Stíny a mlha

Městem chodí vrah, domobrana beroucí spravedlnost do ruky a s heslem "kdo nejde s námi, jde proti nám" zabuší u vyklepaného úředníčka, který se, aby nebylo zle, pustí též do boje se "stíny a mlhou" a my sledujeme černobílou noc, která předčí jeho nejhorší noční můru, přičemž navštívíme i nevěstinec plný celebrit, cirkus s jeho bizarnostmi, kostel s odloženým miminem...... to vše v křivolakých uličkách, kde může číhat cokoli. Atmosférou i obsahem tohoto filmu se Woody tentokrát odklonil od intelektuálských konverzaček, ale i tady je to opět výborná zábava. (22.09.2005)

Kdo jsme? Kam směřujeme? Ke komu vzhlížíme? Co nás žene kupředu? Proč se chováme dle určitých zásad? Ptá se v pořadí dvaadvacátý film Woodyho Allena. Odpovědět si musíte sami. Při sledování Stínů a mlhy jsem si několikrát vzpomněl na své první seznámení s Annie Hallovou. Na film, který mi byl svou náladou, svými myšlenkami blízký jako do té doby žádný jiný. Stíny a mlha si mne na svou stranu získávaly po malých krůčcích, velice opatrně, ale výsledný dojem z nich byl srovnatelný. Ze všech Allenových filmů jde nejspíše o ten druhý nejnevšednější (hned po Vzpomínkách na Hvězdný prach), druhý nejfilozofičtější (po Zločinech a poklescích), nicméně první v kvalitě kamery, jež v rukou Carla di Palmy vytváří dlouhé nepřerušované záběry, založené na expresivní hře všudypřítomné mlhy a stínů. Je velice obtížné odhadnout, jakým směrem a v jakém žánru se bude celý příběh odvíjet. Pomatený židovský úředníček pobíhající potemnělými interiéry, které nevyvíjejí přílišnou snahu tvářit se jako skutečné ulice, s prostřihy do cirkusu a nevěstince, mi příliš neimponoval. Vlastně jsem se nudil. V okamžiku, kdy mi došlo, že víc už nedostaneme, že všechny dějové linie byly načaty, že žádná extrémní změna v celkovém pojetí nehrozí, nezbývalo mi, než začít o celém filmu uvažovat nikoliv v rovině toho, co vidím a slyším, nýbrž v rovině metaforické. Jak by se kterýkoliv člověk cítil, kdyby jej někdo v nečekanou chvíli (například uprostřed noci) vyrušil z veskrze příjemné, v každém případě bezpečné činnosti (například ze spánku) a následně pověřil veledůležitým úkolem, jehož přesné znění nikdo nezná a jehož zjištění – jakkoliv je žádoucí – neradno uspěchat? S radostí jsem objevoval spoustu motivů charakteristických pro celou Allenovu tvorbu, které by dohromady vystačily na důkladně promyšlenou životní filozofii, kterou ostatně je a se kterou se v mnoha ohledech ztotožňuji. Stíny a mlha, ač v něm kromě Allena hraje kupříkladu Jodie Foster, John Malkovich nebo Madonna, nejsou divácky atraktivním filmem. Je to komedie, u které se nebudete smát, je to horor, u kterého se nebudete bát, je to přehlídka brilantních černobílých záběrů, které nejsou zdaleka tak důležité jako to, co se skrývá za nimi. Po úvodním nejistém tápání mi film učaroval obtížně definovatelným způsobem a utvrdil mne v názoru, že jedině Woody Allen dokáže nalézt přesný ekvivalent pro pocity, jež sám popsat nedokážu. Jestli se bude líbit také vám – to je hodně individuální. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Rimsy (03.09.2007)

Celý film nevíte, co se vlastně děje. Myslím, že v tomhle snímku podal Woody Allen svůj nejlepší výkon. V roli úředníka podtrhuje všechnu tu sugestivní atmosféru a umocňuje ji na druhou. Jen je mi líto, že větší prostor nedostala Jodie Foster ;-) (09.05.2003)

Mlhy ve filmu bylo tolik, že občas dokázala pohltit spád příběhu . (15.05.2007)

║Rozpočet $14miliónov║Tržby USA $2,735,731║Tržby Celosvetovo $-║ (06.03.2010)

Woody se v tomhle filmu tak trochu odklonil od klasických konverzačních komedií, vyšperkovaných absurdními situacemi a bránicitrhajícími dialogy. Natočil zajímavý žánrový mix, který se toulá kdesi mezi hororem a komedií. Přestože humoru zde celkem ubylo, v součtu nakonec stejně musím dát 5* (jak je u mě u Allena až podezřele obvyklé:)). Mistr zde opět hraje svého neurotického úředníčka, tentokrát méně vtipného, ale řekl bych, že o to lépe podaného. Spousta hereckých hvězd v nevelkých rolích (Cusack, Batesová, Fosterová, Stiers, ... - záměrně nezmiňuji Madonnu) a další v o něco větších (Malkovich, Farrowová) tomu dodávají celkem šmrnc:). Skvělá atmosféra nočních uliček, zajímavý vrah (s ještě zajímavějším koncem:)), kouzelník, vizuální parodie (či vzdání holdu, kdo ví:)) na klasické horory... Prostě nakonec těch plusů je tolik, že nad mínusy (které žádné nejsou) jasně převáží. Brilliant. (14.05.2007)

Experimentující Woody Allen to je jiná káva, než jeho "obyčejná" tvorba. Vizuální stránka je fakt pěkná a film se neutápěl v té občasné přeintelektuálněné allenovské nudě. (14.05.2007)

Woody Allen je mistr filmových postav. A ukazuje to i zde. 1, Platí zásada, že představitelé vedlejších rolí musí být obzvláště výrazově silní, aby dokázali své postavě dát profil. Objeví-li se postava na plátně jen krátce, měla by být představována takovým hercem, jehož pouhá přítomnost a pohled přitahují pozornost publika. A Woodyho vedlejší postavy nemají chybu. Souvisí to s citlivým výběrem herců. A dále 2, s tím, že celá dramatická struktura tohoto filmu staví všechny hrdiny na jednu ekvivalentní úroveň. Příběh sice zřetelně nesou pouze postavy, ovšem platí, že vůbec není jasné, která je jak důležitá, která je určující a která dějem jen probíhá. Výsledkem je nádherná ne-důležitost vraha. Dobrá polovina postav s ním vůbec nekoliduje a žije si poklidně v příběhu filmu. Vrah pouze motivuje střetávání mezi různými postavami, ale sám o sobě není důležitý. Můžeme mluvit o kombinaci dvou technik: (i) MacGuffinu – nástroje scénáře, který spouští jednání, ale sám o sobě není podstatný. A (ii) omezené narace – vyprávěcí strategie, která vytváří napětí, neboť divák očekává, že mu film doplní na konci chybějící články (používáno hlavně u detektivek). Problém je, že, jak s překvapením zjišťujeme, vrah zde zas tak důležitý není. Proto je film v první půli ukázkou omezené narace (zajímá nás, kdo je vrah), kdežto ve druhé se překlápí do MacGuffinu (vrah už nás nezajímá). Výsledkem je to, o čem jsem mluvil předtím – často nevíte, jestli se zajímat spíš o osud vraha, nebo o osud postav. Což beru za doklad Allenova pronikavého scenáristického uvažování. 3, Ukázkové ztělesnění sukcesivity (následnosti) a simultánnosti (současnosti) představují dialogy více postav pohromadě. Kupříkladu přirozené rozmlouvání šesti kurev v bordelu. 4, Postavou Kleinmana zastupuje Woody tradiční cizorodý prvek ve svých vlastních (!) filmech. Zatímco všechny ostatní postavy odpovídají prostředí, v němž se nacházejí, a zužuje je konzervativně-pozitivistické jednání, Woody coby vetřelec svým přístupem a ironizací okolí rozkládá. Woody taktéž notně hláškuje. Tvrdím, že kdyby se udělal průřez kinematografií a vyhledal největší hláškař, Woody by vyhrál. ____ Abych to uzavřel: Myslím, že Allen vlastně velké příběhy vyprávět nechce. K filmům přistupuje jako k životu, tj. s nadhledem, s nadsázkou, s vědomou absurditou lidského počínání. Přesto mu z toho paradoxně velké příběhy často vylézají. Je to daný tou mimovolností a nenaléhavostí, tou souhrou dlouhých záběrů (každý dlouhý záběr v podstatě dramatizuje scénu, ať už je jakákoliv). Tím velice těžko padělatelným comedy-trademarkem. (06.10.2008)

Tady by si chudák Josef K. možná užil trochu víc srandy... (14.05.2007)

Nie, že by som Woodyho Allena nemal rád, proste mi absolútne nič nehovorí a jeho TIENE A HMLU som si zohnal z jediného dôvodu – tajomný Škrtič sa potuluje hmlistým mestom a vraždí na počkanie. Pravdaže, k hororu a serial killer to má ďaleko, ale atmosféra je úžasná, výprava robí česť názvu a herci v podporných rolách sú skvelí (Batesová, Fosterová, Cusack, Malkovich). (14.09.2006)

Na Woodyho vcelku netradicni film. Woody sice dela zmatkare jako obvykle, tentokrat mozna jeste zmatenejsiho vic nez obvykle a je tradicne perfektni, ale film rozhodne neni jen o jeho hlaskach. Ono celkove zas tolik vtipu tady neni, i kdyz to je porad komedie. Nicmene tady de spis o celkovou atmosferu, misty je film docela napinavej, ale stejne mi prislo, ze se moc Woody nemoh rozhodnout, co ze to vlastne toci. Pribehove to je takova kriminalka, Woody sem vnasi prvky komedie a do toho linie s Malkovichem a Farrow je spis takovy drama. Proste by to chtelo nejakej poradnejsi pribeh. Ale jak rikam, de tu spis o tu atmosferu, ktera je navic podporena tim, ze je film cernobilej a s mlhou a ruznejma stinama si fakt vyhrali, navic prostredi vypada jak nejaky spinavy Londynsky ulicky a pristaviste. Jen ten konec me nastval, takovej zbytecne otevrenej. Z hercu jeste stoji za zminku sympatak Cusack a Foster v roli jedny z prostitutek. Slabsich 5*. (28.01.2009)

Až se budu muset jednou v noci rozhodnout, se kterou skupinou rozhádaných dobrovolníků půjdu lovit vraha, tak jim všem poklepu na čelo ostře nabroušenou sekerou a půjdu si zase lehnout. Na rozdíl ode mne je však Kleinman občansky odpovědný, odvážně vyrazil do šera splnit svůj utajený úkol a já musím konstatovat, že jeho mise je natolik absurdní, až je zábavná. Zejména mne pobavily ty narážky na církevní hodnostáře, kteří v touze po moci a majetku uplatňují vlastní právní názor na některá právní ustanovení Bible. (14.10.2014)

Upřímně řečeno, tohle jsem moc nepochopil. Žánrová nevyhraněnost by mi nevadila, spíš mi bylo líto, že jsem se nebavil tolik, jak je u Allena zvykem... (11.12.2005)

Naprosto jsem se nechytal. Pár skvělých dialogů, ale jinak dost zmatené a snad až přeplácané. Žádný načrtnutý žánr nedotažený, spíš takové rozmixované bahno. Na odstřel málo, na užití si moc. (21.08.2012)

Líbí se mi scény z bordelu, jinak bych dal za tři. (07.07.2006)

Možná to říkám jenom proto, že si takhle z fleku nevybavuju ty filmy, které mám od Allena nejraději, ale tohle je snad nejlepší film, co jsem od něj viděla! (so far) Kafka se silně dere pod jazyk, což já vždycky můžu, Malkovich je na hubičku a ten vymazlenej vizuálek! Ach ach. V poslední době ráda vzdychám. Správný je postřeh kolegy komentaristy, že výrazní herci ve vedlejších rolích dělají z pár prken a hřebíků rakev. (23.10.2010)

V jedné z epizod Hříšných lidí města pražského zpívá barová zpěvačka v podřadném pajzlu přítomným pasákům a jejich personálu tuto oddrhovačku: "Von porád čekal, že něco příde, von porád čekal, nepřišlo nic!" To je nakonec výsledný pocit z Allenova filmu, kterým režisér zabrousil na půdu experimentu a odklonil se od obvyklých intelektuálních konverzaček směrem k atmosférické poctě starých německých expresionistických filmů. Důležité v jeho snímku nejsou dialogy, i když i tady by se pár slušných míst našlo, to když např. hrdina v podobě nýmanda se židovským jménem přijde ke knězi a policejnímu úředníkovi jakožto autoritám a ti dotyční se evidentně věnují sepisování seznamu nepohodlných osob... Prostor má naopak hra se stíny, všudypřítomná mlha, temné dekorace a tajemné postavy, které se vynořují z uliček. Problém je v tom, že i když se film jenom hemží hvězdami, jejich využití je víc než skromné a celkově se Stíny a mlha řadí k těm filmům, které vzbuzují spoustu nadějí, které s postupem času nenaplňují. Chybí tomu správný dramatický oblouk, víc vtipných dialogů a nějaké smysluplné vyústění jednotlivých scén a vlastně i nějaký silnější příběh hlavního hrdiny. Celkový dojem: 55 %. (30.05.2010)

„Dejte si pozor. Nerada bych vás našla v aleji s proříznutým hrdlem od ucha k uchu.“ – „Nebojte se. On většinou škrtí.“ Naladit se správně na tuhle Allenovku mi docela dlouho trvalo (a než se mi to podařilo, tak jsem se chvílemi i nudil), a to kvůli mému nepřesnému očekávání. O krimi linku, která se před zhlédnutím filmu (a ostatně i na jeho počátku) jeví jako dominantní, totiž ve Stínech a mlze vlastně ani trochu nejde (i když moje oblíbená melodie Mack the Knife, jež zazní na konci snímku, k ní přece jenom trochu odkazuje). Přítomnost vraha je jen prostředek k rozvíjení příběhu, který režisér využívá na jednu stranu k pobavení publika, ale větší měrou k určitému filosofování (o umělcích, prostitutkách, o Bohu atd.) a také vysílání jistého poselství, které na první pohled není vůbec snadné odhalit (nemluví se o něm), a divák ho rozpoznává až postupně (postava Kleinmana, a události, které ho potkávají, jsou totiž nanejvýš symbolické…jen to chce dostat impulz a uvědomit si to). Celé tohle luštění je navíc ponořeno do prazvláštní atmosféry způsobené všudypřítomnou mlhou, stíny a mysterióznem. Ale jak už jsem zmínil výše, samozřejmě nechybí pro Allena typické výborně napsané dialogy a humor (ten je však přítomný výhradně jen ve chvílích, kdy je v záběru o život hláškující Woody, a já osobně zalitoval pokaždé, když „slezl“ z plátna). Snímek prozatím hodnotím slabšími 4* a v budoucnu plánuju opětovnou projekci, kterou já osobně v tomto případě k plnému docenění potřebuju. „Tak, budete v pořádku?“ – „Kromě toho, že jsem teď vystaven lynčujícímu lidu, jde po mně policie, ten maniak je na svobodě a já jsem bez práce…tak je všechno ok.“ (28.08.2014)

S Allenom začínam byť celkom kamarát a myslím, že si budeme rozumieť. Nikdy ale nedostanem od jeho filmu to, čo som čakal. V iných prípadoch takýto pocit dopadne u mňa katastrofálne, pri Woodym je to naopak. ďalší mierne mimožánrový snímok s typickým allenovkým humorom, ktorý je tým pádom atypický. Znova mám ale pocit, že zo strany humornej sa toho dalo vyťažiť oveľa viac. V absurdom príbehu sa stretávajú postavy, ktoré by nikto iný nevedel skĺbiť dokopy a tým je to celé celkom zaujímavo a zamotane rozohrané. 80%. (21.10.2007)

Roztržitý střízlík vrací úder v tak trochu zastřeném viktoriánském hororu (expresionisticky nepřirozené svícení a kulisy), tak trochu absurdní černohumorné taškařici (Woodyho bloudění ulicemi se satirickými vzruchy) a tak trochu existencionalistickém dramatu (prvky filmu noir a pídění se po smyslu bytí ve formě kladených otázek a nacházených, nikoliv však směrodatných odpovědí), které zjevně přiznává inspiraci u Franze K. a jeho znepokojivých děl. Opět výborný, byť lehce metafyzicky neurčitý a symbolický počin směřující dovnitř, kde význam husté mlhy a spletitosti temného města, podtržené skvělou černobílou fotografií, nekončí v prvním plánu. 4,5* (25.01.2009)