• Tiiso
    ***

    Příběh svým dějem a plynoucími scénami dokáže připoutat oči k obrazovce. Nejde zde až tolik o herecké podání paní Šejbalové, to bývá u herců v československé tv většinou málo vyžadované, jde spíše o vážnost tématu. Politický podtext tu a tam vyskakuje ze scén na povrch, ale není nikde natolik agitující aby zážitek z filmu kazil. V závěru jsem se dočkal průměrného rozuzlení. Každopádně příběh dovoluje odtušit, nakolik lidských osudů v sobě nechal vytvořit nacismus.(20.12.2009)

  • mchnk
    ****

    Oba začínající režiséři si vzali na svá bedra opravdu nelehké břemeno. Silné téma a precizní scénář (také začínajícího) Vladimíra Körnera dle vlastní předlohy. Vše vloženo do postavy v podání Dámy československého dramatického filmu. Příběh ženy, snažící se zapomenout, ovšem její minulost se má znovu otevřít. Vele zkušené herce snímá stejně kvalitní kameraman a výsledek je opravdu znát. Vedle silného dráma si užijeme i milou dobovou atmosféru (hodina twistu či scény v plném provozu na náměstí) která film krásně zpestřuje.(9.3.2014)

  • Vesecký
    ****

    Dušan Klein tedy začínal v době rozkvětu České nové vlny! A tenhle film je jí plně poplatný a musím říci, že pro mě mnohem stravitelnější než některé klasiky tohoto období. Typické je prolínání několika dějových osnov. Kromě té základní, tj. chystání paní Vláčilové na proces do západního Německa, kde má svědčit proti válečnému zločinci, se zde objevují vzpomínky na minulost, která se jí hrůzně a různě vybavuje - na ono esesácké kápo v táboře na konci války, na setkání se svou dcerou, která byla dána na převýchovu do německé rodiny, zároveň také pouhé snové představy o tom, jak se této dceři, která se z Německa nevrátila ze Světového festivalu mládeže (jak odlišný pohled od Zítra se bude tančit všude), asi daří a jaké by bylo setkání po letech... Za jádro filmu považuji právě ono odcizení, k němuž odtržením matky a dcery za okupace, došlo, aniž byly obě ženy schopné najít k sobě znovu cestu. A jako druhé "já" zde proti paní Vláčilové vystupuje její lékař, který ji zbavuje iluzí, které si o své dceři vysnila... Jednoduchá, zpravidla jednohlasá hudba (flétna?), jednoduché, někdy až do surrealismu (starý sad s ořezanými větvemi) použité kulisy, které měly blízko i k tehdejšímu výtvarnému projevu, to všechno dává filmu vysokou hodnotu, přestože herecké výkony nijak neoslnily.(28.6.2016)

  • Elfias Dóže
    ***

    Snímek popisuje příběh staré nemocné ženy, která zvažuje zdá má svědčit jako hlavní svědek proti válečnému zločinci nebo má radši nechat minulost minulosti a tím pádem se vyhnout zlobě obžalovaného, který je dnes vlivným občanem poválečného Německa. Neméně důležité jsou vzpomínky, která paní Vláčilovou ( Šejbalová ) ovlivňují - návrat dcery, která byla převychována v německé rodině. Tento film určitě není nějak napínavý a dnešního diváka bude asi nudit, ale svou naučnou hodnotu určitě má (hlavně ty vzpomínky - osud Pavly ). Navíc pointa se dle mého docela povedla. P.S. Jelikož je film poněkud starší, zvuková a obrazová kvalita není stoprocentní. 65%(2.8.2011)

  • blackrain
    ***

    Zajímavá psychologická studie. Zabředla jsem do ní takovým způsobem, že jsem si myslela, že je film minimálně o hodinu delší. Tohle je velmi těžké a složité životní téma. Škoda, že to všechno působilo až moc rozplyzle. Čekala jsem trošku víc.Na tehdejší dobu je herecké obsazení výborné. Exceletní je samozřejmě Jiřina Šejbalová. Bylo příjemné vidět Oto Ševčíka v jiné roli než je kníže pán nebo německý důstojník. Přišlo mi, že je přemluvený, ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo ho mluvil.(29.6.2016)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace