リミット・オブ・スリービング ビューティ
Obsahy(1)
Před deseti lety Aki Oria přišla do Tokia. Chtěla se stát herečkou, ale nikoho tu neznala. Naštěstí potkala Kaita, který jí zařídil místo k pobývání. Aby se odvděčila lidem, kteří ji ubytovali v Auroře, místu ne nepodobnému cirkusu, rozhodla se vypomáhat s místními představeními a stala se asistentkou kouzelníka. Nyní je z ní herečka, ale opravdu má to, co chtěla? (Zíza)
(více)Videa (2)
Recenze (4)
Jeden velký spoiler. Číst pouze na vlastní nebezpečí. Aki je dívčina, která přišla o milovanou osobu a nezvládá se s tím psychicky dostatečně vyrovnat. Díky tomu ztratila schopnost rozeznat realitu od fikce, načež si v hlavě vytvořila spoustu různých iluzí. Na konci můžeme sice vidět, že onu iluzi dokázala odhodit a s bolestí se vypořádat, jenomže to co tomu předcházelo byl pro mě čistý filmový, umělecký, filozofický a kdo ví co ještě za zážitek. Ty scénické přechody či přímo sekvenční střihy v jediné scéně, to prolínání skutečných vzpomínek a smyšlených iluzí je jedna obrovská audiovizuální bomba navozující tolik emocí od úzkosti až po euforii, že to není až možné. Obvykle filmům s tímto druhem zpracování neholduji, ale tohle si mě získalo na plné čáře. Děj je už od počátku úzce spjat s dějem Hamleta a jejich vzájemné proplétání po čas celého filmu je bezesporu a bez diskuzí jedinečné. Postava hluboce raněné Aki by se dala popsat jako mix Ophélie a Hamleta, jelikož její šílenost je opravdová jako u Ophélie, jenomže „monology“ vedené se svým druhým já připomínají spíše uvědomělého Hamleta. Nicméně neznám Hamleta tak dobře, abych si mohl vše přiřadit. Navíc text hlavního soundtracku Hummingbird od Kyla La Grange působí z části jako scénář pro film, protože některé jeho úryvky, můžeme ve filmu opravdu spatřit. Dále herecké výkony od jejího druhého já (ztvárněné Niino Furuhata) až po nejméně potřebné postavičky jsou víc než pěkný nadstandard. Niino Furuhata je však jednoznačně TOP. Miluju takové psycho charaktery xD. Ty jeho grimasy a herecký projev při jedné konverzaci autě jsem si musel pouštět x-krát dokola xD. ()
Nemám nic proti psychofilmům, ale z toho blikání se mi až motala hlava a ta variace na IT, alias hereččino skryté já? No, tak to jsem nepobrala. Dostala jsem se až do poloviny filmu a přemýšlela jsem, jestli nemám začít popotahovat myší a urychlit tak konec. Vydržela jsem a....ani druhá půlka to nezachránila. Jediné na co jsem musela myslet, bylo, že mi je fakt líto té herečky, co se tomu propůjčila. Rada na závěr: nepouštět si to před spaním, je možné, že se nevyspíte. ()
Jak pravil jeden Tom 1, který se mnou film zhlédl, je to nejlepší MV na světě. :-)) Ninomija Ken je sice úplně neznámá entita na poli japonských režisérů, ale myslím si, že byste se mu kvůli tomu neměli vyhýbat. To, co dokázal vykouzlit tady, dokáže leckoho unést. Hra se světly, kamerou, Hamletem, klauny, barvami, perspektivami a... a... Prostě není to tradiční romantika. Je to velmi syrové, na pokraji zhroucení, ale přitom to dokáže být vyrovnané a stejně něžné jako brutální. A na téhle hraně se potácí Aria Aki v podání Sakurai Juki, která to všechno ustála s velkou grácií (jestli ji tak dobře vedl Ninomija, nebo ze sebe sama dokázala dostat takový výkon, je otázkou). Kromě zlomeného a v podstatě téměř nadpřirozeně působícího Takahašiho, jenž zahrál, co měl, Sakurai perfektně sekundoval Furuhata Niino v podobě klauna, tedy bláznivého hrdinčina já a jediného pevného bodu, od kterého se dalo odrazit. Jestli se to nepovede zaujmout na začátku, tak určitě vydržte, protože tak skvěle nasnímanou scénu soulože jsem už dlouho neviděla. A ještě rada nakonec – možná zásadnější než znalost Hamleta, je znalost písně Hummingbird od Kyly La Grange. I když je to trochu spoiler. Silné 4*. Titulky. ()
Audiovizuální žraso s chytlavým soundtrackem, nádhernou hlavní hrdinkou Sakurai Yuki a šarmantním Takahashi Isseiem. Jenže k čemu je to dobré, když se tomu nedaří předat žádné emoce a vlastně je to i dost nuda... ()
Reklama