Strimholov
Falling
Obsahy(1)
Mladý Anton byl právě propuštěn z léčebny, kde se snažil zbavit závislosti, a jeho dědeček, muž pevných zásad, který se o něj od malička staral, ho odváží na venkov, daleko od nástrah velkoměsta. Jedné noci se Anton setkává s Káťou, která podobně jako on v životě trochu tápe, i když se zdá, že minimálně v jednom by měla mít jasno. Má zanedlouho odjet do Berlína se svým přítelem, německým novinářem Johannem, s nímž se seznámila během demonstrací na Majdanu. Setkání s Antonem však přináší do jejího života nový impulz a oba mladé lidi zásadně ovlivní... (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (10)
Víceméně rutinní evropské drama, ve kterém je ale místy zajímavé sledovat ukrajinské prostředí. To je tu totiž velice hezky nasnímané. Plus někteří herci nebyli vůbec špatní, byť to tady bylo poměrně depresivní a bez emocí. Dědeček hlavního hrdiny ale vládne výrazným charismatem a tak nemůžu říct, že by film byl ztráta času. ()
Takové hezké festivalové nic. Tváří se to velmi zásadně a s přesahem, i když ani jedno to nemá. Tváří se to jako ze života, i když to má blíž k divadelní hře... ale iluzi toho, že by to člověk měl vidět, protože jinak budou hrdinové smutní, si to uchovat dokáže. ()
Bůhvíproč ve mně slovo střemhlav vyvolalo očekávání rychlejšího pohybu. Tohle je pomalu vyprávěná artovka stavící spíš na pocitech a náladě. Něco jako komorní divadelní hra pro tři herce. Škoda toho konce, který bude předem jasný každému, kdo už viděl nějaký film. ()
Pro mě vrchol letošních Varů. Velice sympatické a zároveň velice problematické hlavní postavy, úspora slov jednoznačně k dobru. A bez dlouhého rozepisování v tom bylo zachyceno skvěle to, čemu by Rusové řekli "ruská duše", ale ona je to spíše slovanská duše. A jakkoliv to nemůže pochopit i docela sympatický německý fotograf (postava z filmu), pro českého diváka by to mohlo být snadnější a ztotožnitelné. Hned několik sond do osobností různě se hledajících lidí se složitou identitou. Rok se s rokem sešel a na KVIFF jsem narazil na dalšího skvělého umělce z východu. Jen tak dál Marino Stepanska. A více obou herců na plátně. ()
„Myslím si, že sebedůvěra je jen sen, že osobnost je jen stereotyp. A všichni jsme jako duchové.” - Láska může mít nekonečně mnoho podob. Pustit se do čehokoliv střemhlav obvykle končívá nezdarem. Možná i tak trochu pod vlivem těchto skutečností vznikl tento film, jenž vypráví tragicko-poetický příběh dvou mladých lidí, kteří vůbec netuší, jak naložit se svým životem, natožpak s právě rodícím se milostným vztahem. Vše je zasazeno do drsných a nelítostných reálií současné Ukrajiny. Tíhu okamžiku odlehčuje nádherně teskná podzimní krajina ukrajinských luhů a hájů. (90%) ()
Vlaštovky už odletěly. Stromy nabraly barevný přeliv. Srdce přesto nemlčí, zbavilo se plachosti. Výská si pod oblohou s papírovými draky. Stali se součástí. Ohníčků na mezi, mámení jeřabin. Ročního období. Lásky mezi kapkami podzimu. Romeo a Julie na začátku listopadu. S máchovskými polibky. ()
Překvapivě kvalitně natočené drama, které dává nahlédnout prostřednictvím psychologie postav do ukrajinské reality ještě před ruskou agresí. Není to příliš radostný pohled, ale umožňuje na druhou stranu lépe pochopit složitý a nejednoznačný úděl Ukrajinců, spíš tedy těch v západní části země. Poněkud depresivní atmosféra zároveň předznamenává nejen vyústění snímku, ale nechtěně i smutný běh věcí příštích v širším kontextu. Osud hlavního hrdiny jakoby prorocky symbolizoval brzký osud celé jedné generace mladých ukrajinských mužů. Skvělé zpracování v poměrně pomalém tempu naštěstí nijak "netlačí na pilu", čímž film získává na opravdovosti. Mírné podprahové stopy vlasteneckého patosu (Majdan a vztah Káti k německému novináři) jsou lehce odpustitelné. ()
Debut režisérky Marine Stepanske působí zdánlivě jako drama o dvou lidech, kteří se potkali a nejspíš jde o osudové setkání. Jenže mezi nimi není žádná velká láska. Spíš si vyhovují. Chybí city, ale i něco hlubšího. Oba jsou spíše chladní, stejně jako dědula. A to celé vede k tragédii. Je to film, který projde bez emocí. Zajímavé jsou záběry okolí kolem. Celkový vizuál je slušný, herecké výkony také, ale přesah a něco hlubšího chybí. ()
Smutná psychologická dráma s tragickým koncom. Hoci Anton vyzerá ako sympatický mladík žijúci s dedom, ďaleko od svojej matky alkoholičky. Od začiatku tušíte, že tu niečo nie je v poriadku. Ubehne pol filmu kým tvorcovia vyložia karty na stôl a dozvieme sa že, Anton je vyliečený alkoholik a narkoman. Za ten čas nadviaže Anton vzťah s mladou krásnou Káťou, ktorá má v pláne presťahovať sa s priateľom Johannom do Berlína. Lenže tento vzťah ju nenaplňuje a Johannove nepochopenie vyústi do rozhodnutia zostať. Popritom sa trocha zoznámime s ukrajinskými reáliami, ale vojna sa spomína len okrajovo v podobe povolávacích rozkazov, ktorý nakoniec príde aj Antonovi. Komplikovaná a tajomná osobnosť jeho deda je príčinou tragického záveru. Ten však nie je pointou lebo v tomto prípade samotná cesta je cieľom. Svojím spôsobom mi najviac pripomínal film "Pokoj v duši". Herci sú prirodzení a produkcia je kvalitná, ale mnoho scén trpí rovnakou zvukovou prázdnotou. 70% ()
Hned na počátku je třeba se připravit na to, že se ve filmu se slovy šetří, zejména představitel hlavního hrdiny je v tomto opravdu spořivý a vyjadřuje se hlavně pohledy. Ale nejsme přece na festivalu, abychom viděli jen hollywoodské ukecanosti. Proč si nevychutnat delší záběry než obvykle a to, že se valnou většinu toho podstatného dozvíme až v úplném závěru? Chce to tu správnou náladu, kterou jsem měl. Jediné, co bych chtěl vytknout, je scéna se žebříkem, zbytečná a k obdobnému finále bychom se dostali v každém případě. ()