האופה מברלין
The Cakemaker
Cukrár
Režie:
Ofir Raul GraizerScénář:
Ofir Raul GraizerKamera:
Omri AloniHudba:
Dominique CharpentierVOD (1)
Obsahy(1)
Služební cesty mohou přinést mnohá překvapení a není výjimkou, pokud mezi ně patří setkání, jež přeroste v milenecký vztah. Poměr Thomase, cukráře žijícího v Berlíně, a Orana, ženatého muže původem z Izraele, však po několika měsících utne tragická událost. Oran umírá při dopravní nehodě a Thomas nevidí jiné východisko, než vyhledat vdovu, jež teď sama vychovává Oranova syna. Přes počáteční nedůvěru, pramenící z Thomasovy německé národnosti, dává truchlící Anat mlčenlivému mladému muži práci ve své kavárně, netuší však, že nevyslovený smutek, který je spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (77)
3* Mám rád vztahová dramata, mám rád gay filmy, ale nemám rád takové, když nerozumím chování a pohnutkám hlavního hrdiny, což mě vždycky dost irituje. A tenhle film je tou pravou ukázkou - možná je chyba u mě, ale jak jinak hodnotit než subjektivně. Pokud však chtěl režisér jen upozornit jaké to má následky, tak potom to nějaký smysl má ... pro ostatní. Jinak komorní provedení filmu včetně hudby je kvalitní a umocňuje tak emocionální náladu filmu. Nedílnou součástí filmu je i silný vliv náboženství na chování postav, ale v Izraeli to ani jinak nejde. Tři hvězdičky neznamenají velké zklamání, ale ani chuť si někdy film zopakovat. Navíc jsem měl pocit, jako bych už něco podobného viděl. Své diváky si ale určitě najde. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
O com sa dnes tocia filmy, to filmovemu praktikovi ako ja niekedy rozum neberie ...... 20 % ()
Přišlo mi, že většina dialogů neprobíhá bezprostředně a často se ani nedočkáme jejich zakončení. To samé platí i o jednotlivých scénách. Neznamená to však, že by snímek byl prázdný. Ke zvolenému tématu mi tato volba seděla a herci to odehráli suverénně. Jenom prostřední část zbytečně opakovala předchozí dění a větší míra explicitnosti taky nebyla nutná. Jinak se s tím ale pracovalo decentně a neobjevila se namyšlená snaha moralizovat. A soundtrack je krásný, ale příliš mi neseděl k momentům, které podkresloval. 3,5* (Brno, kino Scala) ()
Vyborne odvypraveny pribeh, ktery do sebe hezky zapadne (dobra, poslednich deset minut by se dalo udelat i trosku jinak...). Film zdobi perfektni herecke vykony Adler a Kalkhofa, scena, kdy Anat vyjede po Thomasovi je bezchybna! Spousta kontrastu Nemecko/Izrael, heterosexualita/homosexualita, nabozenstvi/tolerance a v neposledni rade oslava cukrarstvi! Ciste drama, cistych pet hvezdicek. Videno v ostravskem Artu, 9 divaku. ()
Děj se nedá dopředu odhadnout, protože cukrář Thomas toho o svých úmyslech a niterných pocitech mnoho neprozrazuje. A v tom nejspíš tkví kouzlo velmi neotřelého příběhu, který plyne pomalým tempem až do emocionálně vypjatého závěru. Byla jsem naprosto unešená hereckými výkony Tima Kalkhofa a Sarah Adler, jemnou poetikou vyprávění i sladkobolnou atmosférou, kterou podtrhly nádherné tóny klavírní hudby. (95%) ()
Zadělá. Polaská. Zapeče "štěstí." Zapečetí křehké pusinky. Život sám. Může být marcipánový, citrónový, řez "Šalamoun." S/Bez pověstných třešniček na konci. Smlsněte si. ()
Křehounký a hodně smutný film, který je pro empatického diváka naprostou lahůdkou. ()
Tak tohle bylo opravdu příjemné překvapení ! Filmy s touhle tématikou moc často nevyhledávám, takže jsem až tak moc nečekal, ale všechno bylo jinak. I když ten popis k filmu je trestuhodný Spoiler jako prase, protože velice originální odvíjení filmového příběhu bohužel poněkud degraduje. Zpočátku nenápadně vystavěný příběh originálně mixuje vícero témat, ale tak nějak nenápadně, nijak netlačí na pilu, ale s postupným odkrýváním jednotlivých témat i pohnutek filmových postav o to více (ale velice vkusně) tlačí na divákovy emoce i představy. Výborné a zapamatovatelné herecké výkony, krásná kamera, a i když minimalistický, tak velice působivý klavírní doprovod. A přesto, že filmový příběh je zdánlivě odvíjen velice pomalu, ani na chvíli se nenudíte a o to více máte dojmů a otázek k přemýšlení po velice vydařeném závěru filmu. Opravdu moc podařený film. A to nejsem na sladké :-) ()
Jak změnit hořkost ve sladkost (3,5*). ()
Naštěstí to nebyla taková ta klasická gayparade, kde by člověk musel furt sledovat, jak jsou si v jednom kuse přisátí čuňou na pyji. Na rozdíl od Pekaře (Jsem tvůj) je tohle taková pocitovka, ve který neni bohužel ani špetka humoru. Chybělo mi dovysvětlení tý matky a líbil se mi sad end. Jen ten desetiminutovej potlesk mi to trochu zprotivil =). Kabrousci jsou holt pořád ještě v kurzu. #kviff (70%) ()
Další nádhera, velice dojemný snímek plný lásky. Taková druhá Čokoláda. Za poslední dva filmové gay večery jsem nabrečela více, než za celý život u klasických heterosexuálních vztahových dramat. Začínám mít pocit, že jen gayové mají city. Vyveďte mne z omylu 🤷🏻♀️ ()
nenáročný scénář a dobře vybrané téma.Na tohle lze spolehlivě přitáhnout diváka.I v knihách.V první půli jsem si říkala že se to konečně obejde bez otevřených záběrů sexuality mezi dvěma muži - nestalo se tak.Nejsem puritán,ale vadí mi to i mezi mužem a ženou.Konec konců jde o příběh a tyhle pikantnosti jsou jen podbízení.Myslím,že diváci nejsou troubové a leccos si představí a domyslí sami!Jinak zde se musí ocenit výběr interiérů a famozní exteriéry a výborná kamera.Citlivě vybraná hudba. ()
Velice dobře zpracovaný snímek. Film hodně vsází na trochu depresivní atmosféru, kdy přímo vybízí k tomu, aby se divák vcítil do hlavních postav, což se u mě podařilo. Místy mi bylo až nepříjemně úzko. Herci zahrály své role s přehledem, a to především Tim Kalkhof, protože ty scény, kdy kamera zabírá jen jeho a on bojuje se svými vnitřními pocity...skvělá práce. Docela zajímavé je i to, jak málo hudebního podkresu ve filmu je a rozhodnutí film vést ve třech jazykových variacích také nebyl špatný nápad. Film pak působí o to více reálněji. Rozhodně dobře odvedená práce po všech směrech. ()
Nejsilnější scéna? Šprcky ve skříňce na bazénu. ()
Nádherný, křehký, tichý film. Ani se nechce věřit, že tohle brilantní vyprávění je prvotinou nejen režiséra, ale i hudebního skladatele. Ten minimalistický klavír je prostě úžasný. ()
Cukrář je sladkobolný a mnohavrstevný příběh, kterému se však daří velmi dobře držet základní dějovou linku. Právě postupné sloupávání jednotlivých vrstev příběhu vylučuje jeho plochost a prvoplánovost. Počáteční syrovost mě zaskočila zcela nepřipravenou a mile mě překvapila zvídavost, s jakou film testuje hranice univerzálně lidské i kulturní. O tom svědčí i fakt, že snímek vznikl v izraelsko-německé koprodukci. Hranice - jejich neviditelnost, křehkost a úzká provázanost se vztahovostí – utváří hlavní rámec filmu. I přesto, že by nejspíš mnoho z nás zůstalo do konce svého života jen u pouhých přestav a domněnek, Thomas se s nimi nehodlá spokojit a jedná. Pokračuje dál ve hře, kterou měl rozehranou s Oranem, přičemž obětí téhle hry je (stále) nic netušící Anat. Thomas se stává vetřelcem v její rodině, všudypřítomným voyeurem využívajícím jakékoli příležitosti k tomu, aby mohl zjistit něco víc o Oranově skutečném životě … jeho druhé identitě, která mu zůstala skryta. Tohle je zkrátka cesta, jak se Thomas vyrovnává s Oranovou smrtí, je to jeho způsob truchlení. Jenže celý příběh se začne zamotávat a pro Thomase je čím dál tím těžší tohle klubko manipulací rozmotat. Obzvlášť těžké to je ve chvíli, kdy tyto (původně sobecké) Thomasovy záměry vyústí v něco nového a nečekaného. Z tohohle se zkrátka nepůjde vykroutit trapným „vždyť ses neptala.“ Možnost propojení s mrtvým Oranem (tím třetím) prostřednictvím Anat se totiž postupně jeví jako iluzorní, protože vždy můžeme potkat „jenom“ toho druhého. A tohle je ta hranice, na kterou si potřeboval Thomas sáhnout. Ani Anat však není bez poskvrny – ve své kavárně, která má certifikát košer podniku, zákazníci rozhodně košer zákusky neochutnají. Většina z nás zkrátka nějakým způsobem manipulujeme s realitou pro svůj vlastní prospěch. Proč se ale měla Anat setkat s Thomasem? Možná proto, aby oba lépe pochopili to, kým skutečně jsou. Thomas v sobě odkyl nečekané emoce a Anat se mohla v Berlíně konečně nadechnout čistého vzduchu, který není zatížený pravidly židovské tradice. Za pozornost však stojí i rozpracování Oranova dvojího života, který je do značné míry důsledkem kulturního tlaku a částečně osobní (sobecké) volby. Žít takový život umožňoval Oranovi anonymní a multikulturní Berlín, který jako kdyby symbolizoval globalizovaný svět. Takový svět nabízel Oranovi dočasnou možnost zapomenout na kulturní a mezilidské bariéry, ale nabízel také dosažení vnitřní integrity. Jenže k některým věcem v životě člověka prostě nestihne dojít, protože je život někdy nečekaně krátký. ()
Nádherné! Nepamatuji se, že by mě nějaký film v poslední době tolik dojal jako tento nenápadný snímek. Sarah Adler se mi líbila, ale Tim Kalkhof byl ve své roli dokonalý. Klidný, tichý, citlivý introvert, jehož klid se přenášel i na mě. Slzela jsem už v 8. minutě filmu, ale zároveň mi bylo dobře. Pro mě je to film léčivý, zbavil mě neklidu, nervozity, úzkosti a doslova mě postavil na nohy. Oceňuji i krásnou hudbu a lákavé cukrářské výrobky. (Po skončení filmu jsem upekla bábovku.) ()
Veľmi sa mi páčilo realistické prevedenie takmer všetkých scén, najmä na začiatku. Neuveriteľný príbeh bol vypovedaný prekvapivo uveriteľne. V sále som bol jediný, kto sa smial – pri mojich súkromných referenciách na Vraždu Ing. Čerta a pri #meToo sexuálne obťažovanie na pracovisku stop stereotypom! Niekto tu napísal, že "Tiersen" a "vykrádanie," tak som rád, že nie som sám, kto to počul. Soundtrack bol zvláštny, nerušil ma, ale niečo mi na tom nesedelo. No a vykreslenie Izraelčanov ♥, presne tak by reagovali. ()
Paráda, bezvadnej smutnej film. Nemám výtek. Krásná klavírní hudba. Přesvědčiví herci. Film plný malých, ale úžasných intimních momentů. Za nejsilnšjší považuju scénu s maminkou a pokojem jejího syna (i když scéna dost významně připomíná Zkrocenou horu), trochu je mi líto, že se maminka neobjevila ve filmu víc, výraz v jejím obličeji, v jejích očích stál - to bylo to Herectví s velkým H. Nejděsivější mi na tom připadala situace, že vaší milované osobě se něco přihodilo a vy se o tom prostě nedozvíte, protože o vás vlastně nikdo neví, protože jste součást toho "druhého" života. ()
Tak především díky Vilmathien za všechny ty "nedočkavce". Vůbec se nestydím dát čistou desítku. Příběh mě naprosto dostal, a protože žádné z ostatních hodnotících kritérií nezaostávalo, nechci hodnotit jinak. Ano, každý se na film dívá svýma očima a pochopím i ty, kteří se ve filmu budou pitvat a hledat kdejakou kravinu. A proto jsme každý originál a někomu se líbí bílá, někomu černá. Niterné, hluboké, syrové i jemné zároveň. Vůbec mi nevadilo, že zřejmě kvůli času byl vztah Thomase a Orena prokreslen jen zrychleně. A pracovitost a hluboké duševno postavy Thomase, vůně máslových sušenek a přesvědčivost Sarah Adler jsou ještě něčím navíc ... 4x10 ()