Tenkrát v Hollywoodu

Quentin Tarantino je pán - Quentin Tarantino je žijící legenda - Quentin Tarantino je Pulp Fiction - Quentina Tarantina mám rád……….ale tahle zbytečný film?!?!?!?! Oceňuji hraní si s hollywoodskou historií a vyznání lásky k ní...a co dál? Ubíjející dlouhé prázdno, jako sedět dvě hodiny v čekárně u zubaře s výsledkem: bez kazu. Za třešničkou na dortu, v podobě vyhnutí se vrtání zubu, by se dalo označit finále celé dramedie. To jsem zase cítil starého dobrého Tarantina, ale jinak jedno velké natahované zklamání. PS: Za co dostal Pitt Academy Awards je mi doposud záhadou. (24.03.2020)

Nechápu to nadšení z filmu. Nechala jsem se strhnout a strašně jsem se těšila... o to větší bylo zklamání... furt jsem čekala, že se to rozjede... a jako jo, koukat se na to dalo, ale stále jsem čekala a furt nic nepřicházelo...ani ten Oskarovej Pittuv výkon moc nechápu, kde byl. Posledních 20 minut bylo fajn. Závěr mě zklamal. Kdybych měla říct, o čem to bylo, tak o všem a o ničem. Prostě jedna paní vyprávěla... (17.04.2020)

Nedal jsem na rady mého kamaráda z práce. Jestli si dobře vzpomínám, tak mi říkal, ať si dohledám pěkných pár informací a pak teprve jdu do filmu. Neudělal jsem to tak. Ale vůbec nevadí. Tenkrát v Hollywoodu pro mě bylo milé a přitom i nemilé překvapení. Zaprvé jsem těsně po skončení filmu vyhrkl "To snad ještě není konec!!" a tohle opravdu není můj zvyk. Tohle ze sebe dostat po téměř 3 hodinách. Ale prostě mě to bavilo. Ale vůbec jsem nečekal, že to bude takovýhle film. Jeden den v 60. letech v Hollywoodu, který je zakončený vražedně?? Doufal jsem, že ty scény s nekonečnou jízdou v autě, tak jak to umí jenom Tarantino, nikdy neskončí. A navíc, ta hudba. Zase je tady návrat někam, kde to mám prostě rád. Někam, kde se vidím jakoby doma. Je to stará hudba, která mě prostě bere. No a závěrem....propojení DiCaprio/Pitt? Jako by jim bylo zase 30. Jako by byli stále mladí. Krása se na ně dívat. A to jim je dohromady už přes 100 let! Co se ale týče onoho samotného momentu zabíjení, tak to jsem si daleko více užil ve snímku Vlci za dveřmi. Úplným závěrem už snad jen....tohle je opravdu první film, který ve mně vzbudil hned po dokoukání pocit, že ho musím hned vidět znovu. Hned! (19.04.2020)

Tohle dokáže jen minimum režisérů. Nesmírně osobní film, kde člověk i po pečlivém nastudování celých 60.let a filmové historie na všechno nemůže přijít a mohl by objevovat skryté odkazy dál a dál. Ale zároveň to je film, který si dokáže užít i člověk, co se v tomto období tolik neorientuje a tak se podle mě pozná pan Režisér s velkým R. Herecké výkony jsou špička (Pitt má zde asi kvůli charakteru jeho postavy doopravdy trošku navrch) a scenáristicky to je snad nejvíce do detailu propracovaný film, co jsem viděl. Ale nejvíc mě baví, jak si Tarantino uvědomuje, jak je film pro běžného diváka těžko uchopitelný a jak si brilantně hraje s jeho očekáváním (viz. scény na ranči nebo finále) a přitom mu dává vychutnat si plným douškem šedesátky v Hollywoodu. Celou dobu je zde cítit změna ve společnosti, která nevyhnutelně přichází a která je vystižena v mnoha protikladech jako tough cowboys vs. dirty fucking hippies nebo Polanski vs. režiséři klasických televizních pořadů a to doprovázejí nádherné záběry, které ukazují, jak Tarantino, vyrůstající vedle dějiště dění a vedle celebrit v LA, tuto dobu sám osobně vnímal. Díky tomu ty necelé tři hodiny utečou jako nic, i když se tu na první pohled pořád nic neděje. Myslím, že tohle doslova herecké řádění Pitta a DiCapria (taková two men show :D) dohromady s doopravdy originální režií si užiju ještě víc po dalším shlédnutí, kdy ke snímku budu přistupovat už asi úplně jinak. Unikátní možnost jak nahlédnout Tarantinovýma očima na jeho oblíbené období, které tu zpracoval až s obsedantně-kompulzivní poruchou, a poznat tak jeho vášeň, kterou pro toto období nepochybně chová a které ho zřejmě i formovalo do režiséra, jakým se později stal. (04.05.2020)

Kdybych si nastudovala něco dopředu, bavilo by mě to více. Takhle jsem nepochopila, proč tam cpou dlouhé záběry na Polanského manželku, protože její osud už byl dávno v archivních přihrádkách paměti. Ale jinak fajn pomník Hollywoodu, který se zaskvěl v celé své béčkové kráse. (09.07.2020)

Pri prvej projekcií som sa sústredil na ten šialený koniec. Pri druhej si zase dosýta užíval Tarantinovu filmárčinu. Vizuálne jeho najkrajší, silne nostalgický film. Edit: po nedávnom K(t)arantino maratóne napokon aj môj najobľúbenejší od tohto pána. Top 2019. (27.10.2020)

Když se řekne ´Once Upon a Time...´ každého filmového fanouška okamžitě napadne, jak v této větě pokračovat dál, neboť se pod tím schovává několik málo skutečně slavných filmů. Rozhodně tedy není náhoda, že dávný videofanda Quentin Tarantino pojal název svého snímku, jako poctu Hollywoodu, zcela stejně. A je to pocta skutečně ohromná. A to by samozřejmě nebyl Tarantino, aby určité věci nepojal, jako obvykle v určitých kruzích, poněkud kontroverzně. Jeho fantazie, jak už víme, je naprosto bezbřehá, a tak to celkově vypadá tak, jak vypadá. Natočil snímek svým vlastním jedinečným způsobem plný fikce, avšak zakořeněné na skutečnostech. Vlastně je to pojato jako taková nepatřičná satira a pokud se někdo v jistých ohledech cítí pohoršen, povedlo se. Tarantinův rukopis je tedy znát v každé scéně, takže se divák opět dočká uměle protahovaných scén a dlouhých dialogů, při kterých s napětím čeká, co se z oné scény nakonec překvapivě vyvrbí. Nejslavnější scénou z celého snímku asi zůstane ta, kde vystupuje postava Bruce Lee. Může tuto kontroverzi něco překonat? Bruce Lee je coby mistr v bojovém umění znám a tak situaci vyobrazeném v tomto snímku si nedokázal představit nikdo. Tarantino však ano a po filmové stránce se toho prostě nebál. V podstatě je to povedená fikce stejně jako s Adolfem Hitlerem ve snímku ´Hanebný parchanti´ (2009). Ve filmu se fantazii meze nekladou a Tarantino si toho je plně vědom. Děj, plný nejrůznější příběhů a etud, také obsahuje nemalé množství postav a vůbec se v diváckém vnímání nepletou, což už tento fakt vykazuje profesionální zručnost. Výprava snad už lepší být ani nemohla. Vizuální stránka konce šedesátých let je tak věrná, že by jeden i věřil, že se všichni posunuli v čase a v té době skutečně natáčeli. K tomu výborný soundtrack a skvělá kameramanská práce, díky čemuž je zachycena veškerá podstata věci. Po prvním shlédnutí se může divák krapet tvářit kysele, ale po druhém s určitým odstupem už více uchopí tu správnou podstatu. Tarantino, právě jako videofanda, si možná tohle natočil především pro sebe, neboť se baví nejrůznějšími žánry. Svým způsobem se tak obklopil vzpomínkami na filmovou minulost. A nakonec, proč ne. Snímek pro někoho těžkopádný, ale jinak mistrovské filmové dílo, které musí, stejně jako každý jiný film, teprve uzrát. (22.11.2020)

Tón filmu je velice důležitý. Když si Vincent Vega povídal s Julesem Winnfieldem o burgerech a masážích chodidel na začátku Pulp Fiction, tak se tím určil tón celému filmu. Ale byl tam taky spletitý příběh - nějaká podstata. To se o tomhle filmu říct nedá. Drží sice celou dobu jakýsi "cool" tón, ale zápletka naprosto chybí. Je to jen samé ježdění autem, nadávání, chlastání a kouření. Tarantino asi zkouší trpělivost svého diváka - jak moc může naředit zápletku. Už v 8 Hrozných byl na hraně. Tady to ale už přehnal. (25.12.2020)

Tarantino si tenhle film natočil hlavně pro sebe a pro jemu prodobné milovníky staré kinematografie. Bohužel se mnou se v tomto nepotkal. Jelikož neznám žádná díla z této doby a ani pozadí Mansonova gangu, zbyla mi jenom zdlouhavá nuda protkaná několika světlými momenty. I přes to všechno ale musím ocenit čistou filmařskou práci v podobě vyšperkované výpravy a precizní kamery s velmi pomalými záběry a málo střihy. Brad Pitt a DiCaprio jsou skvělá dvojka a bavilo mě sledovat, jak jejich sociální postavení charakterů není reflektované v důležitosti a charisma. Cliff Booth byl v rukou Pitta až moc cool a velmi přesvědčivě na sebe strhl pozornost. (03.08.2023)

Čtvrtou tam dávám hlavně z toho důvodu, že je to film, který se vymyká Tarantinovskému zaběhlému systému. A samozřejmě za Margot. (21.01.2024)

Kdyby to byl první Quentinův film dostal by ode mne čistý kilo ;-). Ve srovnání s jeho historickými, ale i nedávnými majstrštyky, jde o látku, která chce hodně času na pozvolnou degustaci (nejlépe třikrát) a pak v klidu trávit. Po prvním zkouknutí mně napadlo, proč Quentin investuje svou energií a nápady do na první pohled tak rutinního materiálu. Jasně, bavilo mně vidět mraky výborných herců v poloze, ve které je uvidíte jenom pod taktovkou Mr. Q, ale ten příběh mně napoprvé stručně řečeno neoslovil. Podruhé už jsem si začal užívat vymazlenou retro atmosféru L.A. a nespočet jednotlivostí a detailů ať už v podobě konkrétních scén, nebo hereckých etud, které fakt jen tak neuvidíte (DiCaprio i Pitt boží). Potřetí už všechno zapadá, já přemýšlím nad alternativním vesmírem bez Charlieho "Motherfucking" Mansona, obdivuju vypravěčský, režijní a obecně tvůrčí talent Quentina Tarantina a dávám to kilo. 100 % (12.03.2024)

Celkem nic moc, povídáni o ničem. Kdyby nebylo poslední půlhodiny, tak celkem smutek. Na tý Cielo Drive jezdím každý týden a tenkrát před rokem jsem tam viděl štáb, co instalovali ty pouliční lampy a říkal jsem co za film tady budou točit. Ty lampy tam totiž vůbec nejsou. Jako ty dva jsou borci herci, vo tom žádná, ale tentokrát je to tak nějak film “vo ničem” Nemělo to začátek a ani konec, jakoby vytržený z kontextu. Paradoxně nejzajímavější byla vedlejší linie s těma Mansonovejma děvkama. Ta s těma “květináčema” byla super, co je to za herečku? Ale zase je tam všechno, co se od Tarantina čeká. Od fetišizmu bosejch hnát, po soundtrack, skvělejch dialogů az po třeba krásna práce se světelností filmu. Mám rád filmy, kde je vidět slunce na modrý obloze a hraje to barvama. Je super vidět LA očima Tarantina kdy já všechny ty místa znám a jezdím tudy denně a přesto on z toho vyčaruje skvost. Jenom ty noční neony jak hrajou...každej si v tom něco najde, je to prostě pocta 60’ (10.08.2019)

Once upon a time... Bylo, nebylo... Hollywood před padesáti lety... Tarantino namíchal lahodný koktejl ochucený špetkou reality a špetkou fikce... předvedl herecký koncert Leonarda a Brada, ze kterých charisma cáká až na diváka v poslední řadě... Margot Robbie se jako sladká a naivní Sharon Tate moc nenadřela... a žili spolu šťastně až do smrti... (15.08.2019)

Já jsem si to strašně užil. Technicky překrásně natočený, každej záběr má v sobě spoustu lásky, herci jsou fenomenální a finále je čirá genialita. (15.08.2019)

Tohle fakt ne! Až se bojím sama sebe, jestli jsem ty dvě hvězdičky nedala jen proto, že je to Tarantino. Až moc nápadně mi to připomíná padesátileté herečky, které hrají v romantických komediích o dvacet let mladší ženy "za zásluhy". Hlavní "pointa" je brzy naprosto jasná SPOILER snad každému, kdo viděl Hanebné Pancharty KONEC SPOILERU a některé pasáže jsou brutální nuda. Jiné věci mě zas bavily... No, vidět se to musí, ale skvělý to podle mě není. (16.08.2019)

Že se z mnou nejočekávanějšího filmu tohoto i minulého roku stane taková konina se hádám daleko čekat, každopádně nyní kdy se konečně mohu zase vrátit na zaspoilerovaný internet a projít si toto pěkně hlavou, se mi tato fantaskní ukázka nekonzistence líbí čím dál víc. Rovnou přiznám, že celistvý příběh to nemá a je to prakticky jen o tom co dělají postavy, ale to je snad jediná (spíš jedna ze dvou, či tří) vad snímku, protože jinak jde o naprosto luxusní záležitost a potřeboval bych nespočet prstů jenom na to, abych na nich vyjmenoval všechny klady které představují naprostý kinematografický luxus. Jakpak by taky ne, Tarantino si od svých začátků hodně polepšil a nyní prostě ten budget na ty až nechutně artové záběry má (známe třeba z Panchartů nebo Djanga). Stejně tak má i na špičkové herce, trailery měly pravdu, that was the best acting I've ever seen in my whole life a jakkoliv to víc platí právě na DiCapria, všichni se zřejmě shodneme jak moc cool postavou byl Pittův Cliff Booth. Sharon Tate v podání Margot Robbie s nimi pak tvoří pomyslnou svatou trojici, která nás přesvědčivým výkonem donutí vydržet ty tři hodiny zdlouhavých záběrů o ničem, neusnout u toho a ještě chtít přídavek. Závěr je naprosto kouzelný, ne tedy ta Tarantinova rovnice SPOILER spousta kydů, potom střílet KONEC SPOILERU ale to co potom následovalo, protože to je kromě všech těch skvělých filmových miniepizodek (Bruce Lee, best acting I've ever seen, fucking hippies, krmení Brandy, etc.) zdaleka ta nejúžasnější filmová scéna, kterou tento film mohl nabídnout. A pak titulky. Popravdě, skrze některé ty maličkosti stále nevím jak tento film mám brát, jisté ale je že se na něj podívám snad někdy znova a znovu si ho užiji a třeba i víc oblíbím. Přeci jenom, tato kouzelná věc má potenciál. (16.08.2019)

Jedna velká Tarantinovská show která je zároveň poctou pro filmové řemeslo. Skvělá režie, výborný scénář a vynikající výkony Leonarda DiCapria a Brada Pitta. Nejlepší film magora z videopůjčovny! 8,5/10 (16.08.2019)

Asi jsem jenom blbej, filmově nevzdělanej a zaostalej, ale první hodinu a půl jsem se v kině nudil a druhou jsem již byl znaven. Pointa nicméně zajímavá a herecké výkony Lea a Brada taky dobré. ALE "zvrácení historie" již Tarantino v jednom filmu udělal (Hanební Pancharti - zabití Hitlera), takže zde žádný originál a Leo a Brad hráli dobře i v jiných nenudných filmech, takže s tím jsem tak trochu počítal, že z jejich strany bude vše na jedničku. (18.08.2019)

Jsem rád, že jsem o filmu předem vůbec nic nevěděl. (19.08.2019)

Víc než o Sharon Tate, víc než o přátelství, mezi hercem a kaskadérem, více než o příběhu je tenhle kousek o Tarantinovi a "jeho" Hollywoodu, o nostalgii a o atmosféře z šedesátek. Byť jsem většinu filmů, na které Once upon time in a Hollywood odkazuje neviděl, dokázal jsem si ho naplno užít. Od nikud nikam vedoucí, ale přesto skvělé dialogy těch nejlepších herců současnosti na jednom plátně, několik jednotlivých, ale v konečném důsledku souvisejících scén a naprosto skvělé finále - To je Once upon time in a Hollywood. Film, který je úplně jiný, než čekáte a to je na něm vlastně to nejlepší. (19.08.2019)