The Ritual

Technicky solidní trek švédským lesejčkem, kde když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí a střeva visí z větví. Bohužel herecky je to prkenné, tempo je hodně vycházkové a originality ani intenzity první dvě třetiny moc nepobraly. Ta poslední má díky Jötunn-redneck mash-upu docela ostré parohy, ale i tak sotva poškrábe. Netflix by tyhle "so-so" filmy mohl vyrábět pomalu na pásu. (13.03.2018)

První letošní hororová kvalitka. Po dvě třetiny stopáže děsivé a tajuplné lesní psycho, které jsem se chystal napálit plným hodnocením, v němž po žánrové stránce funguje všechno. A zas se jednou potvrzuje, jak hororu pomůže, když hlavními hrdiny nejsou jen hezké teen tvářičky z plakátů, ale životaplné postavy, respektive normální lidé. Noční sekvence v opuštěné lesní chatce pro mě byla nejvíc creepy filmovým zážitkem za hodně dlouhou dobu, fakt mě upřímně zamrazilo. Závěrečná třetina se pak rozjede víc, než bych býval čekal, až je to trochu na škodu té luxusní atmosféře, kterou snímek budoval do té doby. A úplný závěr je pak důkazem, jak moc platí stará známá pravda, že horor lépe funguje tehdy, když je ústřední zlo skryto. Jednu hvězdičku si tedy nakonec ponechám, ale i tak velká spokojenost. (06.02.2018)

90% stopáže hodne minimalistický horor, pracujúci hlavne so zvukom. Strašidelný les, čarodejníctvo a pradávny démon, ktorého skrývanie podnecuje divákov strach a fantáziu. Zimomriavkové dobrodružstvo pre tých, ktorí ho radi opakovane (tentoraz si spomeniete na Blair Witch Project aj Predátora). [Sitges FF] (08.10.2017)

Bojlerový poplach! Když se čtveřice oslizlých traumatizovaných velkobritských obstarožních otyloňů vypraví na funivou túru severním Švédskem, může z toho být buď tklivé přežívací drama dle skutečných událostí o tom, jak je jednoho po druhém sklátí infarkty při urputném drápání se na 690 metrů vysokou velehoru jménem Kuormakka, nebo skorohoror o tom, jak je jednoho po druhém prostě něco sežere. Toto je ten druhý případ, v němž to nejdříve vypadá, že se ty otylé výletníky v solidní atmosféře syrových kulis severní Skandinávie snaží unyle a plagiátrosky jednoho po druhém sežrat Záhada Härkärvaarské čarodejnice, tudíž se při otravných, rušivých haluškách ve vrčícím nočním lese málem umlátí hlavama o stromy, přičemž se ti pičusové chovají jako hysterické blondýny, co zabloudily v šopinpárku a nemohou najít nehtové studio. Pak však přijde ta relativně zajímavější polovina, ve níž vyjde najevo, že je nezkouší vybubat jen pár hrozivých větví, slaměný panák a vykuchaný Tedybér, nýbrž nefalšovaný lidožravý potrat germánské mykologie, vzniklý když tenkrát Lokki zahýbal Sigyn a šukal skot. Ten sice chrchlá runy solidně démonickým barytonem, nicméně na pohled je to takový trapný parohatý krávoid, strašidelný asi jako Satanklauzův sob Rudolf, co se na chůdách vydal na maškarní bál Kokakoly převlečený za žirafu. A to je trochu škoda, protože kdyby spatlali méně směšnou obludu, přidali kečupu a ubrali houbiček, byl by to rozhodně nadprůměrný spektákl. (14.02.2018)

Ze začátku jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějakou technicky vyspělejší verzi Záhady Blair Witch, což teda není nejtěžší, že. Tento film se ale naštěstí posunul do zajímavější vrstvy a z craftbush hororu udělal regulérní fantasy horor s prvky skandinávského božstva, což ho navíc posunulo na úplně novou úroveň bytí. Když tedy pominu Marvelovky, tak ne každý si dovolí do svého filmu pozvat vikingské božstvo z Valhally. Pokaždé to působí tak zvláštně, nadpozemsky. A tady se to teda navíc ještě povedlo použít. Švédsko z toho sice vyšlo poměrně zálesácky, ale pořád lepší, než kdyby se to odehrávalo v Krkonoších, že. (14.05.2020)