Papírový dům (Netflix verze)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)

Přesně tohle se stane, pokud se mermomocí snažíte vstoupit do téže řeky, ovšem řeka dávno v hajzlu, a místo ní vyschlým korytem protéká splaškový potok, po jehož hladině plavou použité šprcky. A pokus narvat se s dávno povislou invencí do jetého prezervativu přináší leda tak posmutněle visící, směšný zkrabatělý patvar, u kterého je jedinou šancí na udržení alespoň nějaké fazóny vycpat ho buničinou. Tudíž tu po prvních dvou dramaticky výborných a nápaditých sezónách se skvěle napsanými postavami máme sebemrzačící přiblblý italský buzikál plný vážně se tvářících trapných dementů a zvratů jak z šestákových mexických telenovel, režírovaných Strýčkem Jedličkou. Totální pičoid pro mongoloidy, za každou cenu vyvatěný do normované seriálové délky nekontextuálními, nezajímavými a patřičně nudnými zpětnězábleskovými trampotami „scénáristických“ downích malformací jednotlivých charakterů. Zjevně neumětelsky natahovaných tak na dalších pět otravných sezón. (15.04.2020)