Sbohem děcáku

Tohle je dokument, který ukazuje každodenní realitu lidí, co vyrostli vlastně ne tak daleko ode mě, ale přesto to působí jak z jiného světa. Netvrdím, že se aktéři tohoto dokumentu chovali vždy férově, ale je hrozně lehké soudit někoho, pro koho je například tak jednoduché ocitnout se na ulici. I když se člověk snaží, funguje a chce, aby jeho život nějak vypadal, bez té oporné sítě, kterou tvoří rodina, to musí být extrémně těžké. O to větší klobouk dolů před Járou, který se k tomu, že se mu v tak brzkém věku narodilo dítě, postavil jako chlap a je živoucím důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Bohužel ne každý ale zdění i jeho hyperpozitivní náturu :D Každopádně snímek je natočen velmi kvalitně. Na dokument má ohromný spád a chytře zvolené časové úseky spolu se střihem udržují diváka v napětí, co se stane dál. (10.04.2019)

Dokument o dospívání trojice mladých lidí, kteří hledají svou cestu životem. Nejsou ničím odlišní od svých vrstevníků, mají místo, kterému říkají domov, své koníčky, zážitky, vzdělávají se, mají přátelé i důvěrníky. Jediným rozdílem je to, že vyrůstají v dětském domově. Nechci tento životní start bagatelizovat, nicméně to, co je evidentně nejvíce limituje je to, že byli ochuzeni o možnost, možnost zvolit si, poznat své rodiče, trávit s nimi čas, být u nich na prvním místě. Fakt, že většina z nich by se měla podstatně hůře je vedlejší, jde o možnost. Lukáš je jedinec, který je důkazem blahobytu v dětských domovech, neliší se od svých vrstevníků vůbec v ničem. Iluze toho, jak svět vypadá za plotem společně s jeho přebujelým sebevědomím jej přivedou k nereálnému snu, kterého se drží navzdory tomu, co mu radí moudřejší a dospělejší. Jeho cesta tak nabírá nový směr, který vede do prázdna. Simona hledá štěstí, kde může. Jen ne v sobě stejně, jako chyby. Všichni jsou ti špatní a ona je v právu. Simona nebude v životě šťastná nikdy, vždy jí dožene její hledání vlastní identity, které je pro ni nedosažitelné, jelikož postrádá jakoukoli, byť minimální, sebereflexi. Jarda stojí od samého začátku pevně nohama na zemi, jako jediný z celé trojice nemá přehnaná očekávání, neklade na sebe přehnané nároky (jelikož má jako jediný aspoň minimální dávku sebereflexe) a život bere fakticky. Také má v pozdějších letech jako jediný stabilizovaný život a vše bere popořádku. Dokument je velmi dobře natočený, klade dobré otázky a neodbočuje z cesty. Dokáže zprostředkovat kvalitní vhled do života dětí z dětských domovů. Je potřeba také říct, že jediné, co dětem chybí jsou rodiče, v některých případech bohužel, v jiných bohudík. (27.07.2023)

Problém je v tom, že krom rodičovské lásky Jardovi, Simoně i Lukášovi chybí určité, minimálně průměrné rozumové schopnosti. Takže pak by bylo fér dát do podnázvu informaci o finanční a sociální negramotnosti, aby si divák nemyslel, že v děcáku jsou jen děti s podprůměrnou inteligencí. Očekávala bych názor odborníka, který minimálně navrhne opatření k posilování mimointelektových rysů osobnosti, aby se dalo předejít maladaptaci s predikcí bezdomovectví, narkomanie nebo předlužení. Dokumentu tohoto zaměření by spíš slušela kazuistická forma, s poctivou deskripcí patologických fenoménů, kontextualitou a vyplývajícími návrhy opatření pro změnu. (11.04.2019)

Annisko015..tento film rozhodně není jen pro starší... Tento film je jak pro mladé,tak i ty starší.. pro ty mladé.. tím víc. Může fungovat treba jako psychomotivacni manuál pro děti v takovéto životní situaci. A možná trochu i pro ty, kteří s nimi pracují. Mnohokrát jsem se ve své práci setkala s profesionály,kteří jednali neprofesionálně. Totiž snazili se za každou cenu vnutit druhým své osobní vzorce chovani a soudit dle nich. Samozřejmě,že ale jejich práci obdivuji a upřímně smekam. Já bych to dělat nemohla... Jsme prostě jen lidé. A ještě jeden poznatek pro Simonu: i když dětem dáte vše,včetně lásky,nikde není záruka,že vám nevyroste spratek,který nemá daleko k dětem z decaku, jako je ona a další... geny jsou někdy fakt svině! 😁 (09.04.2019)

Poctivý časosběrný dokument á la Helena Třeštíková. Hana Ludvíková sleduje 3 děti, které opouštějí brány dětského domova - 2 Romy (Lukáš, Simona) a Járu. Zatímco Lukáš a Simona jsou problematičtí, Jára si v životě vede až neuvěřitelně dobře. Sotva vylezl z děcáku, musel se začít starat o přítelkyni se dvěma dětmi (mohly a nemusely být jeho). Jára to neřešil, ne že by byl hloupej, ale právě naopak - je to mimořádně inteligentní kluk, pohodovej, pracovitej, rozumnej - pro mě naprostý zjevení. V jeho věku to dávat takhle...smekám, pane, jsi borec. To Lukáš je jiná káva, peklo v jeho podání budou vždycky ty druhý, je mi líto jeho Janičky, která při něm stála, i když bydlel na ulici. Za to se jí odvděčil tím, že se odmítá hlásit k dítěti, který s velkou pravděpodobností přivedla na svět s jeho patnáctivteřinovou dopomocí. Simona aka Robin se nechá i přeoperovat, jen aby nemusela normálně fungovat. Rád se jí omluvím, pokud se ukáže, že to byla alfa a omega jejích problémů, v tomhle případě ale ten pocit rozhodně nemám. Doufám, že se dočkám pokračování, tenhle šmíráckej formát mám rád a hlavní aktéry jsme opouštěli ve věku, kdy se jejich životy mohou ještě pořádně zašmodrchat. Jardovi přeju jen to nejlepší, má můj velkej respekt, upřímně říkám, že na něj nemám. (11.08.2018)