• Pitryx
    *

    No, tak hlavně že na toto veledílo byli dva. Umělci. Za použití neustálých retrospektiv dokázali udělat v ději, no ději, ve filmu, zmatek, takže divák neví, čí je. Jasně, nevadí, umělci. Mně to tedy vadilo a iritovalo. Skvělá herecká osobnost tak už jen svým uměním zachraňovala, co se dalo a upřímně řečeno, nedařilo se jí to. Pro mne nudné drama, které být natočeno normálně, bylo by stokrát lepší. Prostě metoda cinéma vérité mne totálně zklamala.(24.1.2018)

  • Tiiso
    ***

    Příběh svým dějem a plynoucími scénami dokáže připoutat oči k obrazovce. Nejde zde až tolik o herecké podání paní Šejbalové, to bývá u herců v československé tv většinou málo vyžadované, jde spíše o vážnost tématu. Politický podtext tu a tam vyskakuje ze scén na povrch, ale není nikde natolik agitující aby zážitek z filmu kazil. V závěru jsem se dočkal průměrného rozuzlení. Každopádně příběh dovoluje odtušit, nakolik lidských osudů v sobě nechal vytvořit nacismus.(20.12.2009)

  • Vesecký
    ****

    Dušan Klein tedy začínal v době rozkvětu České nové vlny! A tenhle film je jí plně poplatný a musím říci, že pro mě mnohem stravitelnější než některé klasiky tohoto období. Typické je prolínání několika dějových osnov. Kromě té základní, tj. chystání paní Vláčilové na proces do západního Německa, kde má svědčit proti válečnému zločinci, se zde objevují vzpomínky na minulost, která se jí hrůzně a různě vybavuje - na ono esesácké kápo v táboře na konci války, na setkání se svou dcerou, která byla dána na převýchovu do německé rodiny, zároveň také pouhé snové představy o tom, jak se této dceři, která se z Německa nevrátila ze Světového festivalu mládeže (jak odlišný pohled od Zítra se bude tančit všude), asi daří a jaké by bylo setkání po letech... Za jádro filmu považuji právě ono odcizení, k němuž odtržením matky a dcery za okupace, došlo, aniž byly obě ženy schopné najít k sobě znovu cestu. A jako druhé "já" zde proti paní Vláčilové vystupuje její lékař, který ji zbavuje iluzí, které si o své dceři vysnila... Jednoduchá, zpravidla jednohlasá hudba (flétna?), jednoduché, někdy až do surrealismu (starý sad s ořezanými větvemi) použité kulisy, které měly blízko i k tehdejšímu výtvarnému projevu, to všechno dává filmu vysokou hodnotu, přestože herecké výkony nijak neoslnily.(28.6.2016)

  • rt12
    *****

    Málokdy se stavá, že se mi příběh či hlavní postava dostane tak moc pod kůži, jako v tomto případě. Vůbec zde neberu v potaz jakousi rozvláčnost a řežijní nevyspělost. Bylo mi to fuk. Mě dostalo téma samotné, napjatě jsem sledovala osud paní Vláčilové. Během jediného života dostávat jednu podpásovku za druhou, přitom stále jít s hlavou vztyčenou a dělat to co je správné. To je pro mne příběh Opravdového člověka. Ve zlomový okamžik se rozhodnout mezi morální či citovou důležitostí. Vše umocnil skvělý výkon Jiřiny Šejbalové, které jsem věřila každé slovo, každý pohyb, každý výraz jejích očí.(18.3.2018)

  • blackrain
    ***

    Zajímavá psychologická studie. Zabředla jsem do ní takovým způsobem, že jsem si myslela, že je film minimálně o hodinu delší. Tohle je velmi těžké a složité životní téma. Škoda, že to všechno působilo až moc rozplyzle. Čekala jsem trošku víc.Na tehdejší dobu je herecké obsazení výborné. Exceletní je samozřejmě Jiřina Šejbalová. Bylo příjemné vidět Oto Ševčíka v jiné roli než je kníže pán nebo německý důstojník. Přišlo mi, že je přemluvený, ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo ho mluvil.(29.6.2016)