poster

Tenkrát v Hollywoodu

  • USA

    Once Upon a Time in Hollywood

  • Slovensko

    Vtedy v Hollywoode

  • Austrálie

    Once Upon a Time in Hollywood

  • Nový Zéland

    Once Upon a Time in Hollywood

  • Velká Británie

    Once Upon a Time in Hollywood

Komedie / Drama

USA, 2019, 162 min

Komentáře uživatelů k filmu (787)

  • Matty
    *****

    Jak prohlásil Tarantino v rozhovoru pro Time, „I thought, We don't need a story. They're the story“. Nijak nevadí, že Tenkrát v Hollywoodu je méně efektní než předchozí Tarantinovy filmy (vyjma Jackie Brown, se kterou má společné pomalé tempo, melancholické naladění a větší zaměření na postavy). Víc než na perfektně načasovaných vtipech, zapamatovatelných hláškách, nečekaných zvratech a budování napětí v dlouhých sekvencích stojí na emocích postav (případně na tom, co - jako Sharon Tate - symbolizují), budování fikčního světa, dobové atmosféře, charismatu herců... současně má nápaditou tříaktovou strukturu, která dobře slouží jak evokaci pozdních šedesátých let v LA, tak další z Tarantinových rozprav nad filmovým/reálným násilím a kinematografií coby prostředkem, jak žít paralelně několik životů a navracet k životu to, co zaniklo. Dále se SPOILERY! Od velkého detailu k velkému celku. Od hrdiny z plakátu k hrdinovi, který zachraňuje skutečné životy. Od nazisploitation k exploataci inspirované Mansonovým gangem. Vzpomínka na éru, kdy se americké filmy pod vlivem evropské kinematografie stávaly artovějšími (Absolvent, Bezstarostná jízda) a pod vlivem války ve Vietnamu a násilí v ulicích měst násilnějšími (Bonnie a Clyde, Divoká banda). Tím, že Tarantino těchto postupů využívá (např. jump cuty a dlouhé bezdějové jízdy jako z filmů francouzské nové vlny), připomíná dané období nejen hudbou, výpravou a kostýmy, ale také formálně. Klasický Hollywood oproti tomu zpřítomňují dva vyhořelí kovbojové, kteří stejně jako přesluhující šéfové velkých studií nerozumějí mladým „zkurveným hipíkům“ a v nově se utvářejícím narativu jsou odsouzeni k rolím padouchů, s nimiž se ovšem nehodlají smířit. Konec jejich éry je ale nevyhnutelný. Protagonista kovbojky, kterou si čte Rick, je zhruba v polovině příběhu vyřazen z provozu zraněním kyčle. Na stejném místě je v závěru filmu zraněn Cliff. Na konci Tenkrát v Hollywoodu se tedy podle všeho taky nacházíme pouze v polovině Cliffova a Rickova příběhu. Jejich osud už je daný a jakkoli se závěr filmu, napravující jednu tragédii, může jevit jako happy end, víme, že hrdinové neskončí dobře (podobnou škodolibost v sobě má fakt, že si malá Trudi Fraser/Jodie Foster čte biografii pro ni geniálního Walta Disneyho, jehož rasismus a antisemitismus se začne řešit o mnoho let později). Prolínání jednotlivých rovin fikčního světa, resp. přiléhavěji jejich dublování, a jejich vztah k reálným historickým událostem, které významně spoluutvářejí naše očekávání a emocionální odezvu, je podle mne pro soudržnost vyprávění i pochopení příběhu klíčové. Vidíme Sharon Tate tak, jak ji zachycovala dobová propagační videa a fotografie (skutečnost, že se na ni někdo dívá, zesilující její nedosažitelnost, je akcentována napříč celým filmem, nejvíc během Playboy večírku, kdy ji z dálky komentuje McQueen). V jediné scéně, kdy se dívá sama Sharon, sledujeme ve skutečnosti spíš Margot Robbie, obdivující na plátně svou zavražděnou hereckou kolegyni. Cliff, žijící příznačně ZA filmovým plátnem (drive-in kina) představuje opravdovější verzi Ricka, protože za něj schytává skutečné rány a vůbec vykonává práci k tomu, aby mohl existovat ve světě filmu a televize (kdyby mu neopravil televizní anténu, nemohli by sledovat Rickovo cameo v FBI). Hrdinové existují skrze příběhy, v nichž hrají i příběhy, které se o nich vyprávějí, u nichž - což je pro Tarantinův vyprávěcí koncept zásadní - vždy nevíme, zda jsou pravdivé (zabil, nebo nezabil Cliff svou manželku?). Repliky pronesené v rámci role mají dopad na to, co se přihodí v životech postav (Rick jako DeCoteau sděluje postavě Lukea Perryho, že pošle svého člověka na jeho ranč - následně vidíme Cliffa přijíždějícího na Spahnův ranč). Vrcholem rozrušování hranic mezi skutečným a možným je pak Cliffovo setkání s trojicí vrahů, o jejichž opravdovosti on pod vlivem LSD pochybuje. Jeho fena, která v podstatě jako jediná neztvárňuje žádnou roli, ale prostě je (psem), tyhle pochyby nemá a odvede hlavní díl práce při likvidaci vetřelců. Vztah mezi filmem a skutečností, hercem a jeho rolí, násilím a jeho mediální reprezentací Tarantina odjakživa fascinovaly přinejmenším stejně jako ženská chodidla. Tentokrát si s přechody mezi jedním a druhým pohrává snad ještě důmyslněji než kdy dřív a ani po dvou zhlédnutích nemám (zdaleka) pocit, že bych pochytil a rozkryl všechno, co nabízí. 90%(9.8.2019)

  • novoten
    ****

    Postupná zahleděnost do sebe sama se mi zdála nasměřovaná ke katastrofě. Po mnou obdivovaných a perfektně vyvážených Panchartech začal Tarantino opatrně zdržovat už v Djangovi, aby v Osmi hrozných zasekl lehce přes míru a zachraňovali ho hlavně herci a slušná míra napětí. Vidina dalšího filmu olizujícího délkou třetí hodinu, tentokrát navíc v poctě zlatým časům a dobrovolně se předem omlouvající za nediváckost, mě proto lákala jen velmi opatrně. Právě v tom, jak moc jsem se pletl, se ale nakonec skrývá největší překvapení. Než by se klasicky zaobíral nekonečnými konverzačkami se autor raději křehce vyznává z lásky na sto a jeden způsob. Na rozdíl od leckterých svých starších počinů se nechvástá vlastním umem, on opravdu jen a pouze vzdává z plných plic poctu umu jiných a nechce nic víc, než se do šedesátek vrátit, rochnit se v nich a zkrátka pocítit zase ono bezbřehé okouzlení filmem a televizí, které přináší jen nejranější mládí. Takže i když mi přestřelená délka vzhledem k neopodstatněné příběhové rozšafnosti a zároveň nerozkročenosti příliš nesedí (stačí si zkusit sám pro sebe převyprávět linku Sharon Tate), úsměv se mi dral na rty neuvěřitelně často. Téměř herní koncept zatnutí drápů do milovaného světa či období, kde si odvyprávím "to svoje", by se mohl teoreticky stát cílem pro nespočet dalších režisérů, ale něco mi říká, že by si na něm spousta z nich poslepu vylámala zuby.(22.8.2019)

  • Gimli
    ***

    Série scének, kde se člověk baví spíš tím, jak jsou fajn herci navlečení do legračních paruk a kostýmů, než tím, co se děje nebo říká. Zcela zbytečná mi přišla linie s Margot Robbie a to přestože nebo možná, a to by pro Tarantina bylo mnohem horší, právě proto, že člověk ví, co se tehdy skutečně stalo. Finále nijak nepřekvapilo, spíš příjemně potěšilo a pobavilo. Bez něj by to bylo o hvězdičku míň.(8.9.2019)

  • Marius
    *****

    Nebudem vypisovať siahodlhé analytické komentáre, všetko k tomu ako čítať nového Tarantina viacmenej povedal Matty. Takže len pár poznámok. V zásade pre zážitok z tohoto filmu potrebujete len vedieť, čo spravila Mansonovie família 9.augusta 1969 vtedajšej manželke Romana Polanského Sharon Tate a jej priateľom. Ak sú vaše znalosti filmu na vyššej úrovni, QT vám pripravil retro prechádzku Hollywoodom a televíziou 60. rokov, ktorú si užijete o to viac, o čo viac máte znalosti o filme tohto obdobia. Herecky to tu u mňa s prehľadom berie Brad Pitt, ten si to na plátne doslova užíva. Margaret Qualley chcem vidiet v ďalších filmoch. Ale hlavne, tento film sa podľa mňa stane najobľúbenejším filmom Erica Cartmana. 10/10(19.8.2019)

  • Slasher
    *****

    Není nutně třeba strávit týden v anotacích a chytat se v každém z tisíce odkazů - 9. tarantinovka je tak unikátní retro a poctivá, chytrá a osobitá práce s minulostí ve střetu dvou Hollywoodů, že z toho můžete být oblouznění tak jako tak i bez hlubšího ponětí o vraždách na Cielo Drive, rozhledu v padesátkové western televizi, anebo znalosti, který z fiktivních titulů kariéry Ricka Daltona ukazuje na který reálný. Ano, ve výsledku je to láska k filmu a L.A., ten "memory piece" feel cinefila, hračičky a jedinečné režisérské osobnosti, co dělá z ONCE UPON A TIME jeden z jeho nejlepších počinů, ten vůbec "nejlidštější" a #1 od Bastardů. A pak hned vynikající komediální buddy dvojka Pitt/DiCaprio, cením netlačení na pilu, rytí do hippie prašivců, finále a hypernásilí. (moje příprava zde)(15.8.2019)

  • Toren
    ****

    8/10. Je to klasický Tarantino... ale v té nejryzejší podobě a daleko méně přístupný, než v minulých letech. Pitt s DiCapriem neskuteční, oba hrají lépe, než za několik posledních let a Tarantino z nich vyšťavil faktický maximum (Bruce Lee vs. Pitt, rozhovor s dětskou hvězdou, přetáčení scén atd atd). Je to oslava filmařství a jedné dané éry, která v sobě měla neskutečné kouzlo a energii. Jen nepočítejte s přesnou historickou tečkou - Tarantino si to udělal po svém a já jsem za to vlastně rád, neboť zbortil divácké očekávání. Jo, spousta scén tu je zbytečná a je to vlastně jen nahlédnutí do života několika postav bez širšího významu a jo, je to v podstatě honění režisérova ega... ale dokud je to takhle fantasticky napsaný, zahraný a natočený, nemám s tím problém. Více: https://www.youtube.com/watch?v=NKpbYzO3MOA&t=5s(18.8.2019)

  • EdaS
    *****

    I den poté nadšení a touha vydat se do kina podruhé. Vyhlídková jízda po Hollywoodu druhé poloviny šedesátých let první dvě hodiny dokazuje, jak se Tarantino pořád vyvíjí a nebojí se nejít úplně na ruku divákům ani se skoro stomilionovým rozpočtem a zároveň nepřestává bavit a okouzlovat, byť trochu volněji, méně upovídaně a skoro až artověji. Na konci to všechno dráždění utne tak sebevědomě a explozivně, že mu musí být vděční i ti, co se doteď nudili. Každopádně člověk určitě nepotřebuje studovat reálie a nakoukávat seriály a filmy, aby si tuhle láskyplnou parádu mohl užít. Stačí vědet, kdo byl Manson a Sharon Tate.(15.8.2019)

  • pan Hnědý
    ****

    Vizuálně ten nejkrásnější Tarantino. Láska k 60s jde cítit. Části s Pittem jsou pro mě zajímavější, než s DiCapriem. Detaily kamery a střih si QT vychutnává dokonale. Scéna Pitta v autě s Pussycat považuji za Tarantinův vrchol a poctu všemu, co natočil.(14.8.2019)

  • EvilPhoEniX
    **

    Nejhorší Tarantinův film a jeden z nejúnavnějších kino zážitků vůbec. Na tom filmu se dají pochválit pouze dvě věci a to slušná retro stylizace a perfektně hrající Pitt s Dicapriem, zbytek nestojí ani za řeč. Bruce Lee je ve filmu 2 minuty a není divu, že dcera je naštvaná za takovou parodii, co tam předvádí. Charles Manson je ve filmu 5 sekund! O kterém to původně mělo být a svůdná Margot Robbie je ve filmu dohromady asi 8 minut, takže víceméně 2 a půl hodiny keců o něčem, co mě vůbec. ale vůbec nezajímá a ještě se by se dalo překousnout, že se Tarantino vykašlal na akci, ale že se vykašle i na humor, tak to je už trestu hodné. Trošku to zachraňuje Finále, které si krade Pitt pro sebe a alespoň v posledních 10 minutách Tarantino dává najevo, že je režisérem on, ale na 3 hodiny materiálu, je to nedostačující. Kolegové film vzdali už v půlce. Tohle mě míjí. 40%(12.9.2019)

  • H34D
    *****

    Nemít žádná očekávání a být překvapen, toť univerzální, avšak obtížně dosažitelný klíč k pozitivnímu filmovému zážitku. Tarantino je kultovní pojem, ale pro jednou se vyhnu tematizování jeho osoby a vystříhám se hledání a hodnocení jeho osobního vlivu na film, popř. skrytým odkazům, které jistě zaměstnávají hlavy mnohým otravným rádoby kritikům. Film Tenkrát v Hollywoodu je pro mě až nečekaně chytlavé vykreslení přelomu 60. a 70. let, tedy doby, která mě osobně jinak vůbec nezajímá. V každém momentu a každé irelevantní odbočce jsem se upřímně bavil poutavými dialogy, zajímavými "zbytečnostmi" a subtilním vtipem brilantního filmového vyprávění, jakož na druhé straně i velmi reálnými a silnými emocemi ústředních postav. Dvě a půl hodiny uteklo jako voda a já bych si přál zůstat v tomto barvitě vykresleném, hřejivém světě ještě o malinko déle. Tenkrát v Hollywoodu je zářný příklad toho, že než mít co vyprávět, je důležitější umět vyprávět. A herecký koncert Brada Pitta a v závěsu i DiCapria je pak hoden samostatného potlesku... 9/10(13.9.2019)

  • Dadel
    ***

    Celé je to hodně retro s atmosférou 60. let a (spíš bohužel než bohudík) je to hodně cinefilní záležitost a Tarantino se čím dál víc vzdaluje běžnému divákovi. Prvních 150 minut je hodně roztahaných, skoro bez zápletky, jen spousta odboček, žvanění a budování atmosféry. Jasně, že se docela zasmějete, ale méně než u předchozích Tarantinů (a o dost méně než u Slunovratu:), ale taky tam bylo dost dlouhých scén, ve kterých nic vtipného nebylo a nechápal jsem, proč tam jsou. I písničky, na kterých Tarantinovy filmy vždy stály, jsou tentokrát nevýrazné. No, a pak je tu posledních 10 minut, které jsou naprosto super, ale nemohu o nich nic napsat. Pokud nevíte, kdo byla Sharon Tate, zcela vám unikne jedna rovina filmu (čti: budete se víc nudit) a hlavně vůbec nepochopíte posledních 10 minut. Divák, který se vyzná v kinematografii a historii (např. já!) a ví, kdo to byl, je celý film v očekávání toho, co se na konci stane (a stejně je pak překvapen). Celý film je takový Tarantinův sivý žertík s předlouhou expozicí, a byť je pointa zdařilá, těch 150 minut před ní zanechává spíš pachuť.(15.8.2019)

  • ORIN
    *****

    Lekce z filmové fikce.(15.8.2019)

  • choze
    ****

    Ultrapohodové filmařské retro s prosluněnou atmosférou osudového léta 1969, jehož fiktivní i reálné postavy pomalu, ale zábavně kráčí k jedné temné noci, která otřásla Hollywoodem, Amerikou a symbolicky ukončila květinová šedesátá. Určitě si o ní před kinem přečtěte základní fakta, jinak nedáte finále filmu, které jsem odhadl dopředu a měl z něj příjemně smíšené pocity. A DiCaprio a Pitt mají skvěle napsané postavy a válejí.(26.8.2019)

  • xxmartinxx
    ****

    Hezká pohádka pro staré lidi, kteří už se bojí opravdových filmů, ale pořád chtějí na něco chodit do kina. Tarantino by mohl být v budoucnu (kdyby neplánoval skončit) takový ekvivalent Woodyho Allena pro svou generaci v poskytování vkusného snobského odreagování. Zde komplexní událost, jíž eskaloval rasizmus šedesátých let (o tom, že Mansonovým motivem bylo rozpoutání rasové války, nepadne ani slovo) transformuje v nostalgický postesk nad ztrátou nevinnosti mainstreamového Hollywoodu - tedy téma, nad kterým každý uroní slzu, ale nikoho nebolí. A jakkoliv zním cynicky, tak jo, je to milá podívaná. A protože z toho necítím snahu být čímkoliv jiným, tak dám klidně i čtyři hvězdy, protože je to úplně jedno. 70 %(14.8.2019)

  • Bebacek
    *****

    Nadrtit pětatřicítkové pásy Quentinových filmů na prášek a jako antidepresivum ho denně šňupat, tak jsem nešťastnější holka na světě. DiCaprio a Pitt jsou dokonalí, stejně jako jsou dokonalí Rick a Cliff. Když se člověku podaří nepustit k sobě žadné spoilery, je ten MacGuffin fakt boží. Konec emo komentu. Jo a taky díky za Luka Perryho <3 RIP.(15.8.2019)

  • gudaulin
    *

    Po nelítostném Djangovi jsem se zapřísáhl, že s tím starým parchantem nadobro skoncuju a budu moci vysadit prášky na vysoký tlak. Jsem ale nepoučitelný a ještě dva dny po projekci si připadám, jako bych po xté vstoupil do dráhy automobilu s tím, že tentokrát už opravdu při kolizi neucítím žádnou bolest. Ne, Tarantino nemůže zklamat jako nezklame průjem nebo migréna. Stále stejně přerostlý a přestárlý puberťák odmítající dospět, sebestředný pozér a prodavač doslovných odkazů na braková dílka minulosti. Stejná neschopnost pracovat s postavami a prostředím, budovat příběh a přijít se silnou emocionálně působivou pointou. V čem bude spočívat finále, jsem odhadl už po několika minutách. Tarantino má mizerný divácký vkus, který promítá do svých filmů, pracuje s odkazy na žánry, které jsou mi ukradené, a jeho pojetí humoru mě míjí na vzdálenost parseků. Není schopen žádné složitější metafory, hlubší práce s látkou, s dobou a náladou, společenskými procesy. Je to typický prodavač slupek. Pod povrch se nedostane ani na milimetr a nic ho neomlouvá, že to ani nemá v úmyslu. Nepřekvapí absurdně přemrštěné násilí, typicky pojaté jako groteska ani nesmyslně přepálená stopáž, ba ani snaha být za všech okolností cool. Poslední Tarantinův film, který mě opravdu zaujal, je dnes starý 22 let, čemuž se divím. Jedna hvězdička je za špičkovou kameru a za šedesátkový soundtrack, stejně jako za herectví DiCapria a Pitta. Margot Robbie nedostala prostor být ničím jiným než sexuální ozdobou. Celkový dojem: 25 %.(29.8.2019)

  • TeeAge
    ***

    Leo je opäť neuveriteľný, Brad je skvelý, dobové stvárnenie a atmosféra okúzlujúca. Robbie si zahrala svoju najzbytočnejšiu rolu na jej hereckom vrcholu, a Quentin postavil film na jedinej dramaturgickej rovine, ktorá naviac obsahuje koncept dlho trvajúceho pomalého tempa, aby potom prekvapil extémným zrýchlením. Stáva sa len málokrát v kinematografii, že je forma tak závažná, že divák plnohodnotný príbeh nepotrebuje. Pre mňa toto nebol ten prípad.(6.9.2019)

  • Psychor
    odpad!

    Jakožto zdejší hororový expert bych s tarantinovkou za normálních okolností neztrácel čas, ale oprávněně jsem očekával, že se Mansonova rodina nebude muset za učinkování ve snímku stydět a Tarantino konečně zabrnká na temnější strunu. Jenže již po pár minutách začne divák hledat východ z kinosálu v domnění, že omylem zavítal na nějaký experimentální film s velmi vágně naznačenou narativní strukturou. Jakoby Tarantino zcela rezignoval na práci s příběhem, jen aby nás mohl na maximálním prostoru ohromovat svou znalostí filmové historie. Jednoznačně nejhůře zde dopadla postava Sharon Tate, jež byla takříkajíc vyhozena ze svého vlastního filmu a de facto redukována na jednorozměrný sexuální objekt bez jakékoliv vnitřní hloubky. Z téměř tříhodinové letargie mě dokázal vytrhnout pouze krátký atmosférický záblesk na Spahnově ranči. Jinak Tarantino bohužel zpackal všechno, na co sáhl. Závěrečné hrátky s očekáváním diváků navíc pozbývají smyslu, jelikož akorát necitlivě trivializují tragédii, se kterou se Roman Polanski i po 50 letech stále obtížně vypořádává. Snímek Once Upon a Time in Hollywood si objektivně vzato nezaslouží nic jiného než odpad, přestože nepochybuji o tom, že místní plebs tyto nové šaty císaře Tarantina znovu nekriticky vynese až do nebes.(9.8.2019)

  • Jeanne
    *****

    Film, který mě po letech přiměl kouknout na csfd, dokonce se přihlásit k zaprášenému účtu a napsat stručnou poznámku. To proto, že Once Upon a Time in Hollywood je pro mě asi nejzajímavější film za posledních pár let. Je to film ,o kterém jsem měla potřebu přemýšlet ještě celý večer a další týden. A naprosto jsem od začátku chápala proč byl pro moje okolí spolu sledujících diváků slabší. Bez jakékoli znalosti filmových 60. let je mnohem obtížnější najít v tomto "Tarantinovi" prvoplánové zalíbení. Už se ale těším až na film půjdeme znovu, už bez napětí, ale s užíváním si prvků stavění celé atmosféry, hudby, herců a detailů. Nepřekonává u mě sice Inglorious Bastards, které mám ve své hlavě možná mezi vůbec nejlepšími filmy, ale je pro mě krásným vyprávěním a "zhmotněním" lidské úcty, neokázalého obdivu a respektu.(28.8.2019)

  • 3DD!3
    ****

    Lineární Tarantino v poctě jedné éře, která většině Čechů nic neříká. To ovšem neznamená, že to není zabava. Duo Dalton Booth, i když spolu Pitt a Caprio na plátně nestráví moc času, neskutečně válí. Veskrze jde o Hollywoodskou pohádku, ve které Tarantino skrze násilí tvoří lepší svět. Dvouhodinová expozice je možná hodně, ale režisér na diváka sype zábavné scénky a prokládá je stylovou, atmosféru dokreslující, hudbou. Film pro pohodovou náladu s fantastickým finále. Zasraní hipíci.(15.8.2019)

  • Kaka
    ***

    Film dlouhý jak reklama na niveu. Nemám nic proti koncepci filmů od Tarantina. Přežiju jeho cynismus za každou cenu, přepálené stopáže, mnohdy absurdně absurdní scény a příběhy, které jsou leckdy až příliš na efekt brakové, nebo alespoň o ničem. Je to totiž natolik dobrý vypravěč a milovník stříbrného plátna, že se mu dá ledacos odpustit. Tady to ale skřípe víc než by bylo záhodno, protože všechny výše zmíněné elementy tu jsou a k tomu se přidává prapodivný hybrid mezi fikcí a realitou, která se týka kontroverzní vraždy Sharon Tate. Šťavnaté finále je tedy filmařsky zábavné, avšak absolutně mimo skutečné dění. Platí však stále to, že Quentin má rád podpultové scénáře a svým postavám umí vdechnout život jako málokdo. DiCaprio i Pitt jsou parádní, leč druhý zmiňovaný má zřejmě nejlepší postavu z celého filmu. Ani to ale nezachrání pocit samoúčelného tlachání, specielně když první skutečně zajímavě aranžovaná scéna je po hodině a půl (!), kdy Pitt zavítá na ranč.(16.8.2019)

1 2 3 4 5 11 21 30 40
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace