Napszállta
Sunset
Súmrak
Sunset
Režie:
László NemesKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
László MelisHrají:
Juli Jakab, Vlad Ivanov, Susanne Wuest, Björn Freiberg, Urs Rechn, Levente Molnár, Christian Harting, Uwe Lauer, Tom Pilath, Judit Pecháček, Sándor Zsótér (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Budapešť na počátku 20. století. Drama sleduje dvacetiletou Irisz Leiter, která přijíždí do maďarského hlavního města poté, co strávila dospívání v sirotčinci, a je náhle konfrontována s vlastní minulostí a temným tajemstvím obestírajícím její rodinu. (Film Europe)
Recenze (29)
"Napszállta" bolo veľkým očakávaním, ku ktorému som sa konečne dostal až teraz. Už som si myslel, že sa k filmu nedostanem. Ale nakoniec sa podarilo. Takže si poďme o filme niečo povedať. V prvom rade opäť pochválim kombináciu réžie Lászla Nemesa a kamery Mátyása Erdélyho. Tak ako naposledy vo svojich funkciách fungujú obdivuhodne. Kamera vo filme je fantastická a neustále nás dostáva priamo do deja. Vďaka tomu som sa počas sledovania ani raz nenudil. Bol som zvedavý ako sa to celé vyvinie a neustále sme sledovali Irisz počas celého príbehu. A bolo to zaujímavé. A takisto platí, že nejde o veľmi príbehový film, ale skôr výrazne postavový film. Nehľadáme v tom nejaký silnejší príbeh. Skôr sledujeme našu hlavnú hrdinku, sledujeme jej vnútorný boj, hľadanie pravdy a svojej vlastnej identity. A kým na začiatku filmu pôsobí vysoko ustráchane a strateno, tak na konci filmu je naopak už veľmi silná a rozhodná. Herecké výkony vo filme sú skvelé, réžia skvelá, kamera nás dostáva do deja. Problém filmu je pre mňa, že som počas sledovania z neho dlho vôbec nebol jasný. K čomu sa máme dostať? Čo je cieľom? Čo z tých scénok máme vyčítať? Pôsobí to miestami ako keby sme len sledovali jej cestu ako sa snaží pochopiť udalosti, históriu v Budapešti a prečo je meno "Leiter" zavalené hromadou špiny. Je to zaujímavé, ale nemám pocit, že sa to dá považovať, za celkový príbeh. A okrem toho je tu niekoľko momentov, kedy by som si prial vedieť viac z toho čo sa udialo v danom momente, no nie je to cesta, ktorou sa film rozhodne ísť. Som rád, že som film konečne videl, no neviem či by som sa k nemu niekedy vrátil. Nenudil ma, no nemôžem povedať, že by ma nechal tak výrazne zasiahnutého ako to bolo v prípade "Saul Fia". Myslím si, že film stojí za pozornosť, no nemôžem zaručiť, že budete s výsledkom spokojní. Hodnotenie: B ()
I na osvědčeném festiwalku můžete nedopatřením úplně klidně šlápnout do hovna osvědčeného režiséra. Doteď to dostávám z podrážky, mám totiž dost členitý dezén plný těžko dostupných záhybů, a připadám si jako peruánský indián, kolem něhož se právě se škodolibým smíchem prohnala horda avarských nájezdníků. Po veskrze originálně pojatém, smysluplném a opravdu sugestivním Judassic parku si Láslo zjevně nechal patentovat kameru v zátylku nějakého žida, avšak tentokrát to opravdu posral. A tak do maďarské metropole plné verbálně semidebilních Ugrofinů, kteří si očividně nerozumějí, protože je asi Maďarština fuckt těžký jazyk, přijíždí počátkem století Saulova dcera, patrně z pogromené rodiny, ale kdo ví, a s konstantním výrazem deprimovaného výra se jímá přijít na kloub první půlhodinu solidně a slibně se rozvíjející záhadě a temnému tajemství. Poté však následují další plné dvě hemoroidocidní hodiny manýristické kostýmní prudy, evidentních komunikačních poruch a naprosto retardovaně utínaných dialogů, jen aby se to jakože tajemství udrželo až do konce, a v tomto případě dokonce i za něj, během nichž kromě nasraného diváka a hlavní hrdinky, sveřepě se chovající jako zevní genitál s logopedickou vadou, vědí všichni přihrávající kolem úplně všechno, ale nikomu to prostě neřeknou ani za pytel sušených čuráků. Po hodině neklidného poposedávání jsem začal tušit zradu a má neblahá předtucha se do puntíku vyplnila. Náhle, ve sto čtyřicáté čtvrté minutě natahovaného zmaru a periodicky se opakujících otravných skečů s bez ladu a skladu pobíhajícími Maďary, tajuplnějšími než recept na uherák, je z roku 1910 náhle rok 1914, pizda s výrazem nasupeného výra bez sebemenšího opodstatnění čumí do zákopů První světové a bác ho, závěrečné titulky! Na to ukrutné tajemství už sice tak před hodinou a půl začal srát Bílý Tesák a člověk se v podstatě soustředil výhradně na snahu to podunajské martýrium se ctí usedět, ovšem vaše otlačená prdel, v níž teď navíc totálně máte další audiovizuální teror, řve v agónii po pomstě a zmítá vámi neodolatelná chuť vyhladit všechny maďarské ufony v okruhu čtyřiceti kilometrů. V Polsku jak na sviňu žádní nebyli, tak jsem se rozhodl zchladit si žáhu alespoň likvidací maďarské ekonomiky, aby už neměla prachy na točení podobných sraček, a to prostřednictvím doživotního bojkotu firmy PICK Szeged Szalámigyár és Húsüzem. Beztak už patří Agrofertu. ()
Ačkoliv se Soumrak jeví jako „murder mystery“ thriller, na ústřední záhadu uspokojivou odpověď nenabízí. Motiv vraždy a pátrání po bratrovy slouží jako MacGuffin iniciující hrdinčin průzkum jednotlivých pater budapešťské společnosti. Netoužíme vidět co nejméně, abychom nemuseli čelit okolo probíhajícím hrůzám, zahrnujícím několik vražd, pokus o znásilnění nebo útok anarchistické skupiny, ale chceme naopak vědět podstatně víc, abychom došli ke spolehlivým odpovědím na vyvstávající otázky, což ovšem není možné. Jde o funkční a provokativní převrácení konceptu ze Saulova syna, za jehož horší kopii bývá Soumrak krátkozrace označován. O jednom z esteticky nejpodnětnějších festivalových filmů tohoto roku píšu podrobněji zde. 90% ()
Saulova dcera. Nemes László tu používá úplně stejné kamerové postupy jako ve svém oscarovém trháku, ač se to sem vůbec nehodí, a stále se snaží budovat napětí, i když se ve filmu nic neděje a hrdinka se jen prochází po prosluněné budapešťské ulici (tedy, na konci se už něco děje, ale je vám to úplně jedno, protože vás předchozí dvě nudné hodiny ukolébaly natolik, že nevíte, co se děje). Výhoda je, že Jakab Juli, která po 144 minut nesleze z plátna, je hezčí než Röhrig Géza (trochu připomíná Watson Emmu), i když se jí většinou budeme dívat zezadu na krk a ne do obličeje. Pokud Nemes László jiným způsobem točit neumí, už si jeho další filmy nechám ujít. ()
László Nemes ve svém druhém celovečerním filmu používá stejnou estetiku jako v pohlcujícím dramatu z Osvětimi. Velké a chaotické davové scény, nezaostřené celky, dlouhé scény na jeden záběr. To, co fungovalo před několika lety ve filmu Saulův syn, ale u Soumraku bůhví proč nefunguje. A to vůbec. Možná za to může rozbředlý příběh, možná extrémně nesympatická hlavní hrdinka. Natočeno na 35mm filmovou surovinu to sice všechno vypadá hezky, ale se skoro dvou a půl hodinovou stopáží a příběhem-nepříběhem je to vážně únavné. Na mysl přichází obavy, zda Nemes není jen „one hit wonder“, ale to ukáže jen čas. Očekávání na jeho další projekty mám každopádně ztlumené na minimum. Bohužel. [TIFF18] ()
László Nemes si niečo vypožičal od Istvána Szabóa a pridal niečo svoje. No a to svoje sa chvíľami ukazuje tak trochu ako maniérizmus, to neustále pobehovanie s ručnou kamerou za ramenom hlavnej postavy občas už lezie na nervy. Pomerne originálny príbeh je ale navyše prerozprávaný taktiež pomerne originálne, čo-to si divák musí domyslieť, i keď to nebude asi ten najťažší filmový oriešok, aký ste kedy riešili. Ale mnohí môžu zostať na konci, respektíve pri poslednom zábere, mierne rozčarovaní, čo dokazuje aj tunajšie rozmanité hodnotenie. Výprava je skvelá, herci perfektne obsadení a ani pri veľkej stopáži nehrozí nuda, Iriszino súkromné vyšetrovanie je totiž stále dostatočne napínavé. Ale určite nejde o film pre každého, ani pre každého pravidelného návštevníka filmových festivalov. ()
používateľ Dadel to vystihol veľmi presne. Toto je dôkaz toho, že pekná vizuálna stránka nerobí film. Bolo to plné napätia, nepochopiteľných rozhodnutí postáv a zmätku v príbehu, v ktorom sa nič nedeje počas 2 a 1/2 hodiny. uf ()
Opravdu obrtížný film na hodnocení i komentování. Dívalo se na to hezky, kamera většinou zaostřená na nejbližší popředí (většinou hlava zezadu či zepředu) byla trochu otravná, ale ne přespříliš. Ani postavy rozplývající po krátkých dialozích, aby se znovu objevily někde jinde, a neustále opakovaly to samé poselství: "Zmizni odsud!", nebyly tak odpudivé, jak asi měly být... Kultura dámských klobouků a subkultura kloboučnic a jejich interakce se světem jsou kadlubem celého dění. Možná se na tuto dobu i můžeme odkazovat jako na "(pod)dobu dámských klobouků". V roce 1914 namaloval vynikající expresionista August Macke obraz "Žena se slunečníkem u kloboučnictví", dámský klobouk byl také jeho trvalým zájmem. Kdysi jsem sehnal jeho bezvadnou reprodukci a pověsil si ho pro obveselení nad postel. I tomuto filmu by Macke rozumněl určitě lépe než já. ()
Štýl a spracovanie veľmi podobné ako pri Saulovom synovi. A to som vopred ani netušil, že tento film pochádza od rovnakých tvorcov - ale ten POV štýl, kamera, prevedenie,... - to bolo akoby cez kopirák. Akurát príbeh bol odlišný, a v tomto prípade celému filmu dominuje postava Irisz. Tak ako predchádzajúce Nemesove "veľdielo", ani toto ma akosi nezaujalo. Mnoho scén pôsobí chaoticky, až má človek ťažkosti sa v tom celom zorientovať. Jediné, čo ma po celý čas ako tak bavilo, bola skutočne vydarená výprava, ktorá hodnoverne reflektovala predvojnovú Budapešť. Ale inak nič moc, akosi som neni z tých, čo by z Nemesových filmov padal na zadok. ()
Laszlo, a trve-kvlter! <3 ()
Když jsem si pustila tento film, neměla jsem ani páru o tom, že László Nemes režíroval oceňovaný snímek Saulův syn. Po pár minutách jsem však začala mít tušení jistých souvislostí... Musím uznat, že pokud je příběh dostatečně zajímavý, tak potom ta kamera vážně nemá chybu. Vizuálně se jedná o velmi sugestivní a vtahující zážitek. Jen jsem ve skrytu duše doufala v trochu konkrétnější vysvětlení tajemné minulosti rodiny, ale i přesto jsem asi jedna z mála, komu se líbil víc Soumrak než právě Saulův syn. Ještě musím zmínit, že Juli Jakab role hlavní hrdinky neskutečně sedla. (80%) ()
cotím chtěli tvůrci sdělit???Téma, s kterým by šlo naložit stokrát jinak.Ale takovéhle zpracování svědčí o touze vybočit.Něco co tu ještě nebylo.Všiměte si mě! Kamera která neustále sleduje detail tváře Iris která má stejný výraz když pluje na lodi pronásledovaná ,když je mezi bandou vzbouřenců a když vzpomíná na temnou minulost....atd.a aby se divák nesousetředil na něco jiného, tak ještě pozadí děje rozostřili.Celkově slepenec.jako když se díváte na abstraktní obraz a za boha nemůžete přijít na to, co máte vidět podle popisku.Je to velká škoda protože na druhou stranu vytvoření atmosféry interiéry a exteriéry,kostýmy se povedly a musely být velmi náročné ale"žily si svůj život". Nemesovi se podruhé vkročení do Oscarových vod nepovedlo. ()
Evropa je v rozkladu. (Nick Carter) Soumrak mne staví před těžké dilema, zda ocenit film za to, jak hrozně nasíral. Hlava mi nebrala, jak si László Nemes mohl dovolit byť jen pomyslet natočit historický thriller, či o co šlo, nämlich stejným způsobem, jako všeobecně uznávaný předcházející majstrštyk. Vše to, co dávalo na omezeném prostoru koncetračního tábora dokonalý smysl - tomb-raiderovská kamera, urputnost a viditelná, hluboká deprivace postav, úsečná komunikace, hbité přesuny z místa na místo, tento smysl v Budapešti desátých let 20. století postrádá a nadto diskredituje Saulova syna: Dost možná Nemes jinak točit neumí, úspěch byl dílem náhody a očekávat od maďarského režiséra další geniální prolnutí formy s obsahem nelze. I když přistoupím na tezi, že Budapešť a pravděpodobně i další města mocnářství v časech před vypuknutím 1. světové války se nacházela ve stavu tlakového kotle před explozí, inferno, které prezentuje Nemes, připomínající výpravu comicsového Z pekla, ahistoricky nevěrohodné. Ihren Hutt, bitte. Na druhou stranu vznikl opět na hranici snesitelnosti intenzivní film. Leccos z jeho nesmyslnosti koresponduje se tíživou náladou a surreálnými názvuky Soumraku. Pro hlavní hrdinku Irisz s neproniknutelnou tváří Juli Jakab neexistují omezení, jakoby doslova procházela zdmi. Je všude tam, kde se děje to podstatné, zároveň nikde tam, kde by být měla. Její svévolne odchody z kloboučnictví, kde údajně chce pracovat, byly až k smíchu, a stále shovívavé reakce ostatních postav na její jednání nepochopitelné stejně jako hodně dalších aspektů příběhu. Vztahy mezi postavami působí autisticky dalece za možnost srozumění. Film až příliš často nabízí jako vysvětlení prostou nedomyšlenost projektu. Irisz sama budí dojem, že měla zavítat spíš za jistým nejmenovaným profesorem do sousední Vídně. Zběsilá jízda koncetrákem - pardon - Budou/Peští evokuje jakosi gore verzi Angeliky a krále pro PS4, celkově asi o dvou nerozsáhlých multiplayerových mapách. Nemes přezíravě nic nevysvětluje a na otázky odpovídá jen hádankami, z nichž tou největší je poslední, vpletená do ostnatého drátu zákopů Velké války. Jedno je jisté. Po zkušenosti s Měsícem Jupitera, Saulovým synem, touto haluzí a třeba O těle a duši lze objektivně konstatovat, že v Maďarsku, zemi s nevalnou pověstí co do svobod nejen uměleckých, se točí odvážnější kousky než u nás. Klobouk (od Leitera) dolů, see you Leiter. ()
Bela Tarr je možná v důchodku, ale maďarská kinematografie má teď už zavedený standart v podobě jeho učedníka László Nemese. Soumrak stvrzuje nasazenou laťku samotným Nemeseme v jeho předešlém oscarovém debutu, v němž modernizoval žánr holocaustovémo filmu - se Soumrakem reinovuje melodrama a dál rozvíjí pomyslný kříž vzpomínek a snů. Erdély využívá ruční 35mm subjektivní kameru a pro Nemese nově širokoúhlý formát. Soumrak je zároveň i cinefilní poctou, v epilogu odkazuje na Stezky slávy od Stanleyho Kubricka (jako jediná scéna filmu natočená na 65mm Arriflex 765), ve scénách oslav zase připomíná Spalující touhu. Většinou kritizovaná omezená perspektiva, je vnímaná jako nepříjemný prvek, ale díky ní Nemes dosahuje u diváka pocit všudypřítomné hrozby, jako hlavní hrdinka Irisz. Tohle není prvoplánová věc, tohle je tvůrčí záměr: frustrovat diváka a nechat jej spolus s Irisz tápat. #TohleChcešVidět #GodBlessBe2Can ()
I přes veškerou snahu to ve výsledku zůstalo u kostýmního dramatu. ()
Od rezisera som videla zatial iba tuto jednu snimku a nepochybujem ze je to kvalitne natocene, ale nemozen si pomoct. Hlavna postava mi nebola sympaticka, nedokazala som sa s nou stotoznit a bolo mi uplne jedno ci ju tam niekto znasilni alebo zavrazdi. Dej ma moc nezaujimal, stale nad vsetkym viseli len otazniky a v hlave som z toho mala bordel ako po 6 borovickach miesanych s pivom. Niekedy mi tie zabery kamery dokonca navodzovali ten pocit :D Avsak prave kameru chcem vyzdvihnut, lebo to bolo genialne a hudbu tiez, pacili sa mi dlhe zabery a pohlady povacsinou z "poza chrbta" cim sa divak len prihliadal zufalstvu hl. postavy najst odpovede. Film vo mne zanechal zvlastne pocity, ale znova by som ho uz vidiet nechcela. ()
Začalo to velice dobře, tak na čtyři hvězdičky, symoatická Juli Jakabová přichází po letech do domu, kde kloboučnictví vlastinili její rodiče, kteří uhořeli při požáru domu, chce zde pracovat, ale postupně se dozvídá o existenci svého bratra a zjišťuje, že nový šéf provádí něco nekalého se svými dělnicemi. Jenže pak děj nabírá obrátky a všechno se míchá dohromady, Irisz neustále pobíhá po domě, po ulicích, někdo ji kamsi vozí, starého kočího sama ubije na rybníce k smrti - a prostoduchý sedmdesátiletý stařec ten film najednou přestává chápat. Asi dost anarchismu a trochu zneužívání dívek, hlavně ale chaos. ()
Tak aby bylo jasno. Ta jedna * je za kostýmy, výpravu a ... a za klobouky. Jinak musím konstatovat, že scénárista a režisér tohoto filmu museli jet asi v hodně kvalitním matroši. Co jsem to do prdele vlastně viděl? Pojďme si to zrekapitulovat. Předně už to mám stažené docela dlouho, dlouho k tomu nebyly CZ titulky a já se v maďarštině vážně moc silný v kramflecích necítím. Pak jsem je někde našel, ale zjistil jsem, že je to nekoukatelné, protože jsou vůči obrazu posunuté asi o 20 vteřin. A nedávno jsem čirou náhodou zjistil, že u filmů s externími titulky v .srt souboru lze pomocí Ctrl a levé či pravé kurzorové šipky v BS playeru to časování posouvat a titulky tak vůči obrazu srovnat. Tak jsem se na to konečně podíval. A cože jsem to viděl? Já vlastně nevím. Nevím, co to bylo, o čem to vlastně bylo, co to celé mělo za smysl, kam to mělo vlastně směřovat. Dcera rodiny kloboučníků se vrací (bůhví odkud) do domu (nejspíš v Budapešti) svých rodičů, kteří zemřeli, když jí byly dva roky (jak, to vlastně taky nevím), kde sídlí firma, kterou asi založili (jak firma přežila, taky nevíme, nevíme totiž vlastně nic a bohužel se toho za dvě hodiny moc nedozvíme), aby se tam pokusila pracovat. Je odmítnuta, nakonec se tam přece nějak vetře, dozví se o svém bratrovi, o kterém neměla tušení, který údajně někoho zabil, snaží se ho najít (asi), to se jí zřejmě moc nedaří, a dál jsem se v tom ztratil úplně. Hlavní hrdinka - Irisz - totiž neustále někam chodí, jezdí, vždycky se někde objeví, aniž by bylo zcela zřejmé, proč tam je, co tam bude dělat, jak se odtud dostane, následuje totiž střih a jsme zase někde úplně jinde, to vše vlastně celé dvě a čtvrt hodiny. Za celou dobu jsem nepřišel na to, proč se vlastně vrátila do domu svých rodičů. Chtěla firmu převzít a pokračovat v jejím vedení? Nebo získat jako dědictví a prodat? A abych nezapomněl, Irisz má přitom kameramana prakticky neustále tak do metru za prdelí či před ksichtem se stále stejným výrazem, to je taky úžasná perspektiva, takový obraz. Během filmu proběhne dvakrát cosi jako nějaká revoluce, poněkud se u toho křičí, střílí, ale vlastně taky pořádně nevíme, proč se to děje, co to má za smysl. Na konci po druhé takové "revoluci" následuje střih, tma, a ejhle... pohled do nějakého zákopu první světové, kde se ze tmy vynoří ... světe div se ... Irisz, zřejmě coby nějaká zdravotnice, a tupě čumí, jako ostatně skoro v celém filmu a tím to celé skončí. Musím konstatovat, že větší dějový bordel v jednom filmu jsem teda už dlouho neviděl. To bylo jak materiál pro tři, možná čtyři filmy s jednou herečkou, který byl nějak náhodně poslepován dohromady a vyšlo z toho, co z toho vyšlo. Původně jsem to myslím stáhnul proto, že v tom hraje Judit Bárdos, která mi ovšem za těch pár záběrů, kdy se tam mihla, rozhodně nestála. P.S.: Myslím, že verbal to jako vždy vystihl v komentáři naprosto bravurně:)!! ()
Vizuálně stylové a místy doslova úchvatné, scénaristicky je to žel průšvih. Motivace hlavní postavy, která urputně vyhledává něco, co ji nakonec nezajímá, je nesmyslná a neuvěřitelná. Postavy dlouze a nesmírně dramaticky na sebe civí a pokládají si otázky, které se nedočkají reakce. Tajemství zločinů vysoké společnosti jsou divákovi ve výsledku zcela lhostejné. ()
Související novinky
Be2Can hlásí rekordní počet zapojených kin
Be2Can: rekordní počet zapojených kin, Zlatá palma, současný německý film, čínská senzace ve 3D a čerstvá cena Fipresci z Benátek pro maďarský film Be2Can – přehlídka soutěžních a oceněných filmů… (více)
75. ročník filmového festivalu v Benátkách je u konce
Zatímco letní sezóna pomalu odchází, ta filmová podzimní teprve začíná. Vykopl ji, jak už tomu tak bývá, oblíbený filmový festival v Benátkách, jehož 75. ročník před několika hodinami skončil.… (více)