Odysea

Jalové rodinné dramátko, ale opravdu hezký věšák na obrazy. Úhledně vyžehlená biografie problematického a fascinujícího muže, která nikdy nad hladinou netne úplně do živého, ale pod ní se pohybuje přesně tak elegantně, jak Jacques vyžadoval od svých potápěčů. Zdaleka nejzajímavější postava i herecký výkon je Simone Audrey Tautou. Zasloužila by si klidně i víc prostoru. Sallův film beru spíš jako dobově relevantní připomínku rodiny, která pro naše porozumění Zemi udělala celkem zásadní kus práce. Jinak je Odysea spíš ukázkou přehnaně pietní a nekonfliktní filmařiny, na kterou se dobře dívá. [70%] (08.01.2017)

Pomerne široký životopisný film, ktorý vtesnal značnú časť života jedného veľkého človeka do dvoch hodín. A nevyhol sa ani negatívnym stránkam, čo si treba ceniť. Nakoniec však zisťujeme, že na živote pána Cousteaua boli najlepšie tie podmorské zábery. Netreba sa však príliš tešiť, lebo film je vedený skôr ako rodinný príbeh. (20.11.2022)

Oplatilo sa vidieť aspoň pre vynikajúce podmorské scény so žralokmi a veľrybami. Inak len priemerný neprekvapujúci životopisný film. Neprekvapuje ani tým, že sa psudokorektne vyhne scénam masakrovania žralokov a veľrýb, ktoré si tak vychutnal originálny dokument Svet ticha. Precitnutie a pochopenie prírody prichádza až vo vyššom veku, ale dnes sme už všetci múdri, keď oceány melú z posledného... –––– Možno som nikdy nemal mať deti. – Možno by som mal radšej iného otca. (03.01.2022)

Opět další z řady zbytečných filmů. Evropský životopisný film, to je záruka snímku, který popírá strukturu filmového scénáře a filmového vyprávění. Prostě byl nějaký člověk, pak se mu stalo tohle, potom tohle a v závěru tamto. Kdybych si o tom přečetl v nějakém časopise, vyšlo by to bohužel dost nastejno. Zbytečnost a prázdnotu snímku tak nezachrání ani solidní vizuální provedení. 5/10 (14.02.2017)

Citlivě snímané civilní záběry se prolínají s nadpřirozenými scénami „letu“ v mořských hlubinách. Rytmus zlomků těchto dvou světů a světel vrhaných ze stříbrného plátna nebo z monitoru do jinak oslněných tváří v předlouhé expozici rozeznívá symfonii heroismu, kterou již v nich samých cosi rozkládá. Je to „já“, které způsobuje rozčarování všech milujících. Bohorovnost, která za sebou zanechává zrazené. Hluk, který neporozuměl tichu, jakkoliv je zakoušel s takovou vášní a odevzdaností jako málokdo jiný z „tohoto světa“. A přesto není vše ztraceno. Je-li duše pokorná a odpustí-li, může se i zkalený pramen pročistit a lze z něj pít. Biografický film o Jacquesovi Cousteauovi a jeho synu Phillipovi mě nadchl celou to výše popsanou cestou. Charismatický stárnoucí „velitel“ s nákladem slabostí dobývá cosi nesrozumitelné, zatímco vnímavý syn již v ony temné chvíle vidí dál a vychází vstříc vlastním obzorům. Když se však obnoví jejich společná cesta, otevře se ten neznámý svět stvoření i dalším chodcům, plavcům a letcům, tedy všem obyvatelům, kteří se za něj budou prát tak, že se právě toho zatěžujícího „já“ vzdají. Záslužný počinek Edisonline zpřístupnit tento podnětlivý film českým divákům. (01.02.2024)