Nonreplantable!
VOD (3)
Obsahy(1)
Kdo je ve skutečnosti svérázný novinář Jiří X. Doležal, o němž bylo napsáno sedm diplomových prací? Jakou roli v jeho životě hraje časopis, do něhož píše pětadvacet let? A jakou roli v něm hrají ženy? A zakázané látky? A pravěk? A samota? A smrt? Na tyhle a další otázky odpovídá s dech beroucí otevřeností dokument režiséra Igora Chauna. (Bontonfilm)
(více)Recenze (29)
Bolševický narkáč, impotentní slumová názorová autorita, hnijící narcis, bezesporu ten největší rozumbradáč, jakého zná, a nově i zahořklý lokální neuargumentovatelný neomarxistický aktivista ve skocích do nikam s jediným směroplatným a veskrze objektivním světonázorem - Jirka X. Fetka – je patrně největší anfánteryblb hyenistické scény našich lůzrů a hnojů, kterého bych neváhal zařadit mezi takové psychotické velikokoty a alkonarko kapacypy, jako například Vincent Venera, Filip Topol nebo Milan Hlavsa. Prostě výkvět astrálně tlučhubovských plísní pražských skvotů a bezďáckých přístřešků, co si nevidí na špičku čuráka a jenž ve svých kruzích samolibě zlidověl, etanolem a vymetamfetaminovanou dutinou samozvaně povolán sveřepě šířit jedinou platnou a nezpochybnitelnou pravdu a morální hovnoty vlastního kategorického imbecilativu. Výkvět, který kdyby neuměl jakž takž formulovat demagogické texty a nedostal kdysi charitativní lano z Reflexu, dávno by hnil někde v cigánském brlohu v Libni se stříkačkou v žíle. Výkvět, který zcela po zásluze skončil tam, kam patří, a sice v té nejsmrdutější demagogické a ryze dezinformační rudé žumpě, internetovém vytřiprdelníku pro ultralevicové artisty na piku, zanícené zoláty a libtardí alkoyntelechtuály – Forum24. Snažil se, patrně jeho občasný spoluskvotovník a kdysi nadějný pseudorežisérek Igorek, snažil, udělat ze samolibého obbrkokota milého dědečka s vyhnitou držkou, i hřad otylých batikovaných redakčních pičinek přičinlivě qokal, jaký je ten Jirka vlastně správňácký a veskrze fajnový sapientní homouš a tolik soplistikovaný dekadentní filosof meziprstních mykóz. A i ten odporný Řezník, kterého KS tenkrát zkoušel podle vyzdrojovat a žlučovitě veřejně pohanit svými obvyklými nekalými, prašivými čurnalistickými pseudometodami, které Márty okamžitě prokoukl a po svém mu hned nonšalantně narval nenagelovanou pěst do prdele, tam měl vlastně být jako exemplárně omezený protipól té náramné parodie na rádoby renesančního psychoparazita. No dobrá práce, Igorku, parádně se vše minulo účinkem a vytvořil jsi oslavný portrétek vyfetlého, sebestředného pičuse, v němž adorovaný zcela věrně a realisticky působí jako vyfetlý, sebestředný pičus, což prostě musím ocenit. Krásné dva rozškrábané červené strupy po vpiších! ()
Nepřeříznutelný. ()
Jeden z mála pro mě sledovatelných dokumentů, hlavně proto, že se hodně točí kolem Reflexu. Ten časopis mi byl po dvě desetiletí většinou kvalitním hospodským společníkem. K jeho trademarkům patřil např. Zelený Raoul nebo právě Jiří X. Doležal. Nic z toho už tam nenajdete. Z Reflexu se do několika let poté, co to tam Jiří zabalil (a prakticky ihned poté, co zabalili Raoula) stal sterilní bezpohlavní plátek, kde vše zajímavé přečtete ještě dřív než se stihnete pořádně napít prvního piva. No tak alespoň že Igor Chaun mezi videi o své sektě natoćil zas jednou něco, na co se dá dívat. A Jiří X? Ten dnes někde loví trilobity, honí hlemýždě, případně píše do periodik, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Staré časy jsou pryč a konec Reflexu byl pro mě asi tou poslední tečkou za nimi. Tak jsem díky Nepřesaditelnému trochu zavzpomínal a přidávám jednu protekční hvězdičku. ()
Tématem je stáří. Dětství měl zdá se kruté. Člověk má pocit, že hrdina žije nudný , nezáživný život. Marihuanu odmítám, nedělá mi dobře. ()
Chaun neni zadny velky reziser a na dokumentu to jde videt. Je to takova rozsirenejsi 13. komnata, no. Dolezal je hodne rozporuplna postava, ale bezesporu zajimava a myslim, ze kvuli nej stoji za to film videt. At uz ma divak na tuto postavicku jakykoliv nazor... ()
(43. LFŠ) Každý jsme v zásadě cvok s vlastním originálním koktejlem neuróz, traumat a pazvyků, které nás nějak utváří a, světe div se, JXD to má taky tak. Možná teď začnu jeho příspěvky číst trochu jinak, zasvěceněji, ale možná taky ne. Každopádně oceňuji Jiřího upřímnost, otevřenost i odvahu do toho jít a taky zjevné nadšení a jakousi sympatickou profesionální neprofesionalitu Igora Chauna.. jinými slovy u toho nebyl vážnej jak to hovno. ()
Časopisy nečtu, x vnímám podobně jako Rejžka, zbytnělý rozum, podvyživené EQ...Není pravda že narcisni člověk se má rád, právě proto že se nemá rád, hledá lásku k sobě skrze uspokojování rozumu... Brezinův postřeh o tom že články x nejsou o světě ale o něm, je trefný... Přesto jsem si mínění o x notně poopravil :-) Není žádné nauky jež by nejvyšší probuzený hlásal...tady duchovního Igora dostal :-) ()
Igor Chaun poněkud přecenil své síly. ()
V něčem lehký, bláznivý skoro až punkový dokument o ikoně žurnalistiky, kterou si ale jen tak někdo nezapamatuje. Protože tím jak už ani nyní není nijak činná, tak v podstatě vymizela. Tento film je jen lehkou vzpomínkou na někoho kdo žil (a stále žije). Občas trochu úchylné a zbytečně sexistické, kdy tvůrci sami ženy vyzívají ať jim ukážou kozy. To bylo docela na palici. Pak trochu dojem docela uvědomělého a zajímavého člověka Doležala kazí zase on sám tím, že nechápe humor z jiných stran a z takového nestranného trolla a punkáče je spíš divný pokrytec. ()
Přátelé, díky za hodnocení a reakce... Věřím, že film bude zajímavý i pro vás, kteří máte na JXD nejednoznačný názor ... nebo naopak velmi jednoznačný... :-) Jednáme o kinodistribuci a přes léto vezeme film na Colours do Ostravy (21. 7.) a na LFŠ do Hradiště (31. 7. Sportovní hala.) A taky budeme cestovat po kinech. Takže věřím, že příležitost ke zhlédnutí bude... Igor ()
Poslední, titulkově bonusová scéna dala konečně odpověď na otázku, jak měl být film pojatý, abychom ho my diváci vnímali jako kvalitní dokument a ne jako sled dávno známých skutečností o někom, kdo už na sebe všechno (REFLE)X-krát napráskal. J.X.D. je v první řadě hloubavý, hluboce filozoficky smýšlející člověk. Chaun ho tady ale osmdesát minut polidšťuje a poměřuje ho obyčejnými smrtelníky, případně na něj nechá kydat hnůj totální primitivy typu Řezníka nebo Daniela Landy. Lidé, kteří JXD nemůžou nebo nemusejí, tady dostali poměrně velký prostor, Chaun ale ani náznakem nepoukázal na to, jak je JXD dlouhodobě užitečný - kolik otevřel a otevírá nešvarů, podvodů, křivd...jak je občansky i lidsky statečný, nepadla tady ani zmínka o tom, čemu všemu musel v minulých 25ti letech čelit, kdo všechno se do něj strefoval, čím mu hrozil... Sám JXD se hned na začátku zmínil o tom, že se "živí stresem". To není jen stres z uzávěrek něbo jednoho trestního oznámení za šíření toxikománie. V téhle zemi žijí stovky lidí, kterým šlápl na kuří oko. Podle mě by si JXD zasloužil lepší dokument, než ten, který z něj dělá sexuálního loudila. To by to ale nesměl točit Chaun, moc se v tom promítal jeho vlastní charakter. Charakter chlápka, kterej celých těch 25 let žije naopak z podstaty a do zblbnutí vám bude vykládat, jaký to tehdy 17.11.1989 bylo na Národní třídě. A když pak má o někom točit velkej film, připraví se na něj natolik svědomitě, že ho zaskočí i respondentovo datum narození.// Po letech dodávám, že pokud o J.X.D. točila dokument hlava občanského sdružení GOSCHA, tak to pro J.X.D. ještě dopadlo hodně dobře. Aktivity GOSCHA jsou totiž přesně tím, po čem tento novinář v posledních letech tvrdě a nekompromisně pase. Jestli on si tehdy Igor Chaun nechtěl pořádně zblízka prohlédnout svého nepřítele..? ()
Docela mě to sedlo. Jen celý dokument stojí na kamarádství režiséra IGORA klauna a Jiřího přičemž XxX Lutz Doležal chce jednou spáchat sebevraždu, protože na to má právo! A ano má, jako každý jiný. Ale Hnízdo tohle nechápe a ve své prozíravosti několikrát odvětí panu X: Ne Jiří, to ne! PS: Z těch jeho zubů jsem byl fakt naměkoučko! ()
Igorova komnata známého X-pisálka, provokatéra, pravěkého hledače, milovníka plnokrevných žen. Příjemně upřímná až s takovou nostalgií vzhledem k tomu, že aniž by JXD byl někdy velkým oblíbencem jsem sledoval skrz časopis jeho život v květu a bohužel i jakém si subjektivním vykolejení, kdy mi skutečně přišlo s časem, že více čtu o jeho rozporu k tématu. V současnosti natáčení už vidím spíše stárnoucího kluka, kterého skrze podivné dětství už nic nezmění a ty zuby, to asi leze do peněz, můstek od ucha k uchu, tak proč se na to nevysrat. ´´najdi to, co miluješ a nech, ať tě to zabije´´ CH.B. Jinak pane Chaune si teda umíte užít natáčení. Holky byly neskonale přitažlivé bez debat. :) 70% ()
Komunista huliaci trávu, milujúci ženy, zenový učeň, spisovateľ, vyštudovaný psychológ, lovec trilobitov, psychiatrický pacient s poruchou osobnosti. To nevymyslíš. To je JXD. Je na to pyšný, dokumento o ňon je narcistický, primitívny, miestami veľmi zaujímavý. Tak ako JXD. Asi ho buď miluješ ale neznášaš. Mňa sa pozerať na film o človeku ktorý podporuje a poukazuje na jeho silne narcistickú povahu nebavilo a sralo. Nikdy viac. ()
Jiřího X. Doležala jsem před zhlédnutím tohoto dokumentu vůbec neznala, takže v mém případě se opavdu jedná o hodnocení pouze samotného dokumentu a ne jeho osobnosti. Původně jsem si dokument pustila, protože je zde na ČSFD chybně uveden herec Jaroslav Plesl jako vypravěč. A protože mě dokumenty komentované Jardou baví i přesto, že o daném námětu nevím vůbec nic, bez jakéhokoliv očekávání jsem se pustila do sledování. To, že se ve skutečností jedná o Jaroslava Plesla, novináře, mi došlo asi až po dvaceti minutách, ale protože mě v té chvíli dokument už natolik zaujal, rozhodla jsem se jej zhlédnout až dokonce. Celkově se mi styl dokumentu líbil, ale protože se našly části, které mi úplně nesedly, pěti hvězdičkama hodnotit nemůžu. Čtyři a půl si ale Nepřesaditelný! určitě zaslouží. ()
Největší chybou by bylo hodnotit dokument podle toho, jak je vám sympatický JXD. Já ho opravdu moc nemusím a Reflex si nekupuju. Přesto je to poměrně zajímavý dokument, který nám dá nahlédnout i do redakce Reflexu. Trochu mě překvapilo, že Chaun je taky zbytečně prasáckej. A to říkám jako člověk, kterej si myslím, že není extra přecitlivělej. Ale na Jiřího ex-dívkách přece není nejdůležitější to, jaká mají prsa. Anebo to může tvrdit JXD, ale kameraman a režisér ho nemusí poslouchat. ()
Většina lidí kolem mě ho má za naprostýho a zavrženíhodnýho exota. Souhlasím se 2/3 - naprostej exot to rozhodně je. Ale nebýt podobně výstředních existencí v tomhle světě, tak bychom tu asi všichni chcípli na syndrom všednosti. Neznám jedinou bytost, se kterou bych 100% se vším souhlasil - ani z řad těch nebližších - a proto nemůžu zavrhovat ani jeho. Blbec to rozhodně není, jen se jeho život formoval krapet neformálním způsobem a vznikla tak naprosto neformální bytost, která svou excentričností holt leckomu hýbe žlučí. Za mě zajímavá jednohubka vhodná jak pro jeho sympatizanty, tak pro jeho odpůrce a pro ty, co o jeho existenci dosud ani nevěděli. ()
Některé otázky mohly jít trošku víc pod povrch - např. jak to nakonec dopadlo s matkou po revoluci, prozřela, nebo zůstala zaslepená až do konce? Jinak ale zajímavá sonda do hlubin duše hodně svérázného člověka. ()
Zajímavá sonda do hlavy a života patrně nejkontroverznějšího českého novináře, která objasňuje mnohé jeho chování, názory či podivnosti s ním spojené. Zejména pasáž o dětství a výchově za to stojí. ()
Vždycky mi působilo potíže hodnotit dokumenty, protože a) úplně nevím, co si počít s variaciemi mluvících hlav, nekritickou adorací protagonisty, pět minut pro Hitlera, pět minut pro Žida, záměnou dokumentaristiky za bulvární novinařinu, popř. egocentrickou platformu režisérovou. No a b) mám k dokumentům sklon stavět se obdobně jako k filmům v tom smyslu, že bychom neměli hodnotit míru sympatičnosti postav a naši schopnost identifikace s nimi, jako spíš pojmenovat si pro sebe, jaký si autor vytyčuje záměr a jakými prostředky či metodami jej se mu daří či nedaří dosahovat. A nevím, jestli je to tak v pořádku, zvlášť když se porozhlédnu zde kolem a vidím recenze vystavěné výhradně na afinitě či antipatii k JXD, potažmo časopisu Reflex. Pokud měla být autorským záměrem právě oslava individualismu jednoho kontroverzního, asociálního podivína, nereflexivní adorace osobnosti, to, že dokument je tu jenom pro něj, pak pšenka pokvetla, protože z dokumentu je strašlivě vidět, jak Igor Chaun k JXD vzhlíží a chce být tak trochu jako on. Lakonický, boomerský jazyk, sem tam prasečinka, ruka šmátralka, vše jako snaha se osobnosti JXD přiblížit a udělat na něj dojem (jenž se kolikrát míjí účinkem, protože jej JXD neustále opravuje např. z "jestli honí" na "jestli se ptá, zdali onanuje"; popř. absence konsensu v diskusi o právu na sebevraždu). Chaunova poznámka o tom, zdali nás, diváky, JXD náhodou nevodí za nos, zatímco nás vodí po lese a hledá trilobity, pak působí spíš jako rozpustilý žert, pošťouchnutí spíš než jako pokus o konfrontaci. A té je v dokumentu jako šafránu, a představuje tak fatální slabinu díla. Protože kde jinde je nezbytnější než v dokumentu o autorovi narcisistní žurnalistiky, jenž si z redakce, potažmo plátků časopisu Reflex vytvořil safe space pro své ego daleko od diskomfortu konfrontace, kritiky a (sebe)reflexe. Místo, kde se nemusí obhajovat. Jak pitoreskní v kontextu časopisu s příznačným názvem. No a dokument mu ono bezpečí daleko od tesáků kritické obce velkoryse dopřává. A zachránit to rozhodně nemůže ani pět minut pro bolševika, pět minut pro levičáka, pět minut pro Landu, pět minut pro veganku, pět minut pro Řezníka, kteří v dokumentu figurují maximálně tak v roli magnetek na ledničce. Všimněme si, že na žádnou z výpovědí těchto "antagonistů" není reagováno. Je to taková velmi lenivá snaha o nestrannost. Reagováno je ze strany JXD pouze na nekonfliktní bytosti jeho života, jež pro něj chovaly nebo chovají jistou fascinaci, a to ženy, ex, bejvalky, milenky, dívky, kolegyňky z redakce, které kamera neváhá voyeursky přejíždět od kotníků až po zadeček, na němž se na moment zastaví, popřípadě se neváhá rovnou zabořit do dekoltu gigantických prsou jedné ex. Dekoltu explicitně vylouděného samotným Chaunem žádostí, aby si rozepnula kabát a ukázala nám, jestli je pravda, co se říká. A ona to skutečně udělá. Nevím, celé mi to přijde namočené do slizu včetně pokusu o scénáristický vtip zařadit koláž titulků Reflexu s Klausovou, Havlovou, Merkel a dalšími vrásčitými "sexbombami od plotny" v létech za Doležalovu poznámku o tom, že dostat bábu na titulní stranu je ultimativní win k tomu dostat ji do postele. Oproti očekávání tedy z dokumentu vychází jako největší vobšourník Chaun sám a JXD vedle něj působí jen jako středně pomatený, leč soustředěně se vyjadřující trouba s očima plnýma třpytek navrch hlavy a pohledem naklopeným kamsi dovnitř. Troubou, který je však i po devátém jointu artikulovanější než zdejší filmová řeč. () (méně) (více)