Jak básníci přicházejí o iluze

Druhej dil basniku ma v podstate porad stejnou kvalitu, jako prvni dil, s tim rozdilem, ze pusobi vic profesionalne, ale zas na druhou stranu uz neni tak bezstarostnej, problemy se skolou atd. Ale opet je vse podano humornou formou. Stepanovo holka Adriana Tarábková je taky perfektní, ale precejen mam radsi Boruvku. Ale jinak se v podstate o tomhle filmu da napsat to samy, co o prvnim dilu, akorat je tu mozna vic hlasek, hlavne diky vysokoskolskejm profesorum. Opet skvela zabava. (29.01.2007)

Na základní škole jsem propadla dojmu, že až budu chodit na vysokou, budu prožívat něco podobného. Leč ačkoli je Dziga Vertov i mým chlebem, moje realita je po těch třiceti letech od básnické verze poněkud odlišná. Pecháček nicméně v tomto filmu přinesl takový obraz vysokého školství u nás jako nikdo jiný a jako takový získává řád Felliniho i Antonioniho, jejichž pojetí sexu je skutečně diametrálně odlišné. Konečně famák nebo medik, všichni mají stejnou diagnózu. Vyfabulovaným zůstal de facto jen ten sexy Casanova za každých okolností zahraný Jirkou Štěpničkou. "Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě." (17.02.2009)

"Ty jsi na tý škole kvůli talentu, kdežto já tady už čtvrt roku předstírám inteligenci." Studentské problémy budoucího MUDr. Šafránka mne zastihly chvíli před nástupem na vysokou školu a tak se musím přiznat, že jsem z nich opravdu svědomitě čerpal. Zejména se jednalo o soužití s něčím podobným jako byl Numira Cassa Tomba alias Mireček, dále jsem rychle odhalil studentku zaujímající pozici Vendulky Utěšitelky a nejvíce mne obohatilo schéma Leffingwellova psacího stolu s modifikaci dle Bronschteina. Jen si nejsem jist, zda byl dobrý nápad přesunout poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky výhodnější polohy v sektoru B5, protože já bych hromádku učebnic ze sektoru A5 dal na uvolněnou A2, zápisník by pak mohl být v ergonomicky stejně výhodném sektoru A5 a student by si pak mohl svobodně vybrat, na kterou pozici ze zcela volného sektoru B mu upadne hlava. (14.08.2016)

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)

Po prvých skúsenostiach s problémami okolo lásky a prvých erotických radovánkach sa na Štěpána a Kendyho rúti ďalšia životná nástraha, ktorou je obávaná vysoká škola. Vtipné situácie, ktoré prináša študentský život majú však skutočne veľmi kvalitnú úroveň, k tomu nejaké ďalšie pobláznenie a o zábavu je postarané. A keďže život študáka je podobne v tuzemskej problematike zobrazený asi len tu, tak tento diel ešte máličko preskočil prvý. Čo iné sa dalo čakať, hneď od začiatku som vedel, že jednoizbové spojenie černocha, Moraváka a dvoch flákačov nemôže dopadnúť zle. 85%. (09.03.2008)