Radikální řez

V době, kdy při vyřčení slova "Cikán" je na člověka pohlíženo jako na rasistu a veřejnoprávní Česká Televize cenzuruje zprávy tak, aby pro zmíněné etnikum vyznívaly pozitivně, je tento vcelku vydařený snímek přijemným oživením. Detektivka se zaobírá cikánským tématem (až na pár úsměvných scének) reálně, což už stačí k tomu, aby se v některých komentářích ocitl pojem "xenofobie" - tím, že budeme před realitou zavírat oči, problém nezmizí. (26.08.2012)

Je to sice detektivka spíš průměrná, ale velmi se mi líbil vhled do romské problematiky. Bylo tam vše, na co už dnešní média zapomínají: neházet všechny do jednoho pytle, zmíněny různá kulturní specifika, myšlení Romů apod. To mě ve filmu dost překvapilo, na jak vysoké úrovni tento vhled byl. A ta diskotéka, ta byla fakt vostrá:)))) (28.08.2012)

Keine Kleine Krimišit, šitý hodně tupou jehlou z cigánských šátečků a hadříků notně sepraných... Spousta blábolů a klišátek, želbohu tvářících se vedle té ryze kriminální zápletky málem jako nějaké společensko-kritické drama... Trapné už v dobách vzniku, s odstupem pak už jen vyvolávající úžas, s radikálnejším úhlem pohledu pak až i znechucení... °-/.. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách společensky vykuchaných, hodnocení po repete 15.6.2011 na tv novacinema 434., komentář zde jako šestadvacátý - 15.6.2011) (15.06.2011)

V předlistopadové produkci se cikánskou otázkou "zevnitř" zaobírá, pokud vím, jen jeden film (KDO SE BOJÍ, UTÍKÁ rovněž režiséra Kleina). Už tato ojedinělost tématu doplněná nebývale drsným dobovým pohledem na stíny komunistické politiky (vyprávění cikánského policisty o vzniku uličky rodinných domků mezi gádži, o vytvoření zainteresovanosti - "Na ty domy se museli nadřít, nediv se, že se o ně dnes tolik starají," v kontrastu vůči zdarma nabývaným bytům na sídlištích - přibližná rekapitulace smyslu, rozhodně ne doslovná citace) v pojetí sebestředného architekta, skvěle hraného Iljou Rackem, značně problematizuje zařazení ŘEZU do detektivního žánru. Vražda mladého cikána je spíše průnikem, kterým vniká Klein s Klímou do cikánsko-českých vztahů. Výsledkem je nečernobílý obraz, který přes některé vady na kráse drží tempo i téma stále ve středu divákovy pozornosti. Za zmínku stojí i vajda Tancoš v tradičně strhující kreaci Mariána Labudy. Ani cikánské ženství nepřichází zkrátka ve velmi dobrém ztělesnění i pro mne zcela zapomenuté Moniky Žigové, jejíž nadějná umělecká dráha skončila dřív než stačila vůbec začít. Důvod, proč v rozhovorech Cikánů převládá čeština a slovenština, je zřejmý. Svůj význam tu má vnitrocikánská etnická kmenová odlišnost, ale i fakt, že v mladších cikánských pokoleních upadá nejen úcta k vajdům, ale také znalost rómštiny. Drsná syrovost záběru a pohledu jak autorského, tak zejména scénáristického a režisérského jednoznačně překrývá již konstatované nedodělky ve výstavbě tohoto filmu. Pro tuto i další již konstatované ojedinělosti by si i toto ojedinělé dílo zasloužilo svou digitální podobu. (29.03.2008)

,,Časy sa zmenili pánko moj, Slnko slábne, Táncoš nosí okuliary a cigán robí policajta? Za chvilku buděm močku piť a vino crngať '' ---- Film mi zprvu lehce připomenul Růžové sny 1976) a nebylo to jen tím cikánským prostředím..Ehh. Dá se dnes tenhle film vůbec komentovat? Aby se na mně nevrhla nějaká neziskovka nebo nějaká EU úderka za práva menšin... Je to až absurdní, ale film tím prostředím nouzové kolonie, kde se čas zastavil tak o sto let dříve i cikánskou hudbou působil až poeticky. Snad to bylo tím létem, teplem v prázdných uličkách bez aut nevím... Každopádně z gauče to vypadalo v kontrastu s těmi paneláky na obzoru mnohem přívětivěji než tehdy asi bylo. Samozřejmě se tu jednalo o něco podobného co mají dnes na západě po Evropě všude tam, kde si natahali exotické dárečky. Říká se tomu No Go zóny. U nás už o takové kolonie člověk nezavadí, na Slovensku ale ještě stále je něco takového možné vidět. Na pozadí kriminální zápletky nám měl asi sdělit, že jsme všichni občané socialistického Československa a záleží jen na tom jak dobří lidé jsme a jak se snažíme. Že nejde o barvu pleti ani o kulturní rozdíly a náviky. No nevím. ČSSR tu už nemáme, od roku 1983 už uteklo hodně vody a řekl bych, že nejsme o nic dál... Romové se prostě moc přizpůsobovat nechtějí. Což je trochu problém. První půlka byla lepší, druhá slabší, celkem to ale bylo na solidní průměr. Dávám tedy za 3 . * * * (18.01.2020)