poster

Z lásky nenávist (TV film)

  • angličtina

    When Love Turns to Hatred

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2017, 47 min

Kamera:

Martin Šec

Producenti:

Alena Müllerová

Střih:

Petr Kozák
(další profese)
  • mira007
    ****

    Silný dokument na šílené téma týrání žen toho nejbrutálnějšího zrna ( mlácení hlavy o zeď, když tatínek kopal do maminky tak ji kopal i tříletý syn, znásilnění... ) Celý dokument je jen mozaika výpovědí obětí ale je to emocionální destrukce diváka od první minuty do poslední. Škoda, že na konci při těch souhrnech osudů není napsáno kolik let dostal ten jedinej který byl odsouzený nepodmíněně.(25.6.2017)

  • RedAK
    *****

    Svůj empirický pohled na jednotlivé fáze partnerských vztahů jsem analogicky sepsal už v base a loni jsem ho zanechal i tady v deníčku. Mezitím jsem se o božské trefnosti svých slov přesvědčil už mnohokrát a dokonce jsem se s nimi stihl konfrontovat osobně. Koloběh mých pocitů se opsal až znepokojivě identicky, skoro jako bych si predikoval vlastní věštbu; zřejmě jsem se lecčemu přiučil od dvojice milých spoluodsouzených romských kolegů, kteří mi každé ráno za tři cigára a snídani vyvěštili, že dneska nedostanu přes držku. Jen si dovolím svoji tehdejší naivní terminologii překřtít z Okouzlení-Souznění-Chřadnutí-Znechucení na Postižení-Trpění-Uvědomění-Prozření. Ovšem abych svoje vztahové poznatky aktualizoval minimálně o komentované téma, hodí se dodat to napříč staletími proklamované: „Každé ráno, když vstaneš, zbij svoji ženu. Nevadí, že nevíš za co. Ona ví.“ Ženy je potřeba bít. Proč? Protože se bijeme všichni. O muže se starat nemusíme, my jsme idioti, zpravidla plaší, introvertní typy, bojíme se denního světla a lidí, po syknutí pivního víčka však ožíváme a chodíme do ulic potírat spravedlnost a vyvolávat konflikty, stačí jeden prosebně debilní pohled od týpka před barem, kterýmu nefachá zapík, abychom konečně zužitkovali všechny ty hodiny tvrdý dřiny v posilovně a jali se rozbít atom přímo do víru jadernýho intelektuálna. My se pomlátíme sami. Pak tu máme děti. Děti fackujeme běžně, sem tam nějaká pěst a klečení v koutě, jakýkoliv protivný zapištění spolehlivě spraví jedna přesně mířená bomba. Tak proč bychom, dohajzlu, neměli řezat i čubky? Zde je set pěti stoprocentně stupidních dotazů, který si zaslouží sadistický zacházení už z principu: „Zlatíčko, jsem v těch odporně rudých šatech, co mi tak esteticky konturují celulitidu, hubená?“ Mrd, příště se neptej. „Zlatíčko, nevadí, že moje matka, co tě tak bytostně nenávidí, přijede zítra na oběd?“ Hlavička přímo na rypák. „Zlatíčko, mohl bys po sobě laskavě pokládat prkýnko, páč mně to každej den přidělává navíc jednu a půl vteřiny práce plus deset vteřin vyčítání?“ Šup, levej hák akorát na trojúhelník. „Zlatíčko, já vím, že moc nemusíš mrkve, ale dneska jsem udělala mrkvovej salát s mrkvovým koláčem, mrkvovým koktejlem, mrkvovým krémem a mrkvovým hradem postaveným na dvorku.“ Jedna ode mě a druhá rovnou o stěnu. „Zlatíčko, i když už dva měsíce spíš se svojí bejvalkou, miluješ mě ještě?“ Dvojitej kop z otočky bez upozornění... Borci, co maj na tohle nervy a do bezvědomí hlásaj, že „ženu ani květinou neuhodíš“, jsou buď panicové nebo homosexuálové. Da svidáňija!(1.11.2017)

  • selfesteem
    *****

    Vůbec nevím, jak hodnotit tento dokument. Přijde mi až nepatřičné hodnotit nějaké jeho zpracování, jak na mě působil, co hudba a ty věci okolo. Něco zkrátka hodnotit tak úplně nejde. Prostě se to nehodí. Můžu jen napsat, že jsem opravdu ráda, že tomu ty ženy zavčasu unikly, že to těm zk... zas... sráčům nevyšlo a tyto ženy žijí dál a některé z nich dnes šťastně - což je podle mě ta největší prohra těch zmetků, co si na nich takovou dobu vybíjeli své komplexy.(24.6.2017)

  • ibeh
    ****

    Ano, opravdu drsná výpověď týraných žen. Někdy se divím, jak to mohly nechat zajít až tak daleko, i kvůli vlivu na děti, ale nesoudím. Vím, že vymanit se z bludného kruhu je psychicky i kvůli ekonomickému zázemí velmi těžké. Často jsou týrané ženy na svém partnerovi po všech stránkách závislé a z toho se opravdu neodchází lehce. Navíc se časem dopracují k myšlence, že ony vlastně za vše můžou. A navrch kolikrát velké nepochopení okolí a často i vlastních dětí, když zrovna nebývají svědky "sofistikovaného" násilí hlavně psychického rázu. Je hrozné, jaké bestie se v nás schovávají, jak jsme po této stránce "vynalézaví". Výborný seriál na podobné téma je https://www.csfd.cz/film/398595-tajne-zivoty/komentare/, který teď sleduji a mohu doporučit.(27.7.2017)

  • bubun
    *****

    Nechápu, co tady píšou někteří uživatelé, že jako "chlap si k ženě dovolí jen to, co ona mu dovolí", to je teda hodně omezenej pohled. Komenář uživatele Redak - nevim, o co jde, ten člověk trpí nějakou velikášskou představou o sobě a své vtipnosti. Nejlépe to podle mě vyjádřila uživatelka ibeh, začarovanej kruh, těžký z toho vystoupit. Tento dokument jsem si musela pustit snad napětkrát, jakej to byl hnus. Např.s tím análním znásilněním během kojení potomků (!), to se mi vyloženě zvedal kufr. Trošku mě štvala ta nejstarší paní, když vyprávěla, jak si jejích monoklů a modřin všimly kolegyně v práci, a ptaly se jí na to. Ona sama přiznává, že to bagatelizovala, nějak zamluvila či odmávla, ale vzápětí k tomu dodá, že to nebraly dostatečně vážně a že jí nepomohly, a ještě to celé podá, jako kdyby za to, že v tom setrvala tak dlouho, mohl někdo jiný (v tomto případě ony, ty kolegyně). Z mýho pozorování a (naštěstí ne osobních - v roli oběti či nejbližších) zkušeností to spíš vypadalo tak, že třeba měly i snahu jí pomoci, ptaly se jí, možná přišlo několik třeba i nevyžádaných rad, ale když v tom ta žena zůstala a neodešla, nebo se neobrátila na patřičný odborníky či instituce, tak s tím už holt ty kolegyně nic neudělaj. Pokud teda nejsou toho domácího násilí přímými svědky, což v práci asi těžko.(3.4.2020)

  • - Kateřina, která v závěru snímku hovoří o tom, jak jsou s novým partnerem konečně rodina, od něj musela po skončení natáčení ze stejných důvodů odejít. (puchal)