Muškarci ne plaču
Männer weinen nicht
Men Don't Cry
Chlapi neplačú
Režie:
Alen DrljevićKamera:
Erol ZubčevičHudba:
Dado JehanHrají:
Leon Lučev, Boris Isakovič, Sebastian Cavazza, Emir Hadžihafizbegovič, Ermin Bravo, Boris Ler, Ivo Gregurevič, Izudin Bajrović, Miralem Zupčevič (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V opuštěném horském hotelu, který dnes už pouze naznačuje dobu své zašlé slávy a luxusu, probíhá psychologický experiment. Na jednom místě se potká osm dobrovolníků z řad válečných veteránů, zastupujících různé národnosti a etnika bývalé Jugoslávie, aby zde podstoupili společnou terapii. V atmosféře obrovského prázdného hotelu vyplouvají na povrch ty nejhlubší rány minulosti, zasazené rodinou či válečnou zkušeností. Ať už byli účastníci přímými aktéry nebo pouze svědky válečných zločinů, které v 90. letech zvrásnily společný stát, jejich dozvuky žijí v jejich myslích dál a těžko lze od nich očekávat vzájemné souznění. Slovinský terapeut, který má skupinu na starosti, jen obtížně zvládá nebezpečně třaskavou směs, kterou může okamžitě zažehnout každé slovo vyřknuté bez rozmyslu nebo jen zdánlivě křivý pohled. (Aerofilms)
(více)Recenze (63)
Veteráni z jugoslávské války dělají v prázdném horském hotelu rodinné konstelace. Nic víc, nic míň - ale myslím, že dost. V první části mi přišlo, že film hodně tlačí na pilu otvíráním všech těch klasických věcí, co si představíte, že se za války mohly dít. Teprve na konci se postupně dostane od znovuprožívání válečných hrůz k civilnějšímu odpouštění a vyrovnávání se s traumaty - a to už je mnohem lepší. Konec super, tyhle nedoslovné, ale přesto emočně jasné konce mám moc rád. ()
Pá scén kulervoucích, pár zase totálně zbytečných, ale dohromady se dá říct, že Balkán je plný vypatlaných retardů, kteří stále žijí křivdami z občanské války, které si ovšem způsobili pěkně všichni navzájem, takže si nemají co vyčítat. Slušné drama se zajímavým obsahem, akorát místy zdlouhavé. 75% ()
Zajimavy namet, ktery je ale moc prvoplanovy a nic neresici. Coz byl mozna zamer Drljevice, ktery na me nijak nezapusobil. Bohuzel jsem videl film dabovany a nemohu tak docenit herecke vykony. Na tento film jsem se moc tesil, o to vice jsem zklamany. ()
Válka na Balkáně byl hrozný průser. Nikdy jsem nepochopila, jak rychle se ze sousedů a kamarádů stali úhlavní nepřátelé, kteří se bez milosti střílejí a podřezávají si navzájem své nejbližší. Tohle se přece nedá jen tak rychle zapomenout. To vážně stačí pár dní na horách, trocha psychologického skotačení a vše je odpuštěno, a zase jsme všichni kámoši? ()
Tahoun minulého karlovarského festivalu, který mě zaujal již právě tenkrát. Akorát mi bylo jasné, že v rámci toho, že jde o bosenský film, tak vidět ho ještě někdy krom festivalu bude asi mission impossible. Nakonec zde jsme. Rok po festivalu, kdy najednou má film i český dabing a nedá se i jinak zhlédnout v podstatě. A to jsem se těšil na nějakou tu slovanskou řeč z jihu. Bylo mi skoro jasné, že se mi film bude líbit. Nakonec se ukázalo, že má trochu jiný směr, než jsem čekal. Ale ani to mi ve výsledku nevadilo. Téma okolo války v Jugoslávii dokáže stále říct a filmů o tomto směru je dle mého velmi málo na to, aby lidé věděli, že vůbec něco takového existovalo. Ve výsledku jde asi o nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války a co hůř, u dál se už v době, kdy já byl naživu. Navíc je to podáno alternativně a tak, že to neuškodí a člověk se nad tím jednoduše zamyslí. Prostě za mě osobně ten film, který má skvělý nápad a je i skvěle podaný do finále. Jediné, co hold musíte čekat je to, že film skončí prostě divně. Tohle není ani otevřený konec, ale divný konec. Ten máte hold i tady. A to velmi tvrdě. ()
Originální filmový pokrm pro mysl i duši. Výborné komorní drama o jizvách na duši celých balkánských národů bývalé Jugoslávie. Pro mne jen těžko popsatelný zážitek. Film o vyrovnání se s válečnými traumaty, s minulostí i sami se sebou a o snaze alespoň se pokusit porozumět tomu druhému. Je možné vstřebat vlastní bolest a zahojit hluboké rány a nepřenášet své pocity křivdy a nenávist na další generace potomků? Je vůbec možné to všechno pochopit? Možná, snad. Ono i té skryté, tiché záště a nenávisti je dnes plný svět. Zůstává spousta otázek. ()
Výborný námět a další z možností, jak se alespoň částečně vyrovnat se stále skrytými a potlačovanými traumaty z války v Jugoslávii. Přivést na jedno místo Slovince, Chorvata, Bosňana, Srba, Muslima a Ustašovce a začít rozebírat, co dělali a jak se o toho cítili. Mimochodem za tu otázku, která by zazněla po tom, co jsem se přiznal, že jsem někoho ve válce zastřelil, bych toho terapeuta zastřelil na místě taky a nebo bych mu minimálně jednu ubalil. Velmi se mi líbil i poměrně ostrý kontrast "banálních" dialogů večer nad skleničkou rakije a těch ve scénkách při odpoledních sezeních. Silné momenty se daly najít v obou rovinách. Pokud se o téma zajímáte, rozhodně se mrkněte, jasné odpovědi nedostanete, ale spoustu podnětů k přemýšlení rozhodně ano. Ani zhruba dvacet let po válce v Jugoslávii nejsou všechny psychické rány účastníků zhojeny a otázkou zůstává, jestli se člověk s válkou dokáže někdy plně vyrovnat. ()
opět se člověk musí ptát k čemu jsou války?,A zvlášť když se poštve proti sobě lid z jedné otčiny ()
Velmi zajímavě zpracovaný film o dosahu událostí války v 90. letech, která proběhla na Balkáně a zanechala v lidech, především mužích zlobu, nevyřízené účty a celou řadu otázek na křivdy a na krutosti, kterých sami byli svědky. Otevírání jejich duší vůči jiným aktérům těchto událostí vykresluje právě tento film, který otevírá diskusi mezi Srby, Chorvaty a obyvateli Bosny. Rozhodně doporučuji před shlédnutím filmu, pokud nejste kovaní v Jugoslávské válce přečíst něco o událostech, který tento dialogový snímek reflektuje. Najdou se tam i vtipné scény - lidské, opravdové. ()
Experimentální terapie v opuštěném horském hotelu, kde se sejdou veteráni balkánských válek všech možných stran. Komorní, psychologická těžká věc, které jsem úplně na sto procent neuvěřil a moc mne to nebavilo. Můj první bosenský film, který dobře vystihují slova kolegy Pepince "kvalitní nuda". ()
Marime, odvezes me? ()
Film o tom, že traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosenští Srbové však byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne se počali masakrovat navzájem. Snímek poukazuje na to, že staré rány nikdy nelze zacelit úplně, a že vrazi i oběti mají každý svou pravdu. Film je zajímavý, ale není to můj šálek kávy. Bohužel mne nezaujal natolik, abych na něj pěla ódy, ale ani jsem nebyla nijak zklamaná. Za mne průměr. ()
Povedený debut Alena Drljeviče, který právem slavil úspěch ve Varech. Napjaté vztahy mezi válečnými veterány zemí bývalé Jugoslávie jsou zde vyobrazeny jednoduchým, avšak dost úderným způsobem. ()
Traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosňáci byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne vzali kvér. Ve filmu jsou zastoupeni ti, kdo byli nuceni k zabíjení bezbranných, i jejich oběti. Těžko soudit na kolik jsou emoce přepísklé, a tedy nerealistické. Někdy stačí hloupá poznámka, aby staré vášně znovu zatemnily mozek. ()
Konverzační a minimalistické drama o PTSD z války o Jugoslávii. Decentní a uvěřitelné herecké výkony film nesou pomalým a stabilním tempem od začátku do konce. Film postrádá klasický příběhový oblouk s postupně budovanou katarzí, ale je spíše soustavou pomalého otevírání jednotlivých válečných příběhů hlavních postav, jejichž osudy jsou pochopitelně ovlivněny rozlišnou státní a náboženskou příslušností. Chlapi pláčou a já se jim nedivím. ()
Či je to experiment alebo nie, je jasné, že vojnu (akúkoľvek, ale tu konkrétne tú balkánsku), jej príčiny a následky dokážu precítiť (a pochopiť) len tí, ktorí to (za/)prežili. Čo herec, tak vlastný (silný) príbeh. Prostredie jednoduché, ale za to absolútne vystačujúce. Film, kde nad jednotlivými príbehmi sa dá premýšľať, príbehy, ktoré vás určite dotknú a vyvolajú určité emócie. To, že aké to budú, závisí len na divákovi (človeka). Po prvom videní veľmi silná „trojka“, ale po ďalšom videní si myslím, že z toho budú „štyri“. PS.: „Ty vieš, kde je hranica?“ „Áno!“ „Kde?“ „Tam, kde som sa pos..l.“ Osobné hodnotenie: 78% (***) ()
Ne všechny křivdy jsou zapomenuty, ne všechny rány jsou zahojeny, ta nenávist je v nich pořád. Zhruba takto lze charakterizovat toto komorní drama z horského hotelu. Stopy po jedné z nejabsurdnějších válek nejsou zahlazeny ani po více než dvaceti letech. Čekal jsem ještě větší sílu, ale i tak to stačilo k pochopení (nepochopení ), proč ten konflikt vznikl. V závěru sice svítá jiskra naděje v podobě mladého fotbalového týmu, nezatíženého válečnými traumaty, ale nedělám si iluze na zlepšení vztahů v bývalé Jugoslávii. ()
Je otázka, zda se podobné terapie uskutečňují. Vypadá to málo hodnověrně, příliš inscenovaně. A dabink to odreálňuje. ()
Silný a velmi dobře natočený film. V podstatě nelze nic vytknout. Každou minutu filmu se díky paradnímu střihu a režii udržuje napětí a emoce jdou cítit z každého hereckého výkonu. ()
Snímek je nesporně zajímavým pokusem o vyrovnání se po dvaceti letech s traumaty války v Jugoslávii, zejména s morálními selháními (což je možná v řadě případů až nemístný eufemismus) jejích účastníků, navíc z multinacionálního pohledu tenkrát (a mnohdy ještě i dnes) znepřátelených stran. Chápu ho spíše jako podobenství, než jako reálný příběh, a proto jsem schopen mu odpustit jeho zřejmou vykonstruovanost, méně už řadu nevěrohodných, někdy až plakátových dialogů, a už vůbec ne mizerně odbytý český dabing, kdy se téměř nikdo z dabujících nedokázal do své postavy doopravdy vcítit a její repliky jen odříkal. Za to ale původní tvůrčí tým nemůže. Nicméně bylo by už možná na čase přestat zahraniční filmy dabovat, když už z kdysi slavné české dabingové školy nezbyl prakticky kámen na kameni. Celým filmem prostupuje od začátku až do konce jakási chtěná schematičnost, i tak ale nutí k zamyšlení nad jednáním postav a s postupujícím časem získává i na jisté přesvědčivé dramatičnosti, až na úplný závěr, kdy sklouzává zase k poněkud zbytečné didaktičnosti. Aktuálnost poselství však nyní silně vzrůstá kvůli podobným zvěrstvům za současné ruské agrese proti Ukrajině, a nedělejme si naivní iluze, že jsou výsadou snad jen ruských okupantů. Připomínám, že ani mravní apel snímku nespočívá v příklonu směrem k některé ze stran a případné stigmatizaci jiné, protože válečné zločiny měly a mají na svědomí všechny strany konfliktu. ()
Související novinky
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)