• tomtomtoma
    *****

    Jde zřejmě o nejkritičtější filmové dílo Dušana Kleina a jeho dlouholetá spolupráce se spisovatelem Ladislavem Pecháčkem dosahuje svého vrcholu. Ale i když jde o Kleinovo nejkritičtější film, tak je stále doprovázen silnou dávkou hřejivé laskavosti. S hravým i kousavým nadhledem přináší tvůrci vtipnou satiru na společenské uspořádání konce socialistické epochy. Přibližuje osobní nespokojenost krize středního věku. Hledání smyslu života ve všech absurditách nastolených poměrů se stává bojem bláznivého rytíře s větrným mlýnem. Absurdity nás dokáží pobavit, vystrašit, pomáhat i navěky sužovat svým nelogickým základem a přísně vyžadovanou hierarchií postavení a využívání všech prožitků. Hlavní postavou hořkosladkého příběhu je Bohouš Fischer (příjemný Milan Lasica), který snad až nechtěně stoupá v hierarchii pracovního zařazení. Ovšem rozporuplností je v životě jedince tolik, že jejich skupinový portrét vyvolává otázky o smysluplnosti života člověka. V rovině kariérní, společenské i osobní a velmi osobní. Dotýká se samotných křehkých hranic vlastní svobody člověka. Z dalších rolí: činy svého muže zmatená a věrná Bohoušova manželka Anděla (sympatická Jana Hlaváčová), dospívající a prostořeké dcery Bohouše Hanka (Marcela Ovčáčková) a Kamila (Michaela Ovčáčková), požitkářský a prospěchářský Bohoušův nadřízený a nový ředitel podniku Dlask (dobrý František Řehák), svádějící Bohoušova sekretářka Monika (Valérie Zawadská), elitářský a neoblomný důležitý muž z ministerstva Římský (dobrý Jiří Kodet), hnidopišský podnikový referent Wohanka (solidní Jan Hrušínský), rozverní rodiče Bohouše na odpočinku (Rudolf Hrušínský a Alena Kreuzmannová), Bohoušův prozíravější bratr Jíra (solidní Pavel Zedníček), jeho progresivně smýšlející a cílevědomá manželka (Zita Furková), Bohoušův dobromyslný kamarád a lékař Berka (příjemný Július Satinský), neukojená učitelka ruského jazyka (Gabriela Wilhelmová), snaživá recitátorka socialistické poezie Spišáková (dobrá Jaroslava Obermaierová), či starý bývalý ředitel podniku Brunclík (Ota Sklenčka). Satira je to vyvedená. Je trefná i laskavá. Je smutná, a přesto stále ještě neztratila svoji poslední naději. Absurdit ve společenském zřízení, a že nás obklopují na každém kroku a v každý čas, je tolik, že člověka chtě nechtě nutí do švejkovské polohy při nazírání na život. Hledání nikdy nekončí. Hledání proplétá soukromí i veřejnost pevným svazkem. I je nevybíravě rozlišuje a odděluje. K šanci na úspěch je zapotřebí silného žaludku. A přesto zbytek víry stále zůstává při idealistickém nahlížení na život. Je mnoho činností, které by člověk měl zkusit na své pouti.(9.8.2016)

  • kratina
    *****

    Zahnívající socialismus v agónii, jak vymalovaný. Zde už nejsou žádné opatrné a skryté narážky, tahle hořká komedie to říká na plnou hubu, že budování socialismu už je definitivně v hajzlu (omluva za výraz, ale ono to bylo přesně tam). I když se ještě plánuje ty keramické hajzlíky vyvážet do světa. Aneb „Hlavně něco nepodělat!“ - ideální heslo dne pro ředitele továrny na záchodové mísy. „Mír lesům, mír komínům a stožárům vysokého napětí... Únor je v nás! Únor je v nás!“ jak zaníceně recitovala soudružka Spišáková, která přímo s budovatelským nadšením roztáhla nohy před generálním ředitelem. A samozřejmě osvědčené duo Lasica a Satinský v akci. Rozhovory o „pánských záležitostech“ mezi (ne)přízní osudu válcovaným Bohoušem a jeho kamarádem doktorem Berkou jsou humorné a přitom přirozené a potěšující, jak erekce po ránu u padesátiletého pána :-)(13.1.2014)

  • kiv
    *****

    Připojuji se ke komentáři "Adam Bernau". Kongeniálně vystižená doba konce socialismu v ČSSR. Satirický spektákl plný postaviček z období perestrojky. Málokterý film zatáhne diváka tak dobře do atmosféry své doby. Lasica, Satinský, Hlaváčová, Labuda, Kodet, Zedníček, Hrušínský, Sklenčka, Zindulka ... a mnozí další - všichni perlí.(8.1.2015)

  • Malarkey
    ***

    Vážení přátelé, tento film jen v případě, že nemáte do čeho píchnout. Legrační je jenom někdy, zajímavý také jenom někdy a tak tu zůstávají samotní herci, kteří nejsou zlí, ale bejvávali lepší. Jediné opravdu dobré na tomhle filmu je fakt, že vcelku slušně píchá do komunistickejch pohlavárů. Škoda, že se to jednání velkejch šajb do dnešní době nezměnilo. Kdyby Kodet věděl, že hraje postavu mnohých podnikatelů a papalášů v roce 2014, to by asi koukal.(21.12.2014)

  • lennyd
    **

    Samostatný referent podniku Fortuna Bohous Fisher (Milan Lasica) si nikdy nemyslel, že dosáhne na nějaký vyšší post. Ale co čert nechtěl, starý ředitel odchází do důchodku, nastupuje nový a ten si vybere Bouhouše jako zástupce. Ten konečně začíná vidět jak to v podniku skutečně funguje - nikdo se nepředře, a přesto podnik vydělává, pracovní úraz se zamaskuje (a statistika pak vypadá super). Začíná pociťovat touhu po skutečné práci, která je za člověkem vidět - a tak si sežene nářadí, odbornou literaturu a rozhodne se vlastníma rukama vyrobit pravá kamna... Když vidím ty nadšené recenze okolo, tak si chvilkama říkám, jestli jsem se náhodou nedíval na úplně jiný film. Jasně, jako ukazatel toho, jak to tenkrát vypadalo možná super, ale kde je nějaký příběh? Spousta scén jednotlivě mne bavila (např. předpověď počasí "špiona" meteorologa), ale dohromady jsem se vcelku nudil. Ani proti hereckému obsazení - minimálně po "pracovní" linii Bohouše Fishera nic nemám - ta "rodinná" byla o řád horší. Nevím, prostě mi tento film moc nesednul - když už něco z podobné éry na podobné téma, tak si radši pustím Kouř(14.2.2013)

  • - Natáčení probíhalo v Rakovníku a místní továrně na výrobu dlaždic, která ve filmu představovala továrnu na sanitární keramiku. Několik scén bylo také pořízeno na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde se o tři roky později usadil kancléř prezidenta republiky Karel Schwarzenberg. (rakovnik)

  • - Na začátku filmu je hlavní hrdina buzen melodií „Kaťuša“, linoucí se ze sovětského budíku Alfa Elektronika 12-41A. Ve skutečnosti tento budík uměl budit pouze jednoduchým pípáním. (single)

  • - Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace