Červený pavouk

Podivný děj, podivné postavy a podivný konec. 1)  Před sledováním jsem o ději neměl absolutně žádné informace. I během filmu jsem pořád nevěděl a neuměl odhadnout, co se z toho vyvrbí. Jsem na konci a stále netuším, o čem to vlastně bylo._____ 2)  Svéráznému počinu 45letého spoluscenáristy, režiséra, kameramana a spolustřihače Marcina Koszałky zde, jak se zdá, nikdo nerozumí. Já také ne._____ 3)  Snaha dobrat se podstaty věci jisté napětí vytvářela. Czerwony Pająk nabízí pěknou depresivní atmosféru tomu, kdo má podobné věci rád. Ani 26letý Filip Pławiak (Karel Kremer) není k zahození. Ale to zklamání na konci asi málokdo skousne._____ 4)  Výstižný koment: Crocuta***. (19.05.2022)

Není to natočeno jako thriller v americkém stylu, i když by mohlo téma k něčemu podobnému nabádat. Ale je jasné, že na něco takového prostě nebyly finanční prostředky, takže se jedná primárně o konverzační drama, které však nemá onu potřebnou atmosféru, která by mohla být s tématem možného odhalení sériového vraha spojené. (17.07.2017)

Překvapivě poutavý noirový film s neokoukanými postavami a nečekaným příběhem. Tedy, příběhem... Jde jen o takové fáborky, které diváka nenechávají se úplně ztratit, ale že by nějak moc naváděly, to se říct nedá. O to víc prostoru dostává divákova fantazie, která ač tápající, rozhodně se nebude nudit. Ve výsledku potěší i dobře srozumitelná šišlavá polština a hry s kamerou s častými zajímavými kompozicemi se stropem atp. Jediné co mě tedy zklamalo byla hudba Petra Ostrouchova na kterou jsem se těšil, ale v podstatě jsem ji vůbec nezaznamenal. Možná že to znamená, že tam geniálně zapadla nebo jen zapadla. Nejsem si jist. (26.02.2018)

Pokus o noirovou detektivku, která není ničím a už vůbec ne psychologickým thrillerem. Zde se nikdy nedozvíme, proč to ten hluboce introvertní pitomec vzal celé na sebe. Zde se vůbec nedozvíme, proč to tamten úchylný debil vůbec dělal. Zde skoro vůbec nevidíme, jak to dělal. Takže nejlepší z celého filmu je trailer a kozy Karoliny Kominek, se kterou bych dělal úplně něco jiného, než ji rozmlátil hlavu kladívkem. (01.04.2016)

Ve své snaze o budování atmosféry zůstávají tvůrci na půli cesty - spíše než všudypřítomný strach je patrná všeobecná vzájemná odcizenost postav, kterou paradoxně (anebo naopak příznačně) narušuje jen souznění mezi dvěma ústředními psychopaty, jejichž pohnutky zůstávají po celou dobu nejasné. Snímek, jen velmi volně inspirovaný kauzou krakovského vraha Karola Kota, není úplně marný, po formální a herecké stránce je určitě zdařilý, ale působivosti  Kieslowského "Dekalogu" (co se týče mravního marasmu a odlidštěnosti společenských vztahů) nebo "Já, Olga Hepnarová" (pokud jde o ponor do narušené psychologie patologických osobností) zdaleka nedosahuje. (21.07.2021)