Ptaki śpiewają w Kigali
Birds Are Singing in Kigali
Vtáci spievajú v Kigali
Obsahy(1)
Annu, která zkoumá africké ptáky, zastihujeme v roce 1994, kdy v Rwandě kmen Hutuů rozpoutal genocidu menšinového obyvatelstva Tutsiů. Anně se podaří zachránit dceru místního kolegy, jehož celá rodina byla vyvražděna, a odvézt ji do Polska. Trauma prožitků, ale i vznětlivé povahy obou žen jim brání nalézt klid, navíc Claudine odmítá přijmout roli oběti. Poté, co se v Rwandě převrátily pozice obou kmenů, se dívka vrací domů. Nechuť k povinným krokům vědecké kariéry přiměje Annu, aby odjela za Claudine do Afriky a sledovala její pátrání po stopách dřívějšího života a po hrobech blízkých. Dívka všude naráží na snahu těch, kdo přežili, vyrovnávat se s vlastními ztrátami. Třebaže moc je v roce 1996 v rukou Tutsiů, mír je křehký a všestranná bída nahrává silám zla. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (5)
Film dost složitý na pochopení. Sám bych ho potřeboval vidět ještě alespoň jednou. Vypadá to, že se jedná o velice promyšlené drama, které sice zdánlivě působí dost vlažným dojmem, ale ve skutečnosti v něm téměř každá vteřina hraje důležitou roli. Hrozně mě zde baví kamera, střih nebo zvuk, který je řešen dost úsporně, ale chytře. Film je velmi zajímavý nejen sám o sobě, ale také okolnostmi jeho vzniku. Snímek původně natáčelo režisérské duo - manželé Krzysztof Krauze a Joanna Kosová-Krauzeová. Krzysztof Krauze však po dlouhých letech boje s rakovinou zemřel (do natáčení už šel s tím, že se pravděpodobně nemusí dožít premiéry) a jeho žena tak musela pokračovat sama. Nakonec i motiv ztráty blízkých osob hraje ve filmu důležitou roli. Dokončení díla se nedožil ani hlavní kameraman Krzysztof Ptak. ()
Cekal jsem vyrazne lepsi film a tim nerikam, ze je tenhle spatny. Naopak - zpusob snimani, fragmentace deje, puvodni nevysvetlovani veci i prvni polovina, kdy jde o velmi ostrou konfrontaci tehdejsi reality s tou dnesni, to vsechno je skvele. Jenze pak se to vytrati do ztracena a misto drive originalnich a moralne konfrontacnich postoju dojde na previdatelne sceny a nekdy do konce na klise. A to je vzhledem k predchozimu i vzhledem k tematu skoda. ()
Tento film se musí vstřebat. Během sledování mě jeho pomalost a unylost začala nudit natolik, že to vypadalo na dvě hvězdičky. Nicméně se vjem z něho postupně krystalizoval a další den už jsem začal chápat další a další souvislosti a jednání postav. Přesto ale se mi Hotel Rwanda líbil mnohem mnohem víc... Takže nakonec za tři. ()
Moc velká snaha o moderní umělecký film... ()
I sebelepsi HLP-cko se dovede v neukaznene umelecke ambici (kamera cumi minutu do zdi a nekdo bokem vede dialog) inkarnovat v banalitu, ktera promeni v genocidu i dvouhodinove sezeni v pohodlne sedacce Thermalu. ()
Galerie (53)
Související novinky
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)
Reklama