Obsahy(1)
Vražda švadleny Anežky Hrůzové, spáchaná před více než sto lety, rozdmýchala protižidovsky zaměřenou nenávist daleko přesahující naše hranice. Roku 1899 byla v lesíku Březina poblíž městečka Polná zavražděna devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová. Vyšetřování zločinu bylo vedeno i na tehdejší poměry značně ledabyle, zčásti dokonce protiprávně. Nakonec v policejní síti uvízl místní tulák Leopold Hilsner. Vlastně ho za pachatele označil „hlas lidu" a vyšetřovatelé i soudci veřejnému mínění podlehli. Na konci 19. století, které samo sebe označovalo za věk rozumu, mnozí lidé ještě věřili staré středověké pověře o židovských rituálních vraždách. Silné rasové předsudky ovládaly významnou část tehdejší české společnosti, a tak měl Leopold Hilsner v očích veřejnosti silnou přitěžující okolnost – byl Žid. Byl souzen a odsouzen k smrti na základě předpojatých svědectví. Dokumentární rekonstrukce případu uvádí Hilsnerovu aféru v evropských souvislostech a připomíná Masarykovo statečné angažmá, které však nedokázalo zabránit jednomu z největších justičních omylů našich dějin. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Předně, antisemitismus není v lidském společenství žádná ojedinělá záležitost, kterou zavedli nacisté ve 20. století. Pogromy, nenávistné nálady a systematické vyvražďování židovského obyvatelstva sahá hluboko do naší historie (Jidáš, Ježíš, Mel Gibson...). Tyto nálady se stupňovaly pokaždé, když společnost procházela určitou krizí a bylo nutno najít společného nepřítele, který za problémy obyvatelstva nesl odpovědnost. Židovská komunita je velice uzavřená a liší se také svým vzhledem, vedle toho mají velmi složitou historii (co se týče příslušnosti k jakémukoli státu), je tedy pravděpodobné, že zjevná jinakost v lidech budila iracionální obavy. v 19. století, v rámci vlády osvícenství Josefa II. došlo ke zrovnoprávnění této menšiny, což jako v minulosti tolikrát, spustilo jistou nelibost veřejného mínění. Situace se měnila stejně tak, jako se měnila obecná spokojenost obyvatelstva, nicméně tyto nálady ve společnosti nikdy zcela nevymizely. Vzhledem k okolnostem této vraždy si vesničané vzpomněli na pověry, které kolem židovského společenství panují a způsob, jakým byla oběť zabita odpovídal jejich domněnkám. Následoval už jen veřejný lynč, lidový soud a euforie ze vzájemného utvrzování se v této nenávisti. Nutno říct, že Masaryk se svým původním přesvědčením příliš nelišil od veřejného mínění v židovské otázce. Samozřejmě se ale jednalo o renesančního člověka, který se už v té době aktivně scházel s velkým množstvím vlivných osobností, psal eseje a angažoval se ve veřejné diskuzi. Vlivem jeho odporu vůči předpojatosti se dostal do justičního kolotoče, který vyústil v ostře sledovaný případ. Chápu špatné hodnocení dokumentu, není příliš dobře natočený, hrané záběry jsou poměrně trapné a ubírají tématice na vážnosti. Je ale dobře, že se tato kauza dostává minimálně tímto způsobem do podvědomí diváků a slouží jako připomínka toho, že netoleranci, předpojatost a rychlé soudy nás provázejí od nepaměti. ()