Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Z noční mlhy se vynořuje přízrak vraha, hledajícího další oběť. Úředníčka Kleinmana vzbudí několik mužů, kteří chtějí vraha chytit. Dají Kleinmanovi příkaz, aby se k nim připojil. Vyděšený muž zoufale bloudí mlhou, aniž ví, co se vlastně po něm chce. Má hrůzu z toho, že by mohl potkat svého šéfa, který má rozhodnout o jeho povýšení. V kočovném cirkusu na předměstí se artistka Irma pohádá se svým partnerem klaunem a odejde do města. Najde útulek u holek v bordelu, kde podlehne naléhání jednoho studenta a za vysokou částku se s ním i ke svému překvapení vyspí. Kleinman potká Irmu na ulici a v muži, za oknem šmírujícím jakousi svlékající se ženu, pozná svého šéfa. Irma se rozhodne věnovat nabyté peníze na dobročinné účely a požádá Kleinmana, aby je odevzdal v kostele. Část peněz dá osamělé ženě s kojencem v náručí. Klaun se vydá do města za Irmou. Náhodou zjistí, kde a za co získala peníze. Podaří se mu dívku najít a další šok utrpí, když se dozví, že peníze dostali potřebnější. Jejich hádka je přerušena výkřikem z mlhy a zakrátko je nalezena oběť neznámého vraha - žena s malým dítětem od kostela. Irma se dítěte ujme a klaun se smíří s myšlenkou na novou rodinu. Vrah hledá další oběť v cirkusu. Starý kouzelník se svým obdivovatelem Kleinmanem za pomoci triků vraha chytí. Lidé, kteří se přijdou na vraždícího maniaka podívat, zjistí, že v nestřežené chvíli zmizel... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (140)

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Woody se v tomhle filmu tak trochu odklonil od klasických konverzačních komedií, vyšperkovaných absurdními situacemi a bránicitrhajícími dialogy. Natočil zajímavý žánrový mix, který se toulá kdesi mezi hororem a komedií. Přestože humoru zde celkem ubylo, v součtu nakonec stejně musím dát 5* (jak je u mě u Allena až podezřele obvyklé:)). Mistr zde opět hraje svého neurotického úředníčka, tentokrát méně vtipného, ale řekl bych, že o to lépe podaného. Spousta hereckých hvězd v nevelkých rolích (Cusack, Batesová, Fosterová, Stiers, ... - záměrně nezmiňuji Madonnu) a další v o něco větších (Malkovich, Farrowová) tomu dodávají celkem šmrnc:). Skvělá atmosféra nočních uliček, zajímavý vrah (s ještě zajímavějším koncem:)), kouzelník, vizuální parodie (či vzdání holdu, kdo ví:)) na klasické horory... Prostě nakonec těch plusů je tolik, že nad mínusy (které žádné nejsou) jasně převáží. Brilliant. ()

tron 

všechny recenze uživatele

Nie, že by som Woodyho Allena nemal rád, proste mi absolútne nič nehovorí a jeho TIENE A HMLU som si zohnal z jediného dôvodu – tajomný Škrtič sa potuluje hmlistým mestom a vraždí na počkanie. Pravdaže, k hororu a serial killer to má ďaleko, ale atmosféra je úžasná, výprava robí česť názvu a herci v podporných rolách sú skvelí (Batesová, Fosterová, Cusack, Malkovich). ()

Reklama

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Městem chodí vrah, domobrana beroucí spravedlnost do ruky a s heslem "kdo nejde s námi, jde proti nám" zabuší u vyklepaného úředníčka, který se, aby nebylo zle, pustí též do boje se "stíny a mlhou" a my sledujeme černobílou noc, která předčí jeho nejhorší noční můru, přičemž navštívíme i nevěstinec plný celebrit, cirkus s jeho bizarnostmi, kostel s odloženým miminem...... to vše v křivolakých uličkách, kde může číhat cokoli. Atmosférou i obsahem tohoto filmu se Woody tentokrát odklonil od intelektuálských konverzaček, ale i tady je to opět výborná zábava. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Woody Allen je mistr filmových postav. A ukazuje to i zde. 1, Platí zásada, že představitelé vedlejších rolí musí být obzvláště výrazově silní, aby dokázali své postavě dát profil. Objeví-li se postava na plátně jen krátce, měla by být představována takovým hercem, jehož pouhá přítomnost a pohled přitahují pozornost publika. A Woodyho vedlejší postavy nemají chybu. Souvisí to s citlivým výběrem herců. A dále 2, s tím, že celá dramatická struktura tohoto filmu staví všechny hrdiny na jednu ekvivalentní úroveň. Příběh sice zřetelně nesou pouze postavy, ovšem platí, že vůbec není jasné, která je jak důležitá, která je určující a která dějem jen probíhá. Výsledkem je nádherná ne-důležitost vraha. Dobrá polovina postav s ním vůbec nekoliduje a žije si poklidně v příběhu filmu. Vrah pouze motivuje střetávání mezi různými postavami, ale sám o sobě není důležitý. Můžeme mluvit o kombinaci dvou technik: (i) MacGuffinu – nástroje scénáře, který spouští jednání, ale sám o sobě není podstatný. A (ii) omezené narace – vyprávěcí strategie, která vytváří napětí, neboť divák očekává, že mu film doplní na konci chybějící články (používáno hlavně u detektivek). Problém je, že, jak s překvapením zjišťujeme, vrah zde zas tak důležitý není. Proto je film v první půli ukázkou omezené narace (zajímá nás, kdo je vrah), kdežto ve druhé se překlápí do MacGuffinu (vrah už nás nezajímá). Výsledkem je to, o čem jsem mluvil předtím – často nevíte, jestli se zajímat spíš o osud vraha, nebo o osud postav. Což beru za doklad Allenova pronikavého scenáristického uvažování. 3, Ukázkové ztělesnění sukcesivity (následnosti) a simultánnosti (současnosti) představují dialogy více postav pohromadě. Kupříkladu přirozené rozmlouvání šesti kurev v bordelu. 4, Postavou Kleinmana zastupuje Woody tradiční cizorodý prvek ve svých vlastních (!) filmech. Zatímco všechny ostatní postavy odpovídají prostředí, v němž se nacházejí, a zužuje je konzervativně-pozitivistické jednání, Woody coby vetřelec svým přístupem a ironizací okolí rozkládá. Woody taktéž notně hláškuje. Tvrdím, že kdyby se udělal průřez kinematografií a vyhledal největší hláškař, Woody by vyhrál. ____ Abych to uzavřel: Myslím, že Allen vlastně velké příběhy vyprávět nechce. K filmům přistupuje jako k životu, tj. s nadhledem, s nadsázkou, s vědomou absurditou lidského počínání. Přesto mu z toho paradoxně velké příběhy často vylézají. Je to daný tou mimovolností a nenaléhavostí, tou souhrou dlouhých záběrů (každý dlouhý záběr v podstatě dramatizuje scénu, ať už je jakákoliv). Tím velice těžko padělatelným comedy-trademarkem. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Kdo jsme? Kam směřujeme? Ke komu vzhlížíme? Co nás žene kupředu? Proč se chováme dle určitých zásad? Ptá se v pořadí dvaadvacátý film Woodyho Allena. Odpovědět si musíte sami. Při sledování Stínů a mlhy jsem si několikrát vzpomněl na své první seznámení s Annie Hallovou. Na film, který mi byl svou náladou, svými myšlenkami blízký jako do té doby žádný jiný. Stíny a mlha si mne na svou stranu získávaly po malých krůčcích, velice opatrně, ale výsledný dojem z nich byl srovnatelný. Ze všech Allenových filmů jde nejspíše o ten druhý nejnevšednější (hned po Vzpomínkách na Hvězdný prach), druhý nejfilozofičtější (po Zločinech a poklescích), nicméně první v kvalitě kamery, jež v rukou Carla di Palmy vytváří dlouhé nepřerušované záběry, založené na expresivní hře všudypřítomné mlhy a stínů. Je velice obtížné odhadnout, jakým směrem a v jakém žánru se bude celý příběh odvíjet. Pomatený židovský úředníček pobíhající potemnělými interiéry, které nevyvíjejí přílišnou snahu tvářit se jako skutečné ulice, s prostřihy do cirkusu a nevěstince, mi příliš neimponoval. Vlastně jsem se nudil. V okamžiku, kdy mi došlo, že víc už nedostaneme, že všechny dějové linie byly načaty, že žádná extrémní změna v celkovém pojetí nehrozí, nezbývalo mi, než začít o celém filmu uvažovat nikoliv v rovině toho, co vidím a slyším, nýbrž v rovině metaforické. Jak by se kterýkoliv člověk cítil, kdyby jej někdo v nečekanou chvíli (například uprostřed noci) vyrušil z veskrze příjemné, v každém případě bezpečné činnosti (například ze spánku) a následně pověřil veledůležitým úkolem, jehož přesné znění nikdo nezná a jehož zjištění – jakkoliv je žádoucí – neradno uspěchat? S radostí jsem objevoval spoustu motivů charakteristických pro celou Allenovu tvorbu, které by dohromady vystačily na důkladně promyšlenou životní filozofii, kterou ostatně je a se kterou se v mnoha ohledech ztotožňuji. Stíny a mlha, ač v něm kromě Allena hraje kupříkladu Jodie Foster, John Malkovich nebo Madonna, nejsou divácky atraktivním filmem. Je to komedie, u které se nebudete smát, je to horor, u kterého se nebudete bát, je to přehlídka brilantních černobílých záběrů, které nejsou zdaleka tak důležité jako to, co se skrývá za nimi. Po úvodním nejistém tápání mi film učaroval obtížně definovatelným způsobem a utvrdil mne v názoru, že jedině Woody Allen dokáže nalézt přesný ekvivalent pro pocity, jež sám popsat nedokážu. Jestli se bude líbit také vám – to je hodně individuální. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Rimsy ()

Galerie (19)

Zajímavosti (6)

  • Film se natáčel ve studiu Kaufman Astoria v Queensu. Celé městečko bylo postaveno na ploše dvou a půl tisíce metrů čtverečních. Do té doby to byla největší filmová scéna, jaká kdy byla v New Yorku postavena. (Witta)
  • Film byl natočen za 19 milionů amerických dolarů, což byl do té doby Allenův nejdražší film. (žvanimírek)
  • Woody Allen napsal scénář filmu podle vlastní hry "Smrt" publikované roku 1975. U nás ji v roce 1989 natočil Český rozhlas v hlavní roli s Josefem Kemrem. (D.Moore)

Reklama

Reklama