnosti je to šialenec, vyžívajúci sa vo vraždách neviest. Je len otázkou času, kým na jeho úchylku doplatí aj jeho vlastná žena. Podarí sa inšpektorovi Johna usvedčiť z vrážd alebo bude ten úspešne pokračovať vo vraždení nevinných žien? (Astaroth12)
(více)Recenze (18)
Proto-giallo, které potěší několika výborně natočenými scénami (např. ta, kdy v dialogu vidíme tváře postav jen v odrazu řeznické sekery) a občasnými reflexivními voice overy hlavního hrdiny. Ten byl bezpochyb jedním z inspiračních zdrojů pro AMERICAN PSYCHO. Snímek nedávno vyšel v perfektním remasteru. ()
S pojmem giallo bych byl v tomhle případě opatrný, spíše se jedná o netypickou sondu do vrahovy mysli. Sám se nám představí jako psychopat, který je na první pohled zcela normální a žije svůj přepychový život. Uvnitř ho však sžírá matná minulost, kdy byl svědkem vraždy svých rodičů, a deprese z ní si tak léčí na ženách, které ve svatebních šatech vraždí lesklým sekáčkem. Bohužel jednoho dne mu natolik rupne v bedně, že zabije někoho, koho neměl... Bava v tomhe snímku skloubil psychologický thriller s duchařinou, čímž nás záměrně mate, ale zkušený divák si bez problému domyslí, kam to přesně spěje. Film doplňuje pěkná hudba, přehnaně krvavé momenty ale nečekejte. Tohle je hlavně o hereckém koncertu vyšinutého vraha, co se stále víc propadá do hlubin totálního šílenství. ()
Ostal mi posledný giallo kúsok o sériovom vrahovi, dúfal som v nápravu dojmov, no bohužiaľ, opätovne ide o snímok, v ktorom sú všetky karty rozdané hneď od úvodu, pričom myšlienkový súboj medzi detektívom a vrahom, rozhodne nie je podaný spôsobom, že by jeden jasal. Je z toho cítiť "starina", ako kriminálka to nijak mimoriadne neohúri, čiže žiadny aplauz na záver sa nekoná. ()
Mysteriozní drama s prvky gialla (dívky jsou zabíjeny sekáčkem na maso, vrah je však znám od začátku) a gothického horroru (rozlehlý dům, snové scény se mísí s realitou a neklidná hudba nevěstí nic dobrého). John nemá dobré vzpomínky na dětství, ale aby si vybavil klíčovou scénu, co způsobuje jeho noční můry, musí najít poslední díly skládačky. Místy poetický film s krásnou kamerou (smysl pro kompozici, detail, světlo a stín i barvy) se v poslední třetině mění v duchařský příběh, který ale diváka nevyděsí. Obecně film není příliš strašidelný, ale dobře se na něj dívá. Vynikající hudba, kdy se střídají klidné pasáže s dechovými nástroji a spinetem a pasáže temné plné tíživých tónů a řezající kytary, je typicky italská. Krásné dívky jsou třešničkou na lehce psychedelickém dortu upečeném klasikem žánru. John jakoby vypadl z povídek E.A.Poa. Z dnešního pohledu je však film spíše pro příznivce kinematografie 60. - 70. let. ()
5/10 Giallo naopak a ešte šmrcnuté s ducharinou. Bohužiaľ výsledok je pomerne plochý náhľad do mysle vraha. Nie žeby to nemalo vôbec atmosféru, faktom je, že Bava disponoval pomerne obmedzeným rozpočtom a ide tak v rámci jeho možností o vizuálne pomerne nezaujímavé dielo (i keď pravdaže pár vychytávok sa tam nájde). ()
Tzv. “giallo naruby“, ktoré sa do talianskej distribúcie a teda ku divákom, dostalo až zhruba po necelých dvoch rokoch od svojho nakrúcania (rok vzniku 1968, distribúcia 1970). A prečo som titul “Il rosso segno della follia“ (Hatchet for the Honeymoon) označil výrazom “giallo naruby“? Jednoducho preto, že typický giallo rámec známy hlavne v neskoršom vývoji talianskej kinematografie a s tým spojeným rozmachom na trhu, získal istý štandard, šablónu postupu až vďaka dlhým zástupom formujúcej “žltej“. Bava ale prichádza so svojou verziou ešte v čase, kedy sa tento špecializovaný útvar krimi hororu iba formuje. Prispieva tak k rozvoju žánru vlastnou inovačnou mierou. Giallo je ešte stále v plienkach. Dnes už typický pilier štruktúry – postava vraha, jeho špecifiká; je aplikovaný odzadu (naruby). John Harrington – sériový vrah, označujúci sám seba za paranoidného šialenca, je známy divákovi vďaka úvodnej scéne vo vlaku nielen vizuálne, ale následne aj formou osobného priznania, výpovede. Je teda jasné kto vraždí, vývojom filmu aj prečo, ale o čo tu prioritne ide a je záhadou je dôvod, vzkriesenie minulosti prinášajúcej odpovede na otázku, ktorá trápi Jona najviac zo všetkého a to - Kto zabil Johnovu milujúcu matku a jeho nevlastného otca o svadobnej noci? John ako malé dieťa u masakry bol, myseľ ale vytesnila tvár vraha a spôsob tragédie. Jasnejší obraz skladačky potrebuje k svojmu vyjasneniu niekoľko impulzov. John - mladý a úspešný manažér korigujúci zo svojej pozície spoločnosť vlastnej ženy Mildred na propagáciu modelov svadobných šiat, je odhodlaný a má dobrú východiskovú pozíciu priamo u zdroja dalo by sa povedať. Cesta k poznaniu si žiada... ()
Giallo netradičné v tom zmysle, že od počiatku poznáme identitu vraha. Ale aj v tom, kam sa dej uberie v jeho tretej tretine. A zároveň poteší aj prekvapivým zvratom ohľadom identity jednej modelky (nie že by sme to nevideli už x-krát, len som to nečakal) a zároveň aj cynickým záverom. Motivácia vraha, samozrejme ide o traumu z detstva, nie je až tak ohurujúca, skôr je veľmi jednoduchá a nakoniec nechápete, prečo si na tú traumu John dokáže spomenúť až po x zavraždených ženách. ()
Jsem velký fanda Maria Bavi a považuji ho za člověka, který pomohl definovat mnoho horrorových žánrů a svými postupy v podstatě ukázal všem ostatním jak se to má dělat. Proto mě mrzí, že tohle “giallo” je tak odfláknuté a pod standardem tohoto velikána. Nebavilo mě to, nemá to atmosféru a rozhodně nedoporučuji tenhle kousek. Bava toho natočil spoustu lepšího …. ()
"Jmenuji se John Harrington a jsem paranoik a vrah" Tak se uvede vypravěč a hlavní hrdina tohoto polovičního gialla, v němž nejde o to kdo vraždí, to víme hned od začátku, ale jak a proč a jestli bude vrah odhalen. Mario Bava zkombinoval psychologické kriminální drama, giallo i duchařský horor s nádechem gotiky. Výborně stravitelný mix, který chutná i díky představiteli šíleného vraha. Hezounek Frederick Forsyth s ocelově modrýma očima Franca Nera sice není bůhvíjaký herec, ale vše zachraňuje přirozeným charismatem a v pohodě si s ním vystačí. Za nejpovedenější se však dá označit poslední jemně hororová duchařská třetina, v níž Bava vykouzlil dokonalou gotickou atmosféru a v některých okamžicích i slušně děsí. Mírně předvídatelné rozuzlení na kvalitě snímku taky neubírá, působí totiž spíš jako přirozený následek událostí minulých, tedy pouhé dodržení zákonu akce a reakce. Spokojenost. ()
Film je oknom do duše šialencových zvrátených myšlienok,plných fantázie z túžbou vraždiť.Klasické giallo to nieje,lebo vrah je známi hneď od začiatku a tak mysteriózno aké mám rád v gialle tu chýba.Príbeh je jednoduchý a ani originálny,takýchto podobných filmov je veľa.Aj po gore stránke je to krotká a nevýrazná záležitosť.Ale hlavná mužská postava excelovala a tento film disponuje aj nádhernými ženami.Príbeh mal zo všetkého niečo ale nedržal ako celok.Mám rád Bavu aj keď toto nevyšlo len práve pre tohoto režiséra dávam 3*. ()
Majiteľ svadobného salónu John Harrington si lieči svoje komplexy a traumy s detstva za pomoci lesklého sekáčika na mäso... Modelky z jeho salónu miznú jedna za druhou, hneď potom, čo sa rozhodnú ukončiť kariéru a vydať sa... Pokiaľ ide John podľa tejto schémy, teda vraždy modelky v svadobných šatách a jej následné spálenie v jeho skleníku, nemožno mu nič dokázať a veselo pokračuje ďalej. Problém však nastáva, keď je John nútený túto schému porušiť, lebo mu už príliš dýcha na krk jeho manželka. Tá sa zaoberá špiritizmom ešte za života a po smrti sa mu začína zjavovať ako duch. A to je niečo, s čím žiadny masový vrah nepočíta... Hatchet for the Honeymoon by mohol byť iba ďalším, trochu neskorým talianskym príspevkom do vlny psychothrillerov v 60. rokoch, inšpirovaným ešte Hitchcokovým Psychom, ale nie je. Prítomnosť nadprirodzena a príliš "žltá atmosféra" ho jednoznačne oddeľujú od tohto štýlu. Skutočnosť, že samotného vraha poznáme detailne od začiatku, spoznávame postupne jeho motivácie a nočné mory, a do konca filmu nepríde v tomto smere k žiadnemu zvratu a prekvapeniu, je ale aj takým zásadným faktorom proti pravidlám žánru, že ani v tomto smere sa nedá tento film považovať za giallo. Na druhú stranu však, obsahuje toľko "giallo rekvizít", toľko typickej giallo atmosféry, že v pohode je ešte "žltejší" než väčšina filmov tohto žánru... ()
Skor psychologicky fryler nez klasicke dzallo. A jednoznacne Bavov profil vraha, ktory vrazdi nevesty. Jo a s horormi opatrne, potom lezu na mozog. A ne ze ne : 70 % ()
Po prvních 15-ti minutách jsem nečekal že z toho bude dobrý film. A taky veliká škoda že hned po filmu Stephen Forsyth končil s herectvím, protože podle mě by se mohl stát i snad ikonou giallo. 4/5 ()
Za perfektni barevny giallo vizual pridavam ctvrtou hvezdu. Bohuzel, dej mi prisel trosku bez vyraznejsiho napadu, nechci rict primo nudny to by nebylo spravedlive...ale proste nevim, zda predstavit vraha hned v prvnim zaberu byl dobry napad. Z nejakeho divneho duvodu me asi nejvic bavila manzelka hlavniho hrdiny v podani Laury Betti. Dagmar spis v mensi roli. Ale slusi ji to, to zas jo.... :-) 4- ()
Pěkný, ale lehce nezáživný psychologický thriller s prvky gotického hororu a gialla, ze kterého čerpají filmy jako Americké Psycho, Maniac atd. Bohužel mi tu hodně vadila vedlejší duchařská dějová linka, která byla vůči hlavnímu ději velmi rušivá. Takže pozitivně hodnotím spíše kameru, hudbu a téma sériových vrahů, které mám hodně rád. Hlavně ta Mariova kamera fanouška nikdy nezklame. ()
Příšerně nudný film o ničem. Za mě další velké zklamaní od Bavy, od kterého se mi líbilo zatím jen Cani Arribbiati. ()
Zaujímavo spracovaná záležitosť. Myslím, že je to trochu atypické, vzhľadom na to, že od začiatku vieeme, kto je ten vrahoun, o to zauimavejšie, je ponor do mysle takéhoto človeka. Miestami mi to trochu pripomínalo aj legendárne Psycho. Musím uznať, že kulisy, v ktorých sa dej odohrával boli mimoriadne pompézne a bohaté. Len to si vždy poviem, že ech nechcelo by sa mi to upratovať. ()
Pozrime sa aka zaujimava variacia na psycho. Tak to holt dopada ked ma niekto drobne sexualne problemy a navyse sa nie a nie zbavit manzelky, z toho by jeden fakt zcvokol. A (zasvatenci pozor) uhladeny frajirek Stephen Forsyth so sekacikom musel byt pre Mary Harron priamou inspiracou na zvizualnenie P. Batemana z ineho psycha - stycnych bodov tu je. ()