Teherán tabu
Teheran Tabu
Teheran Tabu
Teheránske tabu
Tehran Taboo
Tehran Taboo
Tehran Taboo
Tehran Taboo
Režie:
Ali SoozandehScénář:
Ali SoozandehKamera:
Martin GschlachtHudba:
Ali N. AskinHrají:
Arash Marandi, Alireza Bayram, Siir Eloglu, Thomas Nash, Hasan Ali Mete, Klaus Ofczarek, Morteza Tavakoli, Payam Madjlessi, Roxana Rahnama, Elmira Rafizadeh (více)Obsahy(1)
Tři mladé ženy a jeden muž mají podobné touhy jako jejich vrstevníci jinde na světě. Žijí ale v Teheránu, kde platí úplně jiná pravidla. Rockové koncerty v klubech, nemanželský sex, alkohol i drogy místní zákony zakazují a vytlačují do podzemí. Kdo má peníze a moc, pravidlům se snadno vzepře. Ostatním, kteří chtějí žít mimo úzce vymezené mantinely, hrozí tvrdé tresty. Při cestě za štěstím a svobodou tak hrdinové filmu musí bořit tabu a riskovat. Snímek je celovečerním debutem íránského režiséra žijícího v Německu Aliho Soozandeha. Natáčet přímo v Íránu nepřicházelo v úvahu, film proto vykresluje atmosféru teheránských ulic unikátní animační metodu rotoskopie. (Aerofilms)
(více)Recenze (99)
Chvíľu sa to tvári ako menší chaos, ale za chvíľu sa z toho začnú črtať jednotlivé príbehy, ktoré sú dokonca prepojené. Spracovanie skvelé. Posolstvo jasné. Každý z tých hrdinov by si pre seba želal iný život, len ono sa to nie vždy dá. ()
Bavilo mě to. Tématem je sexuální pokrytectví. Animace umocňuje bezútěšnost, zároveň vláčné tempo pocitově zpomaluje. Teherán vyzařuje pocit pohádkové neskutečnosti. plně opatrných slov a kradmých pohledů. Ve snímku chybí humor. Tabu prožívají jak epizodní postavy, tak hlavně tři mladé ženy. Vidíme jak zákazy vytváří korupci,, vydírání, vzdor a udavačství a připomíná nám to život v Československu před rokem 1989. Hrdinové absurditu přijímají se samozřejmostí. K tomu divák krutost vidí očima malého dítěte, který slyší matku s hrubými zákazníky, pokrytecké poměry u sousedů či domovníkovo týrání koček. ()
Skvelá rotoskopická animácia skrýva v sebe aj okamih pravdy, podobný film by totiž nikdy nemohol vzniknúť v teheránskych uliciach. Iránsky režisér žijúci v Nemecku natočil silný a pôsobivý snímok o neslobode vo všetkých formách. ()
Dosud nejvýmluvnější obžaloba íránské a vůbec muslimské společnosti, jakou jsem měl možnost vidět. Ono se tak nějak obecně víc, že běžné věci jsou na Blízkém východě tabuizované, ale pokud to člověk vidí zasazené do příběhu konkrétních lidí, tak je ten obrázek přeci jenom intenzivnější. To podporuje i pokrytectví, které v patriarchální společnosti funguje, což asi nejvíc podporuje úvodní sekvence. A dostal mě i samotný konec. Tady bylo víc než kde jinde cítit, že režisér i herci mají s podobným prostředím vlastní bolestnou zkušenost a jestli se pletu, tak všechna čest všem zúčastněným. Třešínkou na dortu je pak animace. Ačkoliv podobný formát nevyhledávám, tady je zcela na místě a dle mého názoru je to mnohem lepší, než kdyby se jednalo o klasicky hraný film. 90% ()
Nevím, proč si všichni berou na paškál jenom Írán, když o něm skoro nikdo nic neví. Děj filmu by se mi hodil spíše do prostředí Pákistánu nebo Afghánistánu. Ačkoli tam je teror a útisk žen ještě mnohem větší. Pořád jsem čekala, kdy dojde na kamenování nebo polití obličejů žen kyselinou. Ale žádné drastické scény ve filmu nejsou, vlastně ano, koťátka a kočka. Film hodnotím z důvodu přiblížení mentality muslimů jako velmi dobrý. ()
Nepříjemně nevyvážené, mírně zavádějící a stroze černobílé, leč forma poutavá a relativně solidně vypointované. Ale šokující či jakkoliv objevné v žádném případě. Trošku mi příjde, že tvůrce je hodně zhrzelý reformista, který poněkud zapomíná na vícevrstevnatost reality. 5/10 a zklamání, šeď a průměr. ()
Hodně dobrá mozaika příběhů, která se propletá a vrcholí až do samého minimalistického (avšak velmi účinného) konce. To vše podtrhuje šílená animace. Stejně jako u filmu Waking Life, který je animovaný podobně, to má zde své opodstatnění a tímto snímek funguje zase o úroveň více. Viděno v rámci projektu Scope100. ()
Animované filmy z islámského prostředí prostě fungují. ()
Tak především: perská aristokracie má ve zhýralosti tradici, sahající až do předislámských časů. Jeden diplomat mi vyprávěl, jak na recepcích, chráněni diplomatickou imunitou ambasád, se Íránci vždy hbitě zmrskali a šukali jak králíci. Za šáha. --- Od té doby íránská společnost hodně vyspěla, i přes represivní režim. Manýry aristokracie se rozšířily hlavně ve městech. Milióny Íránců jsou vábeny západní antikulturou - pop-music, alkoholem, drogami, promiskuitou, prostitucí... Zakázané ovoce chutná a oni nezřídka nenalézají únosné meze. Popravy nepomáhají. Korupce a pokrytectví je všude, jsme v Orientě! --- Írán je kotel, kde je smícháno mnoho nebezpečných substancí a překotně se vyvíjí. Historická zkušenost říká jasně, že za takové situace nemá konsensuální demokracie mnoho šancí. Pokud by to nebyli ajatoláhové, vládl by nějaký Saddám, Pinochet nebo šáh (ten byl nejmírnější). --- V tomto filmu sledujeme příběhy tří žen, které překračují sexuální (i jiné) normy. V Íránu zákonné, jinde pouze etické. Nechtěl bych být partnerem žádné z nich, i když nejsem muslim. Všechny hrají falešnou hru. --- Autor filmu to zřejmě pojal jako kritiku režimu. Je to pořád stejná písnička: za to, že jsem hovado, můžou jiní, ne já. To je ale ohavná, zhoubná lež. První s ní přišel Marx. Já jsem zažil komunismus, který mi byl bytostně odporný. Volil jsem emigraci, ale trvalo to roky, než se mi podařilo utéct. Musel jsem snad kvůli tomu mezitím dělat dealera nebo veksláka? Oženit se a podvádět svoji ženu (která podvádí mě)? Fetovat, chlastat a šukat bez zábran? Nebo dokonce kolaborovat? Samozřejmě nikoli. Ten režim mi opravdu ublížil, protože mi bránil žít, jak jsem stvořený. Ale nepřinutil mě, abych žil amorálně. Jen ať se žádná kurva nevymlouvá na režim! ()
Hodně silný film. Musím říct, že jsem fakt ráda, že jsem se narodila v téměř civilizované a téměř západní zemi, kde i přesto, že občas pořád cítím, že jsem díky svýmu pohlaví zaškatulkovaná do nějakejch stereotypů, do kterejch ve skutečnosti nezapadám, nemusím díky bohu nikoho žádat o podpis, když si chci najít práci, nebo zajít na potrat, nebo dělat prakticky cokoliv se svým životem. Předně mě velmi překvapilo, že se tenhle film rozhodli natočit lidé, kteří z Íránu pocházejí, protože jsem žila v domnění, že většina z nich musí být tak brainwashovaná, že takhle "kacířsky" vůbec nemůžou přemýšlet. Na druhou stranu to dává smysl, protože autoři v Íránu už nežijí a když se dostanete do styku se západní kulturou, může vám to otevřít oči. Kdyby se o něco podobnýho pokusili ve svý rodný zemi, už by asi nežili. Cítím velké sympatie k lidem, kteří jsou nuceni v Íránu žít podle všech těch psychotradic, a kteří s nimi zároveň nesouhlasí. Pro tuhle část populace to musí být opravdový peklo. Hlavně pro ty ženy. Ale není to vlastně tak dlouho, co ženy potřebovaly souhlas manžela ke každý kravině i u nás. Na tom, do jakých situací tahle kultura protagonisty filmu dostala, je krásně vidět, že potlačování primárních lidských potřeb, v tomhle případě potřeb sexuálních, ale taky třeba potřeby nějaký seberealizace, uznání nebo lásky, prostě nikam nevede a z lidí to udělá akorát trosky a nebo psychopaty. Žádný příliš ortodoxní náboženství není dobrý a nadělá víc škody než užitku. Teď k filmu jako takovýmu. Nejdřív jsem se obávala tý animace, protože většinou nejsem schopná se do vážných snímků který využívají animaci pořádně ponořit, ale tady jsem po chvíli zapomněla, že se vlastně nedívám na hraný film. Super bylo taky to, že se snímek nesnaží nějak na tvrdo hrát na city a manipulovat s diváky, nebo z hlavních postav dělat hrozný chudinky, to téma je samo o sobě fakt silný, takže přístup natočit to tak jak to je je tady adekvátní. Žádná z postav tady není vyloženě pozitivní, ale ani vyloženě negativní a je jen na vás, jaký přístup vůči nim zaujmete. Konec filmu vás fakt donutí přemýšlet. A jedna malá poznámka nakonec, byla jsem na tom v kině s přítelem a kamarádem a oba dva film okomentovali slovy "hm, zajímavý, no". Like what? Tenhle film musí přece v každým vyvolat hafo emocí a když už ne to, tak minimálně aspoň hafo otázek a myšlenek, který vás v noci nenechají spát... Doporučuju každýmu, člověk si pak začne víc vážit toho, co má. ()
Mozaikovité vyprávění se skládá až příliš pomalu, takže výsledná katarze pro mě nebyla tak silná, přestože se snímek v průběhu rozjede. Během toho se představí několik postav, které se ničím neodlišují a snaží se co nejlépe žít svůj vlastní život. Sice se dopouštějí chyb, ale je to především režim, kvůli kterému se jim nedýchá svobodně. Některá kritika (postavení žen, sexualita) je proti němu namířena přímo a otevřeně, ale objevuje se proti němu také plno skrytých podtextů a scén, které ukazují komplikovanost a rozsáhlost situace, což filmu dodává hloubku. A rotoskopie pro mě byla spíš ozvláštněním, než že by mě vyloženě v táhla. 3,5* (Brno, kino Scala) ()
Velice nepříjemný film, který je náhledem do zcela odlišné země a kultury, kterou doufám nikdy já ani moji potomci v této zemi nezažijeme. Příběh je prostý a skutečný, až se mi z toho dělalo zle. Hlavními postavami jsou zde tři ženy. Všechny žijí podřízeny mužům, kteří mají naprostou moc, kterou podporují i úřady a jakékoli jejich správné rozhodnutí či gesto odporu je tvrdě potlačeno. To je právě ono tabu. Tabu, kde i žertík v podobě nevinného telefonátu může odstartovat řetězec událostí vedoucí až k nejhoršímu konci. Velice pěkný a přesto hnusný film o tom, jak jiný kraj, jiný mrav nemůže být uplatnitelný v zemích, které stojí na jiné životní filozofii. Krásně lze na něm demonstrovat nefunkčnost a nebezpečnost politiky novolevice, která hlásá, že i takto odlišné kultury by se měly navzájem spojovat. Jenže jak ukazují tvůrci filmu životem v Teheránu, ne vždy to jde, protože nikdy nebudou to vždy všichni chtít. A pak se může stát samozřejmé, že žena se nikdy nerozvede s drogově závislým mužem, pokud od něj nedostane písemný souhlas k rozvodu. Brrrr mrazí z toho. 75% ()
Nechápu, proč jsem zhlédnutí tohohle filmu tak dlouho odkládal. On teda těm, kteří už o Íránu ví něco víc, nic nového neřekne (až teda možná na ten mírně překvapivý přehnaný důraz na byrokracii u nich), ale nemám s tím absolutně žádný problém, když to tak mistrně pracuje s postavami a se všemi nastolenými tématy. Takhle poctivá filmařská a scénáristická práce se v současnosti jen tak nevidí, takže si vážím každého takhle povedeného filmu a o to víc i každého, který to umí dostatečně silně a bez jakéhokoli patosu podat. I přes trochu zvláštní animaci (kterou jsem asi od Sním či bdím už neviděl) mě to naprosto uhranulo už od samého začátku a spolu s hlavními postavami jsem si tak hmatatelně prošel jejich depresivními a složitými životy v současném Íránu, kde se lidská svoboda omezuje opravdu pořádně. A i když tohle (z naprosto pochopitelných důvodů) nevzniklo přímo v Íránu, tak je vidět, že režisér skutečně je z Íránu, těm problémům plně rozumí a hlavně se v něm dá najít i styl íránské kinematografie, ve smyslu toho, že to vypráví o tom samém jako spousta dalších íránských filmů, ale opět naprosto jiným způsobem než všechny ostatní. Za mě tedy naprostá spokojenost, až jsem tomu musel v závěru doma lehce zatleskat :-) Slabých 5* ()
Vizuálně neotřelý a zajímavý náhled do nelehkého života žen v Íránu. Nemohu se ubránit dojmu, že nebýt vizuální složky, která určitě dala tvůrcům zabrat a do velké míry film odlišuje od zbytku ostatních, tak podobná látka už byla zpracována mnohokrát a dokonce i o dost lépe. Odehrává se před námi spletenec tří ženských osudů na pozadí tvrdě muslimského Teheránu a jak už tomu tak bývá, tak hlavní hrdinky opravu nemají na růžích ustláno a happy endu se zde nedočkáte. Rozhodně zajímavá podívaní, to je ale tak vše. ()
Vyborny scenar a zpracovani, mozna jsem jeste nevidel animovany film s tak dobrou atmosferou. ()
Příliš tuhý, krkavčí terén. Pro holoubky h(r)any, s člověčím trablem. ()
Pozoruhodná mozaika lidských příběhů z nelehkých poměrů v íránském hlavním městě Teheránu. Ohromně mě fascinuje kultura i dost odlišné živobytí obyvatel Blízkého východu a jsem rád za každý kulturní zážitek, jež se vztahuje právě do těchto míst. Pokud Covid nezmění svět cestování v nějakém rapidnějším měřítku, rád se zrovna do Íránu jednou mrknu. ()
Na filmu se podepsal fakt, že Soozandech už přes dvacet let nežije v Íránu. Je to tedy příliš vyhrocené. Sled toho nejhoršího, co se v Íránu děje. O spoustě děsivých věcí jsem neměl představu a jsem rád, že jsem se o nich dozvěděl, na můj vkus se tu ale tlačí moc na pilu, většina postav jsou hrozné svině a ještě jsou jejich osudy křečovitě pospojované souhrou mnoha náhod. Ostatní (více) íránské filmy (Taxi Teherán, Klient) jsou také kritické, ale zároveň civilní a přirozené. To mi u Teheránských tabu chybělo. ()
Za mě filmové překvapení. Vyrazil jsem na premiéru díky milému daru s tím, že vlastně ani nevím, co mám očekávat. Nijak jsem se nepřipravoval, a tak jsem zjistil, že se jedná o animovaný snímek až při příchodu do kina. Animace připomíná (a možná je) rotoskopii, což je za mě OK. Takové něco mezi filmem a uměleckou animací. A tady to funguje hezky, dává to prostředí čistější vzhled, ubírá detailům a pomáhá se soustředit na jemné detaily filmu. Kromě trochu zmatečném začátku, kde nebylo úplně automatické se zorientovat která je která a kde začíná ta a ona dějová linie, si to sedlo a já tak mohl sledovat velmi zajímavou sondu do světa, kde rovnost mezi muži a ženami existuje nejen domněle, ale opravdu a na každodenní bázi a kde se o spoustě věcí rozhoduje podle osobní preference a ne dle nějakých pravidel a spravedlnosti. Taková středověká společnost v moderním světě, a osudy lidí, jenž nejsou zdaleka na jejím vrcholu, ale spíše ve střední až spodní vrstvě. Příběhy jsou silné, poutavé a jak byl začátek nepřehledný, tak konec je velmi uspokojivý, svou "realističností", vzhledem k okolnostem. ()
Taký smutný film zo súčasného moderného Iránu. Aj byť moderným, aj sa držať tradícií a dogiem. Teda hlavne muži to berú tak a ženy musia inak. Pri filme som po krátkom čase nerozmýšľal, že je animovaný a vôbec som to nevnímal. –––– A ještě něco. Nezapomeňte na souhlas manžela. ()