Ita Rina – Filmová hvězda, která odmítla Hollywood

Půvabná Ita Rina je až magicky přitažlivou pro mnohé zabývající se filmovou historií. U nás jsem za dlouhá léta slyšela názorů mnoho. Od klasického přezíravého (herci přece nejsou důležití a herečky už vůbec ne) až po lehký zájem, který ale jen málokoho inspiroval k hledání jejích filmů realizovaných mimo pražské ateliéry. Ve Slovinsku se ale konečně právem dočkává velkého dokumentu a získává podobný status jako Pola Negri v Polsku, například. Sledujeme její příběh, který má tolik společného s celou generací jejích vrstevnic. Jsou to ty příběhy plné soutěží krásy, kosmopolitnosti, kariéry, kterou definoval vztah k německému filmu. Je tu samozřejmě i ta láska (vdávala se ve stejný rok jako Jarmila Novotná a také si tím zkomplikovala mnohé), jsou tu osudy předválečné a poválečné (ačkoli si za války nezadala, po válce byla odmítnuta už pro příslušnost k předválečné generaci). V tomto ohledu je dokument hodně ambiciózní - snaží se ilustrovat všechny metropole, kterými Ita prošla, tu zdařileji, tu méně (neefektivní nadužívání Prahy například nebo vydávání interiéru kina Ponrepo za něco úplně jiného). Ale co je vadou nejzásadnější, zejména v pražských souvislostech zůstala celá řada faktografických chyb (Vera Baranovskaja skutečně nehrála ve filmu ...a život jde dál...) a nebyla správně uchopena otázka nástupu zvuku. Nevíme například, který film byl její první zvukový, otázka akcentu se marginalizuje (ačkoli u jejích vrstevnic šlo o otázku zcela zásadní). Pokud zazní dále, že první odmítnutí Hollywoodu přišlo vniveč, protože točila s Medeotti Boháčem a ten nemá dobré renomé v klasickém přehledu českých režisérů, chtělo by to minimálně uvést kontext, že. Také vyvstává poměrně zásadní otázka, ve kterých filmech Ita hrála vlastně hlavní role? Pouze v těch českých? V některých dalších ze 30. let? Toto není dostatečně zodpovězeno, otevíralo by to totiž další téma k relativizaci její hvězdné kariéry. Pokud je zde Ita prezentována jako hvězda, kterou opakovaně žádal Hollywood (ale v době jejích začátků, kdy byla stále jednou z mnoha) nevyznělo by to tak elegantně, pokud by to bylo v době, kdy nebyla trvalou představitelnou hlavních úloh. Cosi je naznačeno, ale je potřeba si uvědomit, že ty hollywoodské nabídky evropským herečkám v meziválečném období se dají počítat na stovky, ne-li více, a stejně tak vysoké číslo je těch, které odmítly, i těch, které nebyly úspěšné a vrátily se (citovaná Lilian Harvey, zejména, se kterou se Ita potkala v Babelsbergu během svých prvních zkušebních záběrů). Pokud je zmíněna výrazně úspěšná Marlene Dietrich nebo o generaci mladší Hedy Lamarr, jsou to případy nesrovnatelné. U nás známe oblíbenou kauzu totožné nabídky pro Lídu Baarovou a také se mnozí bijí v prsa, že by to tam jistě vyhrála. Odkud plyne to přesvědčení? Není dále samozřejmě překvapením, že zdaleka největší pozornost v celém epilogu získává její jediný poválečný film Rat, pouze babylonské zmatení jazyků už definitivně překračuje v této části dokumentu veškeré hranice srozumitelnosti. Na každý pád materiály a ukázky, ze kterých je dokument sestaven, jsou naprosto vynikající, ocení je především badatel, který se již léta tématem také zabývá. Výpovědi zpovídaných jsou vždy k debatě, neškodilo by pouze výrazněji pracovat s jejich poměrem k Itě, aby sdělení bylo více transparentní. Klady ale samozřejmě převažují a pokud bude film k dispozici i jinak, než na jedné projekci v Ponrepu (která měla své technické závady tolik typické pro jakékoli představení realizované v tomto kině), bude to jedině dobře. (24.06.2017) (méně) (více)