メイドインアビス
Made in Abyss
Made in Abyss
Kamera:
Cunetaka EmaHudba:
Kevin PenkinHrají:
Marija Ise, Miju Tomita, Aki Tojosaki, Maaja Sakamoto, Mucumi Tamura, Šiori Izawa, Jóko Sómi, Mijuki Kobori, Taiši Murata, Masaja Fukuniši, Júki Šin (více)Série(2) / Epizody(25)
-
Season 1 (2017) - 13 epizod
-
Recudžicu no ógonkjó (2022) - 12 epizod
Obsahy(1)
Jediné neprozkoumané místo na celém světě je obrovský systém jeskyň zvaný jako Propast. Nikdo netuší, jak hluboko jeskyně vedou, jakými bytostmi jsou obývány a jaké všechny prastaré artefakty skrývají. Není žádným překvapením, že tyto neobjevené prostory byly vždy terčem zvědavosti nesčetného množství dobrodruhů. Ti, kteří měli tu odvahu sejít do Propasti a měli i to štěstí se z nich vrátit, byli titulováni "jeskynními nájezdníky".
Tento příběh pojednává o malém sirotkovi jménem Riko, která žije v městečku Oosu na okraji Propasti. Odedávna toužila být, stejně jako bývala i její slavná matka Lyza, jedním z hrdinných jeskynních nájezdníků a objevit všechny záhady, které ty hlubiny stále lidstvu nevydaly. Jednoho dne při průzkumu nečekaně narazí na dítě, které není tak úplně lidské. Je totiž robotem.
(Scalpelexis)
Recenze (37)
Když říkám, že mě tenhle svět baví prozkoumávat, je to ještě hodně slabý výraz. Tak rád bych se rozběhl do každého kouta města a zjišťoval jeho zákonitosti a vztahy mezi jednotlivými čtvrtěmi. A to ani nezmiňuji samotnou propast. Každá úroveň, každý nový tvor, každé další setkání, všechno ve mně roztáčelo fantazii na plné obrátky s onou báječnou, s přibývajícími roky se vytrácející vlastností, kdy jen dychtivě očekávám nové dění a nemůžu byť jen tušit, co a kdo mě očekává o patro níž. Nejde ale v první a snad ani ve druhé řadě o dobrodružství a ani o sbírání pokladů nebo dobývání nových míst. Překvapivě jde čím dál víc o ztráty, o sebepoznání a občas o věci vážnější než vážné. Seriál má v sobě totiž spoustu útrap, co mě psychicky bezmála ničí a toho trýznění, mučení a močení hlavních charakterů a následných hořkých slz bylo na střídmou porci epizod snad až moc. Jinak se ale bez přehánění jedná o jedinečný úkaz, který zaskočí jak diváka, který dokáže v žánru přechroustat úplně všechno a sejme i takové, kteří si v nabídce pozdních desátých let neumí či nechtějí vybrat. ()
„Pokud lezeš do propasti, dávej si pozor, aby propast nevlezla do tebe.“ Odvážím se tvrdit, že tato moje vynalézavá parafráze citátu jistého slavného filozofa docela přesně, ve zkratce a s tak akorát správnou dávkou ne až tak skrývané zvrácenosti vystihuje téměř každý aspekt, vrstvu, motiv i více než jednu důležitou dějovou zákrutu díla Akihita Tsukushiho. Mohl bych teď v jeho duchu a pro dobro čtenáře začít mlžit, používat podivná přirovnání, dvojsmysly a být tak nějak všeobecně tajemný jak hrad v Karpatech, ale napíšu místo toho jen jedno malé upozornění. Pokud byste náhodou chtěli divokou krásu tohoto světa objevovat se zcela čistým štítem, dál nečtěte a běžte se raději rovnou koukat. Nicméně buďte připraveni, že vás nečeká žádná procházka růžovou zahradou, jakkoliv by se vám to mohlo nějakou dobu skoro zdát, a některé momenty, před které budete postaveni, vás dokonale vyždímají emočně, psychicky a možná i fyzicky. Osobně si ale myslím, že tahle série je opravdu v mnoha ohledech neskutečná a každý aspoň trochu odolný jedinec by ji měl zkusit dát šanci. Konec varování. Komu nevadí (přes určité nebezpečí menších spoilerů) hlubší pohled a chce vědět konkrétní důvody, proč hodnotím tak, jak hodnotím, může číst dále. Abych pravdu řekl, v případě této série popravdě není až tak těžké odhadnout, že pod na první pohled neškodným, roztomilým a dobrodružným povrchem se asi bude skrývat něco podstatně ambicióznějšího a možná pro příjemný rodinný výlet ne až tak stravitelného a vhodného. Pocit, že tady něco nehraje a autor mě chce možná tím klidem (před bouří) nachytat jsem začal osobně mít dokonce už hned na konci první epizody během náletu kamery nad titulní propast, jenž je doprovázen neurčitě (ale pocitově jednoznačně) zlověstně atmosférickými slovy vypravěče. A při pohledu zpět je možná dokonce lepší některé její specifika vědět než nevědět a pak být úplně zrazen a dost možná následně od série znechuceně odejít. Jak už naznačuje vlastně i úvodní upravený citát, Made in Abyss je totiž opravdu v první řadě dílo postavené na kontrastech, konkrétněji zejména na kontrastu příslovečné temnoty a světla. Na něm je stavěný celý zdejší svět a ve velké míře tento kontrast tvoří i hnací motor celého vyprávění. Odhalování nepoznaného, síla vědomostí proti vábení mystéria, střet civilizace s divokostí a divočinou, nádhera fauny a flóry proti lhostejné krutosti ekosystému, doslovný i symbolický boj racionality se šílenstvím, setkávání dětské naivity, údivu a odhodlání s drsnou realitou života průzkumníků a výzkumníků. Tematicky se pokaždé všechno vrací k protikladům, které vzájemně tvoří živoucí, živelný a detailně propracovaný svět, jehož každou píď, jehož šíři a hloubku chce člověk spolu s postavami prozkoumávat a objevovat. A brzy začne možná dokonce v nápodobě zápalu mnoha zdejších aktérů po odhalení všech jeho tajemství přímo nezkroceně bažit a toužit. Jen teda s výhodou bezpečí židle/křesla/gauče/postele, aniž by mu hrozilo sto a jeden hrůzostrašných způsobů bídné expirace. Nebezpečí brutální ztráty života kvůli neprobádané, nemilosrdné a neuvěřitelně nádherné propasti ale není tím největším problémem, kterému všichni amatérští i zkušenější odvážlivci a pionýři čelí. Propast je zákeřná v tom, že tě může připravit o mnohem důležitější věci. O lidskost, o vlastní já, o duši. A do tohoto pekelného ráje (neplést s Jigokuraku) vstupují Riko a Reg, dvě speciální děti na počátku adolescence s břemeny a tajemstvími z minulosti. Někdo by asi řekl, že ten zajímavější a speciálnější z nich je Reg a jistě, čistě z příběhové hlediska a potenciálu, který má odhalování jeho původu, to tak je. Nicméně hlavní postava je nakonec přece jen Riko a její unikátní pohled na svět, na propast, to, jak vnímá realitu, jak přistupuje k jednotlivým problémům, jaký zápal má pro svou osobní misi i posouvání hranic lidského poznání a v neposlední řadě jak zvláštně a podivně emočně nastavená je a jak to vše souvisí s propastí, z této postavy dělá nejen přední adeptku pro komplexní psychologické analýzy, ale i velmi zajímavou hrdinku, zejména v kontextu takto jedinečně krásného a neskutečně ošklivého vyprávění. A autor se do těch nejhlubších a nejtemnějších hlubin lidské zkušenosti opravdu nebojí opakovaně vcházet a je ke všem postavám v mnoha odhaleních, střetech a příběhových vrcholech až odpudivě krutý. V rámci tematické soudržnosti, opakované snahy znovu a znovu ukazovat na veškerá a často obrovská nebezpečí, která doprovázejí vnášení světla do tmy, to ale dává téměř vždy perfektní smysl (i když to nijak neumenšuje diváckou bolest). Čím hlouběji do propasti postavy vcházejí, tím větší cenu musí platit a tím větší šance je, že jejich nezlomnost a odvaha je dovede do bodu, z kterého není návratu. Propast je děsivá tím, že tuhle cenu vyžaduje i sama o sobě, nejen zprostředkovaně přes svoje různorodé obyvatelstvo a ztracené/zvrácené duše těch, co přišli z povrchu dříve. Nicméně, Riko, Reg a další různě zkoušené a zkroušené postavy, které se k těmto dvěma postupně na cestě přidávají, odhodlaně postupují krok za krokem přes všechny tvrdé zkoušky dál a dál a divák tak s nimi může nejen trpět nebo se kochat krásou, malebností a promyšleností jednotlivých vrstev této děsivé kouzelné díry v zemi, plné rozmanitých potvor, zvířat, rostlin a větších či menších lidských monster, ale taky objevovat a skládat jednotlivé střípky osobních příběhů, vztahů a dramat a samozřejmě i toho hlavního velkého tajemství, které je opravdu podmanivé a působivé i v tom ohledu, jakým způsobem a na jakých místech ho autor umně a (ne)chutně dávkuje. Co je vlastně ta propast, jak vznikla a jak souvisí její existence s historií tohoto světa. Příběh, jeho emocionální tonáž, jeho dramatická nálož, jeho příběhová síla a jeho estetická hodnota by ale nebyla až na takové úrovni nebýt naprosto brilantní adaptace studia Kinema Citrus, které do oživení MiB vlilo úplně všechen talent a um, který měli k dispozici. Péče je poznat z každého nádherně detailně nakresleného a animovaného políčka, z každé divukrásné scenérie, z každé sekvence boje o přežití či akčního momentu, z každého designu, ať už jde o lidské postavy, (ne)lidské postavy nebo různorodou havěť. Režie a střih taky nezaostávají a vše dokonale zpečeťuje génius vybraný pro hudební doprovod – skladatel Kevin Penkin, jenž pro tohle anime složil pravděpodobně svoje životní dílo. Bez jeho dechberoucích, mystériem, romantikou, tužbou, vášní, magií, ale i smutkem, tragickou osudovostí, ponurostí, dravostí a naléhavostí oplývajících skladeb, které doprovázejí tuto dobrodružnou cestu do středu země, by toto dílo bylo poloviční. Prostě se tady zase jednou sešel výběr těch největších talentů a doručili tak téměř dokonalý projekt. Tak následujte mého příkladu a po hlavě skočte dovnitř. Slibuji, že neprohloupíte. Neslibuji, že vyváznete živí a zdraví, ale jak ukazují dějiny, jak ukazuje znovu a znovu lidská zkušenost, bez risku není zisku. A pokladů se zde skrývá nepřeberné množství. Možná i nějaký opravdu nečekaný a veskrze příjemný. 9,5/10 PS: Píšu téměř dokonalý, protože autor předlohy to možná čas od času s tou svou krutostí, zvráceností, a hlavně určitou divnou úchylností přece jen trochu přehání. V anime naštěstí zasáhla cenzura, v manze to je v tomto ohledu na některých místech opravdu pochybné. () (méně) (více)
Velice pěkné japonské anime. Odehrává se to na fiktivním ostrově, kde se lidé pouští do hlubin propasti hledat vzácné artefakty. Ona to totiž není ledajaká propast. Má různé úrovně a každá je něčím jiné. Hlavními hrdiny jsou děti sirotci, kteří se také vydávají hledat artefakty. Po nalezení zprávy od matky se malá Riko vydá spolu se svým robotem Regu na dno Propasti najít svou matku. Po cestě naráží na nejrůznější překážky a postupně se dostávají čím dál hlouběji. Také po cestě narazí na pár přátel. Nakonec se dostanou na 6. úroveň, ale matka stále nikde. Občas je to dost ujeté a místy až nechutné. Někdy se tam dějí fakt divné věci. Dost se mi líbil film, který uzavírá první sérii. Ta druhá je o něco slabší. Uvidíme dál. "Vše má svou hodnotu." ()
Proč 5*? Už úvodních 5 minut a titulky hned za nimi vypadá úžasně. Krásný svět! Do toho propast jako hrozba a určité temné prvky (kouř ze stromu), naznačující, že toto nebude vyloženě pro děti. Zajímavé nápady! (Jsem jediný, koho nadchlo rozsazení dětí ve škole?) Super hudba! Děj, který se až překvapivě rychle vrhá do propasti a temní. Reálná nebezpečí, bolest. Příběh, který nekončí ani posledním prodlouženým dílem. Nesleduju až tak anime, ale toto mi připadne být svojí dynamikou, stylem a kompaktností dost výjimečné. ■ Na téma neprokreslenosti postav: Kam byste to chtěli narvat? Myslím, že by se tím dost porušilo. Přijal jsem Abyss takový, jaký je. Není nutné mít v každém filmu nebo seriálu prokreslené postavy (u většiny lidí, které potkáváme v běžném životě, také nejdeme příliš do hloubky). Beru to, že postavy svoji minulost mají, ale nehovoří se o ní (například informace, kterou se v polovině dovídáme o narození Riko, je dost zásadní - co byste o ní po tomto ještě chtěli zásadnějšího vědět?). ■ Opening: https://www.youtube.com/watch?v=e91G8m9uM_0 (některé scény z něj v seriálu nejsou). ■ Trailer https://www.youtube.com/watch?v=asHu32bYgyI ()
[1. série] První věci první: Ani náhodou se nenechte zmást plakátem! Přestože jsou hlavními postavami děti, tak k dětské show to má daleko jak Vetřelec k romantice. Přirovnal bych v tomto ohledu nejlépe k Madoce nebo Shinsekai yori. Zajdu nicméně odvážně dál a suše okonstatuju holý fakt, že koho to neodradí, tak bude svědkem jedné z nejlepších anime podívaných za několik poslední let. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale fantastický svět Abyssu mě okouzlil hlavně svou výpravou a dechberoucím vykreslením. Cesta Riko a Rega do neznáma lemována překrásnými výjevy mi dává částečně vzpomenout na pocity, které jsem měl z Pána Prstenů: Divák by se neustále otáčel pohledem po obrazovce, užíval si všechny ty kouzelné scénerie, podpořené na píď přesně nalajnovanou pohádkovou hudbou a naprosto dokonalým zvukem, kterým jsem doposud v anime neměl možnost poznat. Básnil bych nad tímto uměleckým úkazem studia Kinema Citrus až do zítřka a být postavama, vynalezl bych alespoň nějakou provizorní kameru, i kdyby měla být ze dřeva a orgánů místních monster. Na to ale není čas. Na každém kroku výpravy číhá možné smrtelné nebezpečí a pravidla tohoto světa se s žádnou bytostí rozhodně nemažou. Atmosféricky je to hlavně v pozdější fázi naprostá darda; syrovost a neúprosnost některých scén je drtivá, ždímá emoce na nejvyšší otáčky, až člověk zapomene na chvíli dýchat. Pomalejší tempo stíhá mixovat odlehčenější momentky anebo nám donese melancholicky slzotvorné rozlučky; je to hotový all inclusive. Pravděpodobně nejslabší (pokud můžu vůbec toto slovo použít) část Abyssu jsou postavy, ale rozhodně to není bráno jako výtka. Chibi dětičky se chovají jako dětičky s plnou dávkou potřebné naivity, ale i vítané zarputilosti, odvahy a inteligence. A taková tetička Ozen si to namířila nekompromisně do mé pomyslné topky anime postav. Proto žádám jediné: Dejte Made in Abyss šanci. Zažijete plnohodnotnou horskou dráhu nejpříjemnějších nepříjemných pocitů v nebývale živém a velmi obtížně replikovatelném světě. Takové nádherné anime dobrodružství, to se nevidí každý den, za to ručím. Impozantních 5*. How irredeemable! ()
Vizuálně přijemný animák, který na první pohled působí jako další příjemná pohádka z Japonska, aby brzy divákovi dala tolik ran, že má občas co dělat, aby to vydržel sledovat. Svět krásný, hrdinové zajímaví, ale nevtáhlo mě to tak, jak jsem si přál. ()
PRVNÍ série: Vynikající anime s opravdu nádhernou kresbou (a nádherným skvěle padnoucím soundtrackem), Abyss vypadá úžasně, každá rostlina, skála, zvíře… Je radost na to koukat prozkoumávat ho, hodně mě láká to tajemno okolo něj. A to jsme zatím neviděli všechno… Líbí se mi, že se příběh odehrává jakoby v našem světě, a přesto je to jako místo z jiného světa. Tou cestou na dno propasti mi to připomíná verneovskou cestu do středu země. Akorát tady jsou ve vytváření stvůr ještě kreativnější, žádný obří masožravky nebo dinosauři, ale úplně noví tvorové jako mrtvolák nebo nabodávač. I to rozložení a informace o Abyssu jsou tak promyšlené, do úplných detailů a v průběhu jednotlivých epizod se tak na diváka valí velké množství informací (jak o samotném Abyssu tak o hledačích pokladů, jejich úrovních a artefaktech), většinou v jakémsi vyprávění či úvaze některé z postav na začátku nebo na konci epizody. Tvůrci také vymysleli zajímavé omezení, aby ten sestup kromě příšer ještě ztížili, a to sice Kletbu Abyssu – na nižších úrovních už jsou ta poškození lidského těla fakt síla. A všechno je to podáno dost realisticky, bez obalu, žádné chození kolem horké kaše, žádné ústupky jenom proto, že hlavními postavami jsou děti. Jak už tu jistě padlo, tohle opravdu není seriál pro děti. Ze začátku je to sice pohodová cesta, ale už u setkání s Ozen v Kempu hledačů začíná přituhovat a my se dozvídáme dost kruté věci, třeba o původu Riko. Na začátku jsem z ní měla dojem typického uřvaného shounenovského hrdiny, a navíc to je dcera někoho slavného. Riko mě ovšem během prvních 13 epizod přesvědčila, že je fajn a že má cenu jí na cestě na dno Abyssu fandit. Stejně tak Regovi – u něj mě fakt zajímá, co je vlastně zač. Jinak osobně bych ho spíš, než za robota označila za androida, ale uvidíme. Ostatních postav tu moc není, respektive neobjevují se tak často, většinu času strávíme s Riko a Regem. Doufám ale, že zvlášť některé z nich uvidíme častěji, např. Ozen, velitele Jirua, Haba, Mirulk nebo kamarády Riko ze sirotčince. A mám pocit, že záporák příběhu nám nebyl úplně představen, tuším, že je to ten, co ublížil Nanachi. Chci pokračování, jak to, že tři roky po premiéře ještě není? P.S.: Doporučuji toto video od Meona, ve kterém seriál skvěle rozebírá ze všech stran a poukazuje na to, čeho si člověk na první pohled nemusí všimnout. ----------------- The Golden City of the Scorching Sun: Tak trošku musím souhlasit s uživatelem Hromino (a jeho komentářem u druhé série) - po tom, co se člověk namlsá první sérií a pak následně filmem, je už druhá řada v mnoha ohledech slabší. Už jsme zkrátka připraveni na to, co všechno se v Abyssu může dít, takže tady nás přímo nešokuje už skoro vůbec nic. Na druhou stranu spousta scén pořád dokáže tnout do živého, prolínání minulosti a současnosti funguje skvěle a nové postavy jsou taky fajn. Příběh a vůbec mytologie tohohle fiktivního světa se ve druhé sérii hezky rozšířila a pořád mám chuť objevovat další části Abyssu. Tady je škoda, že oproti první sérii tady jsou hrdinové celou dobu na jednom místě (myslím, že už to v komentáři taky někdo zmínil) a ke konci už mě jejich pobyt ve vesnici občas i nudil. Na další cestu navíc zase budeme muset pár let čekat. 9/10 () (méně) (více)
Ehm, 87%? Ehm, nejlepší anime za poslední roky? Že by se jednalo o nějaké veledílo, to se opravdu říct nedá. Mimo Nanači, která se objevuje až v posledních dílech se Made in Abyss nemůže pochlubit žádnou pořádně vykreslenou postavou, hlavní příběh se za celou dobu téměř nikam neposune a o světě, jenž sice působí celkem celistvě, se až na minimum drobností nic nedozvíme. Tady se opět s většinou lidí na kvalitě předmětného seriálu neshodnu. Jediný poslední 47. minutový díl mě pořádně zaujal. Potenciál na dobrý příběh to určitě má, jenomže v tomto stádiu můžeme mluvit pouze o tom potenciálu. Opravdu nechápu ten hype. ()
,,Květiny rostou díky výživě po nespočetných úmrtích, takže je na dně toho krásného světa pohřbena spousta tragédií.“ Prvních pár dílů si říkám, že tohle bude krásná dobrodružná pohádka zaměřená spíše na děti, neboť to nepůsobí jako typické anime, ale spíše Disney animák. Nemohl jsem být ve výsledku dál od pravdy, jelikož tvůrci z dětského dobrodružství časem udělali mysteriozní fantasy, nadhodili kupu otázek a když pak koukáte na malou holčičku zalitou krví a zoufalství převyšuje veselí, tak už se jim daří vytřískat z diváka takových emocí, že dítě by to asi nerozdýchalo. Made in Abyss je totiž neskutečně originální počin, který si hraje s očekáváním a psychikou diváka, ale bohužel končí dřív než začíná a celá první série působí jako takový úvod, který vlastně nic nevysvětlí. Navíc vůbec nejzajímavější postavu představí asi tři díly před koncem. Mám rád, když jsou jednotlivé série aspoň v rámci svého hlavního cíle uzavřeny, což je v anime běžné, tudíž to zde trochu zamrzí. Pokud zvládnete čekat, tak směle do toho, nebudete litovat. ()
prijemne prekvapenie... budem sa tesit na druhu seriu... ()
Vyznat se v řazení seriálu je poněkud náročné, protože po první řadě (2017) byly vydán tři celovečerní filmy s tím, že první dva (2019) obsahují epizody z první řady a až třetí (2020) je pokračováním. Následně byla vytvořena oficiální druhá řada seriálu (2022), která ale tedy nenavazuje na tu první, ale na celovečerní film. V každém případě nás čeká i třetí řada. <3 ()
Když nevíte, do čeho jdete a nechcete si potom po prvním dílu ani přečíst, co za dobrodružství vás vlastně očekává, pak se stane, že vás to možná začne nudit, tak si dáte pauzu, protože té roztomilosti bylo za jeden den už dost. Pak si dáte pár dalších dílů, které jsou pořád tak strašně cute. A pak? Shit got dark so quickly. Nádherný příběh s roztomilostí, ale i chladným, možná až brutálním nádechem, to je Made in Abyss. Chci odpovědi na moje otázky, chci vidět, jestli moje teorie vyvrátí nebo potvrdí. Další sérii, prosím. 9,5/10 ()
14x14 ... Celkom slušné anime s úžasným universom ktoré má do budúcna obrovský potenciál vylúdiť oveľa viac ako zatial odhalilo v prvej sérii a diváka totálne šokovať s rozuzlením všetkých tajomstiev. Avšak viem si to predstaviť aj prepracovanejšie a temnejšie. Hlavný hrdinovia sú otrasné malé deti a "hentai" vložka v podobe mierne šteklivých situácií a dialógov medzi 12 ročnými deťmi je v prípade fantasy dobrodužného anime fakt len otravná, na škodu a úplne zbytočná. ()
Anime, na ktoré som si schválne počkal, dokým nevyjde celé, lebo som tušil už z upútavky, že to bude niečo výnimočné a budem ho hltať diel za dielom. Predčilo to však všetky moje očakávania. Nádherný kontrast vizuálnej a obsahovej stránky mi výrazne pripomenul ako veľmi podobne s touto formou pracoval aj Gakkóguraši!, tu je to však prinesené k dokonalosti hlavne vďaka podmanivo skomponovanej hudbe dotvárajúcej atmosféru tajomna. Značne citeľná originalita námetu podáva pohľad na neľútostné zákonitosti prírody Priepasti a ukazuje zas a znova, že najhoršími nepriateľmi sú si nakoniec ľudia navzájom. Výborný podtitul by bol: If you stare into the abyss, the abyss stares back at you. TOP 3 OP leto 2017. 13/13 - 100% ()
Zkouknuta první série + film a pak druhá série. A první co můžu napsat je to, že jsem nikdy neviděl nic ani vzdáleně podobného. A to co jsem psal u filmu platí stále. Nevím co je tohle za žánr. Naprosto netuším kdo je cílovka sosu. Atmosféra, příběh, prostředí, animace i postavy vše je naprosto unikátní. Prolínání minulosti a přítomnosti ve druhé serii. Skvělý pocit objevování tohohle brutálního světa. Optimismus, který přechází během pár sekund do naprosto děsivé beznaděje. A výsledkem je zážitek který se nedá ani vlastně koherentně popsat. odpad nebo 5* oboje je adekvátní hodnocení, ale pokud jsem dal filmu mezi sériemi 3* tady dám 5. A proč ? Protožesosu. P.S. hudba je naprosto luxusní P.P.S. Tohle by si nikdo mimo Japonsko netroufnul natočit. A ještě jedno velké doporučení pokud začínáte s anime rozhodně nezačínejte tímto. ()
Musím říct, že hype okolo tohoto anime je z mého pohledu zcela oprávněný. Made In Abyss je vynikající hned od prvního dílu, kdy se tváří jako veselá dobrodružná fantasy, plná radosti z objevování neznámého; je vynikající uprostřed série, kdy se z něj stane drsný survival thriller s horrorovými prvky, a je vynikající i ve svém klimaxu, kde v poloze brutálně emocionálního dramatu nekompromisně dupe po naivních snech a tužbách svých dětských protagonistů, a vystavuje je teroru, který by zamával s psychikou leckterého drsňáka v letech střední dospělosti. A skvělé na něm je také to, že stejné postupné proměny nálad a duševního rozpoložení, které vtiskává svým postavám, dokáže bez scénáristické a vypravěčské křeče naservírovat i divákovi, aniž by změna v tónu příběhu působila byť jen trochu nepřirozeně. Prostě vás přinutí to prožívat s nimi, a to, co zažívají, ve vás ty sympatie k nim probudí. A bude vám jich líto. Síla, navíc podpořena kreativní a na pohled úchvatnou vizuální stránkou, originálně fungujícím fiktivním světem a v přesném poměru dávkovanými tajemnem a odhaleními (vždy o tom, co se právě děje, víte dost, nikdy ne příliš). Někomu může být nepříjemná až zbytečně intenzivní krutost vůči dětským protagonistům, a někoho zase zarazit jejich nadměrná sexualizace...ale tento fiktivní svět funguje po všech stránkách úplně jinak, než jsme zvyklí, i uvedené prvky v něm své místo mají. ()
Nadšení z dobrodružné výpravy a objevování krás Abyssu střídá tvrdé vystřízlivění tváří v tvář neznámým tvorům a smrtelně nebezpečnému prostředí samotné propasti. Ikonické postavy pak doplňují úžasně propracovaný svět, který diváka nepřestane fascinovat ani po hodinách strávených s tímto top quality anime. A ta poslední epizoda! ()
Výborně zpracované dark fantasy - kromě toho, že to skvěle vypadá a zní (grafika, animace a soundtrack patří mezi to nejlepší co tento rok vyšlo a Ghibli-style prostředí se tu kombinují se svým vlastním unikátním stylem - ale nejlepší je na tom to, jak je vše sladěné dohromady) tak je to i velice atmosférické a dobře napsané, se zajímavým světem a progresí; nějaký detailní vývoj postav sice chybí, ale vzhledem k formátu (který by fungoval úplně stejně dobře třeba jako filmová trilogie) a zaměření je to pochopitelné a ve výsledku jde o jedno z nejvíc poutavých anime roku... teď už by to chtělo jen druhou řadu. 8+/10 ()
Tady je rozhodně zaděláno na hodně zajímavý příběh. Potenciál je obrovskej. Bude jen záležet na tom, jak naloží s pokračováním. V této fázi je tedy velmi těžké hodnotit, když jsme pravděpodobně teprve na začátku příběhu. Abyss mě do sebe ale rozhodně vtáhl, a poslední díly ukazují, že se určitě nebude jednat jen o roztomilou pohádku :) 4,5* ()
Neotřelé, smutné, veselé, odvážné, a hluboké... Těžko tohle anime popsat, ale je to neobyčejný příběh, který přechází z normálu do extrému a naopak, neřekl bych nutně, že se to tváří jako něco pro děti, protože už od začátku se jede na dospělejší notě, ale rozhodně je to ještě dospělejší, než by člověk čekal. Dobrodružství v Abyssu je poutavé, postavy si člověk oblíbí dříve, než by čekal a celé to hlavně působí celkem promyšleně a já se těším, co najdeme na dně propasti. ()