poster

Chibula (festivalový název)

  • Gruzie

    Khibula

  • Gruzie

    ხიბულა

  • Německo

    Vor dem Frühling

  • Francie

    Khibula

  • Slovensko

    Chibula

    (festivalový název)

Drama

Gruzie / Německo / Francie, 2017, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Mara97
    ***

    Skupina třinácti mužů (na začátku, poté jich časem ubývá) putuje gruzínskými horami, kde společně s prezidentem unikají před nebezpečím během občanské války. Někde se usadí, potom ovšem zjistí, že se o jejich pobývání na určitém místě ví, proto musí pokračovat někam dál. Takhle by se dal stručně vyjádřit obsah filmu, jen s tím, že tento scénář se opravdu neopakuje jen jednou či dvakrát, nýbrž snad osmkrát. Gruzínská kinematografie sice nezklamala, na film se koukalo dobře, po technické stránce nemám co vytknout, dokonce jsem se i něco přiučil z historie, jen ten stále opakující se mustr trošku lomí filmu vaz.(13.7.2017)

  • Baxt
    ***

    Útěk prezidenta Gamsachurdia je pro Ovašviliho je to příležitost k rozvíjení příběhu člověka, jenž se v důsledku putování chce usmířit s rozvrácenou zemí, ale všichni kolem něj vidí jako jediné možné vyústění útěk do jiného státu. Tvrdohlavost protagonisty, který místo exilu dva roky pendloval přes hory a údolí mezi vesnickými příbytky, si nic nezadá s nemluvným mužem, jenž před lety obdělával malý kukuřičný ostrov. Ovašvili to vše nevidí jako politický problém, ale osobní krizi způsobenou ztrátou domova a jistot. Chibula je v podstatě navazující série nespočtu stěhování z místa na místo − film je v tom poměrně nekompromisní a vyvolává dojem repetetivnosti i vzhledem k tomu, že není moc znatelný jakýkoli vývoj ústřední postavy. Přírodních scenérií, třebaže úchvatně zachycených, je rovněž dlouho a opakovaně užíváno především k vyjádření vztahu nepatrného muže, co ztratil vše, k vlastní zemi, která ho na jednu stranu svádí a na druhou se ho snaží zapudit. Tomuto pojetí nelze moc vyčíst, nedokáže ovšem zaujmout a myšlenkově inspirovat po celou stopáž.(16.7.2017)

  • Filmmaniak
    **

    Je to škoda, že po oceňovaném a na metafory bohatém podobenství Kukuřičný ostrov přichází režisér Ovašvili s něčím tak prázdným, co postrádá jak promyšlenější děj, tak obrazovou preciznost. Příběh se točí v neustálém kruhu - pan prezident a jeho kohorta se toulají a ukrývají po zasněžené a zablácené Gruzii, jednou za čtvrt hodiny se schovají u někoho doma, vyslechnou si jeho názor na prezidentovu osobu a po pár dnech jsou buď uctivě vyhoštěni, nebo nuceni úkryt z důvodu prozrazení opustit, a zase jdou o pár kilometrů dál k dalšímu stavení. Není to ani politické, ani náladotvorné, ani metaforické, je to jen nuda, ve které se překvapivě víc zpívá než mluví. Plusy spočívají v hereckých výkonech a v záběrech na přírodu.(1.7.2017)

  • Janek14
    *****

    Krásně nasnímaná krajina, mluví se málo, mlčí se hodně. Pod na první pohled plochým dějem, se ale skrývá vnitřní boj muže se sebou samým. Výjimečnost filmu podle mě spočívá v tom, že k tomu co vyjadřuje mu stačí pouze komorní scénář a minimalistické herecké výkony. Celé je to ale takové skryté, takže je pro někoho možná těžší do toho proniknout.(4.7.2017)

  • zoze
    ****

    Na první pohled je tento film pouhé točení se v kruhu. Prezident se svojí skupinou „věrných“ stále cestují od domu k domu, kde diskutují s místními, zpívají a pijí a druhý den odejdou zase k dalšímu domu. Moc mi nedochází ani význam výjevů, které se ve filmu objevily. Přesto byly situace, u kterých jsem se pozastavil, jako například věšení obrazu při příjezdu prezidenta k prvnímu hostu, či kam se ve filmu poděly všechny matky a byl prezident opravdu obklopen svými věrnými, či spíše svými „vězniteli“. Takové otázky pro mě zvyšují kvalitu filmu a nevidím tedy film jako bezcílné putování po Gruzii.(5.7.2017)